Předadventní depka

Četla jsem, slyšela, nějak se kolem mne mihla sdělení, že budu v životě šťastnější, když si dopřeji malou radost, ustelu postel, přerovnám knihovnu, neodložím rozdělanou práci, upeču koláč, když jsme u těch koláčů, tak nejlepší jsou prý pojídané horké a zapíjené studeným mlékem, nebo je tomu naopak?, horké mléko a chlazený koláč?, to je vlastně jedno. Dále jsem se setkala s radou, že když si už myslím, že je teda vše hotovo, tak že teda to si mohu vyhodit z hlavy, protože docela jistě nejsou umyté hřebeny a lžičky na dně zásuvky se nelesknou, jak před lety.  Pak také, a to se mi tuze líbí, že blahem je i proflákaný a proválený den. Kolik lidí, tolik receptů k dosažení kýženého pocitu.

Čas „už ne podzim, ještě ne zima“ nemám ráda. Je mi ještě protivnější než časné předjaří. Málo přirozeného světla, bláto, šedo, sychravo, hnusno, lezavo. Předpeklí je snad nejvýstižnějším vyjádřením.

Probudila jsem se kyselá a protivná sama sobě a vstala jsem levou nohou a ta ještě byla kratší než pravá a tak ráno se rozebíhalo kulhavě a kafe se samo nedokoupilo a krucifix, au, nechte mě umříííííít.

Zmobilizovala jsem tělo a zkusila se probrat studenou sprchou. Husí kůže mi vyrazila i na povrchu mozku a neurony zdrhající do teplejších končin prozradily, že sice nesca není, ale stále je v ledničce sklenice nepomletého a za chlebníkem budou zapadlé stoleté filtry.

V průběhu dopoledne jsem se snažila udělat všechny ranní kroky vedoucí ke šťastné náladě. Provoněla jsem kuchyni kávou. Několikrát. Procvičila jsem si paměť při hledání ručního kávomlýnku, jemnou motoriku při jeho rozborce i sborce a také jsem prolistovala Biolib při marném pokusu identifikovat pavouka, který se ubytoval poblíž mlecích kamenů. Umyla jsem okna, že kdyby třeba sluníčko, to je ale pitomost, sluneční paprsky v údolí v čase inverze, ale co kdyby třeba náhodou. Naleštila jsem dveře, aby se případné paprsky mohly zrcadlit. Odvšivila a nablejskala jsem podlahy. Při leštění sporáku jsem nevynechala troubu. Z nábytku zmizely všechny otisky prstů i tlapek. Vzorně jsem ustlala vyvětranou postel. Potlačila jsem touhu se do ní zanorovat a pomalu se propadnout do nebytí.

Posbírala jsem kdoví odkud větrem nafoukané igelitky  ze zahrady a odnesla je do žlutého zvonu. Zametla jsem zápraží. Zalila kytky a pohovořila k nim. Tvářily se,  že je jim to fuk, že stejně dřímou a čekají na jaro.

Pečení koláče jsem vypustila, přece si nezaprasím naleštěný sporák v nablejskaném chaosu jednou-kuchyně-room.

Rozbalila jsem vymeloušenou bonboniéru a s pusu plnou griliášových slin jsem lila koupelovou pěnu do vany.  S hlavou zabalenou v ručníku,  zachumlaná do županu, jsem se těšila na test štěstí povalováním.

Hm, na cestě k osobnímu štěstí jsem opět předběhnuta. Bonboška prázdná, pes chrápe rozvalen v čistě povlečené rozhrabané posteli, v koutku mordy drobek nugátu. Připadám si jak Karkulka hledící na vlka v babiččině posteli. Království za myslivce.

Smetanovo-oříšková cartedoorka po lžičce máčená do horkého kakaa a vkládaná do úst asi není to správný nebe v hubě a že by uvolnila nějak moc endorfinů, v porovnání s výletem na Křivoklát, no nic moc…. ale pocit přeslazenosti a malátnosti přivodí zcela spolehlivě.

Vyměním tunu  antidepresiv za gram slunečního svitu.

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 reakcí na Předadventní depka

  1. Mimo.ň napsal:

    Království za myslivce – to je luxusní hláška.

  2. Strejda Olin napsal:

    Svátek nesvátek, sobota nesobota, PHD jek vyšitej 🙂
    PS: teplej koláč, čaj nebo kafe 🙂 Mléko nebrat 😦

  3. jura napsal:

    Není špatného počasí, neřkuli – špatného ročního období. Když je venku škaredě, raduju se z toho, že si nevyčítám lenost, protože ji je čím omluvit. 🙂
    Ale dnes to nešlo. Celý den jsem poletoval u štípačky. Súsedom bylo jasné, že letos bude opravdu tuhá zima.

    • Strejda Olin napsal:

      Něco na tom je. Pokud bychom byli pokorní, žili v souladu s přírodou a neměli stále potřebu, aby se příroda řídila našimi přáními. Nějak se nedokážeme smířit s tím, že ne vždy budeme sytí, že ne vždy budeme mít vše co potřebujeme, nebo bychom chtěli. Tak tomu nikdy co svět světem stojí nebylo. Ale je faktem, že blbé počasí se asi nikdy lidem nelíbilo, jen z toho třeba neměli blbou náladu.
      Jestli ono to nebude nakonec tak, že blbí jsme my a ne to počasí 🙂

  4. Kutil napsal:

    Máte sychravou náladu, a přitom toho tolik stihnete, i příspěvky napsat a odeslat. To by mě zajímalo, jak to je, když ji máte slunečnou. To kmitáte jako… No, nevím, nic tak rychlého mě nenapadá. 🙂

    • oldwomen napsal:

      Setrvalejší sluníčkovou náladu jsem měla v době okolo personálního pohovoru v Aircraftu Otrokovice. Od pozvání a uskutečnění začátkem prosince až asi tak do půli ledna. kdy mi po sérii „šéfovo“ výmluv a zapírání se došlo, že nemá koule se přiznat, že se mne bojí zaměstnat a nechává to vyhnít a vyšumět. Blbec, od čeho je v Zákoníku práce zkušební doba… Od té doby jen sem tam záblesk mezi mraky. Zvířecí. S pošmourným počasím se nenálada a nevýkonnost jen zesiluje. Zaplaťpámbu za blbě spočítanou inseminaci a tím pádem vánoční telata. To je, jako když přibyde nový člen rodiny. Bude to výrazný pozitivní impuls.
      Myslela jsem, že mne nabudí srpnová dovolená na Smíchově. Absolutní změna prostředí a tak. Buď byla krátká, nebo pozdě, nebo to už nefunguje.
      Když nejsem kyselá, je se mnou sranda a celkem lehce zvládám souběžně několik věcí. A spím šest hodin v kuse. V období šeda bych i ráda, ale nedám víc jak dvě hoďky nepřetržitého. Tak Vy máte pocit, že jsem vítr, ale já vím, že je to jen mlžnej cancour přisedlej. Jo, ono to zase přijde. Sem se na pohyb mezi éry celkem dost těšila. Víc než na pravidelné kapesné. Zkusím, dle zimy, nasadit kuřata už v lednu. Že bych si přivolala jaro. Vlastně je fajn, že mám tak velký zvěřinec.

  5. samazakanalem napsal:

    Jeste jednu vec bych k tomu s dovolenim dodala. K tem starsim pracujicim. Tady se furt prodluzuje zivot a odchod do duchodu, ale nikdo uz nebada nad tim, co ti lidi vlastne budou delat. I pri dobre zivotosprave nemuzete az do nejakych 70 podavat vykon srovnatelny s nekym o hodne mladsim. Kdyz to vezmu podle sebe – ja jsem cely zivot aktivni, jim dost zdrave, zadny mastnoty neb mi to ani nechutna (vyjma burcakovyho rijna ke kterymu chleba se sadlem patri), maso skoro nepotrebuju, spis ryby, zelenina ovoce, snazim se hybat i jinak nez pracovne, piju dost malo (ackoli si lecktery jouda mozna mysli opak…) ale proste uz nemam rada ty kalny rana, navic vetsinou na druhy den delam a to se nehodi chodit mezi lidi s opici. Stala jsem se spise fajsmekrem co si da radsi trosku dobryho vina, pres zimu par sklenicek portskeho, 2x za rok whisky a u nas v zime slivku. To je asi tak vse. Parby do rana uz davno nedelam, samozrejme nekourim. Svuj osobni zivot a lasku mam srovnany, rodina zaplatpambu slape ku radosti nas vsech. Prachy jsou problem ale kdo ho nema. Troufnu si rict, ze ziju celkem v harmonii, tedy te osobni, pracovni je jiz horsi – nebot jak se vsude setri, clovek to jednoho dne pociti. Vidi treba, jak podnik v klidu vyhodi ty nejlepsi zamestnance, kteri mu vydelali doslova a do pismene miliony, zachranili mockrat povest i cest, a presto musi jit ackoli maji skvele znalosti a schopnosti. A proc? Protoze jsou starsi, v podniku stravili leta – ano, loayalita se dnes nenosi, pry zastydavate ve starych zvycich atd….ze ty zvyky vydelaly tezky love, navazaly uzitecny kontakty a lidi se kvuli tomu radi a casto vraci, je kazdymu jedno. Nebot co se stane pak? Na tech starych zamestancich (podotykam nijak extra placenych a casto delajicich mnohem vic nez musi) se da usetrit. Tim, ze se vyhodi a nahradi mladsima, kterym se zkumuluji funkce tak ze nestihaji poradne delat ani jednu a to jeste za min penez nez ti pred nema. Ze si zakaznik stezuje a je doslova okradan, nebot neni mozne mu dat za co si plati? A koho to prosim vas zajima…….prominte tu trpkost, ale to je jedna z veci jakyma taky prochazime a na vlastni oci vidim, jak znalosti, zkusenosti, poctivost a pile nemaji zadnou cenu. Jeste se daji najit mista kde to je lepsi, pripadne zacit podnikat sam (coz jsem nakonec i udelala) ale to nemuze kazdy. Jak to bude dal, si kladu otazku, kdyz vseci ti fesaci v drazich oblecich mysli jen a jen a vylucne na svuj zisk a po nas potopa. Nepsala bych o necem co neznam, takze bohuzel, nejak nam ten kapitalismus stagnuje. Socik je k nicemu jeste vic, tak co jako ted dal?

    Navic, od jistyho veku uz si musite davat na sebe trosku pozor, viz to co pisu o sobe nahore. Ale jsem brala kdejakou praci ktera se mi dostala pod ruku, v souladu s tim ze se o sebe musi kazdy starat predevsim sam. To jsem ostatne delala vzdy a jsem tak vychovana. A skoncila jsem s tezkym astmatickym zachvatem ve spitale na A&E a ze jsem teda mela tentokrat namale. Berou se ohledy taky na to, ze starsi clovek muze zastat jeste hodne prace, ale halt uz potrebuje trosku volnejsi, individualni tempo? No jasne ze ne, nejakej fesak v drahym kvadru, co udelal nejakou pofiderni univerzitu, busines studies, spocita nekde od stolu jak rychle se mate v te hokne hybat a beda jak ne. Jste out. Ja to mam sice v tomhle nastesti trosku jinak, ne tak dramaticky, ale vidim to kolem sebe denne jak se utahuji srouby vsude kam prijdu. Kdysi jsem slysela takovy neotrely napad – ze prej muzeme vseci delat az ja nevim do kdy, kdyz jsou a budou vsude pocitace, proste mechanizace atd…bajecna myslenka. Jenze ja mam pc leda na kontakt s klienty a praci tak rikajic pridavnou, zbytek se odehrava na nohou a tvari v tvar lidu. Fyzicky je to pomerne narocne. A to nemluvim o oborech jako prodavaci, cisnici, kuchari, i ti zdravotnici, postaci, ridici, a tak dal….napadlo uz nekoho, ze ty lidi proste pozdeji nikdo nezamestna? Specialne ne tihle mladi a neklidni manazeri kteri nemaji paru co to je mit par krizku na hrbu a vidi jen ten zisk za kazdou cenu. Vymizel lidsky faktor, pokud v tom tedy vubec nekdy byl a to me desi nejvic. Ne ze zestarnu a nebudu uz moct litat jako ted. To jaksi zcela prirozene prichaziva s vekem, s tim se musim nejak smirit. Ale jak si pak ma clovek pomoct sam?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s