Chrochtychrocht

Mám den volna ve šňůrce směn. Snažím se dohnat odbývané, omluvit se zanedbávaným a užít si jara. Je mi jasné, že vše, co bych měla a chtěla za den nestihnu a v duchu si hážu kostkou, co dřív a kde začít.
Zvěřinec má plná bříška.
Ráno je chladné, tak nejlépe doma v teple.
How clean is your house? Ještě přečíst novinky ve virtualitě s nezbytným šálkem kávy o deváté.
Sluníčko stačilo prohřát vzduch a vygumovat jinovatku z trávníku. Nastal čas Augiášovo chléva. Herákles se zase někde fláká. Asi se zapovídal s Atlantem. Vidle a kolečko čekají. Povídám si u plnění první korbičky s nastávající matkou Jájou, co telátko, jestli se už hýbe a jestli nějaké speciální chutě nedostává, do řeči nám skáče puberťák Tereza, že teda kam se hrabou zuby, když se prořezávají, pučící rohy, to je teéééda svědění neudrbatelné. Čuník Karel se jen rozvaluje a o čemsi přemýšlí.
Vracím se s prázdným kolečkem a nevěřícně zírám na Karla cválajícího sadem. Smykem mi brzdí u nohou, nastavuje hlavu k podrbání, než stačím udělat jeden krok, je v zeleninové části zahrady, vyrývá psí poklad, s obrovskou kostí v hubě nadšeně lítá tu po sadu, tu po dvoře, kost si nadhazuje a v letu chytá, nadšeně kníká a ještě mne stačí doprovázet k hnojišti a zpět. Utahaný se vrací sám do kóje, kost opatrně odkládá v koutě, dožaduje se vody. Tolik vzruchu a pohybu, to jednomu čuněti nějak vyschne v hrdle… a usíná s kostí pod přední packou.
Sluníčko vyhřálo vzduch k trenýrkové teplotě. Přesazuji muškáty, čančám pergolu.
Užívám si hotového, s nohama na druhé židli usrkávám horký čaj, ukládám si do paměti pro ouvej chvilky obrázek rozvíjejícího květu muškátu.
Sluníčko ztrácí sílu, ochlazuje se. Čas večerního krmení. Prodlužuji si jej pobytem u zbytečku kozího stáda. Cigaňa už má na bocích alespoň krátké strniště a nevypadá tak děsuplně. Snad bude dobrá. Líza mi jazykem prozkoumává kapsy montérek a je udivena, že nenachází ani kůrčičku. Jo, holky, máte dietu.
Ještě šlichtu čuněti. Žebrá o podrbání. Beru do ruky kartáč, zvíře nastavuje hřbet, svaluje se na bok, rozkošnicky nastavuje břicho, kníká slastí. Ach jo, už má metrák…….. Bych robátko s takovou chutí praštlila mezi uši. Pojmenovalo. Nedovedu si představit řízek z Karla k obědu. Ze Svině či Čuněte a nebo Prasete či Vepře – v pohodě. Ale prdelačka z Karla? Z inteligentního přítulného a mazlivého Karla, co je vítací zvíře víc jak celá psí smečka?
Jájo, Terko, co vy na to?

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., bašta ze dvora, jak to vidím, povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Chrochtychrocht

  1. Kelyš napsal:

    Jojo, krásně popsaný den na farmě. Vzpomínám si na pašíka u mé babičky. Jako malé děti jsme ho zbožňovaly a pašík Vašík byl miláčkem celé rodiny. Děda nás však káral, že praseti nemáme dávat žádné jméno, kdo by pak jedl něco z Vašíka?!?! Asi je to všude stejné.

  2. Witch napsal:

    Třeba to jméno někde ztratí… 😉

  3. vonrammstein napsal:

    Dejte mu ještě příjmení, třeba Schwarzenberg, pak Vám to dokonce udělá radost.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s