To sou hice v republice…

Chtěla jsem. Věděla jsem, že bych měla. Opravdu jsem chtěla. „Musíš!“ mi rezonovalo hlavou.
Tráva na futro a shodit další louku, protože sena není nikdy dost a suší se, když je počasí. Jenže jsem pověsila koš prádla na sušák, povysávala vnitřek auta, prádlo už bylo suché, tak jsem ho sebrala a zjistila, že nemohu. Že i ženská má své limity a občas může chtít sebevíc a může mít naplánováno a nalinkováno v timemanageru, ale stejně prostě a jednoduše neudělá.
A tak kozy spásaly kopřivy na zahradě a ušetřily mi práci se sbíráním padanek, a kráva s teletem dostala senné drobty, co nejdou nabrat na vidle a hodit na seník, a náruč kopřiv ze dvora a auto počkalo na umytí až do západu slunce….
… a ono se nic nestalo.
Den jsem strávila v chladu domu – nad herdulí.

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ..... Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 reakcí na To sou hice v republice…

  1. Witch napsal:

    Ko by se taky v tom hicu honil… Jsem si celá připadala jako z olova a docela mne těší, že nás příjemně trávilo čas ve stínu víc 🙂

  2. Kutil napsal:

    Ono se nic nestalo – ano, to je ta zásadní věta, ta podstata…

  3. oldwomen napsal:

    Ano, jsou dny, kdy tělo samo zařve PAUZA!
    Najíždím na řecký pracovní den 🙂 – až do konce vlny veder. Mohu.

    • Bavor V. napsal:

      Nejhorší je, když tělo řve „Pauza“ už delší dobu. Takzvaná prokrastinace. Ale je to parádní věc. A hlavně výmluva. Jinak tady v mém dominiu pouhých 30,5st, Otava 22st, to i Bavora vytáhlo do vody 😆

      • oldwomen napsal:

        Když tělo řve pauza, je lepší ho poslechnout a zvolnit tempo. Nebo na půl den až den vysadit úplně. Protože tělo se ozve jednou, dvakrát, pak zahrozí, pak ztichne a pak si neposlušnýho člobrdu vypne a celkem názorně mu ukáže, že není nepostradatelných.
        Dneska jsme měli ve stínu na dvoře v devět ráno třicítku, odpoledne šestatřicet, teď je krásných třicet jedna. Kolik mohlo být na poli (louce) na plném slunci, si ani nepředstavuji.
        Tak jsem ráno oběhla zvěřinec, před polednem mne napadlo, že umytí dlažby na pergole by mohl být dobrý nápad. A taky byl. Dobrou hodinu jsem se brouzdala v mělkém potůčku z hadice, krátké ochlazení a zvýšení vzdušné vlhkosti udělalo dobře i muškátům… A zase jsem v chladu domu likvidovala další kus Bářina klubíčkového řádění do okolku k prostírání 🙂
        Bavore, ve Stepi mi strašně moc chybí kopce a volnost řeky. Jenže Step mne už přijala a vrátit se vlastně není kam.

  4. 747 napsal:

    A tak je to správně! A tak to má byť! Tělo si řekne a je třeba naslouchat a poslouchat. Ó jak Vám rozumím. 😛

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s