Ďábel se skrývá v detailu

Že mám ráda detektivky, jsem se již několikrát veřejně přiznala. Vůbec je nepovažuji za podřadný druh literatury. I když tedy jaksi ovšem ehm…. srovnávat, abych zůstala na českém dvorku, třeba Erbenova kapitána Exnera s příslušníky krimipříběhů do vlaku či dovolenou… to tedy jaksi vskutku opravdu dost dobře nejde. Nestydím se ani za brožované, častým čtením salátoidní, svazky v měkkých deskách. Klíďopíďo je šoupnu na čestné místo v knihovně a do kouta strčím výpravného klasika ve zlaté ořízce a v deskách z pravé kůže. Karel Jaromír Erben  mi pod polštářem nespočívá. Na rozdíl od Erbena Václava. To abych alespoň v knižních autorech zůstala doma.

Netajím se ani tím, že vlastně sbírám DVD nosiče s černobílými kriminálkami a špionážními napínáky točenými na obou stranách Železné opony. Ty barevné už tak moc ne. Akčnost a krvavost převažuje nad příběhem. Navíc se mi stává, že chumlu postav s bouchačkami proklatě nízko za gatěmi ztrácím přehled, kdo je četník a kdo zloděj. Nic proti Prohnilým. Tam je četník zlodějem a ještě tak kouzelným, že nejde jinak, než mu nefandit. Philippe Noiret v hlavní roli. Ale  film je zařazován spíš ke komediím.  Jako kdyby s detektivy nemohla být sranda…..

Velice ráda odpočívám s pohádkami. Mluvené slovo je fajn, jedna u toho může štupovat či štrikovat. Vrchol rozmazlování se.

Knížka v dlaních, oči klouzají po slovech, mysl se odpoutává od těla a mozek vnímá zapomenuté vůně a zvuky, oči čtou hlasem milovaného blízkého a ještě se mu netřese hlas stářím. Nebo třese. To když vypráví příběh usazen v ušáku  na Druhém břehu. Od pohádek je tak blízko k elfům a čarodějům a zaklínačům  a vílám a drakům. Od nich je jen krůček k hororům.

Jenže jsem hnidopich a šťoura. Málokdy čtu příběh jen jednou. Málokdy shlédnu film jen jednou.  Poprvé příběh zhltnu a v detailech se nehrabu. Podruhé, s odstupem několika dnů, čtu pomaleji a zastavuji se v místech, která mi při prvním čtení nějak drhla. Zpravidla nelogičností. Nebo překombinovaností. Když se autor nechá unést fantazií a popírá fyzické schopnosti hrdiny i padoucha. Hodí do děje hejble, které ještě nebylo vyrobeno.  Výjimku v používání zázraků budoucnosti mají cestovatelé v čase a pak skákači po galaxiích.  Elf může zbrzdit cval koně, trochu se sehnout do boku a jednou rukou zvednout omdlelou princeznu k sobě, a no jo dyk já vim že před sebe, do sedla. Umí kouzla, umí popřít gravitaci. Lidský rytíř nikoli. Je tedy celkem logické, že nabídku mega i giga a ba i tera akčních cokoli přehlížím jak širé lány. Jejich děj je nevěrohodný. Stejně jako u  příběhů legendárních  Večerů pod lampou či nověji edice Harlekýn. Bezbolestně vyražené zuby, neprůstřelnej hrdina, samopal v ponožkovém vydání a nedocházející zásobník nábojů k němu či závěje polibků, nehynoucí lásky až za hrob  a hromady zlomených srdcí, to už je celkem buřt, jsou to pitominy.

Přebrala jsem čaje i starostí. Nemohu usnout. Snažím se uspat se televizí. Běží akčňák s Delonem. Nezačíná zrovna špatně. Delon je za klaďase. A jó, klaďas a detektýf v jednom. Nezačíná to špatně…. Civím na film do chvíle, kdy začne prohledávat byt slepé dívky  a tuze se snaží nezanechat po sobě stopy a ani otisky. Je po francouzsku fikanej. Bere přes kapesník telefonní sluchátko, opatrně, aby se nedotkl bakelitu je otáčí a druhou holou rukou odšroubovává kryt mikrofonu, kouká, jestli v něm není přišpijóněnej odposlech, šroubuje dekl zpět, nic neotírá, pokládá sluchátko zpět do vidlice a já ztrácím zájem, jen jak tak nemohu spát, tak civím na nevyprázdnitelné zásobníky rebolberů, neexistující prahy bolestivosti. V okamžiku, kdy je poskokem hlavního padoucha připoután policejními pouty k trubce s ostrou párou a je mu zlomena ruka a on, hlavní kladný hrdina, pouhým cukáním připoutané ruky láme trubku ve dví a pára syčí z trubky ven přímo do Delonova obličeje…..

….. dusím v sobě záchvaty smíchu.  Škoda. Stačilo ubrat akce. Ale o čem by pak ten film byl?

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

17 reakcí na Ďábel se skrývá v detailu

  1. 😉 myslím, že tvé převyprávění filmu je zábavnější než originál. Jinak detektivky také miluji a vůbec se za to nestydím.

  2. Witch napsal:

    I když mi někdy zatrne kvůli režimním odkazům, mám ráda i naše detektivky s Hrušínským

  3. Strejda Olin napsal:

    Mám rád některé staré české detektivky a zahraniční krimi seriály typu Big Ben, Vraždy v Midsomeru, Hercule Poirot, Foylova válka, Taggart, Můj přítel Monk apod., kde prvoplánově nejde o násilí a krev, kde policejní komisař není superman a kde napětí střídá příjemný humor. Také bych si vzpomněl na několik výborných francouzských, amerických a jiných krimifilmů z 60. až 80. let.

  4. oldwomen napsal:

    Ano, měly děj, nápad, ale krve a střelby minimum. Lze pátrat po pachateli spolu s postavou detektiva. Manžel kdysi shrnul akčňáky a rejpaly v detailech do půvabné věty: „Co Colombo na pachateli dvě hodiny rozebírá, to by z něj Kojak za pět minut vymlátil.“ Všimla jste si, že v počátku americké drsné školy jsou muži zákona zranitelní po rvačce bolaví? A že padouch občas vyjde z bitky nezraněn?
    Příspěvek jsme psala v noci a datlovala po paměti, vedle spícího manžela. Překlepy a nedoklepy v dopoledním světle tahají za oči. Odpoledne opravím 🙂

  5. Sedmi napsal:

    my jsme se nedavno divali na klasiku Zitra vstanu a oparim se cajem… a musim rict, ze po tech letech se mi to zase moc libilo…

    • oldwomen napsal:

      Ano, použití časové smyčky je tam geniální. Mám ráda i komiksové Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Kdo chce zabít Jessii a opomenout Pane, vy jste vdova snad ani nejde.
      Jenže co je povoleno komiksovému či fantasy superhrdinovi, a sedí to a je to dobrý, to se prostě pro normální smrtelníky nedá použít v díle, které se tváří jako obraz reality a ještě si dělá ambice na tepání zlořádů společenského řádu. V případě včerejšího Delona šlo o propojení organizovaného zločinu se špičkami policejního vedení. Jo, ta ostrá pára se vede v silnostěnných trubkách. Má sto dvacet stupňů celsiových. Takže je i schopně natlakovaná. Proto jsem začala řičet smíchy, bez ohledu na pokročilý noční čas. Samo, že ve filmu místo páry použili jiný čmoudík a charakteristické syčení úniku dodali v postsynchronech z trikové dílny. Samo, že to tam rejža fláknul, páč je to efektní. Normální prohnilá zinkovaná trubka, která by urvat šla a z ní vytékající vodka vodovodka přímo na hrdinou lebeňu – no nic moc drámo.
      Už jsem se přiznala. Jsem šťoura.

  6. Strejda Olin napsal:

    Klasická filmová detektivka šla do kytek s nástupem amerických krimitrillerů.

  7. oldwomen napsal:

    Snad je to už bez překlepů, kdyby někdo něco našel, prosím o upozornění. Jsem nějaká přejetá realitou a mozek mi jede na čtvrt plynu 🙂

  8. Mimo.ň napsal:

    Na Erbenech (Karlu Jaromírovi i Václavovi) jsem vyrostla. Ony ty balady měly taky něco do sebe, ale málo platné, Bláznova smrt je Bláznova smrt. Tuhle knihu jsem kradla tátovi v době, kdy spolužáci slabikovali Honzíkovu cestu… a když jsem ji pak před pár lety našla v pozůstalosti, úplně mě to odrovnalo. Stále trůní na čestném místě mé knihovny 🙂

  9. Mimo.ň napsal:

    p.s. A co mě tedy pobavilo nesmírně – termín „samopal v ponožkovém vydání“. Chachá. Díky za lepší den.

    • oldwomen napsal:

      🙂 Vás nefascinuje, odkud ty kanóny tahají? Občas se stane, že přeci jen dojdou náboje. Neva. Bouchačka letí za kohoutem do kouta a již je v pravačce druhá ještě rychlopalnější vytažená z nožního pouzdra a občas mám pocit, že ty flobertky tahají i ze slipů.
      Balady Karla Jaromíra jsou celkem slušný horory. Když se už nemusíte učit Vodníka jako básničku, aby byla čárka u úči, a vrátíte se k nim po letech (a nepochybuji, že Vy ano), tak z jejich děje mrazí.

      • Mimo.ň napsal:

        Dost možná by i fascinovalo, ale nemám televizi, takže se s podobnými filmy setkávám minimálně. Samozřejmě, že jsem na pár z nich v životě už narazila – a když si to tak zpětně vybavuju, bylo tam těch nelogických věcí povícero (běžně se např. stává, že hrdina skočí do bazénu, a ejhle, v dalším záběru se vrací na terasu suchý jak troud…)… A Erben, ano. Jednak jsem měla štěstí na úžasnou češtinářku, na základní škole, ale i na střední… Mimochodem – ty vydání Balad s kolážemi M.Huptycha je nádhera.

        • oldwomen napsal:

          Mám za sebou několik let v ostré pohotovosti. Není sice do čeho píchnout, ale z pracoviště se hnout nemůžete, protože co kdyby náhodou, a jste tam zavřená, v našem případě byly směny sedmidenní, až do vystřídání. Máte k dispozici sprchu, postel taky na střídačku, spacák vlastní, jídlo třikrát denně dovezou, rychlovarka,mikrovlnka, a je tam kromě nutné sady telefonů a hlásičů a ostatních technických hejblat a zobrazovadel stavu i televize, zpravidla sloužící za monitor k přehrávači. Tak jsem viděla, aniž bych chtěla hóóódně bumbum filmečků. Nějak se pornoce předcházet muselo. Ale třeba jsem právě v hotovosti viděla Gattacu. Což rozhodně není béčkový videjko.
          Nelogičnosti Vámi uvedeného kostýmního druhu přehlížím. Stejně tak si nevšímám vždy hladce oholených pánů a v kteroukoli denní i noční hodinu namakeupovaných dam. Ani tryskáče na obloze nad Vinetouem cválajícím prérií nehledám. Mlátí mne do očí výše uvedené drobnosti. Je to pitomost, ale pouta jsou dělána tak, že jsou nasazena velice volně. Jen aby nesklouzla z ruky. Utahují se právě pokusy o oddálení rukou od sebe. Bylo by uvěřitelnější, že měl hrdina pod jazykem přilepený klíč (byl policista, tato rekvizita je v jeho vlastnictví předpokládatelná), při rvačce jej nespolkl a ani se jím neudusil a že je natolik pružný a ohebný, že klíčkem sevřeným mezi zuby si pouta odemkl. Jenže Houdini není akčňák. Poplantaná barva košile, odlišný účes, velryba fisher raizen nad dobývaným středověkým hradištěm, nemělo by to uniknout, ale na věrohodnost dobře napsaných postav to nemá velkého vlivu.
          Doma televizi nestíhám. A vybírám si i v nabídce internetu. Upřednostňuji dokumenty. Čím sušší a nudnější a nekomentovanější, tím lepší.

  10. Kutil napsal:

    A to já se včera díval na Belmonda a nestydím se za to. (A taky na Spartu, ale to je nco jiného.)

  11. Dana napsal:

    Už na filmy nekoukám. Téměř na žádné. Jedinou vyjímkou je asi Pán prstenů a Letopisy Narnie, na ty můžu koukat pořád dokola. Pánové Tolkien a Lewis dovedly vysněné krajiny k dokonalosti. Ale čtu moc ráda, detektivky nevyjímaje. A z detektivů mám oblíbeného Napoleona Bonaparta, který si nechává říkat „Bony“. Jen škoda, že se tyhle knížky od Upfielda špatně shání.

  12. lukrecia napsal:

    Detektivka vždycky potěší. Dobrá! Vraždy v Midsameru skoukávám pořád dokola, mám ráda atmosféru, domky obklopené květinovým nadělením a lidičky, chybující a nedokonalé, takové jako jsme my. Příběh je něco navíc. Mám ráda i SF, ale ty filmy, které nabízí telka, jsou bez příběhu, avšak o krvi – a to je odporné. A takový přístup už proniká i do knížek – na každé stránce kýbl krve. To dospělého člověka od čtení spolehlivě odradí, zatímco mladí z toho spolehlivě blbnou.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s