Teď o mé necitelnosti

Manžel to bral domů zkratkou přes město, chtěl mi ulevit a tak se o zásobování rodinné lednice na víkend postaral sám. Když už stejně do města jel. Vynosil z auta poživatiny objednané i neobjednané, některé i nečekané, ale za snahu je nutno chválit a chválit a chválit. U vítací kávy se rozpovídal, že jej na parkovišti zastavila babka a chtěla tři pětky na polívku a že jí je dal a ještě bůra z vozíku, ať má na rohlík. Že je to děsný, když už i starý ženský musí žebrat, protože nemají na jídlo. Neglosovala jsem. Jen jsem pokývala hlavou.
Příští sobotu jsem vstávala už o páté ranní. Něco tiché vnitřní domácí práce, double kafe s mlíkem na nahození motoru, podojit, nakrmit, odvozit a odházet mrvu, otočit schnoucí trávu na dlažbě a šup šup na louku na čerstvé,hodit do žlabu a rozhodit po dlažbě….. a miláčku, jsem požil, nezajela bys….. no samo, že zajela, mám snad na výběr? Drahoušek se zase přemiklíkoval v čase a prostoru a byl udiven, že je sobota a je mleté maso a to je jasné, oběd je posunut k časnější večeři a grilují se hamburgery a jak to, že nejsou bulky? Co provianťák zase zachrápal? Už se mi hlady dělalo mdlo, srovnala jsem se karamelou vyštrachanou z pod palubovky.
Přendavala jsem prázdnou basu Kozla z kufru do vozíku – a stála u mne a oslovila mne. Že jestli bych nedala na polívku, že s rohlíkem stojí třicet korun. Zalhala jsem, že napřed musím nakoupit a vyzvednout peníze, že nemám hotovost. Ubezpečila mne, že počká. Než jsem dojela ke vchodu do obchodu, stačila pumpnout partu kluků. Opravdu jsem s nákupem nechvátala. Babka už na polívku zcela zjevně měla. Bulky právě sunuli z plechů do prodejního koše. Voněly omamně. Bylo ke čtvrté odpolední a já od božího rána kromě tuplovanýho kafe s mlíkem a historické karamely nic nejedla a práce za mnou bylo víc než dost. Hodila jsem jich do sáčku víc, než manžel nadiktoval. Tlačila jsem vozík, jedla vlažnou bulku a na babku žebračku jsem zapomněla. Čekala na mne u auta. Jak kočka u myší díry. Zaskočilo mne to. Vždyť už přece dostala, vždyť už má. Proč? Ukládala jsem nákup do auta za jejího bedlivého dozoru. Pivo, mrkev, cibule, špek, chleba, pytlík bulek. Natažená ruka. Dala jsem do ní jednu bulku. A řekla, že je čerstvá a že jsou o kačku zlevněné. Babka protáhla obličej, že si jí teda dá k večeři a že jestli penízky. Měla jsem, fakt jsem měla. A asi bych si při příštím nákupu odpustila drobný pamlsek, abych mohla dát, jenže já jsem najednou nechtěla. Ne, neposedla mne lakota. Jen jsem si uvědomila, že žebračka má dozajista starobní důchod. Že má, možná skrovný, ale jistý, měsíční příjem. A že ta samá polívka, co si chce dát v protější restauraci, stojí v nákupáku maximálně třetinu. A že nepumpuje jenom mne. Že já dřu jak galejník a bez mzdy a s nejistým výsledkem a ona stojí s nataženou rukou. Že vlastně mezi námi už není až tak velký věkový rozdíl, že já do protější hospody nepůjdu ani na kafe, protože je to zbytnost a utracené drobné by mi chyběly v domácnosti jinde. Opět jsem zalhala, že jen co vrátím vozík. A zbavila se jí bůrem.
Tak jsem necitelná a chybí mi soucit s bližním a ….. parkuje další auto, další možná oběť….
Zařadila jsem jedničku, zakousla se do další bulky a než jsem dojela domů, tak jsem slupla ještě tři. Fakt byly voňavý a dobrý a hambáče já stejně nerada.
O hulvátství příště. To jsem ještě neprodejchala.

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

14 reakcí na Teď o mé necitelnosti

  1. Witch napsal:

    Tohle je v pořádku. Já osobně jsem vždycky dala mladá¨íkovi, který chtěl na rohlíky (znala jsem jeho osud) a taky si ty rohlíky kupoval. Prý mu kamarádi při společném blbnutí podstrčili šmejd, co to s ním jako udělá – a z kluka, co byl laskavý očetřovatel a sportovec, se stal dost vygumovaný nešťastník 😦 žebrající, co evidentně na jídlo nepotřebují, neobdarovávám. Dokonce jsem byla nepříjemná i na podloudního prodavače nového Prostoru, protože znám toho správného… Nedávám ani těm nehybným klečícím, spíš vozíčkářům a hudebníkům.

  2. vimneok napsal:

    tohle taky nemam rada a byvam drsna… driv, kdyz jsem mela stravenky, nabidla jsem jim stravenky. Pokud vzali a byli vdceni, tak nejspis fakt meli hlad. Ale dostala jsem i vynadano, ze stravenky mu jsou k nicemu…

    • oldwomen napsal:

      Nabídla jsem žebrajícímu mladíkovi, že ať si vezme ještě opodál stojícího kamaráda, že mám pro ně tak na dvě hodiny práce, nebo pro něj samotného na dopoledne a že dostanou teplé jídlo, balíček s sebou k večeři a nějaké drobné se také najdou. Montérky a holiny že jim půjčím. Přišlo mi to férové a jídla by dostali víc než dost. Od této dvojky mám už dva roky klid. A vlastně od celé skupiny bezďáků postávajících u přerovského Tesca.
      Taky byl střízlivý a slušný a neodbytný a chtěl na chleba a paštiku k večeři do azyláku pro sebe a kamaráda….

  3. Maruna P napsal:

    Kdysi na nádraží zrovna na sv. Štěpána mne oslovil člověk kolem 40, že nemá atd… a abych mu dala aspoň na gulášovou polívku. Já, že kdovíjestli to nebude na pivo. Ne, ne, paní, potřebuju něco teplýho do žaludku, kdepak pivo. No tak jsem pustila groš, oba postpubertální synáčkové říkali – ty jseš ale naiva – já zase argumentovala vánočním časem, my přejedení, on hladový. No ještě než nám odjel vlak, tak jsem zahlídla v nádražní restauraci dotyčného, ale toťseví polívka před ním nestála. Tak jsem si řekla, nojo, on je spíš na ten tekutý chlebík. Manžel tyhle mladší somráky řeší tak, že nabídne práci v lese – stavba oplocenek, sázení, sekání, plat 50-70Kč na hodinu se stravou. Úplně vždycky se z nich vyklubou nemohoucí chudáci, i když na to ani nevypadají. Já se jen bojím, aby nepřijali. Už jednu zkušenost mám, i když to nebyli až tak tragické případy.

  4. Kutil napsal:

    Možná je to jako s těmi pohřby, člověk dá kvůli svému svědomí.
    Nevím, jak jiní, ale jsem už celkem imunní, protože tady v centru Prahy pořád někdo natahuje ruku, a to nejen žebráci (proč je nazývat jinými jmény, to není nadávka), ale také výběrčí na všelijaké bohulibé účely. Ta „vaše necitelnost“ je v tomto případě docela účinný obranný mechanismus. Ale od svých mimopražských známých vím, že pro ně je to docela nápor na psychiku…
    A ty krásné příběhy – po Vinohradech onehdy chodívala starší žena a občas někoho zastavila a že prý, kde je tady kostel. A sama od sebe začala vyprávět, že ji někdo okradl a že ji pan farář půjčí, aby se mohla dostat vlakem k dceři, že je věřící… Blbé bylo, že to provozovala na omezeném prostoru a během dnů si nepamatovala, koho potkala a koho ne.
    Na severu Itálie se v posledním desetiletí začali na parkovištích hypermarketů objevovat černí imigranti, že vám odvezou prázdný vozík do budníku, samozřejmě za tu minci, co jste do něj šoupli, – tam to byla jednoerovka. V jeden čas jsem to zanamenal i u nás, nebyli to však afričtí imigranti, leč už to nějak opadlo. Asi to nevynášelo, český člověk je spořivý. Nicméně nedávno u Globusu za mnou přišel při vykládání zboží do kufru auta chlápek a prej, dej mi dvacku. A já mu ji dal. Žádný příběh, žádné zkormoucené řečičky, přímo na solar – to se mi líbilo…

  5. 747 napsal:

    Houby, necitelná! Jenom prostě nejste blbá! 😀
    Taky už dnes více zvažuji komu tu dvacku dát a komu ne. Máte recht, že valná většina těch somráků se jakékoliv práce štítí, asi i proto, že šikovným somrováním si vlastně přijdou na víc, než kdyby si ušpinili ruce tou fuj činností, které se říká práce.
    Sháním brigádníky na výpomoc za 80-100,- na hodinu. Kolik myslíte, že se mi jich ozvalo? :mrgreen:

  6. Bavor V. napsal:

    Protože nechci, ale opravdu nechci dál rozmazávat to cosi.píšu sem Ale vy znáte Boletice? A Hořičky, Podvoří etc? To byla podivná krajina, ale dnes je ještě podivnější. Zelení mozci (nebo spíš bezmozci) a tím nemyslím armádu, najednou zjistili, že když vojáky slavně vyhnali tak trpí jejich milovaní broučci tím, že jim těžká vojenská technika nedělá oblíbené prostředí.

    • vonrammstein napsal:

      Já znám Boletice. Kdysi jsem tam absolvoval třídenní survival. Ne jako voják. Dobrovolně. To tam ještě byly modré barety.

    • oldwomen napsal:

      Znám. A považuji je za jeden z nejkrásnějších koutů Šumavy. Ekologisti nemají s ochranou přírody nic společného. Myslím, že Zelení Khmérové jsou pro ně přijatelnější označení, že to víc vystihuje jejich počínání.
      Perlička. Největší kolonie syslů v republice bydlí (nebo tedy spíš bydlela) na letišti na Slatině. Brno.Tryskáče jim nevadily ani omylem.
      Stejně nechápu, jak někteří pánové dovedou ještě po pomalu půl století brečet nad tím, že se museli pustit máminy sukně či milenčiny ruky 🙂 Diskuze u vás mne velice pobavila.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s