Ze stepi k Andělu a rychle zpět

Vznášela jsem se jak balónek. Guru českých krajkářek paní Prošková mne přijala do svého kurzu ve Vzdělávacím spolku uměleckých řemesel. Byla jsem jsem natěšená, odškrtávala jsem dny v kalendáři, pečlivě jsem si vyhledala spojení, nastavila buzení na mobilu, pěkně s předstihem, abych ráno pohodlně stihla nakrmit zvěřinec, prolít se kafem a udělat se krásnou. Proškolila jsem manžela kterak a v kolik a čím nakrmit kozo-ovco-kraví stádo. A že na drůbež a králíky se může vykašlat, dám jim ráno a do druhého dne přežijí bez úhony. I manžel se těšil na klidnou sobotu. Navíc umřelo nám auto, ať si baba vymejšlí vejlety do alelůjá, k vlaku i od vlaku ať se dostane jak umí.
Jenže znáte to. Čím víc se těšíte, tím větší průšvih přivoláváte.
Budík docela určitě zvonil. Ale já byla hluchá. Vzbudil mne pocit povinnosti a že je něco špatně. SVĚTLO! za oknem je denní světlo. Měla jsem přesně 4 minuty na oblečení, sbalení se, hygienu a zaklapnutí dveří zvenku. Sbohem ranní plány. Krajkářské propriety jsem sesunula ze stolu do igelitky, naházela na sebe bez rozmyslu i výběru co bylo na židli a zahájila zrychlený přesun na autobusovou zastávku.
Úsudek, že když Anděl je na Smíchově a Bertramka vlastně taky, tak od smíchovského nádraží musí jet autobus směrem na Řepy kolem Bertamky se ukázal lichý. Asi bych k domečku Vzdělávacího spolku došla pěšky rychleji, kdybych věděla kudy, ale když už vstáváte podivně, tak i pokračování dne vede přes pár bludných kořenů a máte šanci vyhrát titul „Zakufrovanec dne“. Vítězství v této soutěži mi uniklo jen o kousilínek. Úplně malilinkatej.
Přišla jsem jen minutku po zahájení hodiny. Pýcha na moji samoučící dovednost splaskla chvíli po té a hned na to se mi začaly rozšiřovat oči a nafukovat hlava, protože přísun novinek jsem nestačila zpracovávat. Barevné nitě jsou špatně. Uzlíky jsou špatně. Ale psali to v té brožuře a taky na NETu to bylo – ŠPATNĚ. Au au au au au auuuuUUUUUUUUU. A polohod. Ten proklatý nenáviděný POLOHOD! Au au au a ještě stokrát au. Tolik moc jsem se snažila, ale bílou nití na bílém podvinku v době přechodu dne do noci nejsem schopna pracovat bez chyb. Prostě nevidím.
Po šesti hodinách vošoupaných rohovek, zauzlovaných prstů a tak podobně jsem si sbalila domácí úkoly, panensky čistý index a odpotácela se směr McDonald u Anděla. Měla jsem před sebou ještě jednu krátkou schůzku. Paní Prošková si před spaním musela docela určitě sundavat svatozář svaté Trpělivosti.
Ranní smůlu i Zlatý kufr jsem zamotala do rozdělaného vzorníku obtahovačky. Na místo schůzky jsem přišla o čtvrt hodiny dřív a kupodivu jsem nebyla první. Virtuální známý již přešlapoval na rohu. Únorový podvečer spojil virtuální svět s reálným. Pozdravili jsme se a šli do legendami opředené hospůdky na jedno nymburské a pár slov. Potěšilo mě, že má přijít ještě jeden známý z virtuality a pak ještě jeden, se kterým jsem se už znala. Přišli. Bohužel s velkým zpožděním. Tak jsme si jen podali ruce. Sendyman, Míílek, Filip a Oldwomen. Sendy mě doprovodil k metru, brzdila jsem hodiny očima, vlak jsem chytla jen tak tak.
A tak pilně paličkuji proužky krajky do vzorníku, přemýšlím nad nejvhodnější paspartou a těším se na další paličkovací výlet na Smíchov a na Jamajku. Nakonec ono je to jedno, zda dorazím zpět do stepi po půlnoci a nebo až s kuropěním.

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., jak to vidím, povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

16 reakcí na Ze stepi k Andělu a rychle zpět

  1. jolana88 napsal:

    představte si, kdyby všechno vyšlo podle plánů. Krásná, ohozená včas dojela na první pokus ještě před začátkem. Pochvaly, vyzdvihování šikovnosti – jak těžko byste zapadala do kolektivu, zmizela by možnost si blogově ulevit, sžírající očekávání (tohle vyšlo, tak co se pokazí) …. 😉 všechno je vlastně v nejlepším pořádku. PS: pokud by byl třeba fyzický důkaz, že zamotat jde cokoli s čímkoli a jsou lidé, kteří ani s chytrýma knižkama a mladším bráchou Cucka Norisů po ruce nechápou podstatu – majlněte 😆

    • oldwomen napsal:

      To bych právě do onoho sobotního kolektivu zapadla. Ty druhé tři už byly profikrajkářky a úči k tomu. Ani jedna nepaličkovala pod dvě pětiletky v kuse a prázdniny co prázdniny jezdí na krajkářské dvoutýdenní sejšny… Já si paličky koupila vloni a v létě se na vejlet neurvu ani omylem.
      Kdybych měla po ruce alespoň robě základní školou povinné. Zákeřně a zvrhle bych si zvedla ego zadáním vhodné slovní úlohy a přezkoušením z básničky či anglických slovíček.
      Mám pocit, že zkoušky v květnu se mne letos netýkají 😦 Nestihnu umotat povinné.

  2. Witch napsal:

    To by bylo, aby zrovínka Vy jste nějak neobstála. Aspoň nějak! Vždyť ono je to i v zájmu těch učitelek, aby se řemeslo, vlastně umění, rozvíjelo a vzkvétalo!!!
    Bude líp! A když ne, tak bych se na to podívala 😉

  3. jolana88 napsal:

    já myslela kolektiv – a vono učitelky 😉 hlasuju, že tahle konkurence se nepočítá. možná ani netuší, ze které strany se ke stroji na mléko přistupuje? Podle mých zkušeností s tímto živočišným druhem – klidně bych šla i do matiky a slovíček já jsem se mylně domnívala, že kurzy bývají organizovány pro různé stupně – ale když Vás, OW, guru přijala – jistě to nebylo jen pro bezva spoty. Vydržíte, my (já rozhodně) se přiučíme. Vždyť jen díky Vám vím, do jaké oblasti zařadit polohod, paspartu, podvinek, obtahovačku (představy o vzhledu a účelu mám, pravda, velice nejasné) – a mládí teprve začíná…

  4. Vlaďka napsal:

    Připomnělo mi to můj kurz u stejné paní. Jen jsem jela s kamarádkou, ve dvou se to lépe táhne. Tehdy ještě metro jezdilo jen v centru. Náš autobus na cestě do Stodůlek boural. Ač v Praze, stály jsme bezradně uprostřed polí. Došlapaly jsme pěšky na další zastávku a dohrabaly se na kurz také pozdě. Obě jsme byly začátečnice mezi samými profíky, kteří se navíc vzájemně znali z minulých kurzů. Po týdnu z nás ale byli přátelé na léta.

    • oldwomen napsal:

      …. a to si ze mne ještě pražští chlapci dělali srandu, že se i ten folklór musíme učit jezdit k nim a jeden dokonce tvrdil, že Morava začíná za Pardubicemi a že hned za Kolínem podepírají nebe vidlemi….
      To, že jste mohla být týden v kuse Vám upřímně závidím. Tímto semestrem projdu asi jako solitér. Dneska tu děsně mrzne, tak se držím v teple a zkusila jsem rekonstrukci z vypíchaného kartonu. Zatím jsem jen dírku po dírce přepíchala na čtvrtku, pospojovala body – vychází mi okolek ubrusu, nebo tak něco do pravého úhlu s rohem kresleným podle zrcátka. Pásek do obloučků u látky, pak asi hadovka s vějířky a asi zase pásková krajka do obloučků. Asi jako je u vyšívaného štykování. Večer zkusím popřemýšlet nad těmi vějířky – že by to byly pavoučí nohy pochybuji, ale co jiného. Představte si vlnovku, asi z řetízku, a ve středu každého půlobloučku naznačený vpich. V podstatě jako kdybyste ty obloučky kreslila pomocí kružítka …
      Hm, v dubnu s sebou beru flašku sidolu. Abych tu svatozář z Trpělivosti paní Proškové přepucovala 🙂
      No, první A4 podvinků krajky do vzorníku mám hotovo, natuženo, odšpendleno. Ještě tři a pak tu brož a obrázek (cifix, jak mě se nelíbí a nemám ráda ani jedno, ale už jsem si objednala v mARTině podvinky na poviňáky) a načmárat si vlastní půdici, zlomit vláčku (ještě jsem ji nedělala, vím jen, že je podobná základní půdici, jen se dělá místo do kosočtverečků do kosodélníčků) a oblíbit si obtahovačku. Sem si uhryzla trošku větší sousto. Tak se jen nezakuckat a důstojně s grácií to přežvejkat….

  5. Vlaďka napsal:

    Kvůli těmhle povinným vzorníkům jsem se dál nehrabala a certifikát raděj oželela. Je fakt, že ho ani k ničemu nepotřebuju. Paličkuju si, co mě baví, a techniku se učím na tom, co mě baví. Po toulkách internetem za krajkou jsem usoudila, že se stejně v životě nenaučím všechno, to bych musela žít do 150 a být přitom přikurtovaná k herduli. Vláčku jsem si zkusila a stále mě láká naučit se ji pořádně. Jsem ale tak líná namotávat tolik paliček, dělat si v nich neustále pořádek. Navíc je to tak titěrný, to už bych potřebovala na oči lupy se zabudovaným reflektorem. Už teď je na mý krajce vidět, jak občas píchnu špendlík o kousíček dál – hned je to křivý. Stejné je to s předpícháním, ne a ne se strefit, kam potřebuju.

    • oldwomen napsal:

      Naštěstí mám zatím jen tři dioptrie na blízko 😀 😛 🙂 , tak potřebuji hlavně dobré osvětlení a asi budu mistr v přípravě podvinků. Pečlivě vypichuji do kartonu, protože do dírky špendlík snáze vklouzne. Fest vopruz je vypichování vzorované půdice 😆 s hraškovými kosočtverci třeba…
      Akorát mi na tenké přízi sem tam“uteče“ dvojí nebo žádné kroucení v polohodu, i proto jsem na samoučební pokusy volila papuškovou barevnost – co pár to jiná a nejlépe kontrastní nedělená vyšívací bavlnka nebo perlovka.
      Taky bych se na certifikát vykašlala, i já upřednostňuji trénink nové techniky na ostro a vázané zapaspartované vzorníky, pomalu tak, jak je dělali prababičky, považuji přinejmenším za anachronismus. Na druhou stranu je to takové malé osobní portfolio, ale na to by taky stačil blok fotek. Jenže jsem už třetí rok bez práce a pravidelného příjmu. Třeba s papírem o znalosti řemesla budu mít mikrošanci alespoň ke smlouvě o dílo, nabídnout se jako lektorka. Tak budu muset překousnout i motání toho, co se mi nelíbí. Půdice mne baví, množství párů paliček se nelekám. Díky tomu, že jsem se učila sama a dostala jsem se v počátcích k anglosaské litaratuře, tak držím v ruce jen po páru, ostatní mám odložené ve vějíři, nebo odvěšené bokem.

      • Vlaďka napsal:

        Myslím, že jsme si zpočátku tykaly. Jestli ne, tak si troufám to navrhnout, protože vykáním se to říct nedá: JSEŠ DOBRÁ! Myslela jsem si, že hospodářství máš zřízené jako své dobrovolné zaměstnání. Obdivuju každého, kdo se do toho pustí. Kolem mě lidi spíš „příštipkaří“, hospodářství mají ke své práci, makají od rána do večera, ale rádi. Zvířátek by se nezbavili. Když mluvíme o tom čase a klonování, taky bych to brala. Den je strašně krátký, večer ho hodně nastavuju a ráno bych potřebovala někoho, kdo za mě vstane.

  6. Witch napsal:

    Milé dámy, den je sice odporně krátký pro každou z nás, ale je strašně fajn, že se věnujete dělání takové krásy, protože je kolem nás pořád míň a míň lidí, co tomu rozumějí. Dneska jsem se ženskými povídala o 60.-80. letech a je ve srovnání s dneškem skoro neuvěřitelné, co si tehdy dokázaly vyšít, uplést, háčkovat… Když srovnám, jak na mne mladé maminy v azyláku blbě koukaly, že se rozpáraný šev dá v ruce nebo na stroji sešít…
    Ono to souvisí, i když paličkování je o nějakou tu třídu výš. Nejen, že děláte radost sobě, ale jste víc a víc majitelkami dědictví, na které jen tak někdo nemá. Tak se čiňte 🙂

  7. Sendyman napsal:

    Hele, žencká!
    Jste mi na stránkách RXonlajnu slíbila, že ve Vašem příběhu budu hrdina.
    A?
    Tak teda, to si klidně paličkujte sama doma na vsi. My už Vám v Práglu nikdy neřekneme, jak se to dělá!
    😀 😀 😀

    • oldwomen napsal:

      a) v Praze neříkáte, jak se to dělá, ale vystavujete za poplatek glejty
      b) jen KLADNÝ HRDINA doprovodí střízlivou křupanku z hospy k nejbližší stanici MHD a RYTÍŘSKY jí posadí do správného směru.
      🙂 jedným jediným odstavečkem jsem zdůraznila VŠECHNY Vaše dobré vlastnosti, které jsem měla čas odhalit.
      😀 😆 😛 březen asi nestihnu, pokusím se v dubnu, datum soboty ještě sdělím a UDĚLÁM SI VÍC ČASU – pojedu domů půlnočákem, nebo až druhý den, podle toho, jestli budu mít doma krmiče dravé býložravé a hrabavé zvěře a nebo ne

      • Sendyman napsal:

        Aha, tak to jo! 🙂
        Jsem ze starý školy, tak samozřejmosti za hrdinství neberu! 😆
        Ale ještě se musím zastat kluků: nepřišli se zpožděním, ale tak nejdřív, co mohli. Vlastně byl vůbec zázrak, že přišli – v sobotu… Ještě nikdy jsme se o víkendu nesešli, to maj jiný radostě. Takže to je Vaše zásluha, že jste je odtrhla od rodin a jinejch povinností aspoň na chvilku.
        Se těším! Březen nebo duben – ještě tam budem!:-P

      • Sendyman napsal:

        Jo, a to je správný, že musíte mít glejt až z Prahy.
        Jinak byste si na tej vaší Hané dělali, co chtěli!
        A tady žádná cochcárna nebude! Pořádek tady bude! 😀

        • oldwomen napsal:

          Hm, není umění něco umět. Fuška je prodat se a institucializovat se jako jediný pupek všehomíra. Nic proti centralizovanému řízení. Vono je stepnímu lidu celkem fuk, jestli musí pro glejt do Vídně a nebo nověji do Prahy. Zaplať pámbu, že značnou část koncesí mohou osvíceně vydávat i místní úřady v guberniích 🙂 a nemusíme pro štempl úplně nejnověji až do Bruselu. I když………..

  8. samazakanalem napsal:

    To znam, vzbudit se ulekem na posledni chvili…….tak jsem kdysi odjela na tridenni skoleni, sbalena tak, ze jsem hodila fofrem do kufru co jsem zrovna nasla, vcetne psi decka ktera se mi tam asi nejak primotala. Protoze jsem jako vzdy mela den pred odjezdem na vsecko cas a tak jsem baleni nechala az na rano, vsak se melo jet az v 8. Spousta casu…ty jo, jsem se z toho ranniho fofru vzpamatovala az jsem z toho skoleni skoro jeli domu.

    A taky na letadlo je dobry zaspat. To je teprve prca, kdyz clovek vi, ze mu zbyvaji uz jen minuty nez zavrou branu.

    Jinak jsi me teda docela prekvapila s tim, jak tezky je dostat glejt na palicky. I kdyz samo sebou vim, ze palickovani je narocna vec. Kdyz se dela vic profesionalne. Doufam, ze priste ti to vyjde. Neves hlavu.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s