Babičko, prosím tě….

Jdu pomalu pískem vysypanou cestou lemovanou anděly se zlámanými křídly, zhroucenými holubicemi a zvadlými palmovými listy. Přeprchá a fouká ostrý vítr. Půle července a je vlastně podzimní počasí. Další divnej rok.
Cesta vede k širokému nevysokému schodišti. Jen pár stupňů k prosklené hale s podivným jevištěm. Zdravím se kývnutím hlavy se známými, v rukou rozpačitě držíme po karafiátu na dlouhém stonku. Nějak nám není do hovoru, ve svátečních šatech jsme trošku nesví.
Vidím Břéťovu prošedivělou hlavu a v hlavě se mi vynořuje barevná vzpomínka. Je po poslední leči. Manžel nese domů zajocha, ať si s ním poradím, jak umím, nejlépe kdybych si s ním na svíčkovou popasovala, doprovází jej o pár let mladší Břéťa a Zdenda. Jsem trošku kyselá, protože jsme měla s večerem jiný plán a stahování a odblaňování střeleného kusu to nebylo ani omylem. Dávám úlitbu bohu za možnost řezničiny v teple dílny a zvu oba manželovo společníky do síně, chválím úlovek, vytahuji štamrličky, rozlévám švestkové. Věším toho zpropadeného ušáka za běhy na ramínko, brousím nůž, naslouchám ještě čerstvým zážitkům a hekání o bolavých nožičkách, dělám, že neslyším žertíky na mou adresu. Perlíš, drahý. Perlíš. Neboj. Máš to schovaný. Včetně toho, jak zdůrazňuješ kdo je v místnosti nejstarší. Vyvrhuji střeva, Břéťa sám od sebe vstává a drží těsně pod zvířetem kýbl, aby nic neupadlo na podlahu. „Toho jsem střelil já. Dobře. Na komoru. Tenhle kousek ještě vyřízni, bude tam brok…“ šeptá. Odnáším odpad na hnojiště, věším očištěný kus do průvanu pod pergolu, umývám si ruce v prádelně a slyším, jak se dílna začíná otřásat pokusy o sborový zpěv. Vzdávám sen o tichém klidném štrikovacím čase, sundavám zástěru, beru druhou láhev, chci si ťuknout se střelcem i honci.
Počkej, počkej, tak to není.
Takhle to je.
Ne takhle to má být.
Houby, takhle.
Nebo takhle?
Ženuško nepamatuješ si slova?
No, to viš, todle nechci, já ti dám růžovou krinolínu, ty babičko.
Květo, nech tu flašku, máma má, dem k nám, tvoja to nezná, máma ví.
A jsou pryč. Zbylo jen bláto na dlážce sklenky na ponku a cigaretový dým zavisel u stropu. Dávám si poctivého loka z hrdla do hrdla a jdu vytřít, poklidit a spát.
Ráno mám u polštáře velkou Studentskou pečeť. Chlapci to brali tam i zpět přes výčep. Zkusmo šťouchnu do drahého. Zprudka si sedá na posteli, s nepřítomným pohledem zařve „tak mne nauč chárleston“ a zase padá zpátky na polštář. Celý víkend na všechny mé pokusy o vzájemnou komunikaci jen zanotoval „tak mne nauč charleston…“.
Nevnímám, co povídá řečník u pultíku hned vedle toho podivného pódia. Ve vzpomínce kývám manželovi, že ho teda s kamarády, hned jak donesou flinty domů do Olšiček hodím, aby zase nemuseli šlapat takovou dálku povětřím. Přijímám pozvání k ohřátí se u krbu a z kuchyňského okénka haleká na mého muže Zdendova maminka, že to je ten můj kluk, pocem, zazpíváme s spolu a babičko, prosím tě, nech ten svetr….
Řečník umlká a klaní se. Rozestupuje se stěna a rakev zajíždí.
Zní sborový zpěv z Pucciniho Bohemy.
Jdu chvatným krokem pískem vysypanou cestou lemovanou anděly se zlomenými křídly, plačícími holubicemi a zvadlými palmovými listy. Přeprchá a vítr zesílil.
Tak nás nauč charleston, mi duní hlavou.

Zdendovo mamince.

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 reakcí na Babičko, prosím tě….

  1. vonrammstein napsal:

    Velmi, velmi působivé.

  2. Witch napsal:

    Milá OW, vždycky si říkám, že si tahle Vaše slova zaslouží komentář, ale všechno je tak nějak plytké, proti Vašim myšlenkám… Neberte tedy článeček jako méně úspěšný či zbytečně hozené perly. Prostě si člověk vzpomene na to „svoje“ a tiše všem vzdá hold…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s