Plus zpráva mínus zpráva – hlavně, že je rovnováha

Manžel praštil pěstí do stolu.

Oprava.

Manžel není žádný takový bouchač a pěstmi mávač a násilník tedy není ani omylem.  Ano, chybky by se našly, ale dělač třísek ze stolních desek drahoušek opravdu není.

Začnu ještě jednou a lépe.

Manžel se rozhodl ukončit léta své závislosti na tabákových  výrobcích. Ono drahoušek není žádný troškař. Čtyřicítka dlouhých papirosek na den je minimum, padesátka denně je reálnější dávka. A denně kouří od patnácti.  To už je, panečku, nějakých prokouřených let. Opět oprava. Předchozí věty mají být v minulém čase.  Manžel si již druhý týden nezapálil jednu jedinou cigaretu. Ó, nikoliv, žádné obrácení Ference Pištory se nekoná. Manžel jen po několik týdnů sledoval a studoval chování kolegů kuřáků, kteří přestali halit své hlavy do mračen tabákovo-dehtového dýmu a začali pobafávat cigarety elektronické.  Vlastně se stal v práci posledním huličem klasického tabáku. Rozhodl se a učinil. Rozhodně nechci rozviřovat polemiku o škodlivosti či neškodlivosti, ekonomické náročnosti a ostatní co se na tabakismus váže.  Zakoupil si vybavený penálek, náhradní nikotýnové vodičky, další nutné serepetičky, rozkouřenou krabičku položil v dílně na poličku pro mé kuřácké kamarádky, zapalovač v kapse se stal nadbytečným.

První den jen zvědavě popukával a děsil se prvního abstinenčního záchvatu. Nepřestává kouřit poprvé, absťáky byly bolavé a nevydržitelné. I druhý den se bál třesu a zlých stavů. Nedostavily se. Na rozdíl od pokašlávání a odchrchlávání prvních tfujtajblů z průdušek.   Přestal mu páchnout pot. Ubral na dosolování a dokořeňování pokrmu na talíři – i chuťové pohárky ze začaly čistit.

Zatím samá chvála a superlativy, že jo. Tak kde je ten vyvažující mínus?

Zde:

Dopaličkovala jsem s půlnocí krajku a nedočkavá utíkala s herdulí na verandu natužit hotové a fénem urychlit schnutí, protože jsem netrpělivka netrpělivá a krajce to, v prvním oáchichacím záchvatu jeéjůjovém samochvalném, nebo taky áchjo samohnidopišském,  tak moc sluší proti nočnímu nebi za oknem ložnice…  Dělala jsem to již tolikrát. Tichá jak myška, abych nevzbudila manžela šramotem, s piškotovým úplatkem pro psy, aby se nerozňafali v očekávání nočního dvorkového dobrodružství.  Vše klapalo jak na drátkách. Až do chvíle, kdy jsem s herdulí vklouzla pod deku a začala opatrně odšpendovat. Tak jak už mnohokrát. Manžel se začal vrtět. Ještě víc jsem směrem k němu přistínila lampu. Zbytečně.  Manžel se rozvrtěl intenzivněji, přidal mumlání a větření. Usmála jsem se, že se mu asi zdá, že je psem. Mýlila jsem se. Psí sen se nekonal. Manžel se posadil, oznámil mi, že tu něco děsně smrdí, asi jako ředidlo, a znovu ulehl a spal.

A mám po nočních dokončovacích tvůrčích žížalkách. Drahouškovi se vrací i čich.

O léčivých účincích inhalace toulenu jej už asi nepřesvědčím.

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

20 reakcí na Plus zpráva mínus zpráva – hlavně, že je rovnováha

  1. oldwomen napsal:

    Tužidlo na krajku se dělá tak, že se do skleničky se šroubovacím uzávěrem, nebo ještě lépe zabroušeným hrdlem a odpovídajícím špuntem, aby se po uzavření co nejvíce eliminovala těkavost obsahu, nalije přiměřeně toulenu a hází se kousky polystyrénu tak dlouho, až je ve sklenici sliz požadované hustoty.
    Výhodou je, že krajka je suchá hned, do budoucna nemění tvar. Nevýhodou je ta chvilka odpařování kapičky ředidla. Smradu jako v Cařihradu.
    Prý jsou lidé, že jim to voní 😦 tak moc, že si rozpouštědlem parfémují kapesníky… Nechápu.

  2. Bavor V. napsal:

    Přeji vašemu manželovi, aby vydržel. I mně ta zatracovaná e-cigareta dostala ze závislosti a už nekouřím asi pátý rok. Chce to jen vydržet a snižovat obsah nikotinu v náplních.

  3. vonrammstein napsal:

    Hergot, to jsem jedinej, komu ta elektronická pitomost vůbec, ale vůbec nic nedává?

    • Witch napsal:

      Vy máte jiné přednosti 🙂 třeba ty fotky z Libušína… Prosím, nezapomeňte na mne, v úterý bereme Pannu Orleánskou 😉
      OW, omlouvám se za vlez velmi soukromý 🙂

      • vonrammstein napsal:

        Milá Witch, silně se obávám, že až do konce příštího týdne jsem natolik vytížen, že to prostě nestihnu 😦 Je jich kolem dvou set 😦

        • Witch napsal:

          Co naplat. Vzpomněla jsem si, že jako ilustraci bych mohla vyloupit jiný synkovský pokoj, měla by v něm být aspoň jedna „historická“ dýka 🙂 Též mne nbapadla práce s mapou, našla jsem slušně velkou Francii v atlasu z r. 1930 🙂 Když je to ten vzdělávací styl…

  4. LadyEvil napsal:

    Je to tři roky…co jsem přestal kouřit…bez náhražky 🙂 Nekouřil jsem tolik, jen krabku Marlboro 100S až dvě denně 🙂 Bolestné absťáky jen tak týden… nutkavost si zapálit tak tři týdny…čich jak pes a chuťové pohárky jak degustátor…za 3 měsíce maximálně :)))

  5. Witch napsal:

    Nojo, nějaké negativum musí být… Ale jinak bravo! Kéž se mu to podaří.

  6. Kutil napsal:

    Vrací se nejen čich… Počkejte, až vám řekne: Že jsem s tím nepřestal dřív.
    *
    (Sám jsem kdysi skončil ze dne na den, přestalo mě to bavit, naráz, z ničeho nic, opravdu, žádná příčina, ale taky žádné obsťáky, ani v přítomnosti kuřáka jsem neměl chutě, nic, nevím, něco se stalo s organismem, nebo v mozku, prostě to nevím. Ale jsem za to rád. )

    • Strejda Olin napsal:

      Tak to jste Kutile jedinný. Žádného takového neznám. Naopak, znám jich několik, kteří ještě po 10-20 i 30 letech nekouření říkají, že na cigaretu mají stále chuť. A každý nebezpečně ztloustnul. Sousedka (paní v penzi) přestala kouřit a začala tak nabírat, že zase kouří. Prý si myslí, že to kouření je méně nebezpečné, než ta nadváha.
      Já se snažím kouření omezit, až úplně přestat. Ale pod 15 cigaret denně se mi to nedaří. Vychází mi to cca jedna cigareta za hodinu. Nejlepší je prostě nikdy nezačít! To by se mělo mladým vtloukat do hlavy.

      • Kutil napsal:

        Ale já za to nemůžu. Asi jsme nebyl závislý. A protože se řídím heslem „Život je příliš krátký na to, abychom dělali něco, co nás nebaví“, tak to zase nebylo tak těžké. Samozřejmě jsem o tom přemýšlel. Začalo mě to otravovat, myslím v tom přeneseném slova smyslu. Vždyť si to vezměte: musíte dbát na to, abyste měl pořád u sebe nějakou cigaretu, čili je musíte kupovat, teď kde je pořád nosit, k tomu nějaký zapalovač, teď když se v práci nekouří, musíte chodit před barák, v hospodě furt popelník před sebou, šaty vám smrdí, když přijdete domů, musíte je větrat – a tak podobně. A asi tohle všechno bylo daleko otravnější než požitek, který mi to přinášelo. Zkrátka mnoho energie vložené do vypěstování malého plodu, který mi navíc nechutná. Tak tu energii dávám jinam, možná do blbostí, ale přináší mi to uspokojení…

  7. oldwomen napsal:

    Strejdo Oline, prvně jsem přestala kouřit, protože jsem byla těhotná. Byla jsem spíš sváteční kuřák, ale i tak chuť na cigaretu jsem měla ještě dlouho. Přestala jsem kojit a začala přibírat. Na „radu“ kamarádky jsem si zapálila. Během pár dní jsem byla na krabičce za den. Zmobilizovala jsem veškeré své vnitřní rezervy a, ještě na mateřské, přestala. Abstinenční stavy byly nepříjemné, ale zvládla jsem je. I chuť na cigaretu přešla. Pak jsem se dostala do násobného stresu a berlička byla tak blízko… A najednou už nešlo přestat rázem. Elekronické cigarety tou dobou nebyly a vyhnout se kuřácké společnosti také našlo. Přestala jsem pomocí oddalování zapálení si a přechodem, to šlo nejrychleji, od klasických cigaret k doutníčkům a od doutníčků k poctivým tlustým kubánským doutníkům. Skoro pět let toto přechodové období trvalo. Pokouřeníčkem jsem se odměňovala, doutníčky se nešlukují, musela jsem si na zapálení si udělat čas, zastavit se. Za pár dní to bude dvanáct let, co jsem si naposledy zapálila. Jsem abstinující kuřák. Ale chuť na cigaretu nemám podstatně delší dobu.
    Takže virtuálně znáte dva napravence, co chuť nemají. Jo, kouření na mou hmotnost vliv nemělo. Vlastně tři. Manžel stále chodí kolem krabičky cigaret nevšímavě. A prý už nekape do nejsilnější náplně to střední, ani to už neřeže půl na půl. Prý už má střední sílu s kapičkou té silnější. Při stejné „mililitrové denní spotřebě“.

    • Strejda Olin napsal:

      Asi jsme na nikotinu každý jinak závislí. Mám kamaráda, který kouří třeba rok (půl roku, dva měsíce ap.) a potom třeba na měsíc, půl roku ap. nekouří. Bez problémů. Druhý je truhlář a tak si za celý týden nezapálí. O víkendu v hospodě vykouří 4 krabičky. Brácha jednou večer dokouřil cigaretu, krabičku dal do šuplete a od té doby (asi 30 let) si nezapálil. Já jsem kdysi v pátek večer přestal a v neděli odpoledne jsem už letěl do hospody pro cigára. Mám slabou vůli.
      Budu to zkoušet pozvolna, protahovat přestávky a snad až budu víc makat na zahradě (a ne sedět doma u PC nebo TV), nebudu tolik kouřit. Nejbližší cíl mám 1 krabičku na 2 dny.
      Naprosto bez problémů bych dokázal žít bez alkoholu a kávy. Pivo nepiju vůbec (chutná mi, ale nemusím ho mít), víno příležitostně, stejně tak tvrdé. Kafe klasik turka 2x denně, ale kdyby nebylo, nevadí. Tož tak 🙂

      • oldwomen napsal:

        Když odmítnu kafe, okolí přemýšlí, jaká zlá choroba mne sklátila. „Blátíčko“ mi vadí. Bolí mne po něm žaludek. Od samého kávového začátku někdy ve čtrnácti, patnáct letech. Piji překapávané, presso a nebo instantní. Bez cukru, s mlékem. Občas kávu prostřídám čajem magorákem. Také s kapkou mléka.
        Nemyslím si, že máte slabou vůli. Domnívám se, že jste na některé z inhalovaných složek fyzicky závislý. Kolikrát přemýšlím, do jaké míry je můj probouzecí dvoj až trojšálek kávy potřebou a do jaké míry ranním rituálem. Ale čaj a nebo kakao na lačný žaludek nemohu, ovocné šťávy jsou to samé, stejně tak se nemohu před devátou, půl desátou dopolední nasnídat. Není to výmysl dospělého věku. Jsem sova se vším všudy od narození.
        Abstinent nejsem, ale alkohol vlastně nepotřebuji. Občas decku piva po těžším jídla. Tedy, deci by mi stačilo.

  8. Bavor V. napsal:

    Trošku OT
    Nenechte se rozhodit naší Petrempavlem. Není zlý, ale je příliš navázaný na svou politickou víru a hodně tím poměřuje své okolí.
    A co se týká těch odkazů. Každý blog je něčím specifický a najde si své čtenáře. To přece musíte vědět. Ten váš stejně jako ten můj, nejsou pro každého a přesto ta čtenost malá nebude. A navíc, jste přece v mém Blogrollu – odkazníku. Tak si ke mně ten odkaz, který budete považovat za případný k tématu, dejte. Víc názorů na jednu věc prohlubuje znalosti.

    • oldwomen napsal:

      To je v pohodě, Vím, že na něj dolehlo asociálno drábkovin fest a že i toto formuje jeho pohled na svět. Plus nepřiznávané problémy spojené s fyzickým věkem. Působím na něj jak červenej hadr na bejka. Nějak si vsugeroval, že jsem jupík restituent a pobírač dotací a prožírač jeho generací vytvořených hodnot. Je zabetonován v bublině osobního neštěstí a únik našel v tom, jak by se tohle před čtvrtstoletím stát nemohlo. Je z toho druhu lidí, co věří v silného vůdce. Viz i jeho horování pro ANO.
      Kvůli Petrovipavlovi a pak ještě kvůli několika dalším pravidelným čtenářům Vašeho blogu jsem se zdráhala dát odkaz k sobě, ač byl rozvinutím Vašeho příspěvku. Proč šťourat do vosího hnízda.
      Na návštěvnost blogu si nestěžuji, samozřejmě, volím nekonfliktní témata, píšu vlastně o ničem. Překvapují mne ale lokace pravidelných čtenářů. Některé státy by mne nenapadly ani v nejdivočejších snech.

  9. Bavor V. napsal:

    OK. Doufám, že vás to neodrazuje od vstupů do diskuse.
    S tou lokací jsem také občas překvapený, ale protože o některých diskutujících vím, kde žijí, nechává mne to v klidu. To mne spíš občas překvapí ty nepravidelné. I když, kdo ví…?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s