Vlastenectví?

Měla jsem devátého května směnu. Stále jsem si nezvykla, že Den Vítězství je už osmého, když druhá světová přece až devátého…. Jistě pamatujete dávné školní květnové agitační nástěnky s číslicemi jedna pět devět, a pražáci vzpomínají jak ve školních létech lovili černého Petra, kdo půjde postát s červeným šátkem na krku k pamětní desce u rozhlasu a u mostu a u hřbitova a pak ještě tam a tam. Povinné vlastenctví je vopruz….
Kapitulace německých vojsk byla podepsána, ale poslední výstřely a mrtví na našem území padli o pár dní později, čert aby se vyznal, kdy má být ten správný den… A jestli vůbec skončila…
Tak jsem devátého května roku dvoutisícího jedenáctého (tedy snad právě tohoto roku po zrození Krista, prý se nějak stalo, že prý jsme stále ve středověku, protože tu si dějepisec roček přidal, tam to jiný kronikář zakulatil – psali to v tom poloinformačním a plně dezinformačním periodiku) mrzla v práci a horký čaj nepomáhal a nevěřícně jsem zírala přes skla výlohy na osobní auta s českými vlaječkami plápolajícími z okýnek a nastrkanými za SPZ a nechápala ten náhlý výron vlastenectví u sotva zletilých řidičů. Že by když to není povinné… Že by kladný vliv amerikanizace a globalizace… Že by posun v náladách společnosti, který seriózním i ynvestygaťyvňým unikl….
Šichta se mi chýlila ke konci, když před dveřmi zastavilo sportovní autíčko plné mladých chlapců a z něj vyběhla do té doby neviditelná dívenka a celá zrůžovělá studem chtěla uzavřít obchod. Ptala se, zda máme k prodeji státní znak a vlaječku. Odkázala jsem ji na samolepky na zadní okénka a středy SPZ. Ne, to nebylo ono. Chtěla takové to na zpětné zrcátko. Netušila jsem, co chce. Děvče zrudlo, že je to taková (cituji) šprcka, co se navléká přes… Netrápila jsem jí dalším popisem požadovaného a jen jsem zavrtěla hlavou, že nemám. Omlouvala se, že jsme se dostali do finále a kdo nemá vlajku nebo něco podobného je děsně out. Pokrčila jsem rameny a zeptala se , v čem že a kdo že to se do finále čeho že to dostal. Hokej. Jágr je bůh. Tak jo, když to tvrdí. Kdo je Jágr?
Žádná oslava bezmála sedmdesáti mírových let. Žádný příchod Mesiáše. Mistrovství světa v hokeji. Hm, taky si stále nemohu zvyknout, klání v zimním sportu vrcholí uprostřed jara. Cifix, už jsem asi stará. Pamatuji plochodrážní závody na přírodním ledě, když počasí trucovalo a byl slabý led, tak se mistrovství nekonalo, pamatuji hřiště udělaná na rybnících, pamatuji krasobruslařské elévy trénující na zamrzlé řece, pamatuji sporty střídající se dle aktuálních ročních období. Měla bych číst i poslední stránky novin.
Tupě jsem zírala na ostrým startem zvířený a pomalinku sedající prach zpět na silnici, hřála si dlaně o šálek a přemýšlela o pojetí vlastenectví na našich končinách. Na okázalé hop hop hop šílejícího davu na náměstích u velkoplošných obrazovek a na staříčka Miloše, který každé jaro obílí smírčí křížek v lukách a kapličku na rozcestí pod hájem. Na bezvěrce nemluvného Pepu, který několikrát do roka vezme kosu a obseká všechny křížky a kapličky v okolí, aby se v kopřivách neztrácely. Na pošťáka z Orlických hor, který po mnoho let loudil po hospodyních na samotách husí a slepičí vajíčka a doma je nasazoval do líhně a díky kterému nevyhynula česká husa a slepice česká kropenka. Na kluka, co před pár dny donutil sednout si svět na zadek, když pomocí stavebnice Merkur krotil polymerová vlákna a taky na pana profesora, který na té samé stavebnici vyrobil první kontaktní čočku a nikdo kvůli němu neběžel s kelímkem piva na Václavák a ani špunty od šampáňa nelítaly k nebesům. Na stařenky v Banátu, díky kterým pár Rumunů mluví kouzelnou archaickou češtinou. Na malérečky. Na Lídu, co z cancourků překresluje a po nocích vyšívá z fragmentů rekonstruované jupky a zástěry a Ivu, co zapisuje v pečovateláku vzpomínání a učí děcka zpívat polozapomenuté nápěvy. Na nadšence králíkáře – strakáčáře a také pana Péma. Na sedláky válcované podnikateli v zemědělství. Na spoustu maličkostí jsem v tu chvíli myslela a před očima se mi sypal kaleidoskop . A tuze moc jsem doufala, že dav zůstane v nadcházejících dnech neukojen.
Prý je už po slávě. Prý hokejisté s lvíčky na prsou skončili bronzoví.
Bělost křížku řve z jedovaté žluti kvetoucí řepky.
Z hřebene střechy vzlétá modrý moravský pštros.

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice jak to vidím, povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

29 reakcí na Vlastenectví?

  1. Witch napsal:

    Kásné, nahořkle krásné je to. A trpce pravdivé.

  2. sedlák napsal:

    Moc pěkné, moc dopbře napsáno a naprosto přesné.
    Shodou okolností jsem byl, zhruba před měsícem, na kole na Ploštině. Zrovna tu neděli, na kterou vyšlo oficielní kladení věnců. Dvě šikovné robky vystoupily z dodávky a začaly vykládat věnce. Měly trochu problém, protože na stojáncích, připravených den předem, byly jiné vizitky, než na stuhách na věncích. (Parlament ČR, Senát, Zlínský kraj, atd.., stojánek Ruské federace ležel schovaný za nějakou zídkou, asi si neobjednali, či co). Byly z toho silně nervózní, ale uklidňoval jsem je, že si jistě každý, kdo si věnec objednal a zaplatil, jistě vzpomene, jaké květy chtěl a jaký nápis měl být na stuze. Jen se, samozřejmě, smály, protože to někdo objednával hromadně, ony ty věnce nasadily na ty stojánky a papaláši se přijeli hlavně vyfotit. I když, kdo ví, třeba se mezi nimi našli i takoví, kteří by přijeli i tak, nevím.
    Schválně jsem sledoval, kolik prostoru dostane výročí těchto tragédií v médiích. Samozřejmě, že si toho, až na malou zprávu na konci spravodajství, téměř nikdo nevšiml. A ta zpráva tam byla spíš kvůli tomu slavnému kladení věnců.

  3. vanilka napsal:

    Nojo, kdo nefandí hokeji není čech!
    …neokázalá tichá pokora a uřvaná reklama a sport, to nejde dohromady, bez reklamy ti, co jsou jí odkojeni, budou jen těžko rozumět dění minulosti, potažmo hodnotám….
    a pak, nápadně i hokejový klub má svá pravidla a mantinely vymezované šéfem, kde vlastní myšlenka není povolena a je nekompromisně vymyta – přímo krystalický projev skupinového zblbnutí, a ten bohužel spolutvoří dějiny…
    bojím se dycky, kdo v téhle nerovné soutěži vyhraje, jestli altruistický „shakespeare“ v podobě malérečky či pepy, nebo obecnější alpinistická moc, ale pak se uklidním tím, že i přes údajné válcování dokola omílaným sobeckým genem tihle „malí „altruisti“ kupodivu nikdy nevymřeli a pořád tu jsou, nevím jak je to možné, ale je to tak 😉

    • sedlák napsal:

      Dovolím si podotek. Nejsem žádný odborník na reklamu, ale myslím, že zrovna v Čechách a na Moravě to s tou reklamou až tak moc nefunguje. Neznám pivaře, kteří by přešli na Gambrinus, či Staropramen kvůli reklamě ve fotbale, či hokeji. Spíše naopak. No a o Heinekenu, který byl sponzorem MS v hokeji, ani nemluvě. Můžu říct, že na mne působí reklama spíše odpudivě. Výše zmíněné značky prakticky nekupuju, stejně jako bych nikdy nevlezl třeba do Oukejelektro. 🙂

  4. samazakanalem napsal:

    Hm, takze jako vzdy – hokejovy (fotbalovy, a nebo nejaky jiny, dosad si kazdy co chces) fanda je vylizana makovice ktera umi byt na svuj stat hrda jen kdyz se muze vyradit a opit diky vitezstvi nejakych svych gladiatoru.

    Sport podavany mezinarodne ci vice vrcholove je tedy fuj. Nebo ne? Nebo tedy je fuj to, ze ma fanda radost ze jeho team vitezi a tak poskakuje, skace, objima se s kamarady, liba vic sve devce nebo panimamu a da si navrch dalsi pivo (piva).

    Pokud se u toho lidi nervou a nedemolujou zarizeni a veci, nejak nevidim, co je na tom spatnyho…….KAZDY se potrebuje obcas nejak zaradovat, nebo uvolnit jistej adrenalin, nebo si proste zablbnout. Kdo to nedela, je v podstate mrtvej. To zaradovani se muze mit ruznou podobu. Nekdo citi obrovskou radost kdyz posloucha treba Verdiho. Jinej kdyz vidi, ze jeho zlati hosi dali goooooool. Nekdo to ma v obojim.

    A kupodivu, je i dost lidi, kteri sice na ten nas cesko-moravskej bordasek nadavaji, ale prece jen se nestydi za to ze jsou Cesi, Moravaci, Slezane a uz jen tim, ze nezdrhli nekam ven za lepsim ale dal se perou s tim nelehkym zivotem u nas jsou svym zpusobem vlastenci, i kdyz by meli mozna prilezitost zit jinde. Tak jak jsem to posleze vzdala pred lety ja, coz klidne priznavam. Tihle lide ale normalne vlajky nevyvesuji, a proc taky. Az tak delako k nam vliv zapadu nepronikl, aby u nas vsude visela vlajka. Ovsem vzpomenou si na ni nekteri prave treba pri tom sportu. Co je na tom spatnyho? O tom, ze nas v kvetnu kdysi kdosi osvobodil vetsina z nas vi, a troufam si rict, ze i ti mladosi, vetsinou. Nevi-li to, je to vina nas starsich kteri jsme je to nedokazali naucit.

    Vzpominam si, jak kdysi, davno uz tomu, nas socialisticke skolstvi honilo v majovem obdobi na osvoboditelske filmy. A jak se tam min. 75% zaku a pak studentu, jinak jiste docela inteligentnich, celkem nudilo a tlachalo misto sledovani hrdinu na platne o vsem moznym, vcetne tak povrchnich veci jako je muzika, sport a hadry, pripadne kluci a kdo jde kam na rande. Nejak si nepamatuji, ze ackoli jsme ke konci valky meli tehdy nejak bliz, nez omladina dnes, tak ze bychom to nejak vyrazne emotivne prozivali a to ani my, kteri jsme o te dobe doma obcas neco slychali od nasich. Presto bych rekla, ze vetsina z nas vedela, ze valka je hnus a je dobre, ze uz skoncila. Doba je ve sve podstate porad stejna, dnesni mladez ji taky rada nema….

    A jak to vsecko sportovni fandovstvi souvisi s tim, ze jini lide jsou vlastenci tim, ze delaji vsecky ty zasluzne a neocenene cinnosti vyjmenovane v prispevku?

    Co kdyz ti lide mimo “hop hop hop hura jsme mistri“ delaji po zapase taky neco jineho, zasluzneho, treba cvici zadara s dorostem, jako jeden muj kamos vasnivy hokejovy fanda, nebo pomaha stareckum v baraku, jako jinej, nebo jezdi zadarmo varit postizenym detem na tabor jako treti kamos, fotbalovy a hokejovy fanda kazdym coulem, ktery se sice sam ma co uhanet, aby uzivil rodinu ale dela i pro jiny. Obcas.

    Taky jsem mivala sklony k temto povrchnim soudum nekterych lidi, hlavne mladeze. Nekteri nasi studenti v praci ci ucni se mi jevili jako tupci. Mobil, pc, hadriky, horecky sobotni noci v barech v city, hop hop hop kdyz hraje jejich mancaft. Ale stacilo se o ne zacit vic zajimat. A hle. Jeden dela hlavne na studia a zabavu, to ano, ale taky na to, aby mohl na 7 mesicu do Indie stavet dobrovolnicky skolu pro chude a sam si to cele plati. Dalsi ma tezce nemocnyho osamelyho pribuznyho, za kterym pravidelne jezdi a prispiva na pobyt v pecovatelaku. Treti chodi ucit decka imigrantu anglinu, zadara, 4. zpiva v bandu v charitativni organizaci spravujici komunitni centrum pro nemocne rakovinou. Dalsi brigadnici v zahrade hospice. Atd. Ne kazdej sportovni fanda neco dalsiho zasluznyho dela, to je fakt, ale nekteri ano. Minimalne se vetsina z nich snazi nejak poctive uzivit a neco umet, to se snad taky pocita.

    Pardon, ale nejak nemuzu pochopit myslenku ze kazdy, kdo si da na auto vlajku protoze jeho hokejovy team prave vyhrava je tydyt ktery jen podleha reklame a skutecny smysl vlastenectvi mu unika. Mozna je to tim, ze od lidi necekam zase tak moc, protoze uz velice dobre vim, ze nobody’s perfect.

    Jsem asi taky podivny vlastenec. Kdyz tu hrala Sparta, mela jsem na kabelce nasi vlajku. Ukamenujte mne. Anglani to ocenili a byla kolem toho sranda. Ja se totiz nestydim, ze jsem Moravak jak poleno a sice nemam potrebu to porad nejak zduroznovat, ale proc ne, semo tamo, treba i pri fotbale ackoli obvykle nemam paru kdo s kym hraje, a neznam vubec pravidla, ale jsou-li to nasi, tak potom hop hop hop hura!

    Akorat teda ta Sparta mohla hrat lip a Repka je fakt magor :lol:.

    • vanilka napsal:

      nikdo nikoho nekamenoval, malé ohlédnutí, srovnání událostí, úhly pohledu a povzdech, nic víc… a ke sportu, jako svobodná jsem chodila s mezinárodně známým fotbalistou a sama jsem dělala gymnastiku, leč podobné šílení jsem nikdy na žádném stadionu nezažila a fandilo se taky fest, od 68 se hokej stal jakousi novodobou kolektivní ideologií a zavání čímdálvíc podivným národovectvím, přestože jsme měli i jiné a opakované sportovní úspěchy, po kterých už neštěkne pes, bez vlajek v ulicích a fandidel, zato s nemenší radostí, jasně, mládež z toho jednou, až na výjimky, zcela pochopitelně vyroste, ale proč se tomu dneska proboha podřizuje úplně všechno? neskáču, přesto zůstávám pořád češka jako poleno, jen jinak, trvanlivěji a z úplně jiných důvodů.., ono když hokejisti nevyhrajou, pro změnu se na ně zas nadává, to pak najednou sbohem české srdce….jo, takové ono už je, trochu pokrytecké, přelétavé a nevěrně naše…

      • samazakanalem napsal:

        No jasne ze se nadava, kdyz nevyhrajou. Asi tak jak se nadava na sefa, co neco zmastil, na manzela, co neco neudelal, na manzelku co zase pripalila veceri, na decka co zase zlobily, zkratka jako na nekoho, kdo nesplnil ocekavani. No a co, jsem pro to v tu chvili jen falesny vlastenec? To uz totiz nemuzu mavat vlajkou, bylo by to trosku uhozeny skakat od zalu :lol:.

        Mne jen nesedi tahle srovnani, ze jako kdyz nekdo skace na stadionu tak je…co vlastne? Jak se pozna, ze ma svou zemi rad min nez nekdo, kdo nekde zapisuje vzpominky starcu?

        Na prvni pohled nijak, rekla bych. Prvni pohledy casto velice klamou. Kdyz delas s lidma denne, brzo te to nauci sam zivot.

        Ve sportu se toci prachy, roztocilo se to protoze nekdo zjistil, ze muze vydelat na vecech jako jsou suvenyry, tricka, balony, obuti atd. Zaroven s tim vznikla reklama aby se toho teda prodalo co nejvic. Normalni kolobeh, ne ze bych to nejak ocenovala ale tak to proste je a proc? Protoze lidi chteji vydelavat a mit praci. Vsecko to haraburdi kolem sportu totiz zivi miliony uplne obycejnych lidi….takze je v jejich zajmu toho strelit co nejvic a spirala nabidky a poptavky se tak roztaci cim dal tim vic. Dnes uz nikdo nechce bydlet ve 2+1 s obycejnou kuchyni, mensi lednici a jednou cernobilou televizi jako my kdysi. Kazdej chce komfort, auto, dovolenou, mobil, lepsi mobil, pc, laptop atd. Se sportem je to jako se vsim. Nemuze zustat skromnym protoze zivotni naklady vzrostly. Je to vina sportu? Tezko. Je to vina lidi? No to jo, ale kdyz ono se dnes vyrabi tolik bajecnych veci…..a odolej tomu.

        Jestli se nam to nelibi pak jedinym resenim je omezit spotrebu, nechtit se porad zahazovat kramama a delat veci jakoze zit v jednom nabytku i dvacet ci vice let jako nasi prarodice ci rodice.

        Mne by to bylo jedno. Ale co vlastne bude zivit tu armadu lidi, co porad vyrabi vsecky tyhle nove hracky a “nezbytne“ potreby vseho druhu? Sport se do jiste miry proste stal soucasti tohoto retezce. To ale neznamena, ze kazdej, kdo skace pri vrcholovych zapasech je vylizana makovice ktera si vzpomene ze je Cech jen pri zapase. A teb sportovec, ten zkratka neco umet musi jinak se ikonou nestane. Ikony nepotrebuju, jasne. Ale to neznamena, ze vrcholovy fotbalista nemusi tvrde trenovat a tudiz ze neco skutecne dela. Jina vec je prehnana vyse jeho platu a zbozsteni masami. To taky nechapu. Obycejny obdiv k vykonu by stacil. Coz cast fanousku skutecne dela, ne kazdej je celebritama posedlej.

        A co je vlastne normou toho praveho vlastenectvi? To mi porad jeste nikdo nevysvetlil.

        Mozna, ze za tim poskakovanim neni m.j. nic horsiho nez touha se proste poveselit s kamosi a na zaver byt trosku emocionalni, poobjimat kdekoho, potrepat si rukou jako by ten zapas vyhrali oni. Ja na tom nevidim nic spatnyho. Je to proste zabava a ta snad je dovolena i vlastencum? Nebo musi kazdej pravej vlastenec vypadat jako Jirasek nebo Rais, mit dustojny plnovous, hazet vaznou tvar, chodit v obleku a sbirat drobne na Zlatou Kaplicku? 😆

    • lukrecia napsal:

      Milá samazakanalem, tak velice z duše mi nikdo už dlouho nemluvil!I v tom hokeji je kus národní hrdosti. Normálně na tenhle sport nekouknu, ale když jsou Češi na MS, trčím u TV – protože v tom hokeji se schovává tradice pořádné porce národní hrdosti. Pamatuju totiž onen památný zápas po okupaci, tehdy jsme vyhráli a co mi utkvělo ve vzpomínkách je, že by lidi tehdy naše hokejisty na rukou nosili. Ozvěna tehdejší atmosféry je pro mnohé z nás spjata s hokejem. Mnozí hokej nevnímáme tak docela jako sport, je pro nás něčím víc, protože tenkrát, když bylo všelijak, bylo české vítězství vzpruhou. Každý má vztah k vlasteneckým projevům podle svého gusta – a proti gustu žádný dišputát. Ne každý fanoušek je skutečný vlastenec, ale mnozí mají svou zem rádi a váží si jí. Tohle nelze posuzovat s nadhledem, protože do svědomí nikomu nevlezeme.Stojí za to, pozorovat naše hokejisty, když se jim hraje česká hymna. Sport je jejich řemeslem, ale na některých by se to nepoznalo. Všimla jsem si, že někteří tu hymnu i zpívají.

      • samazakanalem napsal:

        Tak pamatny zapas po okupaci si nepamatuji, ale ty pozdejsi, kdyz hrali Rusaci a nasi, to uz jo. Vzdycky se samozrejme kazdy nas gol mohutne orval a oslavil. Ze to neni zadny hrdinstvi? No jasne ze ne. Je to mozna to, cemu se rika svejkovani, ale porad je to lepsi nez nic a je u toho prca :lol:. Byti hrdinou neni lehke a ti, co o tom melou nejvic by se nejspis pri skutecne akci podelali prvni. Proto ja si na zadnyho hrdinu nehraju protoze vim, ze se skoro vseho bojim (i tmy, cerne kocky, sovy a vlka a hlavne toho byt zavrena v letadle 😆 ).

        Vite co je legracni? Jak se rika ze u nas lidi na svou zemi nadavaji. No to jo. Maji casto duvod. Ale to same delaji Anglicani, potazmo tedy British. Nejcastejsi vyraz ted je, ze “this country’s finished“ (je to tu v haji, velmi volne prelozeno). A podobne jako Cesi maji tihle A + B svou zemi stejne radi, i kdyz jim nekdy pekne leze krkem. Ono to nadavani totiz nekdy prameni taky ze smutku a zklamani ze jejich milovana zeme neni takova, jak by si prali. Nemusi to byt nutne vyraz skutecne nenavisti k te zemi.

        Mne se nelibi pausalni odsuzovani hop hop fandu proto, ze jich nemalo znam osobne a naprosta vetsina z nich docela tvrde dela, zije slusne a snazi se to vsecko nejak prezit. Rozhodne bych o nich nerekla ze jsou to primitivni makovice. Sport je pro ne relax, zabava, tedy presne to, co ma sport byt. Na co v tom hledat vic. Kdo chce vic, at jde do divadla. Treba po zapase :-). Nevidim v tom problem.

        • lukrecia napsal:

          Milá samazakanalem, máte pravdu a je škoda, že Vaší generaci – a těm dalším taky – nikdo nedokázal přiblížit atmosféru, obklopující ono památné utkání. My, kdo jsme v té době žili, vnímáme hokej- někdy – jako symbol. Právě ten s Rusákama. Ale i současní hráči nejsou jenom sportovci z povolání – až na vyjímky. Reprezentují zemi, kde se narodili a národ jim fandí. Být vlastencem je možné na mnoho způsobů a není dobré je šmahem zavrhovat. Křiklouni a vandalové si vždycky najdou důvod, proč řádit, přidruží se tam, kde dostanou příležitost. Nemají nic společného se sportem, a s vlastenectvím už vůbec ne. Takoví týpkové se půjdou vyřádit třeba i na politickou akci, je jim to fuk. Za jejich projevy hokej vinu nenese. Kdysi jsem četla, že bývaly časy, kdy se vlastenci dělili na ty lepší a – ostatní.Ti první se cítili povoláni udávat ostatním směr a rozhodovat o tom, co je správné.Takový postoj je opravdovému vlastenci cizí.

  5. Mimoza napsal:

    Zaťala jste drápek, Oldwomen, Vaše poslední věty jsem dočítala kapku rozmazané. Asi mi spadlo něco do oka.

    Šmarjá, su měkoň. 🙂

  6. vonrammstein napsal:

    Řekl bych, že obojí je správně. Asi někoho naseru, ale použiju citát jednoho kamaráda: „Fandění nároďáku je nejnižší forma vlastenectví“. Nemyslí to zle, spíš tak, že vlastenectví se dá určitě projevovat líp, efektivněji a užitečněji, ale aspoň tohle, než vůbec nic.
    Osobně nejsem žádný extra fanda hokeje a fotbalu už vůbec, ale když hrajem něco tak špičkovýho jako MS nebo olympiádu, tak čumím, fandím a prožívám to. Sice u toho neřvu jak tur (většinou), spíš mlátím pěstí do stolu, ale bere mě to. Úplně stejně intenzivně-i když jiným způsobem-mě ale bere ten Pepa s kosou.
    Každý jsme jiná nátura a jeden způsob prožívání nevylučuje druhý.
    Dokonce i to hokejové šílení si každý prožívá individuálně, unikátně. Osobně bych dal přednost sekáči Pepovi, ale až bychom dosekali, odtáhl bych ho i s Milošem do hospody na hokej 🙂

    • vanilka napsal:

      tak nějak, sumasumárum příspěvky mají víc společnýho s různorodou emocionální inteligencí než s věcnou debatou o vlastenectví, škoda…debata není hokej a přitom ow tuším chtěla jen poeticky vylíčit pár osobních postřehů a pocitů těch dnů, což se dá shrnout do větičky, že češi občas pro strom nevidí les…

      • oldwomen napsal:

        ….spíš dav… národnost je v tomto případě fuk.

        • vanilka napsal:

          to mi připomíná knihu osamělý dav a zajímavou pasáž o ztracené schopnosti lidí bavit se sami, kdysi jsme schopni byli, než jsme ji přenechali profesionálům a ti nám volný čas řídí, vesnice si tuhle schopnost částečně zachovala…

          • samazakanalem napsal:

            Kde? Nerikal tu nekdo uz driv, ze ani hospy na te vesnici dneska moc nejedou, protoze vecer se i norci zdekuji cucet na televizi na pitome serialy?

            Nastesti teda znam dediny kde se delaji porad jeste veci jako pochovavani basy apod….ale vecer tam taky vetsina lidi sedi a nechava se nekym bavit. Nebo cuci do pc jako my :-).

            • vanilka napsal:

              nevím kdo tu co říkal,… na vesnici jsem velmi krátce ale za tu chvilku jen po víkendech jenom zírám, co se děje tam, lidi se v hospodě sejdou a plánujou, tu holubářský trh, tu chovatelský, čáry zorganizovali úžasně, chystá se dětský den a pak taneční zábava a všechno si organizujou a dělají sami, a taky že jsou na to patřičně pyšní, zírala jsem jak samozřejmě nás zařadili mezi sebe a hned zapojovali, poradili kam pro co a za kolik a kam ne, nemám nouzi o zedníka ani truhláře a všechno co potřebuju se vyřeší tam, neslyšela jsem jedinýho slova o tom, že jsme blbý pražáci, naopak slyším slova nebojte se ničeho, klíííd, bude to dobrý!… a přidte na radu kdykoliv, když přijíždíme mávají na nás ze zahrad, tohle jsem tu nikdy nezažila a těším se až konečně vypadnu z tohodle betonovýho sajrajtu…nikdo nás nebude udávat, že byť jen špatně parkujeme a nebude na nás posílat kontroly..tfujtajkls

              • oldwomen napsal:

                Někdy vloni jsem napsala postřeh o prázdné všednovečerní hospodě. Dědci prchali na Růžovku a hospodskej měl své dny, kdy toužil po hospodě Na mýtince. V osm večer ve výčepu ani noha.
                Mno, tak v pondělí je náš výčep o ničem, alkáči mají den půstu. Úterý až čtvrtek je burza komodit a prací u piva tak mezi sedmou, půl osmou. Ráno se mastí do práce. Pátek to duní dlouho do noci a nejvíc se domluví. Sobota je taková poklidná, nedělní poledne je vyhraženo kostelnímu výboru (dacani, nosí si s sebou slivovici, že jste ještě ani netušili, jaká může být mňamózní) a je občas dobré z
                ajít na jedno předobědové, protože je to jediná doba, kdy je možné některé zastihnout. A nedělní večer mezi sedmou a osmou je nejlepší čas na domluvení se na čemkoli. Půl devátá je už o ničem, ráno se vstává.
                Taky všechny řemeslníky domlouvám v hospodě, stejně tak i výpomoc na senách, vazače slámy………… odběratele sejra……
                No, představ si. Dneska jsem sekala obecní a jel kolem starosta. Zastavil, sdělil, že je to nízký a škoda práce, že támhle je na krmení lepší a že má na zahradě shozenou lucerku (vojtěška) a že jí pálit nebude,ať přijedu. Tak jsem v domluvenou dobu dorazila, starosta mi naložil vozejk hóóóódně vysoko, pomohl s plachtou a ještě přihodil kanďák benzínu, když sekám obecní a nemá na to dobrovolnickej fond……. Udělá ti tohle představitel městské části?

                • vanilka napsal:

                  asi to bude fungovat velmi podobně, v tejdnu normálně a všedně a taky se všude najde blbec, pochopitelně, ale funguje to!, ve městě je to tak vysoce organizovaný, že v tý džungli nefunguje nic…nikdo si tu ani nevšimne že soused týrá děti, a nakonec jen taková blbost: za našim barákem je hned volejbalový hřiště dost vytěžovaný, u baráku parkoviště pro nás bydlící a dvacet kroků vedle jedno obrovský, jenže tihle „sportovnci jsou tak líní, že nejen že nepříjdou pěšky, ale ani těch dvacet kroků prostě neunesou a parkujou na našem, marně je prosíme parkujte si vedle místa dost, páč třeba naše maminy musej tahat malý děcka s nákupama od vedle atd….ne, oni mají, představ si, dopředu zjištěné informace a argumentujou, že parkoviště u baráku je veřejný pozemek, nikoliv náš….nepřestává mě šokovat, co tyhle lidi v podstatě zajímá…
                  jenom já já já, jenom já

                  • 747 napsal:

                    Checht!!! 😆 Moje osobní zkušenost je, že absolutně nejlínější lidi na jakýkoliv pohyb navíc, jsou lidi, co chodějí pravidelně do fitka a na nějaké to placené klubové sportování. Přesně jak to popisujete: jiný pohyb, než je trenérem předepsaný a zaplacený, je pro ně neúnosnu zátěží, natožpak aby se ten výkon podobal práci (fuj!) nebo měl za účel nějakou ohleduplnost k okolí (tcs!). 😀

  7. Mimoza napsal:

    U mne to byl úmysl, nechtěla jsem o vlastenectví debatovat (jaksi se stydím a do druhých nevidím), jen vzkázat Oldwomen, že mě její silný článek oslovil.

  8. sedlák napsal:

    Abych svá předchozí slova poněkud doplnil: jako známý sportovní fanda nemám naprosto nic proti tomu, když fanoušci, ať mladí, či staří, blázní při zápase nároďáku, slzí u hymny, či mávají vlajkami, ať už na náměstích, či v autech. Jenom mi vadí, že podobnou hrdost a vlastenectví neprojevují i jindy. Třeba zrovna na místech, o kterých tu psala OW. Řekněme si však, čí je to vina? Samozřejmě zejména nás všech, rodičů, protože se nám někdy zdá třeba trochu „divné“, o těchto věcech s dětmi nahlas mluvit. Ale chyba je také ve škole, protože kantoři zřejmě necítí potřebu „zesměšňovat se před puberťákama“ řečmi o nějakém „vlastenčení“. A mnozí to nejenže neumí, ale ani necítí. Velkou vinu však mají i média, která neumí podobná témata lidem, zajímavou, třeba i trochu zábavnou, formou předložit.

    • oldwomen napsal:

      \Sedláku, jsem známý sportovní nefanda. Tedy, ne snad, že bych se nekoukla, nepochválila… když se náhodně vyskytnu a zahlédnu. Ale cíleně do hospy na televizi nechodím, rádio neladím. Spíš, když mi dojde, že je nějaký sportovní svátek (mistrovství světa v něčem, olympiáda), tak se hospodě vyhýbám. Televizní sportování mám těžce na háku. Mám ráda pivo vypité v klidu a spojené s poklábosením. Každej jsme nějakej. Ale fanoušky nepovažuji za vymaštěnce a bezmozky. A mlaďochy za lenochy a povrchní pitomečky také ne.
      Zkusme pojem „vlastenectví“ zaměnit za v podstatě synonymum „hrdost za kraj, ze kterého pocházím“. A sdělit důvody, proč být hrdý na vesnici, či město, ve kterém bydlím by nemělo být nic těžkého. I kdyby to mělo být jen proto, že je rodištěm veleslavného sportovce. Třeba.
      Taková blbost – dědina, kde už pomalu na den žiju deset let vyplivla do světa pár dost dobrejch kněží (no jo, poddanství arcibiskupství, kampa jinam s chytrým synkem, než do semináře), celkem známýho kantora, celoevropsky známého „prospektora“ (chichi, s ním mám čest si občas splknout vo tom jak letos mrkev neroste a počasí stojí a pendrek a taky mi radí, jak zpevnit jednu mrchu klouzavou ze sutě stavěnou suchou zídku) a taky se tu narodil a na základku chodil jeden, co se celý život bavil obilkami ječmene. Vyšlechtil pár dodnes setých jarních ječmenů. Taky nemá pamětní desku. Osobně si myslím, že současní kantoři pro samou pedagogickou vědu a přepočítávání vejplat zapomněli učit.

      • samazakanalem napsal:

        A tak proc mu tu pametni desku neudela nekdo z tech obcanu z obce odkud pochazi? Co je to pak za vlastence, potazmo teda za lidi kteri jako maji byt hrdi na to odkud jsou. To, aby nebyli slavni rodaci, odkudkoliv, zapomenuti, by meli iniciovat predevsim jejich spoluobcane. Tady prece neni potreba spolehat na stat. Obvykle to probiha tak, ze si nekdo vzpomene, ze nekdo takovej pochazi ze stejnyho mista, a zacne se o to starat. Provede prezentaci pro dalsi lidi, oslovi mistni tisk, zaregistruje obcanskou spolecnost ustavenou obcany za ucelem vydani pametni plakety, usochani sochy, vydani knihy atd. na pamatku pana, pani XY kteri se zaslouzili o…..a zili v tomhle miste.

        Tohle delaji v mnoha zapadnich zemich obcane sami bez ohledu na stat, ktery ale casto pak na jejich podnet prispeje taky nejakou castkou, treba z ruznych fondu.

        Proc to tak neni u nas a kdyz to tak chceme mit, tak proc s tim nekdo nezacne?

        • oldwomen napsal:

          Ivo, kde co píši, byť jej jednou větou, že „stát by se měl postarat“?
          To, že nikde nevisí plaketa neznamená, že je zapomenut. Ono to není jen tak, přitlouct kus železa nebo mramoru na barák. Minimálně s tím musí souhlasit majitel. Nějak jsem se o existenci místních osobností musela dozvědět. Jako náplava a přivandrovalec asi nejspíš z nějakejch knížek a hledání muselo být inspirováno sousedským tlacháním.
          Mimochodem, pár spisků oslavujícím „moji“ dědinu už vydáno bylo. Některé (prvorepublikové) i vlastním nákladem autora. Tu oslavující místní školu a ponejvíc rodinu řídícího vlastním.

          • samazakanalem napsal:

            Ale ja nerikam, ze ty rikas, ze se mame spolehat na stat. Popisuji jak to funguje jinde. A dobre vim, co znamena delat neco navic, zadarmo, u nas, tedy nekdy. Protoze bude nemalo lidi kteri nepochopi ze ma clovek proste potrebu delat taky neco jen tak, pro to, ze treba citi, ze by se na nekoho nemelo zapomenout. Pri takove cinnosti se najdou taky taci z okoli, kteri jaktezivo nehnou prstem navic ale zacnou ty aktivnejsi obvinovat z toho, ze maji s tim svym dobrovolnictvim nejake postranni umysly a beztak se chteji nejak obohatit. Znam to az moc dobre z doby, kdy jsem u nas zakladali neziskovky a taky vim, jak spousta tech projetku dopadla. U nas opravdu nejak mnohem vic ceka, az co rozhodne stat a taky se jaksi porad neveri v altruismus. Takova vec, ze nekdo neco nekde udela aniz by z toho neco mel je podezrela a nejsme zvykli si tech lidi vazit.

            Ze se neda nekde neco pritlouct jen tak vim, stejne jako se neda nekde jen tak postavit socha apod. O tom je prave ta obcanska spolecnost, ze si nekdo vsimne, zda se mu ze by to udelat mel, tak jde a vyjednava a navrhuje…v prvni instanci je sam, pak se na nej nabaluji dalsi lidi a ve finale samozrejme i urady. Tohle je proces kterym ten clovek co chce neco zlepsit musi proste projit. Samo se to neudela.

            Je zbytecny nadavat na to, ze lidi radsi skacou u hokeju nez aby projevovali sve vlastenectvi ci hrdost na region kde ziji nejakym lepsim zpusobem, kdyz pak nikdo nezvedne zadek a nejde delat neco vic. A kdyz to pak dela, tak bohuzel nebude v zari reflektoru, tak, aby daval lepsi priklad tem ostatnim. A proc? Protoze lidi bavi cist a zajimat se hlavne o kraviny a la celebrity a proc to tak je, je tema na uplne jinou debatu. Tak co by pak tiskl psal treba o majovych udalostech, ze jo. Ale ne kazdej uz dospel do tohohle stadia, nevidela bych to az tak cerne.

            • oldwomen napsal:

              Promiň, ale na zevšeobecňující řeči a klišé jsem celkem popudlivá. Občas mám pocit, že žiju na úplně jiné planetě než ty.

              • samazakanalem napsal:

                🙂 no to urcite. Britanie se od Ceske Republiky opravdu dost lisi. V necem. (A nerikam, ze to odlisny co tu nachazim je pokazde lepsi, aby zas nekdo nemyslel, ze to tu povazuju automaticky za lepsi 🙂 ).

                Mne zas jako klise pripadaji prave ty reci o tom jak mladez dneska nevi nic o dejinach (i kdyz je to castecne pravda) a to o tom skakani u hokeje, kdyz si najednou kdekdo vzpomene ze je vlastne Cech a vytahne vlajku. Podle me je to totiz jen jedna z forem nejakyho fandeni, ktery povazuju taky za soucast zivota pro ty, co je to bavi, a jedna z forem toho jak si sem tam rekneme ze prislusime k jednomu statu.

                OK, vidim, ze te irituju tak uz toho necham :-). Neber si to osobne, ja se tu jen tak vykecavam pri chvilkach kdy relaxuju od mnohem dulezitejsich a slozitejsich veci. Vsak je to jen nezavisla debata ne. Take it easy. Hezky den.

    • Witch napsal:

      Mně se tady docela líbí, jak se v poslední době zvedá zájem zdejších lidí o minulost míst, kde žijeme. Právě ti mladí jsou zvědaví na pomlky ve vzpomínkách a snesou i povědomost o tom, že tady všechno líbivé a čisťounké nebylo.
      Teď schválně, nakolik si budu odporovat, jak mne prověří realita: práskla jsem jedné o.s. vlastenců, co zkoumají historii a sbírají kde co, jednoho dědečka, který si jako kluk běžel omrknout četnickou stanici po tom známém střílení (1938, Habartovský incident). Je ochotný vyprávět aspoň to málo… Až se ozvou, jestli se ozvou, dám vědět. Pokračují v načaté práci nebo ztratili zájem? Uvidíme. V každém případě mám ještě náhradní řešení…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s