Civím na šmouhatou výlohu a víkendovou sbírku otisků prstů na skle dveří. Přemlouvám se, že je to hned. Čtyřikrát stoupnout na židli, čtyřikrát se ohnout, maximálně dvacetkrát pohnout rukou. Mastný palce by zmizely a mušince taky. Okenový odér by vytěkal s prvním zákazníkem. Nechce se mi. Tělo touží po poloze seržanta z amerických náborových snímků. Nohy na psacím stole, jen sklenku dvanáctiletý bych zaměnila za puclák kafe a i doutník bych si odpustila. Násilím odvracím pohled z obzvláště vydařeného fleku, těkám očima po místnosti. Na kalendáři přibyl další hustě popsaný moták. Beru si brýle a písmena se proměňují ve čtyři jezdce na obzoru. Je mi rázem jasný důvod, proč se i přes minimální tržbu nekonal víkendový parkový den. Majitel si dojel natřást pírka, nabušit si ego, zaposlouchat se sám do sebe a přivést kolegyni na pokraj zhroucení. Že mu ty vzdušný zámky baští… Čtu ten výron neskrývaného a nefalšovaného zoufalství a zmocňuje se mne lítost. Vidím tu hromádku domnělé autoritě v ničem neodporujícího neštěstí bojícího se vlastních myšlenek opírající se o pult, protože nohy jsou náhle tak slabé. Píšu do slzičkového listu na kalendáři: „A co? Jeblo mu, nebo byl dlouho na sluníčku bez čepice?“ a jdu dát smetákem výpověď pokoutníkům. A také do skladu pro nejezdící a netočící se židli. Čtyřikrát stoupnout, čtyřikrát se ohnout. Vybrat si muziku,na kterou mám chuť, zalít si kafe, hodit nohy na pult, poslouchat tiché tóny a jen tak, s hlavou mimo provoz, se dívat, jak za okny neslyšně prší a zeleň kukuřičného lánu se stává sytější a sytější a jedovatější.
Stvoly se mění v trifidy a dávají se do pohybu. Jsou všude kolem mne, natahují mokré čepele, dorozumívají se tichým šustěním, země se otevírá a kukuřičné děti tančí kolo mlýnský, propadám se i odplouvám zároveň. Charakteristické pípnutí počítače je vlkodlačím zavytím. Prchám mlázím, noha mi klouže po mokrém kameni, snažím se udržet rovnováhu, srdce v krku, místo mozku kaleidoskop i ohňostroj, nohy se žuchnutím dopadly na podlahu, prudkým tikem se vynořuji nad hladinu. Z kávy se stále kouří. Den za oknem je šedivý, bezhlesně hustě a vytrvale prší, zeleň kukuřičného pole je sytá a jedovatá…

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice někdy strašně kecám, povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

15 reakcí na

  1. 747 napsal:

    Jo, někdy strašně kecáte! 🙂 Ale dobře se to čte!!! 😆

    • Sendyman napsal:

      No, to je fakt. A navíc jeden pro ty její depky zapomene na svoje! 😀
      Kdybych já takhle uměl psát… 😉

      • 747 napsal:

        A zkusil jste to? 😉

        • Sendyman napsal:

          Ale jo, zkusil. Popsat událost, prostě fakta, no, vlastně napsat reportáž, to by ještě jakeštakeš ušlo. Ale vyjádřit dojmy, ta expresivita mi chybí, na to nejsem dost rozervanej… 🙂
          Dám příklad: napsal bych něco o depce, zmaru, možná použil i výraz, že to byla hotová Apokalypsa, bla bla.
          Ale napsat, že se objevili čtyři jezdci na obzoru, to už chce něco navíc… 🙂
          A já jsem prostě technickej typ!
          😀 😀 😀

          • oldwomen napsal:

            Nějakou vnitřní rozervanost, tu u mne nehledejte. Chybí. Jsem racionální logik. Plácáme prsty po klábosnici pod črtou o lehce hororovém mikrospánkovém snu 🙂

          • 747 napsal:

            Každej je nějakej. Kdyby všichni psali stejně, nebude to nikoho bavit. Tudíž i reportáž od technickýho typa může být skvělá. (Dyk se koukněte co plodím já, žádný umění, jen obyčejný popis, ale sem tam to někomu něco pozitivního přinese.) 😀

            • oldwomen napsal:

              Ani já neplodím umění. Jen si plácám plíce… tedy prsty na klábosnici……
              Ať nezmnožuji chlívečky.
              Witch, ženský jsou prý na spánkovou deprivaci zvyklý a geneticky uzpůsobený. Asi jsem chlap. Nebo, a to je pravděpodobnější, je to prachsprostej předsudek a pomluva, protože spát potřebujeme úplně stejně 🙂 Mikrospánek je prevít. Ale když přepadne, tak ať je to raději na sesli než za volantem. Včera jsem si šla dáchnout i na chviličku odpoledne. Mno, plánovala jsem deset minutek, vytuhla jsem na čtyři hodiny. Tráva se nekonala, soused bude muset počkat a nebo si pokosit sám, býložravci dostali seno 🙂 A se soumrakem jsem usnula znovu. Tělo chtělo.
              Éro, pro Vás dnešní moták z gulagu, teda co to melu – z domácí rekreačky o volném dni: o půl pátý budíček, kuk do virtuality a hlavně studium synoptické mapy, nakrmit , podojit, honééééém na půl sedmou do sousední vesnice pro kubík hrubého štěrku než se rozjedou multifunkční šoféři a místo lžící bagru budou šutry nakládaný vidlema a v mejch rukách. Klapl bagr. Domů zpátky pomaleji, páč byl to kvicht, přetížila stařenka, přetížila…. Bagrista je kamarád a potěšil…. Vypřáhnout, zjistit, že sice popojedu,ale už nezatočím a tím pádem, sviňa rok, chodník bude chvíli zabranej. Zbuzerovat, tedy upřesnit pracovní postup a trvat na svém, právě dorazivšího bouchače (uf, štěrk je jeho miska čočky), proměnit obouchaného Partnera ve formuli a fofrem ke kamarádce farmářce pomoci s úklidem sena, jsme holky frajerky. Manžel podával z vlečky vidlema balíky a my růčo stavěly stoh v seníku, hodina a půl čistého času a tři vysoké vlečky pod střechou :-), v mém případě by to bylo krmení na skoro celý rok. Šup zpátky domů, zapřáhnout a pro další kubík štěrku – zase víc než poctivý. Hoďka poslouchání dorazivší a nic netušící kamarádky s bolavou dušičkou, vyplacení denní mzdy bouchači, sprcha, pauza u virtuality než uschne hlava a to je právě teď fofrem do stavebnin pro odpadní trubky, vanu, sprcháč, ipu, aby v pátek dovezli, a bude čas na nakrmení, podojení, poklizení a umřetí v posteli, protože zítra na panské…
              Hihi, v pátek jdu na pohřeb mamince kamaráda. Zvažuji, jak to udělat, že bych si to s nebožkou prohodila……
              Sendy, apokalypsa je to, co se už děje a jste uprostřed a nedá se vyhnout. Když jsou jezdci na obzoru, je šance, že si to třeba ještě rozmyslí a pojedou jinam, nebo se na to vykašlou a vrátí se domů. Je průser, když je vidíte, ale stále je NADĚJE….
              Howhg. Stavebniny……

              • 747 napsal:

                Šmarjá!!! Dyk tohle by měla stavební a logistická firma v pracovním rozvrhu na 3 dny a Vy to strháte za jeden -to se dělá, todlecto?!?! 😯

                • oldwomen napsal:

                  … a bez faktury, platu, domácího uznání… halt stařenka… blbá…. utahaná…
                  Že vono ty firmy řídí a svozový a rozvozový problém řeší a čas managerují hentí oní, jak se jen to jmenuje…, tydlencti CHLAPI, co mají se vším štráchy a problém a jsou veledůležití……
                  Éro, teď vážně. Byla jsem na vývrat. A řvala jsem jak říjící tur. MNOU placený zedník utrpěl fixní ideu, že z důvodu kulí v gatích to ví líp, a snažil se vlhkost od základů a z podlahy odvádějící DRENÁŽNÍ husí krk obalit do jemňoulinkého písku, aby se ty vlhkost jímající dírky lépe ucpaly a nejímaly. Kurwa, proč se točím s velice hrubým makadamem a nutím jej ho rovnoměrně rozprostřít po ploše a proč ječím, že vyústění toho divnýho černýho není do kanálu, jak se na vodu patří, ale do zazdívanýho komína, tak to asi neschroustnul. Ale nakonec vykonal.
                  Konzultovala jsem své řešení a konkrétní podmínky s technologem. A postup dodržím, i kdybych měla bouchače vyhodit a najmout jiného.
                  Brou

      • oldwomen napsal:

        Ale houby depka. Pámbu s náma a zlý pryč. Ještě do tohohle močálu hupsnout. Vy mi ale přejete radostí a laskominek. 🙂 Jako by nestačilo, že šlapu vodu v žumpě. 😛 Jen mikrospánek. 😀

        • Sendyman napsal:

          Buďte ráda, že šlapete. Já do žumpy při mý malý soukromý povodni (teda, v Praze byla tenkrát ta echt, ale chalupa stojí na kopci, tak tam byla jen moje, propustek jeden zasranej ucpanej! 😀 ) hupsnul celej a nebejt souseda, tak bych tam i zůstal!
          A žiju! Sakra, dobře mi tak!

          😀 😀 😀

  2. Witch napsal:

    Dneska jsem se vybatolila z peřin hodně ztěžka. Smíchaly se mi nad ránem dvě pracoviště a několik roků dohromady. Stála jsem tam a koukala na obviňující kolegyni, že jí něco říkám a přitom ona sama před lety viděla, že s klientem jednám jinak. A já jen koktala a když zazvonil budík, tak jsem si vztekle uvědomila, že kecala, protože TENHLE klient TAM nemohl být. No, bylo to horečné nadráno, motalo se mi to všechno asi přes hodinu, brr. Jo, dobře mi tak, moc jsem se těšila na stáž v jiném zařízení 😉 No a protože jsem vlastně už jednou hotová a odborník, dělám spíš metodika a poradce. A pak jen zírám, dokud se neprobudím 😉 Bože, potřebovala bych čas tak na osm-deset hodin spánku! Tenhle týden se taky pohybuje kolem pěti…

    • Witch napsal:

      A abyste se pobavila, narazila jsem během práce na znak horoskopu, který na mne vychrlil, že sice stíhám kde co, ale děsně toužím spát 😉 Ten mikrospánek Vám rozhodně nezávidím, ale několikrát jsem od něj taky nebyla daleko. Naštěstí konečně spadly kýbly vody a tlak se vylepšil. 😀

  3. oldwomen napsal:

    Hurá. Mám ipu a vanu a trubky a klementis a, Kryštůfku Robine, mám i hopsadlo a narozeninovej dort a pohřební kytku i šat a skákadlo a tlustici v květináči a zmzrlinu v kornoutu a nataženej budík na nemravně brzkou hodinu a psa chrápajícího pod dekou a kubík písku v síni a cukrovou vatu i za ušima a už mi jebe v kuli únavou a jezdci jsou za obzorem a dobrou noc všem a slečně Marplové zvlášť.

  4. Witch napsal:

    Dobrou noc, už spěchám za Vámi 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s