Kdo si počkal, ten se právě dočkal

Článek o něčem, o čem jsem vůbec netušila, že to existuje a při psaní jsem si uvědomila, že každý region má minimálně jednu baštu „vše v jednom hrnci“.
Paella
Je paella součást nevěstina věna či opatrované dědictví po babičce? Je paella lehká večeře či vydatný oběd? Je paella kulinářský poklad nebo je lacinou nouzovkou typu „zatřep špajzem“?
Nebo je snad paella toto vše dohromady či od každého trochu?
Je příprava paelly složitá? Rozhodně ne.
Zvládnu její přípravu i garsonce v Řepích? Dozajista ano!
Poprvé to mohlo být třeba takto
Slunce stálo kousek nad západním horizontem. Probleskovalo korunami stromů v nedalekém hájku. María propadala panice. Rodiče s bratry a starší sestrou již jistě skončili práci na vinici. Většinu toho, co jí nakázala matka splnila. Vodu nanosila, košík pomerančů na městském tržišti prodala za slušnou cenu, drůbež obstarala, ještě zbývá zahnat kozy do bezpečí stáje a oddělit od nich na noc kůzlata, aby bylo mléko k snídani, a připravit pro všechny večeři. Měla uvařit hustou polévku ze staré Kdákalky. Jenže slepice se v poklidu odebírá hřadovat. María odkládala nepříjemnou povinnost, až už je pozdě. Slunce se přiblížilo o notný kus k vnitrozemským horám. Děvče se zasnilo. Prý chodí sluníčko spát do prachových peřin v madridském paláci. Ale jak to dělá, že se každé ráno vynoří z mořské hlubiny? Ach, bože, polévka nebude, chleba je pro osm lidí málo, otec se bude mračit, matka křičet, bratři, ach hladoví bratři…
María se bezradně rozhlédla po kuchyni. Otevřela truhlu se suchými zásobami. Rýže je nejvíc. Třeba ještě ujde výčitkám i výprasku. Sundala velkou těžkou pánev ze zdi a postavila ji na trojnožku nad oheň. Přiložila dřevo, aby plameny olizovaly dno pánve a rychleji ji rozpálily. Kapka oleje s oříškem másla se rozehřívá, propláchnout rýži, zalít vodou, a co ještě? Za omastkem postrašenou rýži pochvalu věru nesklidí. Polévka měla být hustá – zeleninou! Mladé lusky fazolek jen překrojila na polovinu, přihodila je k rýži. Voda začala probublávat. Ještě kolečka mrkve a nudličky papriky a hrst hrášku a špetka šafránu z Omarova krámku a ano, Jusus jí dal za pomeranč velkou hrst mušlí. Dala je do pramenité vody, jistě již budou otevřené a vyčištěné. Šup s nimi na rýži se zeleninou, přiklopit víkem……
Nebo také úplně jinak
Předchozí odstavec není úryvkem poslabší romance z Pobřeží pomerančové květu. Prostředí Valencie ale ke snění i popouštění fantazijní uzdy láká.
Možná první paella vznikla jinde a jinak. Nad ohništěm na břehu moře. V pastýřské chýši. Někde, kde měl kuchař málo času, na přípravu čehokoli jen velkou hlubokou pánev, hodně strávníků ke stolu. Někde, kde hospodyně neměla možnost odběhnout si na trh a musela vařit jen z toho, co okolí dalo. Možná byla první paella vegetariánská. Možná se s rýží vařili místo mušlí šneci. Nebo kousky kuřete či zajíce. Možná kuchař na závěr přimíchal kousek nakrájené klobásy. Dozajista se tento všední a každodenní pokrm obměňoval dle sezónní dostupnosti surovin i koření – stejně jako je tomu v současnosti, kdy otevřené ohniště nahradila sklokeramická deska či plynový hořák.
Rozmanitost složení i servírování
Kolik katalánských rodin, tolik receptů na to jediné správné a nejlepší složení surovin a jejich pořadí přidávání na pánev i následné podávání hotového pokrmu. Někde všichni ujídají z jedné mísy, totiž pánvičky, jinde si odebírají na talířky, někde suroviny promíchají, jinde je nechávají ve vrstvách, jak byly v průběhu přípravy přidávány. Paella může být lehkou letní večeří, stejně tak i sytým zimním obědem. Může být ode dna lehounce připečená. Jen by nikdy neměla být mastná.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice jak to vidím. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

11 reakcí na Kdo si počkal, ten se právě dočkal

  1. vimneok napsal:

    hmmmm… diky za tip na veceri, uz jsme paellu dlouho nevarili…

  2. 747 napsal:

    Naprosto chápu, že v Práglu teď berčí, že bydlíte tááák daleko. Taková „kuchyňská spisovatelka“ by byla pro každou redakci naprosto úžasná akvizice! 😀

    • oldwomen napsal:

      Silně pochybuji, spíš se jim ulevilo. Stejně mě to soustředění každýho prdu do Prahy štve. Cifix. Hranice republiky přece nejsou tvořeny hranicemi třetího pásma pražské integrované dopravy.
      Zrovna u internetového magazínu by mělo být jedno, zda pisálek dřepí někde v open office Metropoli a nebo v zemljance ve Stepi. Od čeho je tendlecten SKYPE a hen ten oný Internet, o něčem tak historickém, jako je telefon (i mobilní) nemluvě.
      Aáááááááách. Odvšivila jsem plot od kopřiv. Zatím jen jeden, ale i s kořeny a po celé jeho skoro nekonečné délce. A osvobodila jsem všechny kmeny stromů v sadě z kopřivové náruče. Jsem prostě dobrá. Jdu hledat rybízy a druhý plot. Žahavek se letos nějak urodilo 😦

      • 747 napsal:

        Jo, to taky nechápu, že ty Cazly ještě nenapadlo, že kolem hradeb už maj hodně dlouho intelektuálně zcela vybrakováno a pokud chtějí kvalitní „lidský zdroje“, tak v Práglu už nenajdou ani molekulu. 😆

  3. Witch napsal:

    No, jsem ráda, že jsem ulovila květy černého bezu a nadělala kuliček 🙂 Jéžiš, ty se povedly! Strouhanka, vajíčka, dvě brambůrky a mouka, vymatlat kuličky, smažení – ňam!!! Jak se sluší, trhala jsem u hřbitova, ještě mám půlku kbelíku – chlapci tu první várku stejně sežerou 😉

    • oldwomen napsal:

      Já letos bezinky prošvihla. Svištěla jsem kolem sena a nebo se utíkala skrýt před deštěm – až odkvetly. Dělávám šťávu, co se dá dělat, dopijeme alespoň zbytky předloňské rybízovky. A kosmatice – květ se namočí do palačinkového těsta a osmaží. Já je miluji sladké, posypané skořicovým cukrem, manžel posolené a s bramborem a tatarkou. Tak za rok.

      • lukrecia napsal:

        Když nastrouhaná jablíčka proložíte zralými kuličkami bezinek a pěkně osladíte a zavaříte, vznikne cosi na koláč, co má tak trochu borůvkovou příchuť.

      • vonrammstein napsal:

        Jejda, to je žrádlo! Pamatuju z dětství.

      • Witch napsal:

        Chlapci se tou první várkou opravdu nacpali 🙂 Ale zbylo na ráno, vzala jsem do práce a kuchařky nevěřily, že tam není maso 🙂 Kosmatici jsem si pro sebe jen tak frkla na rozšlehané vejce a zdlábla ke sváče… To jen, že jste mi udělala chutě, ale byla jsem vyzbrojená 😉
        Jo a ty kuličky si nandavám do mrazáku – nebo jako malé placičky – a když přijde v zimě chřipka, viry se leknou a zalezou. 😀 Stačí ejn přidat k čemukoliv na talíř.

        • oldwomen napsal:

          Od „rizota“ ke kosmaticím – půvabný kulinářský oblouk využívající místní zdroje 🙂
          Květ jsem prošvihla, kuličky nasuším na odkašlávací čaj, a jestli se vydaří úroda hrušek, tak hruškovobezinkový povidla jsou nebe v hubě a ani se nemusí sladit. Jestli se mi podaří někde orvat rybíz, tak bezinkové kuličky dávám i do pečeného čaje. A dost jídla, dostavuje se mi pavlovův reflex a v břiše se mi probudil Tarzan a děsně řve. Jdu ho umlčet banánem :.D vopičáka jednoho 😛

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s