Pan SE poslal místo sebe Pata i Mata

Dámy znají nevěrné kamarády svých životních partnerů – kutilů i nekutilů. Která od toho svého za celé soužití neslyšela ani jednou: „Jo, to je v pohodě, to SE …“,ať po mně hodí tím, co má právě po ruce.
Pánové SE naslibovali ústy mého drahého to či ono a pak ještě támhle to a neopomněli na tohle i tamto, a utekli za asi atraktivnějším dílem. Je tedy fakt, že občas se u nás doma objeví, vstoupí do mého muže a on pak tu odpoledne, tu týden, nebo taky jen půl hodinkou pouhou uskutečňuje plány pánů SE (opraví, postaví, udělá, zařídí, uklidí…..)a sklízí za to potlesk, díky, uznalé poznámky a oblíbenou baštu včetně teplých večeří a spárovaných poskládaných fuseklí.
Naivně jsem si myslela, že výmluvy na prokleté SE, jsou jen sdělením životního partnera, že „nevotravuj se tím, jestli to tak moc chceš, tak si to nějak zařiď sama“, případně, že je to samčí řev a bušení pěstmi do hrudi „hele jak jsem silnej a co bych doved a uměl a kam bych došel, kdybych chtěl (nebo si tě nepověsil na krk)“.
Ono ne-e-e-e-eeeee. Ono se kluci s touhle tlupou nemožnejch kámošů snad roděj.
Přestala jsem se spoléhat na sliby – chyby a najala si zedníka. Přestala jsem důvěřovat Zlatým stránkám, inzerátům v Drbně i lístečkům na tabuli u vchodu do obchoďáku. Začala jsem věřit osobním doporučení.
Se zedníkem mne seznámila kamarádka farmářka. Opravdu je pečlivý, spolehlivý, ale pomalý. Opravdu jej musím hlídat, aby udělal i to, co se mu jeví zbytečným výmyslem. A opravdu musím být nepříjemná při první poznámce „Jo, to SE…“
Podkroví adaptoval obstojně. Je pravda, že místo slíbeného vyrovnání podlahy jen okopíroval její křivost, ale je pravda i to, že jsem mohla včas přiložit vodováhu a nevěřit manželovo ódám na řemeslníkovo zručnost.
Do koupelny se pustil s vervou. Stará omítka byla pryč během chvíle, prohnilá podlahová prkna stejně tak, plesnivé povodňové naplaveniny zmizely. Podmáčené základy se objevily v celé své nahotě. Počítala jsem s tím. Zedník ne. Drbal se za uchem a volal pány SE. Doporučila jsem mu, ať se chopí kolečka a lopaty, že řešení je v přívěsném vozíku. Brblal, vykonal. Dovedl si pomocníka. Podlaha spolkla tři přetížené vozíky nejhrubšího štěrku. Nedovolila jsem mu podsypat a zasypat drenážní „husí“ velekrk jemným pískem a trvala na svém, že ač dvanáct čísel světlosti a plast, stejně to není kanalizační trubka. Vlastní rukou jsem předvedla, že vyústění do komína půjde i bez bouracích prací a složitého zasekávání. Pak bylo pár dní klidu. Betonová deska potřebovala uzrát a já vydechnout. Je velice vlhký rok, ale zdi koupelny schnou před očima a na plísně alergické průdušky přestaly protestovat při pootevření dveří.
Dostali jsem se do bodu „a tady bude vyzděný sprchový kout“. Polevila jsem ten den v pozornosti. Co by se mohlo …. rozměry jsou dané…… V letu jsem jen nakoukla, jak práce pokračuje, chviličku povolit denním snům uzdu. Nevěřila jsem vlastním očím. Zedník spokojeně umýval nářadí vedle započaté příčky naznačující rozměry budoucího místa pro rychlou očistu těla.
„Co to je?“
„No, tam půjde ta vanička.“
„To je malý.“
„Není, měřil jsem to.“
„Blbě.“
„Ne.“
„Tak tam vlezte s ukažte mi, jak si mejete zadek a nemáte vomlácený lokty a zalomený záda.“
„No jo. Jak to. To nejde. Dyk sem to měřil. Helfře, podej metr. Přece jsem to měřil. Kurva, namíchej kyblík malty. Musíme znova.“
Měřili chlapci, opakovaně měřili. I vaničku měřili. Práci si chtěli ušetřit a nechtěli dláždit uzoulinký proužek podlahy mezi zdí a smaltem. Tak moc na těsno si chtěli budoucí práci ušetřit, že vnitřní rozměr vaničky použili jako vnější rozměr zdi.
A prostor pro sprchu bude tak velký, aby se, v případě životního průšvihu, i člověk na vozíku mohl pohodlně
sám umýt.
Nemládneme.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Pan SE poslal místo sebe Pata i Mata

  1. 747 napsal:

    Teda ne, že byste mě překvapila, ale fakt jsou to blbci!!!! Taky Vám není jasné, jak někdo může vyzdít cosik, co mu i na voko prostě musí připadat nepatřičné?! 😆
    Ideální sprcháč je takovej, kam se vejdou dvá -páč dobře umytý záda jsou základem spokojený domácnosti… 😛

    • oldwomen napsal:

      … už se vejdou 🙂
      I když teda nevím, zda to v naší per partes single domácnosti někdy využijeme. To se dřív budu sprchovat já – imobilní 😦
      Mno, už je připravuju na kuchyni. Taky půjdeme od podlahy. A bude něco bourání a něco zdění a něco zasekávání a spousta skřípání zubů a chlapského pláče, páč tam na původních křivejch zdech a zaoblených rozích TRVÁM. Už brečel drahý s kamarádem při výměně oken. A taky na spešl podkladu pod kachláče a zase se bude drenážovat…..
      Ale sami po týdnu zírali, jak ten můj naštudovanej vejmysl pod základovou deskou funguje a barák schne před očima. Tak snad už s nimi bude klidnější pořízení.
      Ten rozhovor u započaté zdi byl víc cikánsko-itlaský než odborný. I na voko z kašparovy krávy došlo. I podpásovku „Sakra, dyk se staráte vo už skoro nechodící maminku. Představte si, jak by se v tom myla“ došlo. Nosí jí vodu v lavoru. Mají jen vanu.
      No a na tý pantomimě v naznačeným komíně jsem trvala. Mám natrénováno od pantáty. V jeho případě trvám, aby jím určenou překážkovou trasu projel s plně naloženým kolečkem, proběhl obtěžkán narvanou nákupní taškou v každé ruce a tak podobně prostorově zvýrazněn a zatížen. Pokaždé zařve, že SE NA TO MŮŽU VYSRAT a jde v lepším případě zvětšovat futra, odstraňovat to zvyšující estetický dojem ale znemožňující průchod, v horším případě nechá vše, jak mu odpadlo od rukou a zahájí protestní trucovku.
      Zednickému voku to úzké a nepatřičné nepřipadalo. Přece to měřil. Několikrát.
      Za ten včas zaraženej sprcháč mám u nich velkou čokošku. Předělávali by to komplet za svý. Dovedu bejt zlá.

      • Witch napsal:

        Zlá, ale zdravě. Jste dobrá, OW!

      • 747 napsal:

        Jakápak zlá, co to je za nevhodně zvolený termín?! Přece jste platící zákazník a tedy máte VŽDY pravdu. Navíc myslící zákazník, na rozdíl od těch trubek, takže tý čokošky by měli dovalit nejmíň plnou kabelu. Prej měřil… cheche, to jeden podobnej taky furt měřil a namísto 5cm (tedy v projektu 50mm) udělal vývody na přípojky plynu 50cm (500mm) od země a ještě si myslel jak je chytrej a tak dal uvítací hlaholici: „To by mě zajímalo, pane inžinýre, jak to sem budete přes ty trubky stěhovat!?“ Blbeček! 😆

        • oldwomen napsal:

          Nnj, centimetr žádná míra a milimetry nevidět. Sakra, pomáhá mi mačkat písmena na klábosnici jeden z mutantů, bafla na něj mazlivě hravá…
          Přiznám se, že jsem trénovaná ve čtení strojařských výkresů i s těmi jejich třídami obrobitelnosti a ostatními capovinami. Podmáčené základy jsem řešila s graduovaným technologem. Poslal mi namalovanej sendvič – vrstvení podlahy. Zarazila mne síla podkladové desky 0,1 – 0,08. Přišlo mi to slabé. Čekala jsem tak výšku deset cenťáků. Stavaři by měli mít základní kreslení v centimetrech. Povídali nám to před čtvrtstoletím na průmce. Náčrtek byl v metrech. Aby se mi líp počítal materiál na kubíky 🙂
          Ne, výkres bouchačům dát do ruky nemohu. Tak pevný nervy nemám.

          • 747 napsal:

            Ani nedávejte, většinou stejně neví na co ta malůvka je nebo tvrdí, že to se jen tak kreslí, aby se jako trochu vědělo, kde asi… Se mi vybavil jeden takovej chytrolín chytrolínovič sedící zadkem na projektu (někdo jej nechal prostě odloženej na schodech, kde si mistr sedl ku svačince) a bědoval, jak že má chudák pracovat, když nemá k dispozici projekt. Nj, s dělnickou třídou je dycky sranda. 😉

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s