Teče voda teče, od potoku k řece…a

Chtěla jsem začít citátem z knihy Betty McDonaldové, asi Co život dal a co vzal. Jenže jsem se úlevou ovínila a knihovna je  tááááákhle daleko a já k ní nedojdu a stejně, i kdybych došla, bych se zase začetla a do něčeho jiného, než pro co jsem šla…. se znám.

Volala jsem, takový ten poviňák ulevující svědomí nepečující vzdálené dcery, jestli je vše v pořádku a máma jestli je zdravá. A byla jsem náhle vypravěčem v Knize a četla dopis od japonského zahradníka, který píše odcestovalé paní domu, že vše je v pořádku, až na ten děsivý sesuv půdy, který byl po deštích minulý týden……. kdo zná knihy výše uvedené autorky, ten je v obraze, kdo nezná, no jo, citát by byl fajn, ale Sauvignon z Moldavy v kombinaci s odpadlým šutrem z plecí i srdíčka, mi zrovna teď přijde lepší.

Volala jsem, tak jako každou neděli a kdykoli si jindy vzpomenu, mámě.  Jestli je v pořádku, jestli něco nepotřebuje, chtěla jsem slyšet, že nic a ať nevotravuju a hledím si svého neúspěšného žití.  Stereotyp je v některých případech skvělý. Jenže jsem slyšela, že já jsem v pořádku, ale jsem vytopená. Vím, kde máma bydlí, jaký je výškový rozdíl od nejbližší vodní hladiny a vím, že tam ani prasknutí rybniční hráze nehrozí.  Chybí rybník nad vsí.  Opatrně jsem se zeptala, zda průtrž mračen a voda z polí, protože rozorané meliorační stružky, a jestli špajzem, tak jako obvykle, a nebo kudy a kolik. Možná jsem měla raději najít do úvodu upřesňující zpravodajství rádia Jerevan. V obytné části je jen tolik vody, kolik ukáplo z dřezu při mytí nádobí. Voda z polí nad domem se prohnala stodolou, tak jako už tolikrát. Dávný stavitel znal cesty přívalových vod. Minimálně dvě stě let  stačí otevřít vrata do stodoly od humen a do dvora a ze dvora na ulici a potok proteče ven a stočí se na náves a pak svahem dolů k Lužnici, trávník pohnojí, mlat umyje.  Také spodní voda vyvzlínala ve sklepě a způsobila ohromnou národohospodářskou škodu – máma se málem utopila při neúspěšné záchraně poslední přepravky loňských brambor. Uznejte, že tento informační příval  je fakt na odšpunování píšťaly z archivu.

Volala jsem, nečekaně při pondělku a celkem brzo ráno, ještě jednou. Máma vyspalá a klidnější. Mlat vysychá, sklep odsáli hasiči, trávník pohnojen pilinami, dokonce i kotelnu ve stodole (pět centimetrů výškového rozdílu mezi podlahami) bylo nutno vytřít, protože podlaha byla zaprášená.

Celé obrovské zaplavení vesnice způsobil ucpaný hlavní kanál na návsi a krátký prudší déšť. No jo no. Voda je drahá a splašková ještě víc. A kanalizace je stavěna na určitý minimální průtok.  Tak se to samo prošťuchlo a zase pár let potrvá, než se roura zanese.

A tak jsme si povídaly o zatopeném Červeném mlýně na Lužnici a o Zářečí pod Bechyní, že zatopenej  Mrskoš je normálka, stejně tak blátíčko na spodku zahrad, ale že potkání se kulminujícího Smutňáku s rozbouřenou Lužnicí a chudáci lidi tam.  A o soutoku v Tejně, jak Lužnice a Vltava… a uklidňovala jsem mámu, že brácha je v pohodě, že jsem s ním mluvila, že je na lodi a nemá kredit a že jí v týdnu brnkne.  A že se mu na lodi nemůže nic stát, protože je v chráněném přístavu a na kotvě a maximálně se mu vybijou baterky a bydlí na kopci, tak není důvod k obavám. A splkly jsme o rodném Písku, jak v padesátým čtvrtým v Portyči voda kanálama a ze dvora lodičkou je zachraňovali.  Některé dětské vzpomínky jsou doživotní noční můrou. Zamlčela jsem,  že ostrov i loděnice je pod vodou a že brácha je na lodi vlastně uvězněn, protože pramicí na Smíchovský břeh, při tom proudu, se asi nedostane.

Volala jsem večer znova bráchovi,  že jsem ráno volala mámě, že je v pořádku a že nemá kredit a brácha mi řekl, že taky dopoledne volal a že je informován. Chvíli jsme do mluvítek i sluchátek mlčeli. Pak brácha řekl, že si myslel, že jak to viděl v druhým roce druhýho milénia, že si myslel, že nikdy nic takovýho už nezažije. A že je hůř. Hodně hůř.  Že je to strašný.

To jsme ještě nevěděli, že bude hůř, protože prší a  prší a prší a Orlík začal pomalu přetékat a Slapy musí odpouštět víc vody a prší. Takže teď je asi i hůř.

V zahradě mi čvachtá trávník, v poli nad zahradou se spojují zrcátka louží. Přetékající studánku ve sklepě jsem odsála kalovkou a seřídila plovák, abych mohla v noci klidně spát.  Dolévám si skleničku, omotaná kolem radiátoru se snažím nevnímat slejvák za oknem. Myslím na Ludmilu v Rokycanech a Jiřinu z úpatí Krkonoš a její stádo. Na Honzu, co je možná v Krupce, ale možná i v Chemitz. Na Vlaďku od Třeboně a Pavla z Břevnova. A Marušku od Chebu a Annu od Aše. Mirku a Františka a Petra a Vlastu z Pardubic. Myslím na virtuální známé i reálné kamarády v povodí Vltavy a Labe. Myslím na místa, kde jsem žila. U Otavy, Lužnice, Malše….

Dopíjím a koukám na synoptickou mapu. Od Polska se na nás žene pěknej hnus. Bečva je bumbrdlíček a Morava taky. Jenže v sousedních Troubkách mají už od neděle čutálisti hřiště pod vodou. A jindy líná Moštěnka má kalný a rychlý proud

Držme se.

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 reakcí na Teče voda teče, od potoku k řece…a

  1. Witch napsal:

    Držte se. K nám od Hofu jde protrhávání, do dvou dnů, může dorazit až k Vám… Šeď na nebi má u nás během dne nahradit sluníčko, už je to spíš bílé, než šedé…

    • oldwomen napsal:

      Deštivo je už únavné a protivné. Ale není to tak strašné jako v roce 2010. Navíc po loňském suchu hodně vody pohltily podzemní pramínky. Tak se Step nabumbala. Voda stojí jen v dolinách, zatím stále dešťová. Rybníky i potoky v okolí, o Bečvě ani nemluvě, mají ještě hodně velkou rezervu. Ano, jsou kalné a hnědé a prudké, ale voda je stále hluboko v korytech.
      Kdybych nepotřebovala seno, hodně sena, kdybych byla paneláčník a nebo sateliťák, tak bych se radovala ze syté zeleně anglických trávníčků po okolí. Protože tady je jen trošku vlhčí a chladnější jaro.
      Lidi u středních a dolních tocích jsou na tom teď zle. Soucítím s Němci na Labi a Rýně. A Maďaři by mohli poslat Slovákům děkovný dopis za Gabčíkovo.

    • oldwomen napsal:

      Konkrétně u nás pohoda. Pod soutoky řek a na spodních tocích je to drsnější. 🙂 bydlím na vysušené (už počátkem osmnáctého století) bažině. Potící se dlažba v síni, pod kterou vedou vodní cestičky, je normálka, sklepní bazén taky.

  2. Witch napsal:

    Sluníčko už máme a posíláme! Modré nebe, bílé mráčky 🙂

    • oldwomen napsal:

      Děkujeme, děkujeme. 🙂 Ale rychlejší jsou Poláci. Posílají to v konvích a rovnou za krk. To prej máme za bojkot jejich soli a kakaa prosté čokošky.:-)

      • 747 napsal:

        Prostě jako dycky -od Poláků zase jen pohroma. Ale nám se dnes mezi přeháňkami zadařilo dokonce pořezat nějaké dřevo. Ovšem fakt už by mohli rozsvítit! 😈

  3. 747 napsal:

    Voda je hroznej neřád. Buďto chybí nebo přebývá a jen zcela výjimečně je jí akorát. U tradičních osídlení a baráků ty lidi vždycky lituju, ale takovejm, co staví nově ve vyloženě záplavových lokalitách se jen divím.

  4. Witch napsal:

    Na západě svítalo! Po tolika dnech… Opar se potom zvedl a vypadá to mlhavě, ale bylo sluníčko odpoledne a v pět ráno. a to byl úžasný zážitek! A už i tamlha zlátne, slunko pije, co může. Douvám, že to tak vytáhne nahoru, že to spadne někde daleko za Moravou. Nejlíp na Saharu…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s