Radary negativna

Ano, Mimo.ň má pravdu. Bezezbytku s ní souhlasím. Nutně musí existovat minimálně jeden vysílač, který láká otravovače a prudiče a ničitele chvílí, kdy se opravdu musím pekelně soustředit, aby teď, právě teď…..

Slíbila jsem napsat cosi. Rozepsala a a zamotala se do pokusů o srozumitelnost. Občas se nedaří. Poslední dobou mám pocit, že se jen zřídka daří. Že nedaření se stalo normou. Pocity nebývají objektivní.

Hrabala jsem se v poznámkách. Psala a mazala a přepisovala a házela do koše a lámala nad sebou hůl a děkovala vynálezci textového editoru za minimálně deset zachráněných pralesů, protože trápit se s psaním na opravdický papír, tak se domem prodíráme závějemi zahozených zmuchlanců.  Po několika dlouhých měsících příprav a týdnech pokusů o sesumírování mne nad ránem osvítilo a začala jsem Nový dokument. Myšlenky skákaly na monitor snad i bez prstokladu na klávesnici. Ó, jak krásně mi šla práce od ruky. Tedy z hlavy. Psi chrápali utahaní po víkendu. Neuklizené seno moklo v řádcích. Manžel pozdravil a odešel do práce. Psi stále spali. Kůzle se došlo podívat do kuchyně a probudilo psy. Rozdrnčel se mobil. Nabízeč úžasné slevy, ani nevím na co. Už jen najít překlepy a chybějící řádky. Zvonění mobilu a nabídka  skvělého pojištění.   Bára se přišla pochlubit ulovenou kostí a Richard se rozštěkal nad její sprostotou. Z pelíšku mu Bára už dobře zralou kost uzmula. Ta drzost, ta bolest. Jak psí, tak moje. Co štěk, to šmiknutí do mozku.  Ještě pět, šest minut klidu, ať mohu…..

Je to marný. Domovní zvonek drnčí, psi drásají dveře a ničí si hlasivky. Tó-víš-že-jo-just-nevotevřu-bych-vás-honila-po-vsi-známe.  Otevírám okno do ulice. Jakýsi slušně oblečený mladík mi mává průkazem před očima. Je mi buřt jakým, brejle mám nahoře, i slabikář bych viděla rozmazaně. Auuuuu. Kdybych to byl býval věděl, tak bych tam nechodil. Dělala bych že nejsem doma. Chlapec na mne spiklenecky do okénka mrká, že jistě do hypersuperkrámu občas zajdu a že promoakce a šplíchá na mne, proklaté přízemí v úrovni chodníku, z flakónů, prý francouzské, prý parfémy. Prdlačky švagrová, kolínský a ještě k tomu mizerný to jsou.

Soustředění pryč, seno zase zmoklý, smrdím jak carskej generál cukrkandlovým lepidlem s nádechem nějaký kytky vpravo a zleva to přeráží pokus o citrusy na fréziích.  Účinné bolehlavy.

Lorde, vsí chodí podomní agent. Výborně, dejte zavřít bránu a vypusťte psy.

Odeslat. Ano. Promiňte, grafiku i korektore, zmetek.

Zase prší do otočeného zmoklého sena…

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

13 reakcí na Radary negativna

  1. Witch napsal:

    Jo, tohle je na zabití… U mne podobně funguje „nemám něco ohřát nebo budeš vařit?“ 😉

  2. Mimo.ň napsal:

    Vidím, že se podařilo otevřít nečekaně plodné téma. A…. dobrý článek (a nepíšu to jenom z radosti, že v tom nejsem sama…) 🙂

  3. 747 napsal:

    Tož totok unás nemáme, aby nám voňaffky kolemjdoucí do oken šplíchali. 😆

    • oldwomen napsal:

      Buďte rád. Ačkoli jsem intenzivně kartáčovala prasátka a mazlila se kravulí, tak ten lepivej sladkej smrad základu vnucovaných kolínských zvířecí pach nebyl schopen přerazit. U těch citrusovejch sajrajtů bylo tělo celkem příjemné, hlava vyloženě svěží, ale základ… auuuu lacinost laciná sprostá – ještě kapka a byl to migrénovej spouštěč přímo učebnicovej.

  4. Kutil napsal:

    Nepamatuju se, že by mi kdy někdo něco nabízel po telefonu (vyjma operátora, volání zadarmo, když zaplatím), stejně tak si nepamatuju, že bych kdy přišel do styku s podomním prodavačem (před dvaceti lety Jehovisti, ale ty asi nelze počítat), máte o zážitky víc, máte zkušenosti, takže vás žádní šmejdi neoblafnou. Buďte ráda. I když schopnost někomu naletět asi není daná věkem nebo vzděláním, ale spíš povahou, ne? Na někoho stačí zamrkat…
    Jak by se vám tvořilo v open space?

    • oldwomen napsal:

      V open space bych buď umřela, nebo se během chvíle stala masovým vrahem.
      Bez legrace. Běžně jsme si s kolegy nosili práci domů, protože to, co jsme nebyli schopni v práci splichtit za celou směnu, to doma bylo hotovo ještě než stačilo vystydnout kafe. Týkalo se denních směn. Odpoledno-noční už byly v pohodě a zbýval i čas na vlastní melouchy. Byl to kancl o velikosti tělocvičny, kafárna a šatny jen oddělené skříněmi. Ráno to by děs běs, drnčící telefony, votravující nad i podřízení, kolem desáté nás vyháněla uklízečka ven, nebo alespoň zvednout nohy, kolem poledne se začaly sypat hlášení o závadách a požadavky na fyzickou kontrolu a podepsání toho i onoho a nebylo dne, kdy by se neobjevil někdo s vtipnými dotazy typu „co to smolíš? Technologii (prováděcí předpis buletinu, objednávku náhradních dílů, přednášku na technickou konferenci……..)? Tady máš překlep (hrubku, cokoli)….“ auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu. Lepší se sbalit a rozptýlit se pod záminkou kontroly, sběru podkladů do prostoru. Druhé směny už byly pracovně produktivnější. Odpadli jednosměnní prudičové, provozáci měli svých starostí dost, telefon zvonil, jen když hořelo. V kanclu jsme byli dva, maximálně tři.
      Takže, tedy, sama za sebe, open space nebrat. Leda by byla možnost klouzavé pracovní doby a ještě zlidštěná možností home Office.
      Na denních jsme, jak si tak vzpomínám, dělali jen mechanické a jen ty nejnutnější věci. Nevadí mi, až do určité hlukové hranice, ruch okolo, dovedu se odříznout. Ale nesnáším puštěné rádio na komerční stanici, a výše uvedené vyrušující dotazy, jestli a co dělám a kdy to bude…. sakra, od čeho jsou termíny, ne?

      • Kutil napsal:

        Myslel jsem, že doma to máte jako otevřenou kancelář, když tam pořád někdo vyrušuje… Mně kupodivu open space nevadí, pracuju tak leta – a ta práce je tvůrčí. Občas. Možná právě proto. A občas je to taky brainstorming a to taky není k zahození…

        • oldwomen napsal:

          Berou-li se jako pracovníci home open space i psi, tak to by tedy celkem přesně sedělo. Akorát recepce tu chybí. Že by dlouhonohá načančaná slečna zvedala telefony a vyhazovala ze dveří nabízeče čehokoli, hlavně výhodně nevýhodného. To by se mi tuze líbilo. A klíďo píďo by recepční mohla dělat stará Blažková.
          Povídání byla reakce na skvělé Mimo.ň(nino) „O tajném kódu, lososu s rýží a snížečkách“. Ale třeba jsou rušičky soustředění genderově zaujatí a jedou jen po ženskejch.
          Když v tvůrčí práci zaměníte slovo za jiné, nejde o žádný průšvih. Když smolíte předpis, tak to nejde, záleží i na slovosledu a výklad každé věty musí být jednoznačný. Fantazie zde opravdu nemá místo.To samé, když popisujete odestálý průšvih. To si dáváte sakra bacha, abyste průšviháře nepoškodil. Po práci se mi stýská hodně moc, ale po této její nutné části ani trošku. Ono všude chleba o dvou kůrkách.
          Braimstroming je fajn. Na začátku řešení. V jeho průběhu (řešení) je již obtěžující, o finále ani nemluvě.

  5. Kutil napsal:

    No, nevím, nevím, ale tvůrčí práce je i to smolení předpisu, ne? Vytváříte novou kvalitu vlastním přemýšlením. Netvůrčí práce by pak třeba byla taková, když příšíváte knoflíky určeným způsobem na určené místo. Nebo tak nějak. Ale nehádám se o to. Spousta lidí si myslí, že vymýšlení a rozhodování není práce…
    P.S.: Díky za přímluvu u paní kozí farmářky.

    • oldwomen napsal:

      🙂 kafepauza se nám asi sešla 🙂
      Přímluva nestojí za řeč. Jen vás vytáhla ze spamového koše. Nic víc.
      Asi jsem to napsala blbě. Zkusím to jinak. Ve článku mohu vypustit větu, nebo ji přihodit, pokud se tím nedopustím vyloženě podvodu na čtenáři, tak mohu zvesela tohle zamlčet či bagatelizovat a támhle to zveličit (ehm, jak že to bylo s tou manipulací a cenzurou v dioptriích?), když smolím vyloženě fantazijní literární útvar, jsem vázána jen a pouze pravopisem a když si vymyslím, že se děj odehrává v jiném časoprostoru implantovaným univerzálním komunikátorem babylónského typu do každé postavy, tak se i na pravopis, mimo vstupů vypravěče, mohu vykašlat. V technologické kartě nemůžete nic vynechat či přeskočit a musíte ji napsat tak, aby podle ní kvalitně udělal zadané i cvičený opičák. Podotýkám,pro pobavení, že jsem, kromě „Vaříme zdravě, chutně, hospodárně“ z konce padesátých let a Norem teplé a studené kuchyně (dvě pěkně velký a tlustý bichle) z počátku let osmdesátých, neobjevila v posledních pětatřiceti letech jednu jedinou kuchařku, která by splňovala požadavky na jednoduchou technologickou kartu. A v předpise už záleží nejen na každém slově, ale i na jeho umístění ve větě.
      A mozek se potí námahou ve všech případech, vše výše uvedené je tvůrčí a duševní prací zároveň.
      Máte pravdu, hodně lidí si myslí, že duševní práce není práce a nechápou, jak je možné, že můžete být unaven, když se celý den hojdáte na sesli a usrkáváte kafe. Řídící práci dali dost na zadek „manageři“. Jenže když řídící pracovník stojí za drek, tak i fyzicky pracující bouchači, a to je jekotu, jak dřou na vrchnost a jak jsou sdíráni z kůže, se mohou celkem rychle postavit do fronty na pracáku, ale to sem nepatří, už to jde mimo téma.
      Kafe ve mne, prvovýroba čeká. Jmenuji se Forest a rád sekám sousedům trávníky. 🙂 Obtížně chodící sousedka mne požádala, zda bych jí neposekala trávník i v zahradě. Je sama, nejbližší příbuzní pod Tatrami. Ty dvě kárky řezanky, co od ní bude, do zvířecích žaludků umístím snadno. Tak šup šup práci čest.
      Pěkný víkend přeji.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s