Vox po papuli

Hlas lidu, hlas Boží.

Prý.

Povídá se.

Občas by neškodilo lidovému hlasateli vyladit stupnici zprava i zleva. Poctivou zednickou fackou.

Špatně jsem si rozvrhla čas. Spíš časovou náročnost zamýšleného. Vlastně stále zapomínám, že nastává čas dlouhých večerů. Když je venku trenýrková teplota, tak přeci není začátek října a den je až do devíti, půl desáté, tak jaképak stmívání o půl sedmé.

Na trávu jsem vyrazila ve čtyři, sluníčko svítilo, posekala jsem i na druhý den, abych nerušila nedělní klid řevem sekačky a jen pohrabala oschlé, vracela jsem se o sedmé. Tma tmoucí, první dešťové kapky. Sousedé probírali pod žudrem včerejší slávu. Manžel v dílně šmirgloval spirálu do bojleru a byl kousavý a jedovatý a protivný.

Proč dráždit hada bosou nohou.

Nakrájela jsem na talíř nejstarší sýry a šla pod žudro. Poslechnout si včerejšek, podívat se na fotky, dát manželovi čas k dokončení díla i k vymrmlání se a vychladnutí. Odhadla jsem, že hodinka bohatě postačí.

Stačila.

Spirála byla na místě, voda nikde neprokapávala, z trouby vonělo vepřové koleno, manžel mi podával pivo místo aperitivu.

Strouhala jsem křen a ptala se manžela, co tu vůbec dělá, když Lídě povídala, nemohla si vzpomenout kdo, že se odstěhoval do Města do garzonky a že tam má ženskou. Manžel utrousil, že je to zajímavý nápad, že promyslí realizaci. Pokračovala jsem, že jsem Lídě, řekla, že samo, ať to odkejve, že tyhle starosti bližních se musí podporovat. A že Víťa povídal, že tě s tou babou viděl, že je to dvacítka, ale Karel, že povídal, že ne, že jí zná, že je to čerstvá osmnáctka. Manžel se upřímně vyděsil.

Hm. Celkem by mne zajímalo, komu ležím až tak moc v žaludku, že ho trápí i můj partnerský život.

 

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 reakcí na Vox po papuli

  1. Vlaďka napsal:

    Nuda na vsi se odjakživa zahání tím, co Lída povídala. A nejlíp se povídá o těch, co na takové kratochvilné plkání nemají čas, tudíž nejsou přítomné.

    • oldwomen napsal:

      Ono na každém šprochu….
      Manžel býval celkem často a dlouhodobě mimo Evropu. Života v dědině se neúčastníme, navíc ráno jede do práce celkem brzo a vrací se relativně pozdě, talíře u nás nelítají, jediný kdo je slyšet je ovce Čtyřka – neskutečně uřvaný zvíře. Po vsi i v zahradách jsem vidět jen já. Fantazie drben musí nutně pracovat na plné obrátky.
      Dokud se drbny starají, je dobře.

      • Witch napsal:

        Přesně, na venkově se dodneška říká, že dokud lidi zajímáte a drbou (třeba i nesmysle), je to lepší, než když se mlčí. To je horší, než smrt…

  2. Strejda Olin napsal:

    V našem baráku bydlí tolik lidí, jako žije na vesnici kam jezdím. Na té vesnici se ještě tentýž den, někdy za pár hodin, dovím, co je nového, co se stalo. Kdo s kým se proflákne za pár dnů nebo týdnů. Jedinné, co zůstává do poslední chvíle utajeno, je prodej baráku. To se většinou dozvíme až když přijde nový majitel.
    Naproti tomu z našeho paneláku znám snad jen deset lidí, ani nevím, kdo všechno bydlí v našem vchodě, co je to za lidi. Nikdo se s nikým nezastaví na kus řeči, něco nebo někoho zdrbnout, nemám šanci se cokoliv o komkoliv dozvědět. Kdybychom byli osiřelí a zemřeli, myslím že by to trvalo hodně dlouho, než by na to někdo přišel.
    Ale nebývalo to vždy takové. To až v posledních 20-15 letech se tu nájemníci tolik střídají. Dřív jsme se skutečně ve vchodu všichni znali, na Silvestra bývaly byty otevřené každému, když se náhodou někdo stěhoval pryč nebo sem, rozloučil se nebo představil. Mívali jsme brigády na úklid kolem domu a u toho bylo plno legrace. Ženské přinesly něco na zub, chlapi skočili pro něco k zapití a často to končilo dlouho po půlnoci. Uděl se kus práce, lidé se poznali, byla zábava. To je dnes naprosto nepředstavitelné.

  3. lukrecia napsal:

    Přísloví, které platilo, platí a platit bude: „Lidem huby nezavřete.“ Bývalo hůř – když tolik nekecali, zato psali anonymy. V každém společenství se dobře schovává hajzlík, když se to provalí, člověk žasne. Někdy drbny jen povídají o tom, co by chtěly, aby se stalo, jsou v tom jako děcka. Mnohdy jsou zlé, protože nestárnou do moudrosti. To bych přála nám všem.

  4. 747 napsal:

    JJ, jak praví klasik: „dřív rozbiješ atom, než-li pomluvu“. Lidi to prostě baví a něktěří se v hledání možností cizího neštěstí doslova vyžívají. Po papuli by zasloužili, ale většinu takových stejně jednou dostihnou „boží mlýny“ a co jiným přáli, sami dostanou. 😀

    • oldwomen napsal:

      V tomto případě bych to viděla spíš na přání, jež je otcem myšlenky. A pak taky na verše z Matouše. Že jejich bude Království nebeské. Duchem chudých.
      No nebude mi skvěle v Infernu? Splknu s řeckými učenci, od Aviceny se naučím nejen persky 🙂 Helejte, Éro moje drahé a oblíbené, že my tam budeme popíjet drinky spolu. Že ono nás tam bude … ou jé je jé.

      • 747 napsal:

        Dozajista! Vidím to taky tak. páč co o mě už se všechno říkalo…. no, hotové báje! A pravdy v tom kolikrát nebylo ani coby za nehýtek. 😆

  5. jolana88 napsal:

    🙂 a potvrdila Máňa z prasečáku? Taky jsem se doma kdysi ptala, zda pomůže občas zaječet, talíř vyhodit, hysterickou scénku ztropit. Jenže jsem usoudila, že život je kuawa krátkej – a tolik důležitých věcí kolem .. takže NIC.. njn – faktem ale je, že plivaná žluč a malost a jed dokáží nadělat paseku .. Zajímavé je, že takřka vždy ječí nejvíc ti, co doma nemají zameteno (krutihlav) ..

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s