Dík Štěněti jsem nejbližší dvě dekády neusmrtitelná

Kašlu na zmlazovací séra a botox, kašlu na zpevňující prádélko, kašlu na vlasovou barvičkovou chemii. Čert vezmi gravitaci i zpomalující metabolismus. Jupijájou, zvěř ví své a Štěně se projevilo velice věštecky. Vlastně s ohledem na historická fakta spáchalo prognostický výrok.

Od nejútlejšího dětství jsem zamotaná v nějaké niťárně. Díky, babi. Šiji, pletu, vyšívám, peru se s paličkami a tkacím rámem, relaxuji i přemýšlím s nějakým šmodrcháním v ruce. Jsem i celkem pořádkumilovná. Mladším dámám se toto bude jevit jako čiré vymýšlení, starší jen nostalgicky pokývají hlavou. Bývaly doby, kdy se vyšívací bavlnky pašovaly s Maďarska a z východního Německa, o výletech do galanterií v Bavorsku jsme se ani neodvažovaly snít. Pokud se ve Švadlence objevilo cokoli z bavlnek z továrny v Moravské Třebové a nebo v Bratislavě, kupovaly jsme po krabičkách a pak si přadýnka potřebných odstínů mezi sebou měnily.  Vzorkovnice barev byla velice chudá, k jejímu přehlédnutí nebylo třeba trénovat barvocit. Je fakt, že jsme si tak vlastně samy vytvářely trvale prázdné regály, protože nejen já žiju z nasysleného ještě teď. Občas při látání utěrky zažívám těžký retro. Jó, když bavlnka bývala nad zlato a štupovaly se bavlněný punčocháče v barvě bílýho kafe….

Protože vyšívací příze byla tovar vzácný, ale denně potřebný, mívala jsem jej pečlivě uložený a roztříděný v kufříčku a kufříček jsem skrývala v prádelníku. Tubus s pletacími jehlicemi a tubusek s háčky býval hned vedle bavlnek. Až do doby, kdy Robátko se začalo samo pohybovat. Zatím ještě za použití předního i zadního náhonu, ale už bylo proklatě akční a prádelník nebyl uzamykatený.  Věšela jsem prádlo nad vanu a mou pozornost upoutalo TICHO.  Dítko v pokoji opustilo hrací deku i kostky a ftalátový žvejkadla, o leporelech nemluvě, a proměnilo se v loupežníka a průzkumníka v jedné osobě. Sedělo nad otevřeným kufříčkem s bavlnkovým pokladem, protirozmotávací a protizacuchovací proužky pečlivě stahovalo a odkládalo na víko kufříku a nezajímavé barevné housenky házelo za sebe.  Patnáct let a čtyři stěhování jsem tu motanici rozmotávala a chaos přetavovala v řád, až zbýval jen velice skromný chumáč. Tak na jeden ubrus a to jen za předpokladu, že dodám základní barvu z „nových“ , opět pečlivě, v kufříku…

Stalo se. Někdo nedovřel dveře do obýváku a Betuška, útukové štěně, které si mne samo vybralo, už zvyklá, že panička sice odejde, ale zase se vrátí, byla přepadena záchvatem smutnění a hledala, kde je paničky nejvíce. Čtyři roky a jedno stěhování trvalo rozmotávání a zamotávání.

Zvykla jsem si. Ztratila jsem ostražitost. Robátko je dávno dospělé a bavlnkám se vyhýbá. Betuška  desátý rok prohání slepice svatého Huberta, Štěnička odešla předloni, Monkway v listopadu, Richard je starej pes a stejně ho vždy víc zajímaly  rohlíky, než nitě a boty.  Není důvod pečlivě uklízet rozdělanou práci do minimální půl metrové výšky. Nechala jsem se ukolébat.

Po odchodu Monkway manžel odjel někam do dáli, vrátil se ten samý den a z kapsy vyndal jezevčíčku. Beruška je hnědej ďábel. Hromada bot „na dvůr ještě dobrý“ prořídla. Nohy židlí dostaly speciální reliéfní hryzbu. Datové i síťové kabely mají porušenou izolaci, některé jsou definivně  nepoužitelné. Ne každá díra v ponožce či punčoše je po puštěném očku či z prošlapání. Dělají se mi opary z leknutí, když v noci šlápnu na pískací příšeru – psí hračky. Kloužu po tenisácích ze schodů a kleju u toho. Místo „dobré ráno miláčku“ vypouštím z úst po probuzení „vy psí kurvy, vy psí kurvy“.  Vše, co je méně jak sedmdesát centimetrů nad zemí je v nebezpečí. Já vím, ještě půl roku a Beruška bude vychovaný pes. I když teda vychovanej a poslušnej jezevčík – neberte mi víru, jo? sakryš!.

Stalo se. Přišla jsem ze stáje a viděla, kterak Beruška vítězoslavně cupuje poslední zbytky bavlnkové krabice.  Je to už pár dní, ale klubíčko perlovky či přadýnko požvejkané moulinky mi sem tam ještě z tajných psích skrýší donese.

Čeká mne, snad už v létě, poslední klubíčkové stěhování. Dívám se na Beruščin cuchanec. Už jsem ho začala rozebírat a všívat do prvního polštáře. Budu muset dokoupit Aidu a Panamu. Prostírání, ubrusy, chňapky, štupované utěrky… Je to velký cuchanec. Čtvrt století tvůrčího života mám jisté. Minimálně čtvrtstoletí.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

14 reakcí na Dík Štěněti jsem nejbližší dvě dekády neusmrtitelná

  1. LadyEvil napsal:

    :)) hezké starosti 🙂

  2. 747 napsal:

    Potfora čumákovitá! 😆

  3. Vladka napsal:

    Mě by z toho zaručeně kleplo. Stačí, když jde někdo z rodiny do mých šuplíků hledat jehlu nebo gumu nebo jinou nezbytnost. To co po nich zůstane, volá po pořádné ráně po palici.
    Mimichodem, upadla mi venku při odchodu do práce pletená čelenka z bílé angorské vlny. Po návratu domů se na dvorku válelo cosi šedé, ožvýkané pěkně dokola. To si pro změnu „zasmutnil“ náš dvouletý hafík. Ty štěněcí zlozvyky ho pořád ne a ne opustit.

    • oldwomen napsal:

      Buď v klidu. První, co jsem udělala, když jsem viděla, bylo, že jsem si sedla na ruce a zavřela oči a zhluboka dýchala. Abych toho škůdce mrňavýho uňafanýho nepřetrhla jak slanečka a jeho jednotlivé údy nezačala metat po manželovi – bo přinese, slíbí, jak malý harant, že se opravdu bude starat a každý den (jo, už dvakrát štěně vyvenčil; od listopadu slušný skóre)… Štěně přežilo bez zkřivenýho chloupku, donesená nacupovaná klubka a vožvejkaný přadýnka měním za piškotky. A po dlouhé době jsem si od plic v podvečer zaječela.
      Richardovi je už skoro jedenáct let. Stále vytahuje z koše moje fest propocená pracovní trika a používá je místo polštáře. Myslím, že psí smutnění je neodnaučitelné. Ale nežvejká je. Nikdy neškodil cupováním. Miluje rohlíky.
      V noci a dopoledne tu hodně chumelilo. Napadlo dobře patnáct čísel prašanu. Byla sranda dívat se Štěně řádící na zahradě. Ono z něj byly vidět jen třepetající uši, sněhu je víc, než je Berča vysoká. Samo, že honila přelítlou slepici. Skoro jako kreslená groteska. Čahoun Richard skákal jak pérák 🙂

  4. Witch napsal:

    Ano, dovedu si představit dlouhé, vemi dlouhé a jogínské dechové cvičení…

  5. Dana napsal:

    Před rokem a půl jsme si přinesli domů krásnou huňatou hebkou pětikilovou kuličku s černýma korálkovýma očima. Podle těch korálků dostala jméno Kora a pomalu se z ní začala klubat spanilá čuvaččí slečna. Rozkousané boty, rozštípaná košťata, ožraná ucha od kbelíků na vodu i na šrot, polena rozštípaná na třísky, rozcupované použité igelitové rukavice zapomenuté (nebo odložené?) veterinářem (taky váš veterinář nepužívá popelnici, ale odhazuje použitý materiál ve stáji na zem?), blátivé šlápoty na oblečení, ukardené a pravděpodobně někde zahrabané kladivo a kleště, zakousnuté slepice. Moc jsme se těšili, až naše kulička vyroste do pořádného hafana, přestane vyvádět kraviny, zmoudří a začne ze dvora vyhánět nezvané návštěvy. Vyrostla, nezmoudřela a zatím vyhnala jen veterináře. Všechny ostatní lidi miluje a nadšeně vítá. A minulý týden jsme holčičku načapali s černočerným ovčákem od sousedů – no zrovna v nejlepším. Trvalé zneplodnění je určitě v plánu, jenže mít jí v půl metru sněhu s vyholeným břichem – radši počkáme na jaro. Takže za dva měsíce tu budeme očekávat nějaký ten přírůstek, vím, že necháme maximálně dva kousky a jeden z nich asi u nás zůstane. A štěněčí kolotoč se roztočí znovu. Ale nějak se na to začínám těšit.

    • oldwomen napsal:

      🙂 náš vet rukavici pečlivě složí, ohovňajzovaným dovnitř, aby nekontaminoval okolí, a položí ji na práh stáje. Inseminátor s ní šlehne na podlahu a pídí se po kartě.
      Sama bych štěně na jaře přivedla. Bezprostředně po úmrtí Monkway to bylo brzo. Potřebovala jsem si odpočinout a nabrat sílu, byla jsem strašlivě unavená a nedospaná. Chtěla jsem, až budu mít rozdojeno po otelení a po okozlení a domácnost zase bude zaběhnutá na sýrařský každodenní kolotoč…Mám obavy, že do roka budou štěňata i u nás. Počítám s tím jako s neodvratnou ranou osudu. Jsem opravdu unavena.

  6. lukrecia napsal:

    Milé dámy, máte představu, co s půlkou upletených zad – ze slaboulinké vlny – dovede udělat chvilka nepozornosti a jeden kocour?!

    • oldwomen napsal:

      Předpokládám složitý krajkový vzor a dospělou (48+) velikost zamýšleného svetříku 🙂
      Kotě samozřejmě žije, krevní tlak opět v normě, barvocit z ruda před očima zpět v normálu 😛
      S domácí zvěří nuda nehrozí.

      • lukrecia napsal:

        Velikost 48+ hodně +!!! Krevní tlak je stále pod práškama. Vzor byl velice krajkový. Zbytky klubíček mám v držení doposud, dokončit jsem to nezvládala, někdy ty cuchance rozmotám – nebo radši ne. Léta plynula… Už jsou to stopy minulosti. Horší bylo, když nám sousedovic koza Sofie obsadila záchod v přízemí. Já byla sama v domě a nevěděla jsem, co to v půl desáté večer na tom záchodě rachotí. Po objasnění situace mě napadlo zamknout a uspořádat nenápadnou kozí zabíjačku, leč nepodlehla jsem pokušení.

        • oldwomen napsal:

          Oblíbená bezrohá koza se motá většinou jen kolem chléva, protože kozel a kámošky rohatice čertice jsou v choulu, ale v létě za mnou leze i do kuchyně, jestli třeba nepotřebuji s něčím pomoci a diví se, že neéééé, a je uražená, když jí odvádím pryč a dokonce si jí dovolím uvázat pod višní. Ano, kozy jsou velice společenská stvoření a velice zvědavé potvory. Vychytrale chytré.
          Osobně mám stále tik z vítacího prasete Karla. Už po něm nezbyla ani štětinka, zbytky jeho kostí jsou ve psích podkeřových skrýších také už jen hnojivem, ale stejně, když jdu domů a ze dvora je slyšet TICHO, tak otevírám bránu velice opatrně a podvědomě čekám nastoupený uvítací výbor v průjezdu – Karel v čele, za ním kozy a ovce motající se kravce a jalovici pod nohama, rtuťovitý býček s kůzlaty s péry místo nohou…… Uf, se mi děsem zase orosilo čelo, představila jsem si, jak je zase zaháním a zavírám 🙂

          • lukrecia napsal:

            My měli kliku na sousedy, původně panelákové, leč zvířata milující jakýmsi lidsky šíleným způsobem. Dopřávali volnost úplně všemu – volnost bezplotovou. Jen koně drželi v ohradě – pokud je zrovna nenakládali do vozíku. Kůň, který nesouhlasil a prchal, to bral přes náš dvůr. Celé dopoledne! Při jednom okruhu si všiml otevřených dveří. Jeho zvířecí přátelé mu asi prozradili, že tam jsou novoty.
            Vařím a co se neděje? „Babi, je tam uň!“ Vnouček byl případ pro logopeda a já netušila, co tam je. Dole. Kuchyň byla v patře.
            „Co tam je?“ Hlavně mírně. Aby se drobek nezasek.
            „Uň!!! Pottam!“
            „Já ti nerozumím.“ Zrovna jsem dovářela knedlíky. Chlapeček byl na pokraji hysterie. Tak jsem šla za ním. Dolů. Knedlíky neknedlíky.
            Byl tam. V domovních dveřích se na mě dívala koňská hlava. Zbytek zvířete setrvával venku. Tmavé oči prozrazovaly údiv. Proč to nejde dál? Před koněm poskakovala koza Sofie – jako kdyby ten průvod vedla. Venku přešlapovaly dvě slepice. Ty jediné byly naše.
            „Vyděnje!“ Vnouček po mně žádal nemožné. Jak vyhnat koně, zaklesnutého ve vchodových dveřích?

            • Mimo.ň napsal:

              🙂 Luxusní. Téma na povídku 🙂

            • Dana napsal:

              Kdysi jsme se v rodině kolektivně zbláznili a pořídili si půl roku starou huculku. Taky nemám ráda zavřená zvířata a poskytuju jim maximální míru svobody. Kobylka bydlela volně na dvoře a chodila si kam chtěla, a to doslova. Občas se stalo, že jsme nezavřeli vchodové dveře a to se pak v chodbě ozvalo dupání, jak koňská kopyta rezonovala na dlažbě. Jenže chodba je úzká, nezbylo nic jiného, než jí pustit až do kuchyně, kde se mohla otočit a vyjít zase ven. A jednou to místo do kuchyně vzala do obýváku, naštěstí to nová předrahá dřevěná podlaha přežila skoro bez úhony.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s