Kraví příběh

Dlouho jsem si házela korunou a přemítala a zvažovala pro i proti. Koupě krávy rozhodně nebyl okamžitý nápad. Rozhoupávala jsem se k tomu opravdu velice dlouho. V listopadu 2008 jsem domů přivedla březí jalovici Princeznu. Trávila jsem s ní ve stáji hodně času, kartáčovala ji, hladila, zvykala jsem si na její velikost. Těšila jsem se na telátko, měla jsem pro případnou jalovičku nachystané druhé stání, aby v daleké budoucnosti byla doma vždy minimálně jedna dojící kravka. 30.3.2009 se narodil Hugo.  Tou samou dobou se v sousední vsi otelila masomléčná kříženka. Hospodář toužil po býčkovi, ale na svět přišla jalovička. Tak jsme si je vyměnili. Vedle Princezny se postavila Jája. Její matka dávala v ustálené laktaci u pátého telete čtrnáct litrů chuťově bezchybného mléka denně, nebyl důvod nevkládat naděje do dcery.

Jája byla na počátku březosti když se Princezna otelila podruhé a do stáje přibyla 1.9.2010 jalůvka Tereza. Laktaci nasadila vysoko. Bohužel pátý den ulehla a už nevstala. Zkoušeli jsme z veterinářem to i ono, marně. Tak jsem skoro dva měsíce otáčela krávu, aby neměla proleženiny, krmila ji , napájela, odstraňovala z pod ní výměšky. Napřed v naději, že se postaví, pak už jen kvůli teleti, protože od ní až do poslední chvíle pilo. Když mi Princezna řekla, že teď je nejvhodnější chvíle k odchodu, neváhala jsem a poslechla ji. Chtěla jsem vědět proč ulehla. Otevřela jsem ji. Okolo páteře měla hrozny cyst. Olejových i již proměněných do chrupavek. Všechny čočkovité. Od velikosti hrášku do velikosti padesátikoruny. Některé i o kousek větší. Vet konstatoval, že mikrocysty musely být i v míšním kanále. Bylo jasno.

Poprvé v životě jsem viděla a slyšela kraví smutnění. Jája řvala a volala kámošku Princeznu. Hledala ji po stáji, v sadu i za humny.  Nakonec adoptovala Terezu a uklidnila se.

Začala jsem chodit do práce nepráce, s vědomím, že tenhle kšeft je dočasný a od samého počátku prodělečný. Tak vstanu o hodinku dřív, podojím a půjdu do práce. Nejsem první a ani poslední, kdo to tak dělá. Jája porodila v červenci 2011 býčka Marka. Dojení jsem vzdala, protože měla malé a krátké struky, dojačka z nich padala a na ruční dojení měla tvrdé vemeno a mléko pouštěla neochotně. Kdybych byla doma, asi bych to nevzdávala tak rychle, ale představa předjitřní rvačky o pár kapek mléka a očí na vteřinové ručičce, abych byla v práci nepráci včas… Nechala jsem tele pod krávou a utíkala mi říje za říjí, protože na den D vyšla směna a pak  zase a znova.

S prací neprací jsem sekla a začala se naplno věnovat zanedbávanému domácímu. Připustila jsem Jáju i dorostlou Terezu, pozvala řezníka na dospívajícího Marka.

Časně ráno, 2.1.2013,  jsem pod Jájou  našla mrtvého podměrečného, ale donošeného, býčka, z Terezy jsme 10.1. 2013 tahali na počátku noci – také býčka obříka.

Jáju jsem se snažila rozdojit, ale opakovala se situace prvního telení. Pidi struky, malé tvrdé vemínko. Jsem doma, mám čas. Zkusila jsem, jestli ji neroztahám ručně. Neroztahala. Ale nachytala jsem pod ní Terezino dvou denní tele.

To rozhodlo.

Jája je kojná, tele si vezme své. Tereza tím pádem nezadržuje mléko pro tele. Odměňuje se mi za předchozí péči od samého nástupu laktace. Má pravidelné vemeno, při dojení stojí jak přibitá a dovoluje nasazení dojačky na všechny čtyři struky bez protestů. Zatím je na počátku laktační křivky, nádoj denně stoupá. Princezna dávala v ustálené laktaci šestnáct litrů, Tereza vypadá na obdobný nádoj. A sýrová výtěžnost z jejího mléka je blízká mléku ovčímu.

Tele pod tetou roste jako z vody. Jája nestojí „na sucho“ a nadarmo. Luxus krmení zbytečného krku si nemohu dovolit. Vím, že pod sebou uživí i dvě telata.

Každý něco umíme a něčím jsme užitečný.

Vyhrát bitvu neznamená vítězství ve válce a okamžitý zisk bývá často dlouhodobou ztrátou.

Ono i krávy mají různě nastavené priority.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice bašta ze dvora. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

27 reakcí na Kraví příběh

  1. Witch napsal:

    Pomohly si, holky. A odvděčují se Vám. Aspoň se snaží… To je moc dobře!

  2. lucienne666 napsal:

    Teda já jenom čumím. Domácí péče u velkých zvířat je stejná jak u malých. Jak uhyne potkanka po porodu, také se hledá, kdo kojí a jestli by si jich nevzal ještě dvanáct. Takový doják nakonec 🙂

    • oldwomen napsal:

      No jo, jenže co se u potkana počítá na dny, to u kozy na týdny a u krávy pomalu na měsíce 🙂
      Četla jsem u Vás o potkaním skonu na chodníku. Přiznám se, že bych onen manželský pár nejraději profackovala, protože takhle tedy ne. Nojo, jsem ještě hnusnější. Likviduji nory, kladu nástrahy. Jednu rodinu bych i rozmazlovala, nejsem lakomá, místa máme dost. Jenže z původního manželského páru se sedmi dětmi by během pár neděl bylo na dvoře potkaní království. To fakt nejde. Ale když mělo robátko v pokojíku myšárnu, hotový panelák z plastových boxů, tak jsem těm bílým příšerkám podstrojovala čerstvými klásky a tak 🙂

      • lucienne666 napsal:

        Pravda, pravda. Dodneška nemůžu té paní přijít na jméno. Potkany jsem milovala. A i teď přemýšlím, jak to udělat, abych potkana měla. Mám kočku a teď se ještě starám o Elišku. Takže mám co dělat. Ale potkánci mi chybí.

        Opravdu byste tam za pár týdnů měla potkaniště. Hubte, ale s respektem a ať je to co nejméně bolí.

        • exczech napsal:

          Teda ja potkat potkana ,tak se asi take po…., ale …no radsi nic.

          • lucienne666 napsal:

            Vidíš, to je to, co si všichni chlapi myslej. Kdysi jsem narazila na skupinu punků. Strčili mi vyžraného potkana na rameno. Divili se, že jim ho nechci vrátit. Byli docela bezradní. No nakonec jsem ho vrátila a za pár týdnů už jsem si pořídila vlastní potkáně. V tu chvíli kdy mi potkan seděl za krkem jsem se propojila se Zemí a vesmírem a bylo to úžasné. Fakt. Pak už přišla chovatelská stanice potkanů a teď nic. Když Ti umře patnáct potkanů ročně, tak je to strašný. Oni žijí tak dva roky…

  3. oldwomen napsal:

    Kočka, pes a potkan či jiný myšák opravdu nejdou dohromady. Jak se normálně pes a kočka doma nějak snese, třeba jen tím, že si rozdělí teritoria a respektují své hranice, tak by se náramně rychle shodli na tom, jak myšáka co nejrychleji zlikvidovat.
    Hm, hubím. Odcházejí na anemii. Jsou malátnější a malátnější a malátnější… Sem tam je skolí rychlým sražením vazu pes, dozajista se o některé postarají sousedovo kočky. Nehnízdí u nás. Doufám. Ale i když se snažím o čistotu, tak stejně fungujeme jako bohatý bufet.
    Chodívám po setmění v nepravidelný čas kouknout se na zvířata. Již několik let jsem u nás živého potkana neviděla. Ale vím, že jsou. Prozrazují je takové nenápadné stopy 😦

    • lucienne666 napsal:

      Nojo, spíš se koukejte po bobkách než po stopách. Jsou asi dva centimetry velké, půl centimetru v průměru široké a potkani serou nepřetržitě. Ty stopy mohou pocházet od jiných hlodavců. Jinak potkan má tlapku asi čtyřcentimetrovou.

      • oldwomen napsal:

        Ano, i bobky jsou jednou ze stop. Pak třeba také ohlazený tunýlek v podestýlce v králíkárně (grrr, mám rošty, průzkumníci se protáhnou a chodí krást zbytky ovsa do krmítek), způsob jakým hřadují slepice, spí přežvýkavci…
        🙂 použila jsem slovo „stopa“ tak trošku víc šerlokovsky.
        Jednu potkaní stopu mám v prahu chléva. Proběhl se po čerstvém betonu. Má u nás svůj chodník slávy.
        Myšice a domácí myšky spolehlivě likviduje psí smečka. Ze štěněte bude skvělý myšilovec. Starý pes v průjezdu ukázal jak na to, ehm musela jsem znova posbírat do nové igelitky připravený skleněný a plastový odpad, a myšák v kotelně byl první štěněcí zářez. Ještě mlíčným chrupem. Už to má za sebou i Stuart. Bydlel s námi už dlouho. Ve komoře pod schody. Starej pes se s ním kámošil. Novej pes udělal ukázkový výhřad.

  4. Dana napsal:

    Je to přesně tak, jak to má být. Jedna kravka pro telata, druhá pro vás. A telata taky pro vás. Je jednodušší nakrmit krávu, než malé tele. Neumím si představit zpracovat denně 30 litrů mlka, i kdybych byla doma. A zkuste s poohlédnout po býčkovi cucákovi, na dvě telátka je hezčí pohled než na jedno.

    • oldwomen napsal:

      Další tele, kupované navíc, by drahoušek neprodejchal. Kdyby to druhé žilo, to by byla jiná, domácí přírůstky přijímá snáze.
      Je fakt obrovské usnadnění práce, když je tele pod kojnou. Odpadá mi cucák, ohřívání mléka, hlídání stolice, jestli se tele nepřechlastalo…
      Momentálně zpracovávám deset až dvanáct litrů za den, ale nádoj stoupá. Je to první laktace, nečekám víc jak dvanáct, čtrnáct litrů. Je fajn, že je hodně tučné, sbírám smetanu, zítra chci zkusit máslo.
      Ale na tu třicítku jsem byla připravena. Počítala jsem, že nádoj rovnou naleju do hrnce a prostě budu dělat sýr dvakrát denně. Stejně mne to čeká, až slehnou kozy.
      Není vyloučeno, že dvě telata pod jednou krávou budou příští rok. Zase budu inseminovat najednou.

      • Dana napsal:

        Taky sbírám smetanu a dělám máslo a každý litr mléka se mi zhodnotí téměř dvojnásobně. Kdysi jsem dělala sýry z plnotučného a většina tuku pak skončila v syrovátce. Upozornil mě na to můj táta, který ode mě syrovátku bere, že prý v každý flašce je asi 5cm másla a že si s tím mastí kaši :D. Takže už žádné mlíko z dojačky rovnou do hrnce, pěkně na 12 hodin k ledu.

        • oldwomen napsal:

          Tuk mi na syrovátce nevystupuje. Jen ke dnu sedá sýrový prach. Zkoušela jsem, jestli z ní ještě nevyždímu žďabec riccoty, ale opakovaně nic víc, než bylo sedlé na dně džbánu. Tak to jen opatrně scedím přes jemné čajové sítko a máznu na chleba. Nebývá toho víc jak na dvě lžíce. Jinak mám syrovátku čirou. Sem tam s ní zadělám buchty nebo chleba, ale většinou jde prasatům. Ve džbánu mi stojí vždy minimálně den, tak to by něco mastného vystoupalo.
          Zpasterizuji, přidám chlorid, jogurtovou kulturu, nechám prokysat, zasýřím, rozkrájím na kvádry, nechám vystoupit syrovátku, rozkrájím na zrno, odeberu syrovátku, co to jde, sleju do forem, nechám okapat, otočím ve formách… a kdykoli jdu okolo, tak zase ve formách otočím, tak těch deset, dvanáct hodin nechávám ve formách, pak vyklepnu, nasolím a jedeme nanovo 🙂
          Včera jsem dělala z celodenního nádoje měkký tvaroh a také je odkap čirý a „suchý“.
          Dano, povedlo se vám někdy vyklopit máslo z dřevěné formičky od Kertisu? Zkoušela jsem ji vylít vodou, vylít vodou a dát přes noc do mrazáku, nechat suchou a dát do mrazáku, nechat tak… namačkat máslo hodně, jen ho tam tak trošku nadejchat, vyklepnout ho hned, vyklepnout ho zmrzlé, vyklepnout ho ztuhlé… nikdy se mi nepodařilo ho dostat z formy, aby na něm byla ta ozdůbka. Fňuk.
          Samo, že to zase budu zkoušet a vztekat se, jenže mačkat to tam přes mikrotéňák – to jsem zase bez vroubkovanýho okraje a kytičky na vršku 😦 . Nepřeháním to s vymačkáváním vody po proprání?

          • Dana napsal:

            Tak já dělám sýr téměr stejně, jen neočkuju jogurtem, ale Valašskou kyškou originál z V. Meziříčí. Po rozbití na zrno nechám vyloučit ještě syrovátku, postavím na plotnu a za občasného míchání ohřívám, až sýřenina pěkně ztuhne. Pak sleju maximum syrovátky a do zbytku nasypu sůl a případně i koření a velmi opatrně promíchám, abych ze ztuhlé sýřeniny neudělala bahno, to je pak konec. Pak to naliju do cedníku, neboť nemám žádné formy, zatížím talířkem a na to 5kg závaží a nechám přes noc vylisovat. Ráno to vyklopím – cedník musí být měkký, aby se dal sýr vymáčknout a šoupnu do ledničky, ve které mám místo polic mříže. Tam to ještě trochu vykapává a zraje, lednička je seštelovaná na asi 10°. Tak za tři dny je sýr jedlý.
            Proč se mi usazuje na syrovátce máslo a vám ne, to nevím, možná je to tím, že mi tady ta syrovátka vždycky dost dlouho stojí, než jí táta vypije. Třeba i dva týdny v petkách. Mám jí pod dřezem na zemi a jelikož máme starý studený barák s dlaždicemi na podlaze, je u země stabilně zima. Riccota se prý nedá udělat, když používáte chlorid. Mě se to taky nedaří. Sýrový prach neřeším, táta to vypije i s tím. Jinak je syrovátka úžasně trvanlivá, jednou táta zapoměl flašku v létě v autě a vozil jí tam nejmíň týden. Prý když jí našel, obsah se táhnul jako med a byla to úžasná dobrota. A prý mu to nic neudělalo.
            Nemám formičky ani na máslo, to natlačím do keramické misky, zaliju vodou a zakryju pokličkou, protože nejhorší je světlo a vzduch. Před Vánoci jsem koupila ne moc dobrou brusinkovou paštiku v moc krásné hranaté keramické misce s pokličkou, tak teď dávám máslo tam. Máslo pak nevyklápím, ale vydloubávám.

            • oldwomen napsal:

              Chlorid ztužuje zrno – nedrobí se při krájení. Takže mně riccota nejde, protože je v syrovátce málo „zbytků“.
              Zapomněla jsem syrovátku na zadělání těsta v petce v ledničce, taky už byla při vylévání „medová“. ale mastný kroužek u hrdla nebyl.
              Mám ráda tvarohovou pomazánku. Manžel by se z tvarohu opupínkoval, jen ho vidí. Tak opatrně slévám, nebo, když nechám postát syrovátku déle, sbírám do cedníčku prach. Z kýble je ho tak na dva chleby 🙂
              Máslo jsem dělala až teď, povedlo se. Rozhodně budu opakovat. Vypadá to, že závada při vyklápění z formičky je dílem v jejím malém zchlazení (zkusila jsem jí mokrou šoupnout do mrazáku a uvidím kolem poledne, jak to půjde) a v pečlivém vymačkávání vody z másla. Když už jsem za ten vyřezávanej zázrak dala tolik peněz, tak se na něj přece nebudu koukat. Navíc se baští i očima. Ještě do toho zkusím narvat parenicu. Třeba sýr bude poddanější.
              Sůl do sýřeniny nedávám. Koření,hlavně česnek, ano, ale v soli až obaluji, aby se udělala kůrka a sýr mohl zrát.

  5. Kutil napsal:

    Dámy, dost drsné téma pro zpovykaného městského balíka, tedy mne, leč stokrát lepší než mlácení prázdné slámy o tom, kdo bude na Hradě (včera jsem otevřel konzervu a hádejte, kdo z ní vyskočil). Pište dál, Oldwomen…

    • oldwomen napsal:

      Hm… konzerva… blíže neurčeného výrobce… zakoupená v blíže neurčené prodejně… že by.. že by…né, to je hloupost… tak tedy že by snad… nééééé…. už to mám! Nesmrtelný Lenin!

      • Kutil napsal:

        Konzerva – Lenin mě tedy nenapadl, no, vidíte. Já ho až tak nežral, když byl v kursu, tak se mi v hlavě moc nezachytil. A neberou mě ani jiní spasitelé, byť si za pár dnů můžeme jednoho vybrat. A ani nevím, který z těch dvou to v konzervě byl. Než vyskočil. Žvanec jako žvanec…

  6. Witch napsal:

    Tak teď nevím, bude on teď mít narozky nebo umřosky?

  7. 747 napsal:

    No jéje! A taky nemají rády samotu. Takhle do sebe všechno krásně zapadlo. 😀

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s