Je třeba zabít Sekala jezevčíka, aneb krajky v barvách papouščích

Znáte ten fórek, jak se vrací chlápek domů do satelitu, otevře branku a bere to proti proudu vody i hraček a odpadků, je vyděšen, co se děje, doma řve z televize nějakej infantilní program, děcka potichoučku vyžírají poslední zbytky zmrzliny z mrazáku a manželka si v klídku a pohodě čte v ložnici knížku a na chlápkův zděšený pohled jen odvrkne: „kdykoliv přijdeš domů, tak na mne křičíš, že by tě teda zajímalo, co tu celej den dělám. Tak jsem to dneska neudělala.“? Asi ano, je to dost omleté.
Jako ona zelená vdova jsem postupovala, když jsem po hodině práce v přízemí nakoukla do patra do ložnice a zjistila, že se jezevčice zmocnila krabice perlovek. Obal potrhala a sežvejkala, obsah – ach, ono je to takové žůžo bafnout klubíčko do zubů a utíkat s ním co to dá a až kam se dá, pak jej hodit do vzduchu a letící ulovit a zatřepat s ním a zase utíííííkat, hlavně potichu, aby to Dvounohá neslyšela, a taky často odbíhat ke Dvounohé, aby netušila, že je jezevčice na lovu – byl rozstřelen po celé šedesátimetrové ploše ložnice. A řádně propleten a zamotán. Jak důrazněji mohu Staříkovi sdělit, že mne už štve svou inertností a že POTŘEBUJI, aby rozmíchal kýbl malty a cifix, jeden víkend věnoval manželce a dovoplácal fajnovou špalety a moc nezaplácal rámy. Nechala jsem výsledek psího pubertálního řádění ležet a dál se věnovala rozdělané venkovní práci. V mezičase jsem si ještě natrénovala nešťastný a naštvaný pohled, stejně tak ublížené slzičky na krajíčku. Podlé. Vím. Ale Bára NENÍ můj pes. Bára mi byla hozena na krk. Že jsem se stala jejím člověkem je věc druhá. Samo, že místo výprasku jí vezmu na pastvinu, aby se utahala a vylítala a vošoupala si nožičky hrabáním v myších norách, ale to Stařík nemusí vědět. Stařík mi dal, přinesením Báry, do ruky zbraň a Bára svým řáděním přihrála munici.
Drahý přišel domů, já simulovala hausfrau činnost nípáním se v truhlících s muškáty, Starej pes se vyhříval na slunečné straně kupky sena, jezevčice soustředěně ohlodávala bůvolí kůži. Idylka.
Vrzl první schod, druhý, je ještě brzo, ještě nevidí, pátý schod, ano je to tu, překvapení v hlase s podtónem zděšení i zloby, samo, že se mohu dojít podívat, na pátém schodě spouštím lament, lomím rukama, poukazuji na zničený materiál, připomínám nesplněné slíbené, vzdychám a poukazuji na to i ono, ne, na Pištu Hufnágla nedošlo, hloupé dědky jiných babek také ne.
Nemám ráda ombé bavlnky. Když potřebuji výšivku stínovat, vyberu si potřebné odstíny a kladu barvy, tak jak chci, a ne jak si pohraje náhoda. Ombré bavlnek mám několik krabic. Vše zděděno. Chtěla jsem je setkat do prostírek. Měla jsem již hotovou představu.
Ženská míní, jezevčice mění. Pokolikáté letos už?
Vytahuji z cuchance nitě, namotávám je na paličky. Z nestejnoměrně obarvené bavlny bude stolní textil. Jen technika zpracování je jiná. Hraji si s páskovou krajkou.
Starej pes se zanoroval pod deku, Bára honí míček po koberci, Stařík čímsi buší v dílně.
Kdo si hraje – nezlobí. Říká se.
IMAG1325
IMAG1326IMAG1311

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice jak to vidím, povzdechy, šmodrchání. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

12 reakcí na Je třeba zabít Sekala jezevčíka, aneb krajky v barvách papouščích

  1. 747 napsal:

    😆 A tož pak dejte vědět jestli ta strategie zabrala. 😀

  2. Kutil napsal:

    Jezevčík jako nástroj používaný k manipulaci s manželem? Ale zase budete mít dovoplácáno, to je fakt… 🙂

  3. oldwomen napsal:

    Že prej když mužskej slíbí, že udělá, tak to udělá. Není nutné mu to co dva tři roky připomínat ….. grrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.
    Jsem trpělivá. Ale nikoli nekonečně. Jsem manuálně zručná. Ale mám jisté fyzické limity. Snažím se, ale nejde mi to.Ať dělám co dělám, nenaklonuji se 🙂

    • 747 napsal:

      Někdy by bylo ohromně užitečné mít těch manželů vícero…. 😉

      • oldwomen napsal:

        Coóóóó? To by teda nebylo. Vidím to před sebou. V kolektivu čekají na pana SE, popíjejí lahváče a přemítají o tom, jak by dělali, kdyby dělali, mají už vyřešený celosvětový mír i prokádrované poslanecké lavice….. a já jak blb makám za celý pánský harém a poslouchám, že dochází fusky a trencle že by bylo dobré propláchnout v aviváži…. Víte jaká je to dřina rozhejbat jednoho? Dva mužský pohromadě už vymyslí problém na zdůvodnění, proč nedělají, o třech a více ani nemluvě.
        Jéžiš, jak já bych chtěla být chytřejší a být Jinak Nastavenou Prioritou se dvěma a více sponzory…….Neumím.

        • 747 napsal:

          Mňo, takže pak nezbejvá, než abyste si pořídila manželku! 😛

          • oldwomen napsal:

            Ano, z tohoto úhlu pohledu se mi jeví islám jako tuze praktická záležitost. Klíďopíďo bych konvertovala. Kdybych se teda mohla čtyřikrát oženit a nebýt bigamistou.
            Éro, není mi zrovna juchů. Celá dědina prodejcháváme a nemůžeme vstřebat… ach jo, nějak blbě seká Smrťák kosou. Co už. Stalo se. Ve čtvrtek bude kostel praskat ve švech 😦 Fakt nevěřím, že se stalo…. Pětašedesát není přece žádnej věk.

            • 747 napsal:

              Není, ale von Smrťák je děsně nespravedlivej. Šmejdy si nechává až už není zbytí, zatímco ty hodný bere přednostně. Spravedlnost je prostě mýtus. 😦

  4. Witch napsal:

    😦 Milá OW, spravedlnost v tom taky nevidím 😦

  5. Vladka napsal:

    Jééé, to je krásné krajkování, a ty jsi pilnáááá!

    Nemáš nějaký dobrý recept na nakládaný kozí sýr z dostupných surovin? Vypadá to, že první dávka se mi povedla, jen to potřebuji nějak ochutit.
    Na netu nacházím jen samé exotické recepty ze surovin, co bych musela kupovat.

  6. oldwomen napsal:

    Předpokládám, že máš polotvrdý sýr – nechá se krájet. Když prokysaný sýr vyklápíš z formiček (košíku, cedníku…) tak ho musíš nasolit, aby se udělala kůrka. Už tuhle sůl můžeš okořenit sušeným česnekem, mletým pepřem, mletou paprikou, směsí koření třeba na ryby, stejky……… Bacha, paprika ráda plesniví, tak obalené jí, zbaštit do týdne. Pak se nechá (většinou z tvarově nepovedených) hotových a nasolených bochánků sýr nakrájet na kostky a dát do sklenice a zalít olejem. A proložit bobkovým listem, celým pepřem, plátky česneku, koprem….. S cibulí opatrně, ráda kvasí. Olej je nejlepšejší olivový, ale slunečnice nikomu bříško taky ještě neprovrtala. Jo, čerstvé aromatické byliny – taky bacha na zkvašení či zaplesnivnění. Naložený do oleje je skvělý na zeleninové saláty. Pak je bašta všech bašt sýrec vyudit. Pomalu a studeným kouřem.
    Pak lze přímo do sýřeniny, před nalitím do formy, přihodit plátky mandlí, drcené ořechy, nakrájené olivy, kuličky pepře. Ne najednou, co bochan, to jiné ochucení. Čerstvé bylinky se mi neosvědčily, sýřenína je vlažná a byliny měnily barvu i chuť.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s