Jsem škodolibej hajzlík

Mám drobnou úchylku. Pařím dvě dlouhodobé oddychovky. Jako bych neměla dost vlastní zahrady: sázím virtuální zeleninu a kytky a houby a stromy v Zeleném impériu. Začala jsem někdy před třemi lety. Z nudy. Co ono taky pořád ve špitále, že jo… Při prvním levelu čas tak pěkně utíkal, plodiny byly do čtvrt hodinky od zasazení do sklizně zralé, mobilní připojení pomocí óbrškatule od ufouna vesele padalo kolísavým signálem, každá jedna stařena i dívčička ve mne se hojila a srůstala jedna báseň, sázení virtuálního salátu a mrkve nám všem v mé hlavě dávalo zapomenout na skoro již zimní plískanice za oknem i bolístky na dušičce, bolest těla utlumovaly medikamenty.
Zelené impérium je z hlediska pravověrného pařana nuda a odpad a ztráta času. Žádná akce, žádné vymazlené postavičky, žádní zákeřní ikouni, žádné překvápko… nic než nuda a předvídatelná šeď v 2D grafice. Dokonce úroda ani neshnije, když se pár dní nepřipojím. Jediné vzrůšo je návštěva krtka či výskyt pampelišky na políčku místo zasazeného, například, květáku. Co mě drží ve hře? Autorům se podařilo zaútočit na mé nejnižší pudy. Představte si. Máte jedno, dvě, několik volných políček. V regálu vyberete plodinu, kterou chcete pěstovat, kliknete na ní a klikáte na volné políčko. Objeví se roztočená fialová kopretinka, změní se na trpaslíčka v hnědé kutně ne nepodobné oděvu bratrů Františkánů klečícího na poli za zahrabávajícího, nejspíš holýma rukama, sadbu. Když klikám dostatečně rychle, nebo když rozmařile použiji sázecího automatu, je skoro celý monitor zaplněn na všech čtyřech pilně se lopotícími postavičkami. Hladí mi osrdí už jen představa, že by úplně stejně mohli kmitat na mém reálném políčku, já bych popíjela na vyvýšené pozorovatelně drink… Áááááá vidím před sebou sklizeň brambor….
Dost představ.
A když dostatečně rychle po naklikání trpaslíků – sadičů kliknu na konev a opět dostatečně rychle naklikám na právě osazovaná políčka, opět roztočený květ růžové kopretiny se mění v modré čepičky trpaslíčků – zalévačů, kteří, nejspíše zahradní hadicí, vytrvale smáčí ohnutá záda kolegům.
Si pište, že mám radost převelikou, když vidím na celé obrazovce kdoví čím, kromě potu, zkrápené hřbety sedřených sadičů a představuji si, jak klejí a nadávají kropičům. Jak říkám hned v úvodu – jsem škodolibej hajzlík.
Potom se mi nějak stalo, že jsem se kvůlivá kozám a jiným přežvýkavcům zaregistrovala na milovaném, proklínaném, zavrhovaném i vyzdvihovaném Facebooku. Opět v Adventní čas. Venku lezavo, i psi se odmítali vynorovat z duchen, ze zvědavosti jsem klikla tady na ten časožrout a támhle na ten, co to proti pomočeným trpajzlíkům, zatím jasně vedou, ovšem tedy, tady tohle to vypadá dobře – a začala jsem budovat Jarmark v Havraním lese. Svoji škodolibou radost, ze kterou honím postavičku zaměstnance parku tu rubat strom, tu skládat zboží do hospody, támhle doplnit párky do stánku, ještě z tady toho balvanu nadělat štěrk a vysypat cestičku, jsem si licoměrně omlouvala, že hra je celá v angličtině a že když se chci dovědět, jaký úkol mám prostřednictvím „votroka“ splnit, že holt musím juknout do slovníku, stejně tak, že když si chci popovídat se sobem Donovanem, co vůbec nemusí Rudolfa a co je pyšný na svůj nos… tak neplkáme, ale we speaking. Jo, povídali, že mu hráli. V Havraním lese sídlí hodně příšerek, které straší nevinné zvířecí návštěvníky a objevují se zcela nečekaně a jediná cesta, jak se jich zbavit je – je uchopit prostřednictvím „votroka“ kyj a zmlátit je hlava nehlava. Vše doprovázené příslušnými zvuky a bublinkou s příslušným slovíčkem. Kdopak by si to pomyslel, že získávání a hlavně fixace nových slovíček může být relax doprovázený škodolibými uchechtnutími.
😉

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., jak to vidím. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 reakcí na Jsem škodolibej hajzlík

  1. Miilek napsal:

    Přijde mi to zvrácený. Ale v poho! 😀

    • oldwomen napsal:

      Jo, infantilita grafiky i zvuků Ravenwood Fair je úchylárna na entou. A má nejoblíbenější slovíčka jsou, sama bych to do sebe neřekla, bashing, walloping. 🙂
      Strávím tímto relaxem cca 3 – 7 minut denně. Pokud si „nepovídám“ s postavičkami. Přeci jen tak velkou slovní zásobu nemám, tak semo tamo kouknu do slovníku. Ale čím dál tím míň se musím koukat, co že todlecto je 😛
      Je blaho vědět, že jedna z mých já je zvrácenej škodolobej zvrhlej hajzlík. Zase nekopu do psů a nezakusuju na potkání malý děti a hlavně, hlavně, HLAVNĚ – netlačí mne svatozář 🙂
      Jo, diagnozu od Chocholouška ještě nemám 😀 , ale co není…………

  2. 747 napsal:

    🙄 Jak říkám: každej sme ňákej! 😈

  3. Witch napsal:

    Nedivím se, bylo moje první slovo, ale tady by si to leckdo mohl vyložit jinak, takže: rozumím a dobře 🙂

  4. jolana88 napsal:

    dobře jim tak, prťajzlíkům monitorovejm 🙂 pokud dochází k edukaci, což evidentně ano – zkoušení plodin, možností, norem, rozvoj slovní zásoby .. ani bych o úchylce nemluvila 🙂 tak – deformace z povolání 😉

    • oldwomen napsal:

      Jo, zadupat je až do posledního fotonu, pidižvíky.
      😛 k té edukaci.. 😀 🙂
      Ačkoliv vím, že i taková společenství v mém celkem blízkém okolí jsou a ačkoliv se pohybuji ve velice pestrém prostředí, přeci jen mám pocit, že tam, kde by byla běžná laskavá pobídka: Give to wallop him (her)! se ani v anglofonní zemi pohybovat nebudu. I když jí vím, nikdy neříkej….
      Ale strašidelná přídavná jména mám zafixována dobře. Takový spooky,strange,weird,scary….. to je napětíčko, jak příběh bude pokračovat 😆

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s