Tak jo, jsem cynická, necitelná a hulvát

Ptal se mne kolega chovatel, zda znám Áďu. První týden v květnu to bylo. Udělalo se mi rudo před očima. Jsou skutky, které se jen obtížně promíjejí. Jsou činy, na které se nezapomíná. A že jich, a opravdu si, v případě Ádi, nevybavuji jeden jediný pozitivní, byť omylem spáchaný, bylo. Ovládla jsem se. „Se ještě neuchastal?“ procedila jsem mezi zuby. Málem jsem si vykousla pevný můstek na šestce vlevo dole a odplivla i vedlejší pětku a sedmičku – při poslechu ódy na Áďu a dramatu jeho současného živoření. Jenže já znám i Áďovo děcka a jeho ženu. Když mi kolega chovatel líčil, že chudáka Áďu našli ležícího na dlážce v síni pokáleného v louži moči a že vlastně cizí lidi, protože manželka jej opustila…
… tak jsem jen konstatovala: „Do měsíce je po něm.“ Tak jo. Nejsem ani náhodou ženská, tolik cynismu co ve mne je, to snad ani neni možný..
Jenže já vím, že Áďovu ženu tlačí svatozář a očistcem si už prošla. Vím, kolikrát ji i s dětmi vyhodil z bytu. Stokrát nic umoří osla. Našla si podnájem. Sama. Vím, že Áďa by i chodit mohl. Kdyby, když si na podzim zlomil, opilý do bláboliva, oba nárty, nepodepsal hned po vystřízlivění v nemocnici reverz a doma si okamžitě nerozstříhal sádry a bolest se neodplazil přepít. Tohle už není dětská skluzavka. Tohle je jízda po toboganu. Vím, že byl odejit z práce pro opakovaně zelenou trubičku a že se to uhrálo na zdravotní důvody. Chudák má nemocná játra od práce s chemikáliemi. No jo, i tak se dá. Vím, že už v půli dubna měl nafouklé černé břicho a že otoky nohou nejsou následky zlomenin. Tahle všechna „vím“ a mnohá nesdělitelná další se zhmotnila v krátké prognóze.
Umřel minulý týden. Pohřeb má pozítří. Manžel říkal, že jim v práci visí Áďovo parte. Že tam, kde normálně končí cesta a bortí se tóny harfy, tam, kde je v hlavičce smutný verš, tak tam je prosté oznámení: „Všichni víme proč.“
A říkal manžel, že tahají slánku, kdo půjde na pohřeb.
O mé necitelnosti i hulvátství příště.

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

14 reakcí na Tak jo, jsem cynická, necitelná a hulvát

  1. 747 napsal:

    Jakápak necitelnost?! Nechápu proč by se kdokoliv měl přetvařovat a dolovat nějaké omluvy pro člověka, kterej si nic takového nezaslouží protože všem jenom ztrpčoval život. Nesnáším pokrytectví a lež. Takže klidně, ať si Áďa třeba shnije u hřbitovní zdi.
    Nejít na funus špatnýmu chlapovi je čestnější, než se tvářit, že společenská povinnost je víc, než vlastní názor. 😉

    • oldwomen napsal:

      O necitelnosti příště. O hulvátství ještě později. Kterak jsem se stala hulvátem, musím napřed sama prodejchat.
      Chtěla jsem vše najednou, ale bylo by to dlouhé.
      Myslela jsem si, že jsem přímočará. A ono je to cynismus.
      O mrtvých jen dobře. Jenže ono i z parte čiší „uf, má to za sebou“. Já vím, podivný nekrolog. Jenže když je místo mozku demižon………

      • 747 napsal:

        „O mrtvých jen dobře“ se hlásalo protože se lidi báli duchů – tedy opět jenom pokrytectví a opatrnost ve vlastním zájmu. 😀 Špatnej člověk si žádný pochvaly či úctu nezaslouží a je fuk zda je živý nebo mrtvý.

        • oldwomen napsal:

          Zkuste se na onu větu podívat tak, že dotyčný již nemá možnost obrany v případě možného křivého nařčení. A že když už nemohu pochválit, tak mlčím.
          Ve Stepi poznáte co byl nebožtík zač i podle naplnění smuteční síně či kostela. Asi jako na každé dědině. Nespravedlivá je poslední cesta ke staříčkům, kteří zapomněli včas umřít a přežili své vrstevníky a děti a mnohdy i nejstarší vnoučata. Vlastně je už nemá kdo doprovodit.

  2. Mimo.ň napsal:

    Osobně si myslím, že jít na pohřeb lze i člověku, k němuž chováme spíše nebo veskrze negativní pocity – „jít na pohřeb“ totiž mimo jiné znamená možnost ten – jakkoliv nepovedený vztah – uzavřít. Vše ostatní už je na jednotlivci.
    Umírají hajzlíci i světci. Srovnat se s tím musíme my, co jsme zůstali. Hajzlíci i světci.

    • oldwomen napsal:

      Možná z tohoto důvodu je chvíle tichého civění na katafalk. Aby každý mlčky dopověděl, co do té chvíle nestačil.
      Kdysi dávno jsem poznala starou paní. Rozpovídala se, jak obešla snad všechny hromadné hroby, co jich v horách bylo, a pomáhala obracet mrtvoly. Hledala manžela. Hledala jistotu, že se už nikdy nevrátí. Taky síla, co asi měla za sebou.
      Ke svým třem dětem si vzala ještě osm válečných sirotků. Tak nějak samozřejmě, prostě, bez natažené ruky……..

  3. Strejda Olin napsal:

    Když byli lidé více usazení v místě, když žili ve vícegeneračních rodinách, když celý život pracovali v jednom kolektivu, měli víc známých, víc sousedů, víc přátel. Když potom zemřel (dobrý nebo špatný), lidé na pohřeb šli, protože ho znali. Znali jeho rodiče a prarodiče, jeho sourozence, jeho manželku, jeho děti. Dnes kromě vesnic a malých městěček, když někdo umře, ani pes po něm neštěkne. Snad jen když se dva potkají si řeknou: Prej umřel XY? Kterej to byl? Ten zrzavej ze šestky. Ten vdovec? Ne, ten bejvalej autobusák. Hmm… toho jsem neznal.

  4. samazakanalem napsal:

    No me spise fascinuje, proc zenske zustavaji tak dlouho s evidentne nepolepsitelnymi typy jako byl tento. Navic jeste agresivnima. Mozna se ted budu zdat prikra, ale ta obvykla vymluva ze s tou osobou maji deti a delaji to tudiz pro ne, mi prijde obzvlaste pitoma. Protoze nicim netrpi dite vic nez pohledem na agresivniho cloveka, nedej boze jeste opilce. Chapu snahu nepripravit decko o otce, ale co jim takovy clovek da? Prave kvuli tem detem bych to odmitla snaset a pokud se nekdo nezmeni ani kvuli vlastnim potomkum, kdyz uz je konecne ma, nezmeni se nikdy. Dostal by nejakou lhutu na polepsenou a kdyz nic, tak nazdar. Takove hovado nikdy neoceni nic z toho, co se pro nej dela a nejake ty obcasne chvilky klidu kdy se treba i snazi byt lepsi nemuzou vyvazit pak tu hruzu az mu zase hrkne v bedne. Moc dobre vim, ze clovek se musi nejprve vyrovnat s tim, ze si skutecne vzal spatneho cloveka, ono je tezko tomu uverit kdyz vy delate co muzete, aby to klapalo ale on/ona ne a jeste vam dela ze zivota peklo, clovek zpocatku nemuze pochopit, co k tomu tu druhou stranu vede a odmita videt, ze ma asi nejakou zavaznou vadu charakteru kterou nelze zmenit. Taky vim, ze vetsinou neni hned kam odejit, ale opravdu nerozumim lidem kteri se nechavaji roky tyrat a spolu s nima jsou v tom deti ktery z toho nemaji uniku. Nekteri takove lidi obdivuji malem jako svedce, jak se obetovali, ale ja mam na to jiny nazor. Prijde mi to spise jako sebetryzneni, nez obet v zajmu neceho lepsiho. Nejhorsi na tom je, ze literatura a filmy jsou plne takovych srdceryvnych volovin, jak najednou,az ji malem utyral, se vzpamatoval a nastala velka laska kdy konecne ocenil, jaka byla svetice a odmenil ji za to nehynouci laskou. Totalni pateticka blbost, uz jen pro to, ze cekat x let, nez se nekomu rozsviti v hlave a mezitim se nechat nicit = utracet dobry kus zivota, je hovadina.
    Nechapu ani ty zenske ktere zkousi tak dlouho, zda se takovy typ zmeni a teprve u tretiho decka, kdy je malem zabije jim dojde, ze teda asi fakt neni ten pravej rodinnej a otcovskej typ. Od prvniho decka dostavaji facky a nadavky, ale porad jim nedochazi ze si vzaly magora. To same plati pro agresivni zenske bez skutecneho materskeho citu, kterych je taky vic nez se na pohled zda. Abych teda byla spravedliva, ono to v opacnym gardu existuje taky. Chlapi se asi stydi to priznat, ze maji doma melu tak drzi usta a krok, jen aby nebyli za trubce ktere doma zena sekyruje a nekdy i fyzicky napada, kdyz neni po jejim. Pak z toho vyrustaji lide neschopni nekomu verit a tvorit kvalitni vztahy.

  5. Kutil napsal:

    Na pohřeb přece nechodíme kvůli zemřelému, ten o tom neví a nikdy vědět nebude, ale kvůli sobě, abychom si to srovnali v hlavě, a kvůli pozůstalým nebo známým, aby nás nepomluvili. Nebo ne?

  6. Witch napsal:

    Hulvát a necitelná? Těžko. I ten zbytek – pohřeb nepohřeb, mlčet nebo krčit rameny, to je na Vás. Maximálně vyslovíte, co si jiní netroufnou přiznat. Je jasné, že nemáte důvod ho chválit nebo vymejšlet něco pozitivního. Tady bych řekla jen to, že snad měl sociální pojištění a dětem půjde sirotčí. To by mohl být sakra dobrý klad, možná opravdu jediný… Vy nejste povinná něco extra chválit, možná jenpřed těma netopejříma ušima drben je lepší mlčet… Ale jak říkám, třeba platil sociální, třeba měl aspoň něco v pořádku.

  7. oldwomen napsal:

    Na pohřeb nejdu, protože nechcu.
    Nevidím jeden jediný důvod proč jít. Dětí se sirotčí již asi netýká, jsou zabezpečeny i jinak. Stejně tak manželka. Očistec na zemi lze zažít i bez mlácení partnerem. Vůči nebožtíkovi mám čisté svědomí, spíš ho asi budu na Druhém břehu děsit já. I když ani to ne. Netoužím po tom. Nebude to.
    Nechtěla jsem načínat téma poledního rozloučení. Toto vnímám jako velice intimní záležitost. Ani jsem neměla na mysli různé formy domácího násilí.
    A ve Stepi nežijí jen andělé 🙂
    Sumace a víc se k Áďovi odmítám vyjadřovat – Kdo chce kam – šup tam s ním. To, jak posledních pár let žil, byla jen a pouze jeho volba. Mlátil do pomocných rukou ze všech sil.

  8. Jáňa napsal:

    Dneska jsem se z místního drbacího plátku dozvěděla, že umřel biologický otec mé matky. Jinak se to asi nedá nazvat. Člověk, co si pořídil stavení se zvěřincem, ženu a tři děti a tohle všechno opustil kvůli jiné. Nikdy jsem se s ním nepotkala, netuším, jak vypadal či jaké měl zdravotní problémy. Když jsem se ptala nad rubrikou „opustili nás“ mamky, jestli je to „ten“ xxxxx, bez jediného záchvěvu ve tváři jen přikývla. (Závěrem kamarádčina oblíbená citace z jedné písničky skupiny Kašpárek v rohlíku: „A tak to je, no tak to je“.)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s