Šmodrchací listopadová sobota (zase bez fotek)

Je to sranda. Kdykoli jedu k paní Proškové, pokaždé nejsem večer před cestou sbalená, protože ještě tohle a támhle a kde mám tamto a ráno moudřejší večera, vstanu jako do práce, času fůra. A samozřejmě, že zaspím a že ráno je chaotické. Samozřejmě, že když doletím na nádraží celkem včas, tak má vlak napřed drobné zpoždění, které narůstá a narůstá, až mi praskají žaludeční vředy z děsu, že mi ujede v přestupní stanici přípoj a já se jen smutně otočím a počkám na courák směr zpět step. A samozřejmě, že když doletím na poslední chvíli a zavařené koště odhodím do kouta vestibulu, tak vlak jede na čas, ne-li o minutku dřív a fronta u jediné otevřené pokladny je několikrát zatočená.
V tuto sobotu jsem sice trošilinku zaspala, ale měla jsem „nahromádkováno“, tak jsem to jen sunula do tašky.
Fakt si už tu kabelu na míru své herduli budu muset ušít. Ani jedna cestovní taška, která mi doma zbyla, neumožňuje přepravu herdule s pidistojánkem. Musím popřemýšlet ještě o vnitřních kapsách na vzorník a na špendlíky a zásobník špulek příze……. a taky o uchycení držadel a jestli přes rameno, nebo ne…. plně funkční taška na herduli je věda.
I ranní kafe jsem doma stihla, i rychlou sprchu. Dlouho jsem v rychlíku přemýšlela, co je dnes špatně, když vše klape jak dobře promazaný mlýn. Jela jsem na hodinu tkaní na karetkách; se vzorně vypracovaným domácím úkolem z minulé přednášky – tkanice utkané na hřebenovém stávku – a bez karetek. Tradice porušena nebyla.
Se směsí napětí, obav, i očekávání jsem vybalila cancourky paličkovaných vzorníků, náznak pasparty, index stále bez jediného zápisu, ale již řádně politý kafem, z desek opatrně vyndala muzejní půjčený podvinek, postup kreslených myšlenkových potratů, jak to asi mohlo, tedy snad možná, že by a nebo snad… a upaličkovaný cancourek vítězné vize. (ještě nesejmutý z herdule je v předchozím příspěvku)
A vznesla jsem se na růžovém obláčku. Nemusím předělávat ani jeden cancourek povinného. Ach, Bože, jaký to nádherný den! Jaká to rajská hudba! Jak já nerada dělám vzorníky základních technik, to je nepopsatelné. Vopruz na entou. Půdice, to je už jiná. Půdice mne baví, půdicový vzorníček je radost, od půdice k vláčce s obtahovačkou jen krok. Mám uznanou rekonstrukci krajky. Sice už na ní nemám šahat, protože hotovo, ale stejně ji ještě zkusím z jemnější příze. Když už vím jak.
Juchů, vopruzy mám úspěšně za sebou, přede mnou jen samá tvůrčí radost. I když, rekonstrukce bych dělala ráda.
Tak mám blok počmáraný tím, co bych ráda do první prosincové soboty stihla. Na herduli, na karetkách, na stávku. A těším se na další chaotické předodjezdové ráno. I na smíchovská neklubíčková potkávání, nejen na Jamajce. I na únavou oteklá víčka v neděli odpoledne.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., povzdechy, šmodrchání. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 reakcí na Šmodrchací listopadová sobota (zase bez fotek)

  1. Vlaďka napsal:

    Úplně to vidím. A s tím balením a ranním vstáváním jsem naprosto stejná. Karetky by mě teda fakt zajímaly. Vím co to je a jak to asi přibližně funguje, ale kde je sehnat a jestli je lze sehnat, je-li to náročné či ne, to by mě zajímalo.

  2. oldwomen napsal:

    Karetky si dělá každý sám, je to jednoduché. Jak zmáknu techniku a uklidím si pracovní kout, aby na fotce bylo jen to důležité a bez nánosu podestýlky ze všeho možného (za poslední dva měsíce jsem svoji hadrárnu stěhovala sedmkrát a to i s literaturou, jednou drahouška svého milovaného opravdu zabiju)….. a dostanu se k focení za denního světla, aby bylo něco i vidět…. prostě dočkej času. Bude. Vratič, Pračlovíčci, karetky i krajky a mláďata a kytky……

  3. Witch napsal:

    To jsem ráda, že se víkend vydařil i Vám! 😀

  4. Pavel U. napsal:

    S vlakem mám své zkušenosti poslední dobou začíná jezdit docela pravidelně. Jinak od nového roku se dá lístek zakoupit i u průvodčího, ale je tam myslím 30 Kč poplatek. Tak kdyby někdy nebyl čas na lístek 🙂

  5. jolana88 napsal:

    „..už na ní nemám šahat, protože hotovo, ale stejně …“ i když bych ničemu jinému nerozuměla (nerozumím) .. pro tohle slovní spojení jsem tu ráda 🙂
    PS: – což šití tašek na herduli předhodit do investečního plánu drobných podnikatelů?? – nejasnou představu vlastním – ale že až tak složité??

    • oldwomen napsal:

      Karetky, hřebenový stávek a další zaklínadla a nadávky…. významy se tu postupně odkryjí, i co se s tím dělá.
      Jamajka je útulná hospoda na Smíchově s celkem dobrým pivem.
      Taška na herduli je intimní záležitost. Jo, samo že se herdule nechá hodit do „botasky“ (nebo jiné sportovní tašky) přes rameno, ALE…… asi bych na koupené, či na zakázku vyrobené tašce nacházela hnidy nedokonalosti, tohle musím sama sobě si.
      Díky tomu, že mám doma trvale kluka na pomoc se zvěřincem (ách, záda si oddechla), mi zbývá čas a síla na další odložené aktivity. Sice jsem definitivně přišla o pracovnu (měla být v pokoji pro hosty, bych holt hromádky a krabičky a celej tvůrčí binec jednou za desetiletku před návštěvou některé z maminek nebo jiným nocujícím nakopala pod postel a nebo tak nějak podobně „uklidila“), mládence jsem někde ubytovat musela, ale rýsuje se mi snad už definitivní kout (asi tak na půl panelákový ložnice) jen a pouze pro mne. Čekám už jen na výměnu oken (to budu muset se svým bincem ještě jednou pohnout), police přesně na míru už mám zadané. Vidím to na pěkný vánoční dárek, co si věnuju. Téda, co věnuju rodině. Zalezu a nebudu prudit.
      Okna snad příští týden…

  6. Jarka napsal:

    Jejda. Jsem jak v Jiříkově vidění. Herdule, karetka …., a všechny další výrazy jsou pro mě španělská vesnice, jen vzdáleně tuším, že se jedná o nějaké ruční práce, asi paličkování. Musí to být nádhera, dokázat něco takového vytvořit vlastníma rukama. Musím se u tebe podívat, jestli v předešlých článečcích, nenajdu nějakou fotečku. 😉

    • oldwomen napsal:

      🙂 spíš trpělivě počkat. Foteček mám poskrovnu. Fotím hlavně svůj zvěřinec. Co udělám, to ani moc ne, protože se mi to zdá nedokonalé a vidím chyby. A lidi sice fotím, ale neuveřejňuji. Nevěřím virtuálnímu prostoru, ctím soukromí a chráním identitu. Mám důvod.
      Herdule je poduška používaná při paličkování, karetky jsou pomůcky při jedné z tkacích technik.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s