Krade, kradou a nepřestanu

Zdula se mi koza. Stane se. Přišla jsem na to pozdě, protože jsem si nebyla vědoma mnou způsobené dietní chyby. Tak jsem rychlým pohybem nože alespoň zachránila maso. Proč brečet nad rozlitým mlékem, vody je v něm dost. Po vyvrhnutí jsem rozřízla i bachor, protože důvod jejího nečekaného odchodu mi vrtal hlavou. Byl plný šrotu. Pár dní jsem přemýšlela, jak a kde se mohla dostat k takovému množství laskominy. Záhada pomalu jak z pera pana Čapka. Do zednické vaničky kozo ovčího napájení dávám půl litrový hrnek šrotu, stádo cpu slámou a senem, kde a jak si mohla narvat plný bachor a co tam dělalo to mastné…
Nechápala jsem, jak je možné, že u koz je asi tak půl metru široký a po celé délce stání čistý pruh a u prasete je stejně čisto po stejně dlouhém úseku a asi tak dvacet centimetrů do šířky.
Kozu Amálku jsem ubytovala v mrazáku, posmutnila jsem si, odchrblala moribundus zákeřný vracecí, s přibývajícími silami jsem zase začala trávit víc času ve stáji. Záhadu šrotem přežrané kozy jsem odhalila celkem rychle. Vykrmovaná svině není lakomá. Odpije šrotové kaše z kýble tolik, aby kbelík zvedla v zubech a přenese ho z krmného kruhu ke žbrdlení ke kozínu – ovčínu. Pak se rozvalí s rypákem směrem k mektavým a ubečeným sousedkám a nechává si čistit ušpiněnou hlavu. I pusu otevře, protože i dentální hygiena je důležitá. Pak dobře naladěna a očištěna nadhodí kbelík se zbytkem šlichty a vylije jej na společnou hranici. Kozy i ovce ve vzácné shodě zakleknou, protáhnou hlavy, našponují krky, vypláznou jazyky…….. cihlová dlážka je čistá dočista do čista. Ale to je jen těch pár centimetrů v prasečí ubikaci. Podestýlky ke společné hranici nahrnuly požehnaně a zájem o ní nejeví, krávy mají onačejší.
Že je celkem jedno, zda hodím kopku sena či balík slámy krávě Jáje a nebo kozám, vím už dávno. Kráva si myslí, že kozy mají něco extra, kozy to ví docela jistě, že to jejich je hnus, protože za plotem je tráva zelenější a sláma slámovatější a seno voňavější.
Dnes dopoledne jsme dělali kraví pedikůru. Péči o kozí a ovčí nohy, stejně tak i králičí tlapky a psí drápky zvládám sama, ale kraví paznehty jsou práce dvoumužná – jeden drží nohu, druhý týrá brusku a já šeptám do kravího ucha lichotky a slibuji pamlsky. Během čtvrt hodinky je hotovo.
Vrátila jsem se do stáje s kapsou naplněnou slíbeným mlsáním. Kozy kradly plnou hubou kraví podestlání, ovce se činily u kozího lízátka a kašlaly na své, svině ležela vedle převrženého a vylízaného kbelíku od snídaně, rypák narvaný ve vedlejším stání a cpala se slámou. Docela jistě lahodnější, než je ta, ve které se válela. A aby náhodou neměla málo, přihrnovala si přední packou. Zůstával po ní tak půlmetrový dokonale čistý pruh.
Tak jsem si sedla na balíky přichystané k večernímu krmení, poslouchala spokojené chroupání a pozorovala jehňata přisátá k ovčímu struku a dívala se, jak každé zvíře je přesvědčeno, že sousedova kopka je větší a chutnější a úplně nejlepší je jí co nejrychleji sežrat, protože co je v bříšku, to je moje…
… a to každodenní loupení a dělení se jsem si ukládala hluboko do mozkovýho šuplete, abych si v ouvej chvílích mohla vzpomenout a ze vzpomínky čerpat sílu k přežití.
To, co mi zvířata dávají, je nepopsatelné a nepřenositelné. Jsou to pocity,které se musí zažít. Fotky jsou ploché a nesdělné. A momentky cvakané mobilem i mizerné.

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., jak to vidím, povzdechy, WWOF. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

17 reakcí na Krade, kradou a nepřestanu

  1. samazakanalem napsal:

    Skvely prispevek, zasmala jsem se teda poradne pri tvym ftipnym popisu toho zvireciho deleni se o gablik. To nema chybu :-).

    Svine, ktera v rypaku poponasi kbelik smerem ke kozam je jasna vitezka souteze o nejvtipnejsi zvire. Tedy az za tou kozou, co kdysi osvobodila zviratka ve chleve.

    • oldwomen napsal:

      Netušíš, co je to za makačku na bednu předvídat, co může nudící se „blboučké žvižátko“ vymastit. Kdysi jsme se chechtali, že z nařízení EU budou muset mít prasata ve vepřínech ve výbězích mičudy, aby si mohly ve volných chvílích mezi kynutím a nabíráním sádla zahrát fotbálek či pinknout volejbal či vybiku…. Ta pneumatika je tam původně jen a pouze proto, aby si nezvrhávalo kbelík se žrádlem. Už jsem ji viděla levitovat úhlopříčně přes kóji zlehka nadhozenou růžovoučkým rypáčkem.
      Zastřihla jsem slepici – přelétavce křídlo. A druhý den ji viděla, jak se šplhá po plotě směrem vzhůru a na svobodu. Přidržovala se zobákem.pletiva…. to se nechá léčit jen sekerkou…..
      Už mám nasbíranou násadu na první líhnutí. S kuřaty je taky sranda k popukání. Už za tři neděle budou pištět pod žárovkou…..

  2. Jana napsal:

    Úžasný textík! 🙂

  3. lukrecia napsal:

    Kdysi jsme měli králíka, Bobkáč se jmenoval. Z chléva vzal roha. Ráno chodil k hospodě, kde čekal, až syn pojede z noční. Znal tedy nejen cestu, ale i hodiny. Ulovit ho chtěli soused odnaproti i soused odvedle. Unikl. Avšak zdá se, že žil v domění, že on sám je slepice, protože se nastěhoval do kurníku dalšího souseda. Nakonec jsme ho se sousedovic Maruší dopadly, když se pokoušel prozkoumat náš záchod. Maruš Bobkáče odnesla k domů, tam, kde odbojný králík uloupil nejvíc krmení . Soused se odhodlal toho malého otravného démona zavraždit ještě před večeří. Jako zkušený zemědělec, zocelený na družstevní porážce, věděl do čeho jde. Připravil králíka do vhodné polohy, rozpřáhl se a – Bobkáč sebou rychle cuknul, měl totiž zkušenosti z předchozích útoků. Vysmekl se. Leč soused, stojící ve slepičím výběhu, se smeknul taky, ztratil rovnováhu a padl na zadek. Přestal se ovládat a zařval, ať Maruše přinese flintu! „Neblbni, Pepo, máš to vohnutý,“ odvětila Maruš a schovala se do jídelny, kde se válela smíchy. Když jsem ráno spatřila Bobkáče, jak si užívá sousedovic salátu – na záhoně – vyprávěla mi celý příběh. Já se válela smíchy hned na schodech.

  4. 747 napsal:

    😀 Se mi děsně líbí jak ta kozénka říká: „To koukáš jak sme mazané!“

    • oldwomen napsal:

      Hm, to je Líza. A pohled spíš znamená: “ Co to máš v ruce? To je k jídlu? Pro Mě k jídlu? Jak to že máš prázdný kapsy, kde je mrkev a co jablíčko? Kde je e ééééééééé?“
      Ale povšimněte si, prosím, tmavých fleků v pozadí téže fotky. Terezka viditelně povyrostla, stal se z ní kraví puberťák. Už má za sebou první říji. No jo, vono vám to nic moc neřekne, ale oba jezedácký zootechnici mi poklepávali na rameno. Jak bude svině v mrazáku a udírně a tak podobně, tak se pokusím udělat si čas a FOŤÁKEM někde venku Terezu nacvakat. A pak vybrat nejlepší portréty. I fenotypově je katalogová jerzeyka. Barva, rámec, hlava… Nemá po mámě vbočená hlezna (Hugo měl). Jsem zvědavá, jak se jí bude příští rok tvořit vemínko. Princezna ho měla nepravidelné a s nestejnou délkou struků. A Jája se pěkně kulatí, jsem napjatá, co porodí. Je v půlce březosti.

  5. jolana88 napsal:

    horší jak malé děti 😆 ale NÁDHERNÝ…

  6. Witch napsal:

    Dík za vyprávění, směju se, i když je mi líto té potvory pažravé, co skončila pod nožem. No. sama si za to mohla…

    • oldwomen napsal:

      Jo, kozy v naprosté většině neplánovaných odchodů ze stáda si za to mohou samy svou nenažraností. A pouští se do věcí, které by člověka ani nenapadly, že by je mohly zaujmout. Ipa třeba. Nebo igelitové pytle. Stájový ručník – mezi jejich stáním a háčkem je přes metr mezera a špruclema prostrčí jen hlavu a krky teda jako žirafy rozhodně nemají. Už jsem ho lovila sežvejkanej v zavřeném kozím stání. Nechápu, jak se k nim mohl dostat……

  7. lukrecia napsal:

    Vzpomínáte – Herriot a koza, které se na cestě do útrob vzpříčily pánské spodky? Šťastný majitel se asi neradoval, leč koza byla odborně zachráněná! Naši sousedi měli kozu Sofii. Byla to potvora samostatná, majitelé totiž podlehli představě, že zvířátka potřebujou volnost. To se lidem z paneláků občas stane. Sofie ožrala kytky a keře v půlce vsi. U nás dokázala celý den stát ve svahu a řvát. Nakonec ji napadlo, že pobývat u nás v přízemí, kde obvykle bývá klídek, je pro kozu to nej. Jdu takhle večer zavřít dům – kdo taky jiný, než já. A ze záchoda slyším šramot. Domnívala jsem se, že tou dobou už nebude široko daleko ani živáčka. První, co mě napadlo, že je v domě buď lupič, nebo sériový vrah. Opatrně jsem vykoukla za roh. A kdo tam poskakoval, rozmotával toaleťák a jinak hospodařil? Sofie. Měla jsem sto a jednu chuť zamknout, popadnout kudlu a… Neudělala jsem to. Ale chápu další sousedku, která měla problém s jinou místní kozou. Ta jí oknem- jakmile zůstalo otevřené – lezla do domu, kde si okamžitě vlezla do postele, přímo do peřin. A spala stejně spokojeně, jako knížepán!

  8. jolana88 napsal:

    nemohu si pomoct – ale znova a znova mám takřka před očima „nesmrtelnou“ historku o dojení kozy – „některé věci prostě nevysvětlíš“ – kravku jsme měli jednu, sviňky dvě, kozy NEE, husy, kachny, koně dva. nej- vzpomínky, co člověk může mít

  9. Witch napsal:

    S chutí jsem se začetla znovu 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s