2.7.2012

Šourala jsem se sebrat přeschlé prádlo. Věšela jsem je v době, kdy se už sluníčko překulilo přes střechu a šňůry již byly mimo dosah přímých paprsků. Jenže pětatřicet ve stínu a horký stepní vítr… to je proschlé hned. Dřív než zavře voda na zalití čaje. Všimla jsem si rozházených plastových kořenáčů u zalévací vany. Ohnula jsem se, že je uklidím zpět na místo. Z odtokového otvoru kořenáče palmáče koukala nějaká tkanička.
„Jéje, přibyla k nám užovka,“ zavolala jsem na manžela.
Je to mužskej, co zásadně nevěří slovům ženský a manželčiným už vůbec ne.
Užovka uvízla v půli těla v odtokovém otvoru a nemohla tam a ani zpět. Slunce suší sliznice…
Zvedla jsem opatrně kořenáč. O hadí kousnutí jsem nestála ani za mák. Protože je to celkem dost bolestivá záležitost a protože ranka ráda hnisá.
„Počkej!“ zaječel manžel. „Já se podívám, jestli je to vůbec užovka.“ Důraz na osobním zájmenu byl nepřeslechnutelný. I spodní podtón nedůvěry. A špetka obav. Vsugeroval si, že jsem sebedestruktivní typ a po hlavě se vrhám do každého život ohrožujícího podniku.
Hádek musel být čerstvě po svlečení. Půlměsíce na jeho zátylku zářily, barvy po celém těle byly jasné a byl zcela zjevně hladový.
„Jo, je to užovka,“ vracel se, uklidněn, do závětří a stínu pergoly.
Vzala jsem užovku uvězněnou v květináči a ponořila ji do jezírka. Přestala se vztekat a kroutit a syčet. Chvíli se jen chladila s hlavičkou vystrčenou nad hladinu. Pak se začala znova vlnit.
„Utopíš ji,“ komentoval z pod pergoly mé počínání nesouhlasným tónem manžel.
Vlnění hadího těla nabralo na intenzitě. Položila jsem kořenáč s uvězněnou osvěženou užovkou na břeh.
„Nemůže ven předkem, protože je uvízlá. Nemůže zpátky, protože hadi nemají kůži, ale šupiny, a ty jí nepustí, je zahačkovaná,“ slyšela jsem mentorský manželův hlas a dívala se, jak se dírkou protahuje konec hadího ocásku a jak celé hadí tělo mizí pod výliskem kubíkového jezírka.
Prádlo jsem do koše rovnou skládala. Žehlit pracovní trika a ručníky s utěrkami je zbytečné. Hladinu jezírka tu a tam zčeřil hřbet karase. Šeptala jsem skřítkům domácníčkům, aby pověděli Hadímu královi, že u nás je bezpečno. A ve vedlejší zahradě také. Ale v té další už ne. Tam hysterická bigotní paňmáma považuje vše plazivé za posly pekel a motyčkou rube i do slepýše. Likvidací více než metrové užovky by ve vlastních očích pošplhla o další milimetřík k spáse duše na Věčnosti.

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., jak to vidím, povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 reakcí na 2.7.2012

  1. 747 napsal:

    Moc pěkné! 😀
    U nás se taky minulý týden zastavila užovka. Hezky vybarvená. „Zaháčkovala“ se velkým soustem -čerstvě ulovenou žábu teprve trpělivě natahovala do „tlamičky“. Naše hemžení kolem ji rozladilo, pustila žábu a ukryla se pod skalníkem a blíže k jezírku. Přestali jsme šmějdit a vzdali focení. Potrava se dočkala. Užovka se vrátila, narvala žábu do tlamajzny a zmizla. Nicméně, dáváme si teď větší pozor kam šlapem. 😀

    • oldwomen napsal:

      Jj, taky nemám foto… Nejsem chobotnice a ani pavoučice. Ale kdybych byla, tak do jednoho chapadla implantuju fottyho přístroj a do druhého diktafon. 🙂
      Nebo do voka kdyby foťák šel… mrknu a je to v paměti. No, to je i teď, když jsem ještě od pánaboha nedokonalá 😛 (omluva za rouhání, milý vR, ale jistě rozumíte, co chci sdělit), jen ty uložený momentky v bioharddisku neumím přesunout do tiskárny, tak zas jen slova, slova, slova….. slova.

  2. Vlaďka napsal:

    O očním foťáku uvažuju už dlouho. Kdyby se tak našel nějaký šikula, byl by to převratný vynález. Snažím se už nějakou dobu „lapit“ jednu metrovou užovku, co bydlí pod hrází rybníka. Ale ona je vždycky rychlejší než superrychlý Canon. Ten naopak selhává v té nejnemožnější chvíli. Ona to dobře ví, že na ni nemám. A každý den chytá teplo na stejném místě a vyrušená mizí v trnkovém trní mezi kameny.
    To je dobře, že je u vás tvorečkům dobře.

  3. sedlák napsal:

    Dobrý den, OW. Hezky jste si s užovkou pohrála. Je radost, když má člověk to štěstí a může žít mezi zvířaty. Já tedy hady moc nemusím a na zahradě jsem viděl jenom slepýše, ale těch ptáčků, co je ve všech těch stromech a keřích. Spoustu jich tu hnízdí a protože „zadní“ zahrada za barákem je Nery, kocouři tan nemají šanci. No a tak se tam mladým ptáčkům daří. Koupou se v jezírku, ale nejradši mají, když zůstanou na plachtě, kterou máme zakrytou pergolu, louže. To je pak rachot, že věci neznalí hosté polekaně skáčou od stolu, protože si myslí, že to na ně spadne. Když neprší, stříknu jim tak nějakou tu kaluž hadicí.
    Představte si, že dílem mé lenosti, liknavosti a manželčina obsazeného jídelníčku, ta druhá vynesená slípka přežila. A těsně před tím, než jsem šel pro nůž, tak jsem našel v kukani vajíčko. A táááákhle velké. 🙂 Spravila se a od těch mladých by ji nikdo nerozeznal, pokud nemrkne na nohy. Zároveň začaly postupně snášet i ty mladé. Tak máme denně pět až šest vajec, pěkně podle velikosti, od obřích, až po „holubí“.
    Králíčky jsem už odstavil, dokonce se musím pochlubit, že se mi podařilo zachránit samicu, co se asi ve čtyřech týdnech stáří mladých nafoukla a nechtělo se ji žit. Olej a antibiotika, sám jsem ji pichl injekci, tak už jsem se domlouval, že je sám i naočkuju. Co říkáte, má smysl je očkovat? Radila mi doktorka nějaké kombinované, v deseti týdnech. Tak to asi zkusím. Do vody jim dávám nějaký utrejch, co mi poradil ten pan Skýpala a krmím i granule s něčím proti kokcidioze. No a představte si, že teď, ráno, se – ta samica – aby nedošlo k omylu – nechala znovu obskočit. Baranem, samozřejmě. 🙂
    Teď jsem koupil 20 dvoutýdenních brojlerů a deset už dvoukilových. Chtěl bych je tak dva týdny až měsíc pokrmit šrotem, aby z nich vyšel ten bordel, co tam do nich cpů a pak je postupně budu zabíjet. Chystám se, vzhledem k okolnostem, zapojit znovu i mražák. A když se uvolní chlívek, v září pořídím i prasátko. 🙂 Včera jsem nasbíral kýblík okurek a hned jsme to s manželkou strčili do sklínek. No a teď jsem to, dokud ona spala, zavařil v troubě. Přišlo mi to rychlejší a jednoduchší, ona není novátorským postupům moc nakloněna, ale když se o to nemusela starat, tak to snad skousne. 🙂 Tak se mějte a ať se Vám daří. Nejenom s užovkama. A co sviňa, ostala?

  4. jolana88 napsal:

    jj – povídali slepejši na palouku, že ne vždy je každej přítulnej – Užovky chytře uloví a zdrhnou – s mlokama taky moc povídání není. To jen paďouři z města kroutí hlavou, že „to“ ještě žije a Někdo na „to“ dokonce i sahá 🙂 njn – telepaticky je z asfaltu do bezpečí nepřenesu. Očkokameru ne – co kdybych, zmatlo, mrkla v nepravý čas – a uvízla mi tam nelibá souseda, které překáží i na trávníku tráva?? 😉

  5. Witch napsal:

    Já musela razantně zakročit proti hnědým slimejšům. Nalila jsem jim pohostinně piva, ale byla jsem pryč 4 dny a stejně začali ožírat, neboť se do pasti už nevlezli… Včera hned po příjezdu jsem jenom sebrala kolem čtyřicítky, ale už jistě bude líp. vR, nebuďte smuten, je toho piva vždycky 3l, ale starého, co jsem si nechala (náhodou prošlého v PET) na vlasy a takovéto účely… Jsem zvědavá, kolik jich dneska zbyde na sebrání…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s