Při vracení se račte usmívat

Znáte to, za hodinku padla, chvátáte domů, ale začíná vám být jasné, že dneska se odchod z práce poněkud protáhne.
Normálně bych touto dobou měla doplněné zboží, vytřeno, nahromádkované drobné do odvodu a uklizenou pokladní hotovost pro další den. Možná, že bych měla i hotové uzávěrky platebních terminálů. Se soumrakem probíhá stepí Velký lišák, zamete ohonem cestičky a popřeje tak všem dobrou noc. Když je tma a podzimní sychrovina k tomu, tak se po soumraku sedí doma u kamen a netrajdá se po světě. Lišák noční bloumy rád svačí. Cením si této generacemi prověřené pravdy zeměhryzů. Díky ní mám po většinu roku pomalý rozjezd dne „makám za drobné“ a pohodový neuchvátaný závěr směny.
Už jsem měla nakročeno pro koště a myšlenkami se toulala doma v teple pokoje u koše s klubíčky a večer se rýsoval nádherně dlouhý a bergamontovou silicí provoněný. Asi by i byl. Se psy zanorovanými v duchnách.
Jenže to by nesměl na počátku poslední hodiny v práci před „Velkým volnem“ přijít pro kafe do kelímku ten ukecanej kamijóňák, co se rád poslouchá a má na vše patent a od všeho klíče a už třetí den hnije a nudí se na parkovišti čekajíc na naložení. V jejich firmě bych chtěla dělat logistika. Grrr.
A to by si nesměl přijít pro cigára ten autobusák, co jezdí příměstskou a jako vložáka bere éčkovou okružní trasu městem. A nesměl by si vzpomenout, že ode mne kdysi dostal na blbou otázku rovnocennou odpověď. A nesměl by se nechat zapojit do hovoru s kolegou od volantu.
Odchod domů minutu po „padla“ jsem vzdala.
Platba pozdního zákazníka je větrem do plachet obou ukecánků. Čekající na naložení si stěžuje, že se z bankomatů nesypou drobné. Autobusák nadává na naschválníky, co v pondělí v prvním spoji platí osmi korunový lístek dvoutisícovkou a na přejícné babky, co trpí fixní ideou, že kovovými platit chlapovi se nesluší a tak portmonku vysypou v obchodě na pult, ať si Maruška vybere co potřebuje, a Maruška potřebuje a ráda promění za papírové vše, a bába platíc stovkou lupen za bůra je ještě radostná, že bude mít obolus do kostelní kasičky. Významně pokukuji po hodinách. Zbytečně. Autobusák dává k lepšímu další veselou příhodu z natáčení a Čekající žebrá automat kafevárošový o další kelímek bryndy. Nadává u toho, že bydlí přes kopec, ale musí tu tvrdnout, protože kdyby jel domů, tak dopadne jak ve Španělsku a nebo jako kámoš, co to odstavil na kraji Vídně. Prořízlá plachta a vycucaná nafta. Demonstrativně rovnám stvrzenky o platbách kartou a trénuji telepatii. Jsem vysílač. Chyba je v přijímačích. Přenos nefunguje.
Poslouchám, kterak Autobusák trénuje v městské nejapně žertující pasažéry. Mimoděk se dozvídám, že i tam se lístky kupují u řidiče a ne v automatu podobném parkovacímu. Mlčím a neptám se. Ukládám nechtěně podanou informaci do mezipaměti k pozdějšímu zpracování. Bojím se další vlny bušení se v hruď. I tak se za minutu „padla“ dozvídám, že když teda pasažér vytáhne ten dvoulitr na zaplacení lístku na městskou, tak že halt vypne motor a pomalu korunu po koruně počítá do desítky a do další a až do stovky a pokračuje dvoukorunami… a že jak se pasažéři začínají ozývat, že se začne šacovat, kde má další drobný a to že se už za čekajícím na odbavení ozývá: „No né pane, to ne, já kamarádovi pučim, já mám déset korun navíc, na Déžo, pak mi vrátiš, more…“
Čekající se smíchy zakuckal. Vyndavám z pod pultu klíče, chrastím zámky. Konečně zapovídaná dvojice bere na vědomí rychlost plynutí času. Omlouvají se za zdržení a ztrácí se kdesi mezi ubrečenými poli.
Zamykám se skoro hodinovým zpožděním. Měla bych vyměnit gumičky ve stěračích. Moc toho nevidím. Psa by ven nevyhnal, tak snad nepotkám ani motajícího se zpozdilého cyklistu. Nejsou to už první vločky, co sem tam projasní proudy z nebeské kropící konve?
Psi mají rozum. Kašlou na vítací rituál. Tváří se, že jsou nahřátými cihlami v nohách postele.
Hm, zvláštní. Dvoutisícovkou platí řádově korunovou útratu nejčastěji stydliví pánové. Některý se potichoučku a plaše omluví, jiný doluje zbytky sebevědomí a chvilkově si zvedá ego pokusem o buzeraci podavačky. Na všechny čeká v autě načuřená partnerka, které napřed do natažené dlaně nasypou vrácený obnos, trpělivě čekají, až si peníze přepočítá, roztřídí a uloží do portmonky, často mi připomínají pudlíky žebrající na zadních páníčka o pamlsek, pak teprve obcházejí auto a usedají na své místo řidiče, s otočením klíčku v zapalování se auto rozjíždí, velitelce vozu se rozpohybují rty, řidičova hlava se promění ve Vaňku-vstaňku. Občas jich mám plné zuby. S omluvou žádám o poshovění, odemykám kávomat, sypu kyblík drobných na pult……
……. a zvrhle se bavím výrazem brécy přepočítávající aportované kačky ve věnovaném mikroténovém sáčku.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., jak to vidím, povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Při vracení se račte usmívat

  1. Witch napsal:

    Ano, bankomaty mne štvou, ale on není takový problém naťukat si třeba 4200 nebo ještě líp 3200 a je hned vstřícnější bankovka. Na druhou stranu jsem vždycky na výstavách a trzích klela, protože pro mne bylo samozřejmostí mít nazpět na dva-tři tisíce hned při otevření, zatímco půlka (mnohem prý profesionálnějších lidí) lítala zoufale co chvíli – k nám. Teď v práci mám pohotově svoje drobné aspoň za stovku nebo dvě nebo lidem v jejich kapsách v trezoru nechávám drobásků, co to dá. U nás si totiž můžou pár věcí kupovat – ale hotovost za limči a pod. se hned mění zase za noé nákupy zásob, takže jsou drobné potřeba pořád (a sypou se do lékárny a krámů, mne se nikdo neptá, zda bych to nerozměnila…) Život je boj i drobné! 🙂

    • oldwomen napsal:

      Ano, na výmluvy na bankomat reaguji stejně. Že není problém chtít místo dvou tisíc jen osmnáct stovek… Jen chtít a chvíli myslet. Ono i zástup bouchačů požadující jedny Startky a platící „jen“ stovkou je k zulíbání.
      Ještě že můj drahoušek nepovažuje kovováky za peníze, ale za trhače kapsy 🙂 a sype mi je do hrnku. Mívám při zahájení směny víc, než je povoleno, ale znáte to…. Tři vopruzové s dvoutisícovkou a odebraným zbožím tak maximálně za stovku hned po ránu a až do odpoledne se můžete smíchy potrhat.
      Občas někdo ječí něco o obchodním zákoníku. Když kontruji povinností zákazníka platit adekvátní částkou, je rázem ticho.
      Ale ty dominantní sůvy buzerující svý podpantofláky škádlím s chutí. Mrchy bezohledný.

      • 747 napsal:

        A vony nejsou vymyšlený?! Takové fakt existují?? No, brr! 🙄 😀 😆

        • Witch napsal:

          No jéje Éro! A furt se mají k světu! 😦

          • 747 napsal:

            Šmarjá, proč to ty chlapi s sebou tahaj?! 😀

            • oldwomen napsal:

              Lehčí otázku. Třeba i mezi muži jsou Jinak Nastavené Priority, třeba potkávám z nějakého záhadného důvodu větší část menšiny až do smrti nedospělých chlapců, možná se neměli šanci setkat s výchovou mužského vzoru. Čert ví. V každém případě jim to z nějakého důvodu vyhovuje.
              Někde jsem četla, že v hambincích jsou prý nejvytíženější Dominy….
              Je cosi shnilého kolem nás a ústav genderových studií je v tom zcela jistě nevinně….

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s