Pilotoval Jarda hornoplošník a nebo ne?

„Pocem,“ kývl na mne Nestor pomalu ještě než jsem stačila otevřít vstupní dveře. Poslušně jsem přisedla k jeho židli. Jemně drcnul do svého souseda – vrstevníka a dopověděl větu:

„Tý se zeptej, to je děvčička študovaná.“

Neznámý stařeček se na mne díval s nedůvěrou.

Mlčela jsem.

„Ona lítala,“ přitvrdil Nestor ve chvále mé osoby.

Mlčela jsem.

Neznámý staříček se postupně osmělil a rozvykládal se, že jejich maminka povídali, že stařenka vzpomínali, že Jaryn Obadálků, co stavěl s bráchou kola, že si postavil i letadlo a to že mělo křídla z peří a že s ním přeletěl celej … a místní název mi, ve snaze si zapamatovat jméno domnělého aviatika, vypadl. Líčil, že prý Jaryn i pitval ptáky, aby viděl kosti a jak se hýbe křídlo. A že už hledal snad všude i do Národního archivu psal, jestli někde není o tomto průkopníkovi českého letectví, současníkovi Ing. Kašpara, zmínka.  A že všude je plno jen toho protivnýho Vlacha, co se pak odstěhoval k Pelhřimovu. Argumentovala jsem, že počátkem minulého století již byly různoplošníky a že studium křídel a stavby těla bych u nadšeného amatéra nevylučovala, ale že pochybuji o tom, že by chtěl pohánět letadlo vlastní konstrukce i vlastní silou, že spíš studoval poměr plochy křídel a hmotnosti těla kvůli vztlaku, a že stejně neměl jak změřit výkon ptačích svalů a podle toho zvolit vhodný motor a že mi křídla pošitá peřím přijdou, kdy že to bylo, po první světové, tak v té době už byla křídla pošitá peřím pitomost docela jistě.

Ale i stařenka povídali, když jsem byl malý, že Jaryn…

Nedalo mi to a začala jsem lovit v domácím archivu a zašla do knihovny, prohnala strejdu Google a potrápila tetičku Wiki, ač v pravdivost jejích informací moc nevěřím a považuji ji za pouliční drbnu, protože na každém šprochu pravdy trochu a maměnky dětem nelhou a stařenky už vůbec ne.

A vylovila jsem, že v sousední vsi žil, byl, podnikavý a šikovný kovář Florian Obadálek, který na přelomu devatenáctého a dvacátého století předal živnost synovi Jaroslavovi, který byl také chytrý, pracovitý, podnikavý a šikovný kovář, co se ještě dovyučil zámečníkem (*20. 2. 1881 + 6.5.1946) a z otcovu kovárnu proměnil na prosperující zámečnickou dílnu.  Haná je zemědělský kraj a rovina široko daleko k tomu. Vyráběl proto zemědělské nářadí a zejména brány, které byly žádané po celém Rakousku-Uhersku. A jízdní kola. Jak ta vlastní konstrukce, tak montoval z dodaných dílů. Byl partnerem firem ES-KA (no jo, esky si vybavujeme už jen jako legendární „skládačky“), STEIER, PREMIER, BRITANIA (tak z těchto firem si vybavuji jen STEIER, ale nikoli v souvislosti s jízdními koly). Po první světové válce Jaroslav přestal vyrábět zemědělské stroje a věnoval se jen výrobě jízdních kol a okrajově i motocyklů.

Firmu předal synům  Jaroslavovi a Zdeňkovi, kterým se ji podařilo udržet v chodu, byť „jen“ jako opravnu  až do roku 2010, kdy oba bratři krátce po sobě umírají (Jaroslav 2010, Zdeněk 2011)

Předpokládám, že neznámý staříček mluvil o tatínkovi Jaroslavovi (*1881). Prošťourala jsem toho na dané téma, co jsem  mohla a našla. Pro období 1895 (čtrnáctiletý kluk už byl v předminulém století vlastně velkej mužskej) až 1914, předpokládám, že narukoval. Nejstarší dítě se mu narodilo v roce 1917 a pochybuji, že v době, kdy se dvořil děvčatům a znovu  stavěl na nohy firmu, měl ještě myšlenky na éro vlastní konstrukce.

Domnívám se, že onen zatrachtilej Metoděj Vlach, co je hned z vedlejší vesnice, a je ho všude plno, byl Jaroslavovým vrstevníkem (*1886) a nechával si v Obadálkově zámečnictví udělat tu či onu drobnost či opravu na letadle. Dost možná, že první Vlachova letadla opravdu vznikala u Obadálků celá, protože Metoděj Vlach si navrhoval drak svých letadel sám a Jaroslav Obadálek byl opravdu dobrý zámečník….

Nevíte někdo víc? Nemáte někdo někde založený útržek dobového listu, poznámku načmáranou dědečkem na záložce, cokoli, co by vyvracelo mou domněnku, že Metoděj a Jaroslav byli kamarádi a Jaroslav byl prvním mechanikem pilota a konstruktéra Metoděje?

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ..... Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na Pilotoval Jarda hornoplošník a nebo ne?

  1. vonrammstein napsal:

    S tímhle Vám fakt nehelfnu, jen mám jakousi zasutou vzpomínku, že jsem o Obadálkových motocyklech kdysi kdesi cosi četl a snad i nějakou fotografii viděl. Stručná historie firmy je tady:
    http://www.kremecek.com/index/index/id/11856–11795-9024
    Ale to asi znáte.

    • oldwomen napsal:

      Díky za odkaz. Myslím, že nějaké originální kolo z Obadálkovy dílny by se u nás v dědině někde v šopě ještě také našel. Jejich dílna fungovala opravdu nepřetržitě až do roku 2011, jeden z bratrů byl starý mládenec a druhý – nevím jistě – jestli byl také svobodným mládencem, nebo měl jen dcery.
      Vím i kde měli v Říkovicích sklad s „montovnou“.
      Část Obadálkovic klanu – po přeslici – bydlí ve vedlejší ulici 🙂
      On ten Florian, kterého zmiňuji jako prvního v rodu, byl druhorozený. Statek převzal jeho starší bratr, sestry se provdaly (myslím, že byl z pěti (?) dětí) a Florian se vyučil kovářem – dobrá volba, motyky, plečky, radlice…. se hodí jak na rodný statek, tak je žádáno i okolními hospodáři 🙂
      Víte, vR, oni ti Obadálci byli fakt kapitalistický vši tyjící z krve a potu proletariátu. Nestor vzpomínal, že jeho bratr (stále žijící vitální 90+ dědeček) měl od nich kolo na míru a na bezúročný úvěr s velice rozumnou výší splátek a denně na něm jezdil do Zlína k Baťovi (cca 45 km jedním směrem) a že takhle to měli všichni, protože na nové kolo za hotové na dřevo nikdo neměl ani před krizí, natož v ní. Čím déle žiji ve Stepi, tím víc jsem naštvaná na zfanatizované revolucionáře a přervanou kontinuitu rodinných firem a statků. Dneska opěvovaní rakušáci našim předkům nesahají ani po kotníky. Mám obavy, že tahle jizva se už nezacelí.

      • vonrammstein napsal:

        Máte recht. Zánik sto let fungujících rodinných firem mi taky trhá hercnu. Divná doba, ale ani první, ani poslední svého druhu.
        Osobně jsem znal Obadálka jen jednoho, z Plzně, grázlíka, co po zásluze skončil za katrem. Snad to nebyl příbuznej týhle ctihodný famílie.
        Kovařina mě vždycky fascinovala a ještě dneska lituju, že jsem se k tomu nikdy nepřimotal. Těch krásnejch nožů a mečů a sekyr, co kvůli tomu nevzniklo… 😀
        No jasně, až 12 zaměstnanců-to je třeba po bolševicku ztrestat, rozkulačit kovárnu a meze rozorat motyčkama místní provenience.
        Firmičku, co prodává kola na bezúročnej úvěr s rozumnejma-individuálně domluvenejma-splátkama tu kupodivu máme i dneska, v Telči.

        • Dana napsal:

          Přesně tak. Na našem statku hospodařil můj praprapraděda (prý ho vyhrál v kartách), pak jeho syn, pak jeho dcera, ta si vzala za muže mého pradědu, ten předal grunt mému dědovi a pak přišli bolševici. Dědu zavřeli, nejstarší dva syny zavřeli do kasáren slavných (ne)ozbrojených složek a babičku se třemi mladšími syny, z nichž nejmladší byl můj táta, naložili na náklaďák a odvezli 30km daleko do podobně vystěhovaného statku. Babička byla nucena pak krmit býky a prasata v místním JZD a nikdo z kluků už k zemědělství nečichl. A z nejkrásnějšího a největšího statku v okolí se postupem času stala ruina jen o trochu méně zchátralá, než nedaleký hrad Rabí. Ale to by všechno bylo opravitelné a nahraditelné. Co je neodpustitelné, jsou přetrhané vztahy k půdě a úcta k zemědělské práci. V mé generaci je nás 16 potomků starých sedláků a já jsem jediná, kdo se rozhodl jít v jejich stopách. Nemaje zemědělského vzdělání, zkušeností ani peněz, učím se vše za pochodu a někdy je to dost bolavá škola.

          • oldwomen napsal:

            Největší sranda je, že žádný sedlák by ženskou k býkům nepustil, ale předceda bez problémů a výčitek svědomí.
            Vesnice, ve které žiji byla kulacká a exemplárně rozkulačená. Aby v sousedních dědinách viděli. Doprčic, co to bylo za kulaka – vdova s dvěma syny ještě v obecné škole a pěti hektary půdy. A přišli si pro ní na Štědrý den ráno, protože slepice nenesly a nesplnila nesmyslně vysoké dodávky… a to je tu stavení od stavení jak přes kopírák.
            Dobytek máme doma jen my – měšťáci a bez pole. A rostlinnou se tu živí jen dvě rodiny.

  2. Witch napsal:

    Držím palce, aby se pátrání dařilo!

  3. Istar napsal:

    Pokud mé chabé znalosti sahají, dělal pan Vlach letadla při pobytu v Mladé Boleslavi. Což je od Říkovic krapet z ruky. Nehledě na to, že jako zaměstnanec firmy Lautrin a Klement nepotřeboval využívat služeb „konkurence“

    • oldwomen napsal:

      Ano, v Boleslavi spolu s panem Vítkem. Jejich legendární VV-4, tedy její replika se na nebi objeví sem tam i dnes. On pan Vlach byl před odstěhováním se do Boleslavi i chvíli u Baťů ve Zlíně, protože umřel v Sezimově Ústí, předpokládám, že svoji profesní konstruktérskou dráhu ukončil opět u Baťů. Nevím, zda byl u L+K zaměstnán, ale vím, že jejich (hvězdicový) motor pro VV-4 použil.
      Domnívám se, že o první letecké konstrukční pokusy se mohl snažit již při studiu na přerovské průmyslovce a spolupráce s prakticky vrstevníkem Obadálkem se mi jeví celkem logickou. Obadálci měli „montovnu“ i ve Vlachovo rodných Říkovicích.
      Mimochodem, v tom Pelhřimově, jak se staříček zmiňoval, nejspíš nikdy profesně nebyl. Nepovedlo se mi nikde najít o tomto zmínku.
      Díky za rozšíření pátrání i reakci.

  4. Jaroslav napsal:

    Nebylo by vhodné pro získání dalších informací oslovit přímo rodinu Vlachovu – syna Zdenka Vlacha či vnučku Marie Kroutilovou-Vlachovou?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s