Smečka svatého Huberta

Letos mne královna Kristýna svým pláštěm přikryla opravdu důkladně. A přidala obětí. Celkem pevné. Již se skláněla k polibku, ale vyrušilo a zaplašilo ji nečekané rozdrnčení telefonu. Díky za zavolání, Věro. Stejně po té krásce mrazivé zbylo na koberci pár nevyluxovatelných vlasů a prachových zrn vyklepaných ze záhybů cestovní perelíny.

Svatý Hubert zatroubil na svůj roh a povolal si Monkway do své smečky. Odešla mi z náručí. Rychle, tiše a smířeně.

Potřebovala jsem si vydechnout, odpočinout si, umřít sama v sobě, shořet a znovu se zrodit z popela. Vyspat se. Nabrat sil. Před telením i kozlením. Před rozdojením prvniček. Před zaběhnutím se v denním rytmu „sejřím dvakrát denně“. Vysmutnit se a rozloučit se vzpomínkami. Probrat fotky. Dopaličkovat chybějící vzorník. A taky límec. Advent je tak krátký a krávy mají přesně na vánoce termín. Plus mínus.

Nejsem připravena na čas rozžvýkaných tkaniček a rozcupovaných pantoflí. Nejsem připravena na půl rok punčoch na jedno použití, lichých ponožek, zaběhnutých kartáčů, nočních krátkých procházek. Odnaučila jsem se šoupat nohama a začala jsem si myslet, že vím, kam šlapu.

Chtěla jsem si dopřát luxusu polštáře jen a pouze pro  mou hlavu. Odnaučila jsem se přetahované o přikrývku.

Chtěla jsem si užít mezičasu dorozumívání se jen pohledem a náznakem gesta, stářím zpomaleného psa loudajícího se u nohy, ale lačně chňapajícího pod vemenem po pramínku mléka odstříknutého před nasazením dojačky.

Chtěla jsem

Potřebovala jsem

Nebyla jsem připravena

Stařík se neptal.

Odjel ráno, přijel večer. Koupil jsem si štěně, řekl a z kapsy mu vypadla hromádka jezevčíkovského neštěstí s obrovskýma očima a nakrabaceným čelem. Na zem dopadla zvědavá neřízená střela převracející odpadkový koš, věšící se na pytel se špinavým prádlem, skákající do nákupní tašky, žvejkající zbylé zdravé nohy židlí a křesel, honící tenisák po celém domě. Na křivé nohy se postavila cisterna s netěsným výpustným kohoutem a kňučílek lovící zapadlé poklady zpoza ledničky, pračky, z hlubin myší díry i nedovřené zásuvky.

Koupil jsem si štěně, řekl, ale vrávoravý váleček se mi omotal kolem kotníku a stal se mým symbiontem.

Přibyl mi domů další závislák.

Kristýno, jsem unavena. Cítím, jak toužím po procházce Hubertovo honitbou.

Výrobník loužiček se probudil a kňučením se domáhá procházky. Stařík ochořel  selektivní hluchotou.

Je to marný.

Tak pojď, Beruško, nad višní září Orion. Ochrání nás.

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

34 reakcí na Smečka svatého Huberta

  1. samazakanalem napsal:

    Chjo…….to nebudu dlouze rozpitvavat. Sama vim, co to je kdyz cloveku odejde pes. Ja na ty svoje myslim porad, vlastne nikdy tak uplne nezmizeli…..Kdo to nepoznal nema paru jak tezka ztrata to je. Jak tezko se na to zvyka, ze najednou se ta chlupata brada nevysunuje zpod stolu aby somrovala pri jidle a tak dal. Netreba to rozvadet. Citim s tebou. At se ta bolest rychle hoji…

    A zaroven rikam – jeeee, novy pes! Byla by casem fotecka? Dik.

    Se tesim az uvidim priste tu segrinu zvireci smecku, vazne. Tohle mi desne chybi, ale pri tom mem zivote vecne nekde na cestach zadny zvire mit nemuzu…to bych mu neudelala.

    I kdyz teda ten kocour me toci pac ten je tak nenazranej, ze tim trumfnul i Toma – westika a to je co rict :lol:. Neda se ani nic odhodit do kose aniz by tam hned byl a zkousel ho vykrast….a navic jeste mrcha jedna nosi uloveny mysi az do baraku a tam to zere! Uf….ale jinak je s tema dvema psama a kocourem neskutecna prca. Treba kdyz se cuby spiknou proti kocourovi a honi ho…..komedie, jaky dovedou vytvorit zvirata nemaji chybu.

    Je Orion takovy to velky svitivy, co je ted hodne videt? Toz na to taky rada koukam.

  2. Vlaďka napsal:

    V polovině tvého smutného povídání jsem si tak v duchu pokyvovala hlavou – jojo, stejně to nevydržíš a nějakého žvejku si pořídíš. Tvůj „stařík“ to vyřešil rychle. I pro mě to byl tenkrát nejlepší lék. Půl roku skřípání zubama vydržíš a pak to bude dobrý.
    PS, zaběhnu na radu ohledně tkaní, jen co bude trochu času.
    Tak hodně zábavy a štěněčích radostí. Výrobník loužiček se jmenuje Beruška?

  3. Witch napsal:

    Dala jste holce lásky a péče tolik, že ji to udrželo při spokojeném mlsacím životě mnohem déle, než všichni očekávali. Co muselo přijít, přišlo. Stýská se, ale odešla skoro slastně. Všechny účty jsou srovnány, případně se Vám ještě v dobrém vrátí nějaký ten úrok v podobě ochranitelského hafajícího andělíčka. A to mrňavé chlupaté hryzavé a zvědavé skřítčí poděšení-potěšení je zase nová osobnost. Ať Vám Orion dál září do krásných nočních venčení 😉

  4. Věra napsal:

    To jsem netušila, když jsem Ti volala. Ztráta pejska bolí, zažili jsme to před několika roky. Můj otec měl nádherného a chytrého vlčáka, Nelu. Byla to tedy psí dáma, ale neobyčejně inteligentní. Však se jí také otec věnoval, chodil s ní na cvičák, poslechla ho na slovo. Co jen s ní moje a bratrovy děti vyváděly, to by žádný pes nevydržel. Odešla rychle, měla nádor na ledvině a taťka ji nechal píchnout injekci, měla chudák velké bolesti. Obrečeli jsme ji všichni a trvalo to hodně dlouho, než jsme se s její ztrátou srovnali, Teď už ji nic nebolí a my víme, že je tam někde ve psím nebi.

  5. Bavor V. napsal:

    Takové jezevčí štěstíčko, jenže v pánské podobě mne opustilo letos v červnu po šestnácti letech radostí i trápení. Původně panelákový pes, po přestěhování na naši chaloupku stále vyžadoval panelákové zvyky – tedy pravidelné venčení. Ale chodili jsme rádi. Aspoň nás něco donutilo jít i tehdy, kdy by „psa nevyhnal“. V paneláku jsme bydleli ve třetím patře bez výtahu, tedy několikrát denně nahoru a dolů po schodech. Po šesti letech ho začaly bolet záda. Když jsme se přestěhovali, po krátké době se mu ta bolest hodně vytratila vlastně „zemřel“ na nádor na zubech. Neoperovatelné pro věk, takže taky dostal injekci.
    Asi za měsíc se naskytla možnost jiného štěněte. Tak nám už půl roku tahá ponožky, hryže boty a dnes dokonce ze stolku ukradl štrůdl. Ale jinak je docela hodný. A je to zvláštní rasa Kavalír kokršpaněl.

  6. oldwomen napsal:

    Když jsem viděla kontrolní ultrazvuk, věděla jsem, že Monkway je s námi jen silou vůle. Mé a její. Byla s námi skoro o půl roku déle, než jí bylo vyměřeno. Věřím, že v Hubertovo smečce šéfuje norníkům. Její odchod znamenal úlevu pro nás obě.
    Nejsem smutná, neteskním. Samo, vzpomínky zůstávají, přiřadila se k Betty a ke Štěničce, je jen otázkou času, kdy za holkami půjde troubelínek uštěkanej Richard (je mu už deset let 🙂 )
    Jsem jen děsně utahaná, víc vnímám nedobré zprávy a ty dobré proplouvají bez povšimnutí okolo, Věra ani nemůže tušit, z jaký bažiny mě její telefon vytáhnul. Ještě jednou dík za něj.
    Štěně je štěněcí ďábel se vším všudy. Jenže když si Stařík koupí psa, pojmenuje ho a tvrdí, že je jeho a že on sám a jen sám… tak proč je výchova a veškerá péče i úklid na mne? Za půl roku bude Stařík žárlit a prskat, že fenečka je zkažená a neposlušná. Přitom Beruška je u nás teprve týden a nehne se mi od nohy, při nočním venčení, přece nebudu hulákat a budit širé okolí, přiběhne na tiché zamlaskání…
    Prostě jen gradují lidské problémy a příští rok se jeví spíše horším, než byl kterýkoli mizerný v minulosti.

  7. jura napsal:

    Jak se ty časy mění. Ještě nedávno by se řeklo – zdechl pes. 🙂
    Nic proti ničemu. Já žiju se psy už více než padesát let. Mám je rád a Neru, která je, prozatím, poslední v řadě, asi ze všech nejvíc. Ale je naprosto přirozené, že psi by měli odcházet podstatně častěji, než lidé. Také je jasné, že to nejsou lidé. Jsou to prostě psi. Proto opravdu smutním víc nad kamarádem, který odešel v osmapadesáti, než nad pejskem, který už několikrát vlastně přežil svůj konec. Promiňte, ale většinu tady těch „nekrologů“ prostě nechápu. Asi jsem se narodil do jiné doby.

    • samazakanalem napsal:

      Sedlaku vy vazne nemuzete nechat nic na pokoji, ze jo. Nebo si veci precist 2x abyste jim spravne rozumel. Kladu si otazku, proc clovek ve svym zivote tak uspesny ma potrebu obcas do neceho uplne zbytecne zarejt. Protoze to vy zcela nepochybne mate.
      O cem to vlastne mluvite? Copak tu nekdo rekl neco takovyho, ze ten pes je pro nej vic nez clovek? Kristova noho, kdyz mate doma psa -x- let a pak odejde, tak je snad jasny ze vas to dojme. Ze se vam po nem bude styskat. Ze se s nim taky potrebujete nejak rozloucit. Vzdyt jste s nim prozil kus zivota a ten pes vam snad taky neco dal, ne. Byl to prece zivy tvor, ne vec. Co je na tom proboha divnyho ze smrt toho psa nekdo nekde zmini a lidi se s nim nejak rozlouci? To by mne vazne nenapadlo, ze toto muze nekoho urazet, nebo se tomu teda bude divit, nota bene clovek ktery ma v nicku slovo sedlak a jeste k tomu ma sam psa.

      • LadyEvil napsal:

        No…ale já tu nevidím, sedláku, že by někdo porovnával 🙂 krom Tebe ofc 🙂 A jinak, vzato Tvůj příspěvek doslovně…smrt patří k životu, proč tedy truchlit nad smrtí kohokoliv? 🙂

        • jura napsal:

          Právě proto, že su sedlák, nechápu to okázalé smutnění. A právě proto, že mám psa – a mám ho rád – teda vlastně ji, píšu to co píšu, protože vím o čem je řeč. Pochoval jsem jich už několik a vím, že asi ani Nera už tu dlouho nebude i když ještě není stará. Ale že by mi to nějak rvalo srdce, to opravdu nemůžu říct. Mám to nastavené jinak a už s tím nic nenadělám. A nemyslím, že je to špatně.

          • LadyEvil napsal:

            Ale tady nikdo neříká, co je špatně nebo dobře…krom Tebe opět 🙂 Proč máš potřebu posuzovat, soudit? Každý to má jinak … no a?:) proto je svět fajn, pestrý 🙂 Znám spousty lidí, co mají psa na řetěze u baráku…jednoho za druhým…a zrovna tak lidi, co mají psa v posteli…no a?:) proč soudit a říkat, co je správně nebo špatně?:)

            • jura napsal:

              Nóó, nemyslím, že bychom si potykali, ale nemám s tím problém. Já nikoho nesoudím, ale jsem přesvědčen, že mít psa na řetězu je špatně. Stejně tak nesnáším psy v posteli a myslím si, že je to také špatně, ale pokud to nevadí tomu dotyčnému ani tomu psu, je mi to fuk.
              Takže ty si myslíš, že svět bude krásnější, když si každý bude dělat co chce a hlavně nikdo nikomu nebude říkat co a že se mu zdá být „něco špatně“? Hlavně, když se budeme mít rádi a všude bude mír?
              Pardon, tak to já si právě nemyslím. 😀

              • LadyEvil napsal:

                Ty jsi holt úlet, juro…ale miluju, když dá člověk najevo, jak rychle mu došly věcné argumenty a odkope se 🙂 Tak na netu se tykalo, ještě když si tahal kačera, kemo 🙂 když Ti nevadí, tak o tom nepiš…a to ostatní…těžké OT, netýká se mne 🙂

                • jura napsal:

                  Ty, kemo, když já jsem tahal kačera, tak o netu neměl nikdo ani potuchy.
                  O jakých argumentech tu mluvíš? Víš vůbec, co to je? 🙂
                  My jsme si na netu vždycky vykali děvče lady. No a vypadalo to opravdu jinak. Ale možná, že to byla doba, kdy ty sis ještě hrála s panenkama. 😀

          • samazakanalem napsal:

            A veril byste tomu, ze jsou sedlaci kteri maji sva zvirata temer jako cleny rodiny, skutecne je tak miluji a trpi pri jejich ztrate, i kdyz vi, ze prijde den kdy je budou muset zabit a ze s tim neda nic delat nebot je to jejich obziva? Kdyz uz to nemuzete videt na vlastni oci, prectete si knizky od jisteho anglickeho veterinare Jamese Herriota. Kazdy to ma nastaveny jinak a ten, co to tak neproziva neni automaticky necita. Jenze jini to citi jinak a presto jsou to uplne normalni lidi, kteri se jinak nevyzivaji ve zbytecnym sentimentu. Koukam, ze je to nad vase chapani. Sam pro sebe chcete pravo na jiny nazor/citeni, ale druhym to upirate.

            • jura napsal:

              Herriota jsem četl celého, milá szk. A myslím, že je to úplně o něčem jiném, než vy tady píšete. Myslím si, že z toho, co jste tu napsala by moc radosti neměl. Mně totiž připadá o dost jiné i to, co napsala OW. Howg. 😀

              • samazakanalem napsal:

                Vy jste dnes v nejake jine sfere, kam ja za vami nemuzu protoze absolutne nechapu, o cem to vlastne mluvite a proc vam tak strasne vadi, ze treba ja jsem zminila ze na sve psy myslim dost casto. Jakoz i cela nase rodina. (Treba kdyz se vari vyvar a obira se pak maso, tak si rekneme ze byt tu ted Tomicek – westik – tak se nehne z kuchyne. Mno, patos, no, a co. Nam halt ten Tom porad jeste chybi i kdyz uz mame jiny psy a kocoura. Kdyz tomu nerozumite, vase vec).

                S Herriotem jste teda pekne vedle. To byl typicky Anglan ktery by se kvuli psu taky pekne trapil. (Mam to mj. potvrzeno od lidi kteri se s nim znali a kterym take lecil psy). Ovsem ozrejmovat vam tu anglickou naturu co se zvirat tyce nema smysl. Neni na to misto a stejne byste tomu neveril. Ja jsem si taky vzdycky rikala, ze neni mozny aby to tak prozivali. A pak jsem prisla v praxi na to, ze je to jeste “horsi“ nez se zdalo z knizek. Co jste tam vycetl vy je mi zahadou.

                Nuze a vase zakonceni debaty svedci presne o tom co jsem o vas napsala. Suma sumarum, dle meho nazoru jste se dneska zachoval dost podivne. Ja na vasem miste bych tu lidem za zbytecny patos nelala, kdyz bych si teda myslela, ze majitelka tohoto blogu na tom neni psychicky zrovna nejlip. Mozna mi ale neco uniklo, o cem nemam az tak povedomi nebot s ni v nejakem velkem kontaktu nejsem. Pokud jsem se spletla, tak se ji omlouvam.

  8. oldwomen napsal:

    Achjo, tenhle blog opravdu není nekrolog. A pokud snad trošku přece jen ano, tak ne za odešlého psa.

  9. jura napsal:

    Myslel jsem třeba totok:
    Sama vim, co to je kdyz cloveku odejde pes. Ja na ty svoje myslim porad, vlastne nikdy tak uplne nezmizeli…..Kdo to nepoznal nema paru jak tezka ztrata to je. Jak tezko se na to zvyka, ze najednou se ta chlupata brada nevysunuje zpod stolu aby somrovala pri jidle a tak dal. Netreba to rozvadet. Citim s tebou. At se ta bolest rychle hoji…
    Obrečeli jsme ji všichni a trvalo to hodně dlouho, než jsme se s její ztrátou srovnali, Teď už ji nic nebolí …. Tolik pathosu bych snesl při tom, když odejde blízký člen rodiny, nebo kamarád, ale ne pes, ať už bych ho měl rád jakkoli.
    Mezi námi, já si myslím, že OW spíš než o psovi píše o tom, že tak trochu, nebo asi i více, padá na držku…
    Přeju hodně sil, Martino.

    • samazakanalem napsal:

      ???? Porad nechapu co je spatne.
      No tak ten patos, pokud to tak berete, nechte byt. Kdyz vam tak vadi.
      Ano, taky mam pocit, ze na tom Martina neni nejlip. A prave proto bych ji nechala at si tu ulevi a radsi bych teda v tomto pripade pomlcela, kdyz by se mi ten patos nelibil. Vy to mozna nazvete zbabelosti. Ja tomu rikam empatie. Coz je neco, co vy evidentne silne postradate.

      • jura napsal:

        Vy jste si jaksi nestačila všimnout, že já necitoval OW…. 🙂

        • samazakanalem napsal:

          Vy dnes mate nejaky spatny den. Copak to. Dosla slivovice? 🙂

          Vsimla jsem si, koho jste citoval. No a co. Ja to tak citim. Vy zas o svych psech premyslite jinak. Kazdy jak je mu libo.

          Takze chcete rici, ze se tu zbytecne rozplyvame nas pejsky zatimco Martina chce neco jineho. Ze de facto nemluvi o psech. Ze ma jiny problemy, zavaznejsi nez je smrt psa. A to vas nenapadlo, ze pri tom padani na hubu smrt stareho psa, na kteryho je clovek zvykly, jaksi neprida na nalade? Takze je chybou pejska politovat a na pusu padajici Martine vyjadrit jakousi soustrast?

          No nic, tahle debata nema smysl. Zase jste si proste prisel zaprudit, jak je vasim zvykem. Vy to proste cas od casu potrebujete, ze ano, sedlaku. Ze by to byla odveta za tu debatu o pomerech a politice 😆 kde jsem nad vama udajne vyhrala? :-). Vy nemate rad, kdyz vam nekdo, jeste k tomu navic zenska rekne co si mysli, ze ano :lol:.

          • jura napsal:

            Vidíte, vy jste na to kápla. Tím to asi bude. Jak je to vlastně všechno jednoduché. Došla slivovice, špatný den, frustrace z prohry v politické debatě… 😀 Inu, opět jste vyhrála! Holt, vy se ve světě neztratíte. Užijte si to. 🙂

    • LadyEvil napsal:

      Nevnímám jako patos…jen jako prostý popis faktu, juro 🙂
      A bingo…samazakanalem…empatie 🙂

  10. 747 napsal:

    Znám jednu babu. Je to sviňě v lidské podobě. Vlastně všem sviním tím přirovnáním velmi křivdím, ale v běžné mluvě lidové je, holt, toto pro její charakterisitku nejvýstižnější. Jediné, co je na ní dobrého je její nezištná láska ke zvířatům. Proto, že dá najíst každému toulavému psu nebo kočce a nikdy je nevyžene z úkrytu pod svým dřevníkem, jí odpouštím všechno zlé, co dělá lidem a je pro mne hodnotnějším člověkem, než ten, kdo se jako bezcitná svině projevuje „jen“ ve vztahu ke zvířatům.

    • jura napsal:

      No a o tom právě píšu. Dnes může být člověk svině, ale stačí podpořit psí útulek, nebo dát nažrat toulavým kočkám a vše je odpuštěno. Ale když holka někde v Rumunsku utopí koťata, ví to prostřednictvím YT celý svět a prostřednictvím internetu ji lynčuje šáríja nešáríja. Svini jednu necitelnou. 🙂
      Mně ale vadí spíš ty svině v lidské podobě.
      Nebo ti, co se jako svině zachovají.
      Hitler miloval své vlčáky, stejně jako dozorci v lágrech. Podobně, jako naši chrabří pohraničníci. Mukly a diverzanty, kteří by těmto krásným tvorečkům byli schopni jakkoli ublížit, bylo potřeba bez milosti zlikvidovat!!

      • oldwomen napsal:

        Nechovná zvířata nechávám kastrovat a nebo před pohlavním dozráním zabíjím. Tuláky a bezprizorné nekrmím, jsou-li potřební nechám je si stravu odpracovat. Ze zabíjení nemám radost, ale umím to a neváhám.
        Osobně si myslím, že ten kdo se svinsky projevuje ve vztahu ke zvířatům se mnohem hůř projeví i ve vztahu k lidem. Jen co dostane příležitost. Řeči medové skutky jedové.

      • 747 napsal:

        Faktickej hajzl psí útulek nepodpoří a toulavým kočkám taky nažrat nedá (leda by z toho měl nějaký profit).
        Hitlera se jeho pes bál (podle odborníků na chování psů, kteří hodnotili filmy, na nichž je Hitler s tím vlčákem). Takže pochybuji, že ho Áda měl skutečně rád, spíš potřeboval někoho, nad kým by 24 hodin denně neomezeně vládl.
        S pohraničníky toto téma opravdu nesouvisí. To byli vesměs borci, které na tu čáru naveleli a psy jim přidělili, takže jací to byli lidi a zda ty psy měli či neměli rádi nikdo vědět nemůže.
        Snažím se spíš říct, že člověk, který má svého psa opravdu rád, prožívá při jeho ztrátě nebo strádání stejný stres jako když se jedná o blízkého člověka ve stejné situaci. A chápu, že to může být dokonce horší, protože i blízký člověk Vám může někdy ublížit, zatímco na psa máte vzpomínky vždy jen dobré.

  11. Dana napsal:

    Po dvou týdnech se mi dneska konečně rozhýbal počítač, hned jdu sem a těšila jsme se na trochu selskoumělecké poezie a místo potěšeníčka tu na mě čekají jen smutky. Ten první je pro mě pochopitelný a svým způsobem i hřejivý. Říká mi, že svět je ještě aspoň někde normální, že když někomu odejde kamarád, je mu za ním teskno a tak je to v pořádku. Ale druhý smutek je pro mě nepochopitelný a pochopit ho ani nechci. Smutek z toho, že si někdo dovoluje hodnotit, jaká míra tesknění je v pořádku a kdy už je to moc.
    Každý prožíváme své emoce jinak, někdo si zabrečí, jiný zanadává, třetí zatne zuby. Ale nikdo nemůže podle sebe soudit druhého! Vím o člověku, který svého uhynulého psa uvařil kachnám. Nesoudím ho za to, ale sama bych na to žaludek neměla. Ani ho neobdivuji, jak dokonale dokáže hospodařit, i když selský rozum mi napovídá, že na tom přece nic špatného není. Prostě je jiného založení než já a nemám žádné právo někomu radit, jak se má se svým smutkem vypořádat.

    • oldwomen napsal:

      Dano, vydrž, kravám se pouští a nalévají vemínka, za pár dní budou veselejší příběhy telecí. A taky u kozy Ciganě nevím, jestli se i po měsíci bez dojení (zasušovala jsem postupně) nepodařilo nějaké letošní potvoře jí zase roztahat a nebo jestli se jí nalévá vemínko mlezivem, jestli se Mikkimu podařilo hned na poprvé, tak je už skoro čas.
      Jen fotky asi hned tak brzo nebudou. Beruška se v noci dostala k USB kabelu od mobilu a sežvejkala ho do nepoužitelna. Plus načala síťový kabel k noťasu. Další argument k práskání bičem nad lenošným manželem, aby hejbnul zadkem a já se konečně dočkala trvalé a uzavíratelné pracovny.

  12. Dana napsal:

    Denně nenápadně mrkám ovcím pod břicha, jestli se nenalévají vemínka. Každoročně začínáme rodit před Vánoci, ale letos máme nového berana s dlouhým PoP, ale papíry jehňata nedělají a skákat jsme ho neviděla ani jednou. Nu což, nejsem na pastvině celý den a třeba jsou holky stydlivé a nemají při sexu rády čumily. Pojistila jsem se tím, že posledního řízečka jsme porazili až v říjnu, snad poznám, jeslti budou jehňata po tatínkovi suffolkovi nebo po zwartblesích dorostencích. Zítra by měl dorazit doktor kouknout se ultrakrátkým vlněním do krávy a říct, zda jo či ne. Štěněčí radovánky mám ještě stále v živé paměti, před rokem a půl jsme si s nadšením přivezli malou bílou chlupatou kuličku, pojmenovali jí podle černých očiček Kora – Korálek a od té doby mi čas splývá v rozmazanou směs rozkousaných bot a rohožek, zablácených kalhot, zakouslých slepic (a krůťat) a poskákaných návštěv. Nejprve jsem se utěšovala, že nejhorší to je do půl roka, než jí vychováme, pak do roka, než se naučí poslouchat, pak do roka a půl, než dospěje…kulička má 50kg, bez problémů mi položí packy na ramena a v tom skoro dvouletém těle se skrývá mozek hravého štěněte. No, čuvači prý dospívají pozdě. Tak se teď utěšuju, že každým dnem se blížíme k jejímu zmoudření, ale už jsem si na tu blbku tak nějak zvykla, že ani nevím, jeslti se na to ještě těším.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s