O tiché poště

Kdysi, v dobách tuhé normalizace, letěla tichu poštou taková hláška. Snad si ji ještě pamatuji celou a nezkreslenou. Přeci jen tichá pošta je tichá pošta. Bylo to asi takhle:
„Když víš, tak nemluv. Když už mluvíš, tak nepiš. Když už musíš i psát, tak nepodepisuj. A když se podepíšeš, tak se pak nediv.“
Bezvýznamný agentík se dozvěděl cosi málo, mluvil, asi psal a aby se nedivil, tak zdrhnul. Z horké půdy Spojených Států Amerických do bezpečí Hongkongu. Má svých pět minut slávy a celosvětové pozornosti. A co to profláknul za veřejné tajemství? No přece to, že CIA sleduje na území USA cizince až tak moc, že jim leze do soukromých mailů. A stádo se diví a řve, že je kráceno na svých občanských právech a Bdělé Oko Velkého Bratra, možná i Sestry a o Uchu ani nemluvě….
Nepochybuji, že blogy i internetové diskuze jsou monitorovány v každém státě, nepochybuji o tom, že jsou IP adresy, které jsou hlídané poněkud víc, nepochybuji, že jsou monitorovány i mobilní hovory, jedno zda podle čísla a nebo dle klíčových slov. Ono to technicky zase není až tak velký problém. Pochybuji, že by byly prolejzány maily každému tůristovi, co se dojede juknout na Grand kaňon a poslechnout si pohřební marše v New Orleans a dřepnout si do písku kalifornské pláže. Ale nepochybuji o tom, že jsou jisté destinace, kam běžný turista nejezdí a když se k nim vydám, protože mám nějaký důvod je vidět, a když ještě navíc pocházím z oblasti, která je pro zahraniční politiku, či „jen“ z hlediska bezpečnosti, nějakým způsobem zajímavá, že asi holt budu častěji tázána, minimálně místním šerifem, zda jsem nezabloudila, že muzeum je na přesně opačné straně ulice.
A tak je to tu zase i v srdci Evropy. Géniové virtuálních diskuzí ve svých vstupech hýřících hrubkami vzrušeně křičí, že nejen Ústřední Zpravodajská Služba Spojených Států Amerických, ale že i ti naši a taky ti sousedovic a sbohem svobodo slova i pohybu po Kotlině i Úvalu, a tak vůbec a podobně. Protože kde vzali moji adresu a rok narození, že mi chodí těmito údaji počmárané reklamní tiskoviny, když jsem nikde nikomu nic…
Opravdu?
Skutekně?
Mám bankovní účet? Odkud mi na něj chodí drobné a kam z něj odchází? Vybírám si peníze na přepážce a nebo používám platební kartu? Platební kartu používám jen k výběru z bankomatu a nebo s ní platím i běžné nákupy? Co jen tímto na sebe prozradím bankovnímu úředníkovi? Upřednostňuji nějaký obchodní řetězec a mám jeho kartičku na kterou se sbírají body za každý nákup? Jaké údaje na sebe v dotazníku, na který je přívěšek s čárovým kódem vázán, prozradím? A co internetové obchody? Mám účet na některé sociální síti? A co tam na sebe dobrovolně napráskám a jaké fotky zveřejním? Jaké free programy si stahuji a jaké free doplňky k licencovaným programům?
Nóóóó…… ale údaje sčítacímu komisaři neposkytnu a neposkytnu a neposkytnu, co je státu do nich, ať si propojí databáze, že jo.
Nebyla ta hláška jinak? Když chceš (vědět, cestovat, vlastnit), tak nemluv,…. nebo se pak nediv. Je to už dávno a tichá pošta je tichá pošta, stejně tak informační centrála Jedna Paní Povídala….

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na O tiché poště

  1. vimneok napsal:

    možná máš pravdu… ale ve spojení s údajně největší demokracií na světě to moc nekorepsonduje… navíc jde o to, že nesledují jen svoje občany, ale úplně všechny, kdo se odváží jít na net, použít kartu nebo mít email. Což tedy není až taková novinka, ale mohli by to alespoň rovnou přiznat dopředu ne?

  2. Witch napsal:

    Dlouho jsem negůglila a až po upozorněních (díky starému RX a debatám) jsem se hodila na vypátrání z několika úhlů. Všechno je spojené, jen číslo mých bot tam chybí. Zkusila jsem jinou přezdívku a stejně si mne to našlo. Jo, síť je chytrá potvora a sledování mailů je už jen třešinka… 😦

    • oldwomen napsal:

      Jsme na tom stejně. Tento pokus jsem prvně učinila někdy v 2009. Jediné, co se mi podařilo utajit, je, co jsem dělala a pak také rodinné vazby. Tedy to se mi neobjevilo ani před měsícem. Hm, možná, že to je důvod, proč mne nezvou na konkurzy na pracovní pozice, ke kterým mám kvalifikaci. Oddělit (a utajit) práci (brek, bývalou) od koníčků (běžně zveřejňuji) se mi asi podařilo, stejně tak se virtuálně odstřihnout od zbytku rodiny.
      Před lety mne pobavil táta. Byl šťasten, že od nás dostal mobilní telefon, věřil, že je to bezpečné pojítko, že nejde „napíchnout“ jako pevná linka. Neměla jsem to srdce mu říci, že mobil lze odposlouchávat ještě snadněji a navíc ještě napráská i kde se právě nachází. Ach jo, první Alcately… mizerných patnáct let zpátky – pravěk 🙂

  3. 747 napsal:

    Baže! taky nechápu co si lidí myslí, že by dokázali utajit. Jakmile mají telefon, net, účet a třeba ještě nějakou firmu a chalupu – jsou průhlední jak akvárko a najdete si o komkoliv prakticky všechno i bez síájej a kágébé s bískou dokupy. Ale ono je především úsměvné, že v těchto „kauzách“ nejvíc kňučí ti, kteří vůůůbec nikoho nezajímají. 😆

  4. lukrecia napsal:

    Kampak se poděly osvědčené, bez techniky fungující a vševědoucí drbny?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s