How clean is your house?

Klííídek, pokračuji česky.
Kdysi dávno, v minulém životě, jsem přišla z práce někdy po desáté večer a ještě se mi nechtělo spát. Zapnula jsem televizi, končila reklama a začínal film. Mám ráda detektivky, film začínal jako detektivka, děj se odehrával v Anglii… miluji obrázky anglického venkova… s otevřenou pusou jsem zírala, jak ubývá členů skupiny zvoníků a inspektor Barnaby je prostě geniální. Druhý den jsem v práci nadšeně líčila, jakou jsem měla kliku na noční pořad. Přesně za týden, tou samou dobou, opět náhodně, jsem přemáčkla na příslušnou stanici. V hlavní roli opět inspektor Barnaby, opět dobrý příběh… že by série? Po měsíci jsem se v práci zasmála, že ještě dva díly a inspektor Barnaby se bude muset přestěhovat, protože v Midsomeru budou jen prázdné domy – jedna polovina vesnice pod drnem a druhá v kriminále. On ten anglický venkov má stejně obrovskou životaschopnost. Sherlock Holmes, slečna Marplová, Hercule Poirot, lord Petr, inspektoři Adam Dalgliesh, Bodie a Doyle ….. co díl, to minimálně jedna mrtvola. I když co to proti americké drsné škole, že.
Zcela nedávno jsem si při popolední kávě zapnula televizi. Náhodný čas, náhodný program, již v běhu, oči mi vylítly z důlků až do hrnku a část pravidelné dávky kofeinu vyšplíchla na triko. Zírala jsem na obraz neskutečné špíny a bince podbarvený „muzikou“ známou z primácké realityshow tukožroutky doktorky Kateřiny. Hubenější postarší dáma v bílém plášti dělala stěry z podlahy, lednice, lapala na agar vzorek vzduchu, korpulentnější dáma matlala vatu namočenou v octu kolem vodovodního kohoutku, kameraman švenknul a ta první dáma ukazovala fest obézní, také postarší, dámě, že okno se nechá i umýt. Skrz náhle průhlednou tabulku bylo vidět několik kontejnerů naplněných haraburdím a plastovými pytli narvanými „až po špunt“. Simultánním překladem prorážela angličtina. V načančané kuchyni četla z lejstra ta hubenější té fest obézní, co za potvory škodlivé to vdechovala a co olizovala a že kdyby si servírovala v běžné toaletní míse, tak že by dělala líp, než když jedla ze svého talířku a pila ze svého hrníčku a ta korpulentnější se ptala té fest tlusté jestli už bude pravidelně uklízet a nechávala se ujišťovat, že jo, doopravdovsky jo. Pak kreslený prst napsal do nakresleného špinavého povrchu: „2 weeks later“ a ta fest tlustá vítala ty dvě uklízečky mezi domovními dveřmi a zvala je dál. Na obrazovce se střídaly záběry „právě teď “ s „tady před patnácti dny“, návštěvnice šmejdily po bytě, obrázky normálního pokoje se střídaly s obrázky asi opuštěného squatu. Střih a dvě báby byly venku a cestou k autu drbaly o tom, jestli ta třetí si už teda bude doma uklízet a nebo jestli shnije ve špíně, k čemuž měla tak pěkně nakročeno….
Udělalo se mi nevolno. Možná z jisté dryáčnosti právě shlédnutého, možná z představy žití na smetišti. Usoudila jsem, že druhý den, ve stejnou dobu, na tomtéž programu, budu mít možnost přesvědčit se, zda se mi to nezdálo. Jestli mne třeba jen nenavštívila noční můra zbloudilá z jiného časového pásma. Druhý den jsem si upravila pracovní program tak, abych měla v daný čas nerušené volno. Baby uklízečky stejné, muzika stejná, jiný dům na předměstí či venkově, binec stejný, bordelářská celá rodina. Další den si lebedila na hnojišti důchodkyně, pak ajťák, pak zase nějaká ženská……
Začala jsem sledovat pořad „Máte doma uklizeno?“
Poprvé to bylo náhodně, po druhé pro potvrzení, že se mi TO nezdálo, pokračovala kvůli uváděným trikům, kterak zatočit s tím či oním neřádem páchnoucím alergizujícím karcinogenním a nedat vydělat mistrovi Propperovi, protože vše potřebné je ve spíži.
Binec v uváděných domácnostech je plus mínus stejný, postupy na jeho likvidaci se nutně opakují. Soustředila jsem pozornost na to dryáčnicky podávané – jak je možné, že na ulici čistý, v zaměstnání úspěšný a uznávaný člověk, bydlící ve vlastním domě či bytě může žít i několik let v takovém hnoji a nevadit mu.
Všechny útržkovitě podávané příběhy měly mnohé společné. Vlastně by se nechaly shrnout do: „Přestal (nezačal) jsem si vážit sebe a vzdal jsem to“. Kromě bordelářské rodiny, kde se každý bál, aby náhodou neudělal něco za druhého a nedejpámbu pro druhého a tak raději nedělal doma nikdo nic a tak po půl roce asi budou bydlet zase na hromadě odpadků, byly životní příběhy jako přes kopírák.
Osamění, odchod do důchodu, dobrovolné vyloučení se ze společnosti, ztráta partnera, syndrom prázdného hnízda, deprese, napřed pro nemoc neschopnost úklidu, pak rezignace……….
Jsem singl, chodím se sem jen vyspat….. jo, sám/a …….. žádné návštěvy….
Na počátku dílu jsou to bledé smutné duše bez energie, na konci uvolnění usměvaví lidé, kteří se dušují, že se jim vrátila, nebo že objevili, chuť do života, že lépe spí, lépe se cítí, že pozvali souseda na šálek čaje, žertují. Rozkvetou.
Nevím, zda ony kontrolní návštěvy úklidových specialistek jsou opravdu přepadovky a nebo bývalí nepořádníci a špiňdírové ví dopředu den a hodinu, ale ve většině domácností je čisto.

Možná by nebylo od věci nakouknout do oněch příbytků po roce.
Samota a deprese jsou špatné kamarádky.
A lenost je cesta do pekla.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice jak to vidím, povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

54 reakcí na How clean is your house?

  1. jolana88 napsal:

    viděla jsem to před měsícem – 3x- jestli tohle čte muj terapeut, vyhodí mně. – já si nejdřív , blbec, myslela, že je to jako“ DĚS a HRŮZA byly o to horší, že jsem měla „štěstí“ shlédnout takto neupravené domácnosti rodin s dětmi!! tam ani sociálka nemohla, poněvadž těch několik volných dcm2 v předsíni by asi na vyplňování papírů nestačilo. Opakovalo se – nezvládám práci a děti(?) – děti tudíž neměl kdo naučit, že prádlo a jídlo a ostatní mají jiné umístění. Druhý model – bydlím s dětmi u rodičů.. nezářné příklady táhnou. (odpusťte mi ten eklhaft, ale když jsem viděla, jak larvy much padají do dětské postýlky, jelikož ani pavučiny kolem všechno nechytí) – dokoupila jsem ocet, sodu.. byla bych pro ty rodiče vzala i nehašené vápno – ale když slíbili, že se polepší….
    Máte naprostou pravdu, OW, samota, krize, deprese – propadá se mi takto kamarádka před očima (její domácnost s ní). Venku – dobrý. Doma? – odsunete zbytky z minulého týdne, abyste si měla kam hrnek položit atp. Potomci se do pomáhání nehrnou, neboť důsledná kontrola úkolů chybí a dokola a dokola….

    • oldwomen napsal:

      Ano, nejtěžší je první krok. Kdysi dávno jsem potřebovala připravit stěnu na omítnutí. Oškrabat letité vápenné nánosy, omlátit odfouklou omítku… Už dospělé robátko se ksichtilo, že to teda nemůžeme zvládnout, že tohle dělá firma… Postavila jsem se na žebřík a začala se špachtlí u střechy. Robátku bylo blbé se koukat, stouplo si u druhého konce zdi na židli……. asi po dvou hodinách jsme splachovali prach z hrdel lahváčem. Robátko nevěřícně zíralo na to, jaký malilinký kousíček nám chybí a vyslovilo neoddiskutovatelně pravdivý výrok: „Nejtěžší je první krok.“ A už druhý den řádil po připravené fasádě zedník.
      Každý se někdy dostaneme do stavu, kdy vše řešíme nečinností a slovy, že to počká. Někdo se dokáže vzpamatovat sám, jiný musí být nakopnut.

  2. Vlaďka napsal:

    To nemusíš koukat na reality šou, u nás na vsi taky pár takových exotů máme. Jejich domům se vyhybáme obloukem a dáváme si sakra pozor, abychom byli v obchodě dřív, než oni a mohli si nabrat čistých rohlíků. Nedej bože, abychom se v tom krámě sešli společně!!!! Neustále otálíš v pozadí, jen nestát frontu poblíž dotyčné osoby, klidně pouštíš lufťáky dopředu, že jako máš času dost a necháš je ochutnat místního koloritu plnými doušky. Jinak ten kurz ti móóóc závidím, až zelenám. Já mám od p. IP pouze malinký certifikátek, ale kamarádka to dotáhla i na pokročilou krajářku. Nějaký čas potom učila na soukromé střední škole oděvní design – právě paličkovanou a jinou oděvní výtvarnou tvorbu. Bohužel jí tu školu zavřeli. Ale myslím si, že šikovný člověk se uchytí. Teď budu mluvit sama za sebe – při zaměstnání se to ale dělat nedá. A na plný úvazek bych se do toho rizika bála jít. Já si to nechávám jen jako velkého koně pro radost. Můžu ti ale říct, že když máme školní jarmark, naše paličkovaný věcičky jsou do dvou hodin vyprodané a můžem brát i objednávky.

    • oldwomen napsal:

      Spadlo to do spamu, WP takhle občas laškuje 🙄
      Hm, krajkařina… nemyslím si, že bych si jí vydělala na povinné odvody do státní kasy. I když když vidím cenu krajek… Jenže když není kupní síla …
      V každém případě mě to baví, je to práce, kterou mohu dělat doma. Hned po vzorníku najedu na velikonoční vajíčka – pásková krajka s výplní a zkusím je prodat na farmářském trhu. Mám zažádáno o registraci prodeje mléka a mléčných výrobků ze dvora. Když se zadaří, tak bych mohla se sýry (a dělám opravdu dobré) do trhu a přihodit k nim, co by zrovna bylo navíc – vajíčka, vrh králíků, kůzlečí, jehněčí, salát… a myslela jsem, že bych k tomu před vánoci a velikonoci připaličkovala či přiháčkovala pár ozdobiček. Kurz v VSUŘ jsem měla v záloze a ani jsem nepočítala, že bych se mohla k paní Proškové dostat, spíš jsem to jen zkusila, co kdyby, a ono to vyšlo. Mám radost. Je to kvalifikace navíc a řemeslo k tomu. A mám alternativu, kdybych nedostala mléčnou kvótu, nemusím se hned věšet, protože provázek se motá kolem krčku paličky a ne kolem mého krčku 🙂
      Svět je v rovnováze – když nevyjde jedno, tak prostě to druhé či další prostě vyjít musí.
      Jo, napaječka je zase funkční, ale močálu ve stání ubylo jen trošku 😦 . Škrábla jsem si fest.

  3. samazakanalem napsal:

    No nevim. Nerekla bych, ze lidi neuklizi proto, ze jsou opusteni, nebo ztratili praci atd. Spise to v nich bylo vzdycky a nejaky zivotni zlom to jen vytahl na svetlo, i kdyz je fakt, ze nekdy dovede cloveka zivot zlomit tak, ze uz pak o nic nedba. Za timhle bordelem doma se vesmes skryva jen obycejna lenost a taky neschopnost si zorganizovat domaci praci a pak se prinutit to udelat. Jsou totiz lidi, kteri si klidne sednou do neporadku, ci lehnou, a je jim to jedno. Nemaji estesticky citeni v pravym slova smyslu, takovy to praticky a nevadi jim, ze maji doma neutulno. Znam plno rodin – bacha, i u nas – kde je curbes ze se clovek nestiha divit a vadi jim to? No mozna tak obcas, kdyz uz binec preteka az moc. Ti lide nejsou opusteni, maji deti, a stejne neuklizi ani proto aby ty decka nezili v neporadku a nedychaly hnusy. Dle myho nazoru je to, jak kdo bydli i kdyz je treba momentalne sam odrazem jeho prave osobnosti. Protoze sem tam se neco rozhazet muze, koberec nemusi byt vzdy denne vysat, troska prachu ulpet muze, ale ma-li nekdo kolem sebe dlouhodobe plno nepotrebnych kramu nahazenych bez ladu a skladu, na zachod se malem neda jit, v koupelne des bes hruza, tak to znamena predevsim to ze ma svou mysl zahazenou kdovi cim a je proste prase kterymu to nevadi. To je ovsem kazdeho vec. Ja bych v necem takovym zit nedokazala. Omluva tu plati jen pro ty, kdo uz jsou prilis stari, ci nemocni tak, ze maji problem vubec dychat.

    Jinak teda asi mam stesti, ale v UK jsem se jeste nikdy neocitla v domacnostech, kde se toci tyhle porady. Naopak vsecky me kamosky maji doma cisto az neskutecne. Taky to clovek vidi, kdyz jde kolem tech oken bez zaclon, to se nekdy proste zakouka dovnitr, aniz by chtel, a vetsinou tam nic tak hroznyho videt neni……ale je fakt, ze anglani jsou nekdy dost neporadni, nebo spise berou veci nekdy prilis salamisticky. Na druhe strane maji vesmes aspon min zahazeny domacnosti nabytkem nez my u nas doma. Prumerna ceska domacnost je tak zavalena vsim moznym i nemoznym nabytkem, kde se vystavuje, ci povaluje kdejaka blbina, az to ani neni mozny. Uznavam, ze prumerny anglicky obyvak kde je jen sofa, krb, telina a nejaka mala skrinka je nekdy trosku nudny a studeny, ale aspon tam nejsou ty obvykly lapace prachu co ma u nas plno lidi porad jeste ve staromodnich rozlehlych stenach apod. Jako astmatik nemam tohle rada. To radsi at je barak poloprazdnej, dotvorenej do tepla nejakou peknou drobnustkou…….ovsem, at si kazdej zije jak chce.

    • 747 napsal:

      Baže, že! 😀

    • oldwomen napsal:

      Asi jsem to napsala neobratně. Naprostá většina životních příběhů obyvatel vlastnoručně vytvořených skládek je jako přes kopírák. Nevydejchali nějakou životní změnu, sešoupli se do deprese (v pravém smyslu slova této diagnozy) a to je jízda dolů jak po tobogánu. V depresi ten binec i vidíš, víš, že bys měla vstát a sebrat papír z podlahy a hodit ho do koše a vidíš ty chuchvalce prachu, ale prostě to nejde, nemůžeš. Po nějaké (sakra dlouhé) době se sice zberchali, ale už najednou nevěděli kde začít… a začali hledat výmluvy proč žijí tak jak žijí, aby alespoň sami sebe ve vlastních očích očistili, ospravedlnili.
      A právě těmhle ten dryáčnickej kopanec do zadele, dle mého názoru, pomohl a je šance, že se zpět hned tak nevrátí. Je jasné, že tam, kde se superuklízečky vrátily po dvou týdnech a v baráku nebyl ani utřený prach, tak tam během pár neděl zase nebude pro binec kam šlápnout.
      Neposuzovala jsem úroveň bydlení za Kanálem.
      Pokusila jsem se na pořad upozornit. Ne pro tu jeho bulvární prvoplánovou část, která mu docela určitě dělá zajímavou sledovanost, ale proto, že jsou tam recepisy, kterak bez těžké chemie likvidovat sajrajt, proto, že tam jasně říkají, co se doma dokáže pomnožit za týfusy a jaký pobyt mezi tím může mít (a zpravidla i má) zdravotní následky. A v neposlední řadě hlavně proto, abychom si víc všímali svých kamarádů, sousedů, známých. Neléčené deprese nekončí jen smetištěm v kuchyni. Mnohem častěji končí tragičtěji.

      • 747 napsal:

        😀 Jo, ten seriál ukazuje extrémy, ale podle mě jde v podstatě o líné lidi, kteří jen ve své depresi našli dobrou výmluvu pro svoji lenost.
        Na druhou stranu znám pár domácností, kde je bordel skoro stejný jako v těch televizních a po nějaké depce ani stopy -prostě jsou to jen čuňata a takový je jejich životní styl. Vždyť i ve „Výměně manželek“ se pár takových čunčat předvedlo. Většinou -jak už bylo zmíněno v mém dávném povídání o cuchtách- jsou to domácnosti ženských náruživých kuřaček, rádoby-intelektuálek, které nedokážou udržet při životě ani jednu živou kytku, jednu polovinu dne prokecají na telefonu, druhou prosedí u televize -kde by pak vzaly čas na nějaké šmejdění s hadrem? 😆

  4. lukrecia napsal:

    Dobrý den, omlouvám se, že vstupuju do debaty, ale nevydržela jsem. Hromadění svinčíku je do jisté míry i choroba. Osobně nejsem zkřížená s vysavačem, ale to, co ukazuje „Máte doma uklizeno“ je fakt hrůza! Není omluvou, že někomu tohle vyhovuje, tady už je ohroženo zdraví i ostatních, nejen těch „bordelářů“. Domnívám se, že zmíněný pořad je zase jenom „realityšou“ a to, co nám nabízí, je dobré brát s odstupem. Taky se dozvíme všelijaké vychytávky. Ono na tom něco bude: člověk, propadající se do depky, se o pořádek kolem sebe stará až v poslední řadě. Jakmile se ale donutí, či je donucen, uklízet, je na cestě zpátky. Někdy se zadaří, někdy zůstane pohlcen. Pokud ten pořad pomůže jedinému člověku, třeba z řad diváků, není to pořad zbytečný.

  5. lukrecia napsal:

    Pořád si myslím, že existuje jakási střední cesta: vyváženost mezi přijatelným nepořádkem, což symbolizuje třeba zrovna ten den neutřený prach, nebo nádobí, odložené ve dřezu a hospodyně, uvelebená s kafíčkem před telkou, kde si užívá klídek, protože děcka si zrovna vyšly na dvorek a ke všemu se dokonce ani neperou! Navíc je příznačné, že vady na kráse domácnosti zvládáme tím, že si zvykneme, něco prostě nevidíme. Cizí člověk vleze do bytu a hned vidí okno, pomalované dětským prstíkem! Jsou závady takřka neodstranitelné, ledaže by hospodyňka vzdorujícího chlapa donutila se samopalem v ruce. Myši v kuchyni, to už je příliš, ale mám podezření, že před natáčením nechala režie pořadu nějakou tu myší mumii na místo natáčení „šoupnout“, aby se diváci víc otřásali!

    • oldwomen napsal:

      Osobně si myslím, že normální člověk denně negruntuje. Že jsou takové samozřejmé věci, jako je spláchnutí WC ihned po použití, odpadky umístěné okamžitě do koše… pak takové ty jednou denně – umytí nádobí, vynesení odpadků… a pak ty týdenní – zapnout pračku, povysávat, utřít prach…
      Nevidím tragédii, když nádobí od snídaně zůstane v dřezu a batole oslintá dveře.
      Normální člověk – návštěva dokáže rozlišit rozdíl mezi provozním nepořádkem a dlouhodobějším nepořádkem. On je ten rozdíl i cítit.
      Jo, myš. Než jsem pevně zakotvila, tak jsem se často stěhovala. A při úklidu kuchyně (než si jí zasviním svým) jsem nacházela hodně podivností hraničících s bakteriologickými zbraněmi. Naučilo mě to před předáváním bytu kuchyni vygruntovat ještě pečlivěji než před prvním vaření. Té myši v zásuvce věřím, že byla autentická.

      • 747 napsal:

        Přesně tak! Zalezlá, dlouhodobá a fakticky trvalá špína je vidět a cítit. Obyčejný, jak říkáte provozní, nepořádek -tedy, že byt není právě připraven pro focení do katalogu -je víceméně normální všude, kde se opravdu žije.
        Ten první případ je pro otrlou úklidovou četu a minimálně osmihodinovou směnu, ten druhý je pro paní domu obvykle tak na hodinku či dvě výsledek vydrží v tom nejlepším případě cca 20 minut -než to dětičky uvedou do původního stavu. 😀

        • oldwomen napsal:

          Jo, celkem dobrej ftípek je, když víte na tuty, že víkend je váš, protože dítko je u tři sta kilometrů vzdálené babičky a manžel na opačném konci Evropy, tak uděláte v pátek odpoledne leteckej den v celém bytě – všechno z polic ven i skříňek, stáhnout postele, strhat hadry z oken , kytky narvat do sprcháče……. A ve chvíli, kdy čekáte, až se domele první várka v pračce a pípne myčka s první náloží hodobóžovejch talířů a dáváte si uprostřed tý spouště dvojku ryzlinku na jediný volný a vošlapaný židli s nohama hozenejma v náhle prázdné knihovně a pouštíte si muziku, kterou nikdo v okolí neposlouchá a přemýšlíte, jestli s támhletou kopicí odborných časáků půjdete do antikvariátu a nebo je šoupnete do kontejneru, tak zazvoní zvonek a do dveří se hrne cizí bába, že je sociálka…..

          • 747 napsal:

            No, fuj! Skopnu bábu ze schodů, ať se příště ohlásí slušně předem a du v klídku dopít…. 😆

          • jolana88 napsal:

            baby na nevhodnej čas maj snad školení. příííšerné ovladačky zákona schválnosti – moudře necháváte hrnek při skopávání doma – vytoužená brynda by se mohla vyšplíchnout 😉

  6. samazakanalem napsal:

    Tak ze byla nekde v byte ci dome jiz vysusena mys, ci co, to bych verila.. Bohuzel, i tohle jsem uz videla u nekoho na vlastni oci. Nebo taky to, jak v rodine kde jeden byl VS s akademickym titulem a druha povolanim vrchni sestra zustavalo lejno od pudla, ktery bezne kalel a mocil kam ho zrovna napadlo, odkopnuto klidne v kuchyni pod stolem, nez se za tri dny uz konecne teda nejak uklidilo….ani deticky nebyly o moc cistotnejsi, nez rodice, ackoli uz taky studovali hodne narocne obory. No bodejt, kdo by je to naucil.

    Pomery v UK jinak klidne kritizuj. Muzu ti rict, ze to, co vidis na nekterych tech tzv. state estates, ci-li neco jako obecni byty, se u nas vidi tak leda v Chanove…..uznavam, ze ty byty nejsou nic moc ale vzhledem k tomu, ze za ne ti lidi bud neplati a nebo jen neco malo, mohli by si toho vic vazit, ze maji vubec strechu nad hlavou. Obvykle tam zije desna sorta…a mezi nima nekdy nasinci, kterym je lito dat vic penez za bydleni. Mno. Vsude je proste neco. Taky to potvrzuje zname pravidlo, ze co je zadara toho si lidi nevazi.

    Jasne, provozni mirny neporadek, zvlast, kdyz ma clovek deti ktery si musi na vsecko sahnout, hraji si a uci se atd. je neco jinyho, nez zazrana stara spina. Ovsem ani to bych nebrala tak tragicky. Jsou lidi, co uklidu moc nedaji, nejak to proste pohoni, ale je s nima jinak prijemne, vesele a clovek ten pobyt v takovym prostredi proste cas od casu nejak zkousne. Kdyz je sranda. Ovsem protivna, nechutna a smradlava furie ze zanedbaneho baraku je narez….Kazdej ma taky jinde prah citlivosti. Co se mne muze zdat jako chaos, muze jiny vnimat jako normalni prostredi. Se mnou je ten problem, ze proste nemam rada kolem sebe moc veci, zahazeny prostor. Vetsina kramu mi prijde jako lapace prachu, coz astmatik tezko nese, a navic to vetsinou jen zavazi. Ma predstava idealniho bydleni je satna, kde je veskery obleceni, boty, kabelky, kufry atd. uzavrena v dobre rozdelenych skrinich, je u toho stolek a zidle a clovek ma vse pekne na jednom miste. V dalsich mistnostech, a nemusi jich byt moc, jen letmy, lehky nabytek, sem tam, kuchyn dohromady s obytnym prostorem, zadne zbytecne dvere, schody, vse vzdusne, lehce pruchodne, svetle. Koberce mi nevadi pokud to nejsou ty nejhorsi umeliny co pachnou po par mesicich uzivani, na oknech neco mit musim ale zase – jen neco lehkeho. Zadny pohazeny kramy a vystava slozenek od lonska na jednom stolku, tricka, co by se jeste mohla hodit v kosi v obyvaku, stare pohlednice zastrkane kdovi kde, kde jen chytaji prach, zadna vystavka lahvi nahore na kuchynske lince. Ovsem konvicky by mi tam nevadily, ty do kuchyne patri :-). Ja jsem proste v tomhle minimalista. Cim min kramu mam kolem sebe, tim min musim uklizet a tim lehceji se to udrzuje. Kdyz maji veci sve misto, je zivot domaci zivot jednodussi.

  7. samazakanalem napsal:

    Pardon, mam tam chyb jak much. Dneska pisu vsecko s chybama celej den, i v praci me to nejak tezklo…to dela ta dlouha dovolena a navrat z ni. Clovek je jak kdyby se prave vylihnul.

    • oldwomen napsal:

      V poho…
      Osobně nesnáším závěsy, záclony, dečky, celoplošné koberce, kýčovité sarapatičky, koupelnu zavalenou lahvičkama, tyglíkama…. Jsem trošku úchyl, protože preferuji otevřené knihovny a knížek mám hodně.
      Doufám že až pojedeš na vánoce domů, že tě budu moci pozvat a poletovat asi tak půl metru nad zemí, jak se budu nadnášet z radosti, že konečně mám kuchyni i s vodou a odpadem a dřezem… A možná že už i s kachláči s kačenou v kuthanu 🙂

      • 747 napsal:

        Sííím. Co to je tyglík?! 😯

        • oldwomen napsal:

          Tyglík je nádoba kónického tvaru opatřená uzávěrem, jedno zda hermetickým a nebo korkovým či šroubovacím. Tyglíky bez pokličky, ale zato na dlouhém bidle najdete třeba u tavících pecí – žufan na prubnutí taveniny, pak z laboratorního skla v lékárnách a laboratořích a docela určitě na ně narazíte u alchymistů a mistrů lučby 🙂
          Při troše fantazie a nadsázky… džezva na přípravu kávy připomíná tyglík.

  8. lukrecia napsal:

    Některé prachodržiče znamenají vzpomínky. Mají pro majitele zvláštní význam. Zlé je, když taková památka skončí obalená pavučinama. To s tím gruntováním a přicházející sociálkou je ze života, mám stejnou zkušenost, tyhle ženské mají nějaký extra smysl jak vytočit ubohé oběti.
    Osobně se domnívám, že provozní nepořádek je super, ale když otevřu skříň, musí tam být pořádek, tady zodpovídám já a ne nevinná dítka. Taky jsem jednou vstoupila do domácnosti, hodně se přibližující hrůzným místům z uklízecího pořadu. Byl to nezapomenutelný zážitek. Hospodyňka, matka dvou synků, pracovala jako uklizečka! To už pak člověk jenom zírá. Nevěděla jsem, jak rychle odejít, přilepila jsem se k podlaze, kde bylo cosi rozlitého a již zasychajícího a pevně věřila, že si odtamtud nepřinesu salmonelu. Kafe, které jsem se donutila vypít, abych „neurazila“, mi asi dodnes leží v žaludku. Netuším, co v tom hrnku plavalo. Byla jsem pitomá, leč zdvořilá.
    Teď se mi stává, že se vydám něco uklidit a cestou začnu dělat něco jiného, pak se divím, že jsem neuklidila, co jsem si naplánovala, vydám se to napravit, cestou mě napadne, že ještě udělám tohle a tamto… Taky moc úžasný systém.A nikdy nekončící souboj s pavouky, to je na venkově, ve starší zástavbě taky trvalá zábava.

    • 747 napsal:

      To se mi stává taky -to s tou další činností na trase k původně úplně jiné -výsledkem je nejčastěji to, že udělám co nemusím a neudělám, co je třeba. Nejčastější je to teda na zahradě. Musím se zamyslet nad správnou volbou trasy -čím kratší, tím vyšší šance, že udělám i to, k čemu mířím, ale zase někdy jsou ty „pracovní odbočky“ příjemné a překvapivé! 🙂

  9. jolana88 napsal:

    Nedávno jsem za přístup – běžný nepořádek je projev života, týden nemyté nádobí znakem lenosti – byla označena za snoba – ale JSEM NORMÁLNÍ – DÍKY,DÍKY… na druhou stranu – paní, co mne jako návštěvu nutila umýt si ruce ihned po příchodu jsme taky rychle opustili. jsou místa kam nejdu, když nemusím, a to ještě radši stojím mezi dveřma(cuchty od 747 mám v živé paměti – potkávám je imrvére, jak říká správný Čech). …pro odlehčení co se Vám může stát, že VLASTNÍ dítko (buzeno myj si ruce, splachuj, nesahej do koše..)- vtaženo do těchto poměrů, nemajíce sociálních předsudků s fofrem přišupajdí, aby Vám sdělilo, že potřebuje umýt umyvadlo, aby si mohlo opláchnout ruce 🙂 Jinak – většina lidí,co depresi částečně porazí (je to diagnoza doživotní) má tendenci udržovat pořádek za každou cenu – seznamy jsou seznamy…

    • 747 napsal:

      To jste hrdinka! Do mně by taková hostitelka kafe ani vodu nedostala. Máme známou, která má podivný zvyk -sedne na sófa a dlaní si obejme podrážku bačkory na noze přehozené přes druhou -a pak vám těmi ručkami přijde naskládat na talířek zákusky, sušenky, křížalky…. Nabídněte si! :mrgreen:

  10. Witch napsal:

    A dejte pokoj s převelikým leštěním… Dneska si už docela uklízím pro radost. Někdy. Od dvanácti jsem měla na hrbu úklid bytu a dostávala sodu, když jsem neuklidila i dospělácké věci. Třeba zastlat rodičovské letiště, to byla pruda. jak já se těšila na otroky! Prdlajz. Mládež mne už vyvedla z omylu, že by s něčím pomáhala, natož si uklízela po sobě sama. A jsem já služka? Nejsem. 😛
    Taktéž máme odstupňován pořádek na to, co uznám jako snesitelné já (a občas se toho dosáhne), co uzná moje matka To sebou musejí mrsknout) a pozor, horor – co uzná moje tchýně. Ta neuzná nikdy nic, ale aspoň dělá, že jako viděla výsledek uklízení, zbytek jde na mou hlavu.
    Aspoň, že jsem fikaně nastolila příkaz, že když si někdo přivede návštěvu, musí máknout. Což obnáčí cca normální podíl mládežnické práce doma z našich mladých let. 😉 Ale jak kluci balí holky, tak je to častěji 😉
    Jo, právě touto dobou si připomínám, kterak jsem se odvrátila od pulírování bytu. Když jsme měli 1+1 se 3 dětmi, byl tam binec, jen se otočilo polštářem. Potom jsem si pořádně nevěděli rady s větším bytem a barák jsme nakonec mohli v pohodě spravovat, protože nám místnosti „navíc“ nechyběly. Jenže tehdy byl mužíček doma po úrazu a chtěl diskutovat a povídat si a obsadil místo, kde bych se třeba v kuchyni mohla hemžit u nádobí. On stejně nesnesl, abych cokoliv dělala, včetně spravování fuseklí (pračka jet mohla, to ano), protože měl depku, že je invalida. A že kdokoliv něco dělá a on nemůže. To bývala úplná špiónovština, stihnout umýt schody, nádobí a uklidit!
    No a teď si před svátky připozlomil tlapku, takže se i tohle v menší míře vrací. Navíc se strachem, že si ten tvrdohlavec zase dokazuje, jak je soběstačný. Včera jsem dvě hodiny nebyla doma a už vlezl do vany na sprcování. Já myslela, že si ho zabiju sama 😦 Nejde o to, že to zvládl, to je fajn, ale že by se nedovolal pomoci, byl v baráku sám – a věděl, že po dvou hodinách dorazím! Když vím, co uklouznutí s odvápněnými kostmi dovede, krucinál, mám to v práci několikrát do roka… GRRRR.
    Já bych radši denně kamenný schody drbala rejžákem, než předchozí měsíc znovu… Jsou holt hodnoty nastavěné různě. Za počítačem mám pavučinku, ale už není obydlená 😉

  11. jolana88 napsal:

    Omlouvám se, asi jsem se špatně vyjádřila:
    ad leštění – s tím umyvadlem to bylo tak, že přes špínu lety usazenou mýdlo nebylo ani vidět
    ad domácnost – razím heslo – nežiji, abych uklízela. Pokud se někomu momentálně nelíbí- uklizivo najde v předsíni. BTW- to je výrok, který mi tchýně nikdy nezapomene … Bývali jsme početná domácnost – věčně víc než vlastní tři děti, jelikož si vodili i návštěvy, ale dělení práce urputně posílilo mé organizační schopnosti (do kolika je jaký kroužek, co tedy kdo může stihnout..) – jestli Vám (dětem) v porodnici řekli, že máma je služka, tak lhali!-
    a jinak – pavouci nosí přece štěstí 😉

    • Witch napsal:

      Neomlouvejte se – alespoň mně ne 😉
      Já pod „leštění“ nacpala všechno pulírování. Zrovna včera jsem si o té pavučince říkala, že už musím zvednout zadek a nevymlouvat se na pozorování domácích zviřátek 😉 A zapomnělalaláááááá 😉

  12. 747 napsal:

    No nic, tady samá práce a uklízení, tak raději jdu taky něco dělat……… 😉

  13. oldwomen napsal:

    Křižáky si hýčkám. Jsou tuze užiteční. Mám 4 kokony na verandě a vydrží tam až než se mladí rozlezou. Takové ty vlasové pavučiny co visí od lustrů a takové to chmýří pokoutníků likviduji při každém hloubkovějším vysávání. (jednou, dvakrát měsíčně).
    Jo a máma a manželka nejsou služky. Howgh.
    du vyndat knedle z kastrolu a mlátit paličkou do poklice. Oběééééd.

    • Witch napsal:

      Křižáky mít, júúúú, to by byla sranda! 🙂 U nás se pavouků nebojím jen já. Snad bych i tyhle chytala do ruky, jen abych si užila pištící svalnatce 😉

      • oldwomen napsal:

        Mám v létě nachytat dospělce a poslat? Jak strejda Sam emerickýho broučka? 🙂 Ale ono už nejsou tak bytelné krabičky od sirek.
        Sobotní perla: nadirigovala jsem někdy kolem osmé ranní robátka, že když chtějí obědvat někdy mezi polednem a půl druhou, tak MUSÍ nakrájet rohlíky na hrnkový knedlíky, vytřít kuchyni a umejt hajzlík. Jinak bude oběd v době, kdy normální lidi večeří. A šla jsem si po svém každodenním okolo zvěřince. Čéče a bylo a bylo toho uděláno i víc. Byla jsem ráda, protože počasí astmatikům nepřeje a na hnoji jsem se propotila jak v létě na seně. Uklohnila jsem ty hrnkáče, ohřála pajšl, zapla myčku, zavolala mlaďochy k jídlu a než se dovrtí předchozí náplň a budu moci myčku narvat tím po obědě, tak jsem se zabalila do deky k Čapkovi a usnula. No a probudila jsem se soumrakem. Kuchyně čistá, mlaďoši nechtějí večeřet, že si jen jablíčko a jestli nechci čajík… Tak jsem večerně oběhla zvěřinec a mám volno. Mizím k Dobrým holubům a herduli 🙂
        A aby toho pozitivního nebylo při sobotě málo 🙂 jen tak mezi řečí jsem zjistila, že stále umím takové ty věci, které jsou u zvířat denně potřeba 🙄 – vlastní číslo matice, početní operace s maticemi, řešení soustavy rovnic pomocí matice. Jedno mládě má před první zkouškou z matiky. Počítá a neběhá se ptát, tak asi pochopilo. No jo, za půl roku nás čekají derivace 🙂 😛 😀

        • jolana88 napsal:

          diabolky ještě vyrábí 🙂 tajně jsem sice doufala, že si zřídíte zasilatelství s domácími výdobytky, ale.. já je chytám na chodbě – a měly byste vidět, jak silné pohlaví umí při výskoku zavýsknout 😕 teď jsem odhalila, proč jste v naší rodině tak oblíbená… Já si počtu – vždycky je o čem a styl a tak vůbec.. ostatní táhnou „po čuchu“ – matika je matika. papírky, kde se občas objeví i nějaké číslo jsou u nás poměrně běžným jevem (já skončila sice u derivace, k determinaci to nedotáhnu) Zjistila jsem, že v těchto věcech je i můj nový slovník nanic, neboť pojmenovat binomickou regresní analýzu stejně nedokáže.stačí několik klikyháků – a všichni (kromě mě) měli jasno. na druhou stranu – zjistila jsem, že takové věci jako podojit a vykydat se u počítače taky nedají zapomenout, hned mi bylo lépe. Prosazování těchto dovedností do praxe u notebuku mi sice činí menší problémy, ale já to nevzdávám. více perel …

          • jolana88 napsal:

            ten šmajlák je špatně – mělo vyjít ❗

          • oldwomen napsal:

            Determinanty jsou sranda, ale na minory bych se musela kouknout. Vím, že u nich je nejvýhodnější používat řádky s nulou….. ale přeci jen těch let….. a kdo by počítal matice, když je skvělý program MatLab….že jo.
            Ehm, u mne se zápis do indexu konal dáááávno, pár let počítám už jen snesená vejce a podobně vysoce, ale mládě má první zkouškové… Nějaké „plevelné“ předměty už sfouklo, matiku a fyziku si nechalo na závěr, termín z matiky mu dejchá do ucha a oprávněně má slepený půlky k sobě. Utěšuji jej, že dělat matiku napodruhý je normálka, že zkouška je od slova zkusit… Nojo, matika – sejto adeptů a matikář přezdívaný Viktor Čistič…

            • jolana88 napsal:

              některé věci se prostě nemění 🙂 přítel skorodospělce povzbuzuje slovy“talentu se musí pomoct, jedině blbec se probojuje sám;zkoušky i kdyby za lidovku se do diplomu nepíšou a v praxi se na známky nikdo neptá. Podívej se na mně-neumím pořádně vyměnit žárovku(potvrzuji – levý pravý závit, miňonky a čokoláda – do smrti utajeno)- a taky jsem to zvládnul!“

  14. lukrecia napsal:

    Pavouků se běžně nebojím, ale kdysi jsme se nastěhovávali do nového bytu, já otevřela špajz a tam, v rohu, tam to bylo! Křižák a obrovitý!!! Já viděla, jak zle na mě civí těma svýma hnusnýma očima a nepochybně si brousil klepýtka, nebo co to měl! Hnus. Jinak mě děsí potkani, a to i v telce. Vědomí, že se během mé nepřítomnosti vesele prohánějí ve chlívě, ve mně vzbuzuje krajní odpor ke vstupu do zmíněné prostory. A to jsem svého času viděla rómské děti, jimž krysy vlezly do postýlky! Pokousaná batolata přivezli do špitálu zrovna, když jsem se tam připletla. Když saniťáci popisovali, z jakého domu hrůzy jedou a co viděli, málem jsem potřebovala první pomoc – a to nejsem žádná slabá ženská. Dodnes mi při vzpomínce běhá mráz po zádech . Ty krysy pokousaly děti i v obličeji. Je to už hodně let, ale toho se nedá jen tak zbavit. A nedávno jsem se dočetla, že přehnaná pořádkumilovnost oslabuje dětský imunitní systém. Takže nezbyde, než najít střední cestu. Někdo má vrozený cit pro vyváženost, ostatní se v tom plácají a jsou i tací, kteří mají svinčík rádi! Když takové čuně žije v blízkosti normálně čistotných lidí, je to k uzoufání.

    • oldwomen napsal:

      Potkani….
      V pokročilejším věku konečně začínám chápat babiččino až obsedantní chování. Všechny vstupy do kanalizace musely být zakryty. Dekl na záchodě, zašpuntovaný umyvadlo, mřížka kanálku v prádelce zatížená dlažební kostkou….
      Já a potkani – jejda, samostatný námět na blog.
      O cikáňatech pokousaných potkany jsem slyšela na počátku osmdesátých let v Písku od sestry z dětské intenzivky.
      Myslím si, že každý extrém je škodlivý. Mimochodem, polyteistická Indie… snad každé zvíře je božstvem a má svůj chrám… Mají i tam i kult krysy (s ohledem na podobnost krysy a potkana a hlavně na vzácnost výskytu krys si myslím, že spíš uctívají potkana) a krysí chrám, kam jim nosí baštu, totiž obětiny a taky lijí mléko do misek. No a vodí tam batolata, aby z těch misek, co jsou volezlý 😦 upily. Buď je skolí leptospiroza – bůh si vzal, nebo přežijí a mají protilátky na hodně dlouho. Jsou i bezpečnější způsoby očkování 🙂
      Volně se prohánějící potkani v chlévě – Lukrecio, Lukrecio, deratizovat, deratizovat, deratizovat. A pak ještě deratizovat, deratizovat a deratizovat. Doporučuji kumarinové preperáty, lepové pásy, spolehlivá perverzitka je přistrčit sud ke stěně nebo nečemu, po čem mohou lézt a do sudu dát něco pro ně dobroučkého. Potkan spadne ale ven už nevyskočí. No a s lapeným myšákem si snad už manžel poradí.
      Hm, ještě jedno šmudlovské – viděla jsem kdysi pořad, někdo byl chorobně posedlý hygienou, denně přemýval i nepoužité nádobí, drbal kolíčky na prádlo a vyvářel šńůru, ruce si myl neustále – taky jinak nastavená priorita. A tak v tom pořadu popisoval, popisovala, baba to byla, jak po noci s manželem nespala, protože takové znečištění všeho a druhý den desinfikovala ložnici… V druhé půli pořadu mluvil psychiatr, jak tyhle pacienty učí být zase normálními čuňaty. Že je nutí sáhnout na podlahu a bez umytí rukou jít jíst oběd, že je pouští do sprchy jen jednou denně….
      Asi mám kliku, nikdo v mém okolí se neblíží žádnému z probíraných expertů.

  15. lukrecia napsal:

    Deratizace proběhla, oni potkani jsou chytrolíni a z družstevního prasečáku, kde perfektně zvládli pracovní dobu a věděli, kdy jdou zaměstnanci domů, dělali cvičné nájezdy na okolí. Taky pomohlo sklo do nově vytvořených děr, to oni taky neradi, i zadařilo se, hlavně, když byl zlikvidován prasečák. Teď máme pro změnu souseda, který si vozí práci domů – a dělá v prasečáku, pěstuje psí smečku, slepičí hejno a za vším se potkani táhnou jako za lahůdkářstvím. Je to nekonečný boj. Druhý zase chová koně a kde jsou koně je co?! A já, stačí abych zahlídla nutrii, omdlívám a rozklepu se. Ty uklízecí baby bych ale zavolala na jedny dřívější sousedy, kteří měli tak zapráskané hospodářství, že ty hlodavce stříleli za bílého dne vzduchovkou rovnou z kuchyňského okna!

    • oldwomen napsal:

      Jo, sklo je dobré. Mám celkem velké hospodářství, skoro na každém dvorku v okolí je nějaká drůbež, je tu hodně koní, chovné svině. A potok na dosah. Biotop rovný potkanímu ráji.
      Musí tu mít hnízda. Ale ani na sněhu jsem neviděla jejich stopy. Občas najdu mrtvolku (deratizujeme všichni) a občas, v pozdním jaře a to ještě velice vzácně, zahlédnu „turisty“.
      Máme tři vořechy, které jsem od štěněte chválila za vyštěkání myši, za její zadávení. Podle jejich chování usuzuji, že se mi podařilo potkany vykázat za hranice našeho pozemku. Nejsem naivní, na návštěvy k nám docela určitě chodí. V nepravidelných časech se a po setmění se chodím dívat do kurníku, do stáje, ke králíkům. I to, jak slepice hřadují a nebo jak jsou roztažené po podlaze signalizuje, zda jsou rušené při spánku a nebo ne. To samé králice, když mají mladé – ta která roztahá hnízdo, tak ta je rušená myšákama – stačí i ty malé šedé domácí.
      Za to mi v zahradě řádí krtek nebo hraboš. Podle tvaru krtince to ještě neumím rozlišit. Ale je to síla. Kopka na kopce, nestačím rozhrabovat.

  16. Witch napsal:

    Křižáka si pěstuji na okně (za oknem) v práci, takže zdroj by byl, leč moje srdéčko soucitné tohle rodince udělat nemůže 😉
    Jdu omrknout zahradu, snad se neutopím.

    • oldwomen napsal:

      Já už byla, i s naloženým kolečkem. Je to na holiny. A něco pod zemí se asi koupe, protože zahrada je jeden krtinec na druhém. Vše čerstvé, včera jsem drobně řádila v rámci hnojování i s hráběmi. nevím, jestli je to krtek nebo hraboš, ale víc podezírám hraboše – krtek nežere mrkev a brambory ze záhonu.

  17. lukrecia napsal:

    Teď nechováme než pejska,ale bylo hůř! A dřina! Pochybuju, že dneska se to vyplatí. Možná, že ano.Tentokrát nad námi zvítězili ne tak potkani – pozor, stopy netřeba hlídat, oni dokážou vybudovat i podzemní komunikace, to člověk objeví, když se jednoho krásného dne proboří. Veverky si natahaly oříšky do pytle k vánočnímu stromku! Jinak si udělaly vigvam na jasanu, ale ty oříšky můžou mít na svědomí i myšky. Krtince dráždí hlavně mužského, on dokonce škodolibě jásá, má-li jich někdo na zahradě víc, než on! Zkoušeli jste nacpat do krtčí díry chomáč psích chlupů, lidských vlasů, nebo psí tentononc? To krtek nerad. On má citlivý nosánek. K potkanům v okolí – to je halt smůla. Sousedovic pejska, který „vyštěkával“ a byl to labrador, kousnul potkan do čenichu, když ho v pravé poledne vyštěkával zpod vozíku. Já ty mrchy nesnáším! Jak je ve vsi prasečák, jsou jistý. On stačí i nepořádný soused. Když s tím nebojuje a nechá tomu volný průběh. Stačí, aby měli přístup ke starým novinám a hned budujou byteček.

  18. lukrecia napsal:

    To máme vody, co? My málem zapadli autem na zahradě před garáží! Voda se z pole valí proudem a pak teče po cestě, naštěstí pryč od nás.

  19. Sendyman napsal:

    Ten pořad jsem viděl jednou a stačilo. Nechápu a nad cizím neštěstím se neukájím, že jsou na tom druhý hůř.
    Já teda dost dobře znám ty pocity, co popisujete v závěru, ale takhle…
    Považuju se za systematickýho bordeláře (klidně nechám ležet nějaký papíry v koutě na zemi – mám málo místa – než bych je pracně zakládal do šanónu, protože vím, že je budu zase za 2 dny potřebovat…), ale jednou tejdně si kutloch vyluxnu, dokonce i pavučiny jsem vysmejčil a M-16 vypulíroval, než přijel Eywin na nocleh!
    😀 😀 😀
    Nesnáším – Velikonoce=povinnej úklid, Vánoce=povinnej úklid.
    Sakra, vždyť se uklízí a vokna mejou průběžně a podle potřeby, ne?
    Tejden před Vánocema, venku -15 a mejt vokna…
    Sakra, umyl jsem naposled v půlce listopádu, když bylo +15!
    Copak sem blbej? 😀

    • oldwomen napsal:

      😛 Miluji Velikonoce, miluji Advent, Vánoce i Tři krále. Neuklízím. Teda uklízím, to ano. Ale že bych drbala dveře, cídila okna a pulírovala nepoužívané skleničky v sekretáři, protože se to tak má právě teď? To rozhodně ne. Takový ten hloubkový úklid dělám jednou ročně na podzim, když už je venku“hotovo“, ale ještě nemrzne. Všechno ze sklepa ven vybílit, vydesinfikovat, přemejt… dělám v červenci, když je největší hic a mám pauzu v senách. Zavařenin je minimum, do sklizně ještě chvíle zbývá…
      Týdenní vysávání, minimálně obdenní vytírání, mytí nádobí… to je běžný úklid. I v naší ruině je to pouhá intenzivní půlhodinka denně a není co řešit.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s