Před domácím mordem

Znáte to. Láska nehněvaná není milovaná. A pak také že co prý se škádlívá…. Jestli ono nám to prapraprabáby prabáb našich prapraprabáb (no, zpětně raději nebudu generace počítat, mohla bych se objevit v dobách, kdy byl vesmír rovnej jak nedělní ubrus a hvězdy visívaly na železných skobách) nevzkazují, že gender sem, gender tam a Emánek Cypů ať jde s nimi taky do pryč, když se dva vezmou a jsou spolu pár let a nějaký měsíc k tomu, tak častěji než vrkání a tokání lítají kuchyní hromy a blesky a sem tam talíř bezpiloťák se mihne či pěst proběhne deskou stolu a z ložnice se ozývá chrápání a nejoblíbenější milovací poloha je zadky k sobě. A že ten nekňuba a budižkničemu, co dávnému idolu nesahá ani po kotníky a do práce je ho třeba honit jak nadmutou kozu, je stále a pořád a až do smrti smrťoucí bude ten do kterého ses někdy před moc kily zamilovala. A že ta uječená škrinpícije a bosorka rozcuchaná rozkydlá, co furt otravuje a je věčně nespokojená s tím i oním v sobě stále skrývá tu něžnou vílu kterous chtěl mít na věky schoulenou v dlaních.
Joj, úvod dlouhý a skoro filozofický. Mimochodem, povšimli jste si také, že naprostá většina sporů vzniká z nedůležité maličkosti, které se jde povětšinou zasmát? Jen kdybychom se nebrali tak vážně. Jen kdybychom lépe naslouchali partnerovi. Kdyby….
Koupila jsem v říjnu dvě selata. Chtěla jsem, aby manžel udělal otevírání vrátek směrem do jejich kóje. Říkala jsem mu to jasně a požadavek podložila několika argumenty. Hlavní byl, že při otevírání uhýbá a couvá prase a ne já. Dozvěděla jsem se, že jsem blbá a že babka to měla tak a že přece ví, jak má vypadat chlív. Měla jsem se pohádat. Měla jsem udělat porcelánový letecký den. Místo toho jsem jen mávla rukou, že jsou horší věci na světě. Sakra hystericky ječet jsem měla. Každé čištění kóje mi selata zdrhla na dvůr a já trénovala cross při jejich nahánění. Nebo se motala krávě pod nohama a neskutečně jí prudila. Pak jedno zlehka odhodila hlavou, sele se svezlo po zdi a zmateně se vrátilo zahrabat do čisté slámy a bezpečí svého kouta. Za dva dny jsem je našla studené. Mělo pohmožděné srdíčko s trhlinkou v aortě a psi měli hody. Stane se. Druhé sele chvíli smutnilo a nežralo, ale šrotová kaše s ohřátou syrovátkou je velké lákadlo a hlad je hlad a kdoví, co se honí prasečí hlavou. Ale nestýskalo si dlouho, při čištění stání se sice jde projít a podívat se, co by se nechalo slupnout kozám a co teleti a co upadlo ovcím od pysku. Krávě se pečlivě vyhýbá.
Je to zvíře jezevčíkoidní, vyšlechtěné na maso, dlouhatánský v trupu štíhlá svině landrase. Když jsem zjistila, že je vysoká jako ovce a dlouhá jednou tak, byla jsem zvědavá, kolik asi tak může vážit. Na svou osobní váhu ji nedostanu, k decimálce mi chybí závaží a už se vidím jak svini lákám a přemlouvám, aby chvíli postála na prkně… Vepřové, když ještě běhá po dvoře se váží krejčovským metrem. Ale já vím, že váha váží a metr měří. Jenže jsou metry, rondo se jim říká, co jsou cejchované v kilech a ne v centimetrech. Když rondo v domácnosti chybí, není třeba se hned věšet. Pásmo, krejčovský metr, kus provazu má doma každý, změřit obvod prasečí hrudi (hned za předníma packama) je hračka (když má prase rypák zabořený v kýblu šrotové kaše) a převodní tabulky se seženou snáze než ono rondo.
Mám radost, jak sviňka pěkně roste. Týden před vánoci jsem se chtěla pochválit svému drahému a natěšit jej na vůni čerstvého prejtu a ovaru a pečených odkrojků a ….. že za měsíc, šest neděl zabíjíme. Prase mělo 98 cm po obvodu, to odpovídá nějakým devadesát kilům. Manžel se smál, až se za břicho popadal. Že se na toho chrta chodí koukat, když si jde ven zapálit. Že jen se objeví v prasečím dohledu, tak svině leze po vrátkách, protože je hladová. (Chuďátko prasátko. Je zvyklé, že člověk na dohled rovná se drbání mezi ouškama a na zádech.) A že jsem blbá, protože babka, co si ze školky pamatuje, tak ta teda měla prase. Přeštický. Strakatý. Obulela jsem tu nespravedlnost a mužskou hloupost ve sprše. A postěžovala si dědečkovi. O štěpánském honu po poslední leči se dědeček u slivovice před drahým rozpovídal o prasečí etologii a o tom, že není prase jako prase a …
Na Silvestra už vážilo sto pět čísel (plus mínus metrák živé váhy), na Tři krále 111 cm a včera mělo zase o centimetr víc.
A tak máme v lednu pěkně monotématické večerní hovory.
Já: „Mám radost, jak pěkně nabírá, už mu dávám do syrovátky jen čistej šrot, do konce měsíce těch sto dvacet kilo má jistejch.“
On: „Chacha, to bych chtěl vidět. Chrt to je. Jó, babka, ta měla prase. To bylo prase.“
Já: “ No to uvidíš. Jsem zvědavá, jak ho budeš vytahovat na trojnožku.“
On: „Ve stáji je jeřábek.“
Já: “ No to si vyhoď jednou pro vždy z hlavy. Ve stáji mezi živými zvířaty se zabíjet NEBUDE.“
„A jak ho pověsíme?“
„Trojnožka. Měl by ses podívat, jestli je komplet.“
„Břéťa si vozí svou.“
„Tak co prudíš.“
„A hele ten jeřábek utáhne sto pade, to prase metrák mít nebude. Je to chrt. Vidim neeee“
„Mimo ustájení se bude vraždit.“
„Ale jeřábek…“
„Trojnožka…“ a dívám se na manžela, v hlavě mi zní píseň o Lojzovi a Líze a taky závěr filmu o Jánošíkovi a vůbec proč jsem si Pištu Hufnágla…. a trvám si na svém odhadu hmotnosti sviňky, a manžel vrtí hlavou, že ten chrt nemůže mít tolik a večeře nekončí sklenkou vína či šálkem kávy. Končí dotazy, jestli svini denně měřím, když jsem si tak jistá a já lživě přikyvuji (cifix, stačí jednou tejdně, ne), a jeho závěrečné „A proč“ je naběhnutí si na vidle.
„Protože mě sereš.“
A manžel se dívá, jak sklízím ze stolu a v očích se mu zračí, proč zrovna tuhle saň, když Anka měla vinohrad………..
Už mám zamluvené odstavené sele.
Jedu pro něj po neděli.
Pst. Zase landrase jezevčíkoidního. Drahý netuší. Pst.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., bašta ze dvora, povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Před domácím mordem

  1. 747 napsal:

    Nj, ve vzpomínkách je všechno větší! 😆
    A můžeme si zavzpomínat něco z veéééélkých věcí: prase, chlív, lízátka, bouřky, chleba, láska, jitrnice… 😉

    • oldwomen napsal:

      jj, já to tak beru. Ale jak vtlouci, po dobrém či zlém, že babku prostě nepřekonám, i když máme podobnou skladbu dvorečka, protože prostě nejsem babka a za skoro padesát let se toho stačilo poměnit……
      Mimochodem, to znáte, jak se baví tři kamarádi, čím okolo sexu nejvíc rozparádí parterku? Jeden probírá předehru, druhý polohy, třetí pije pivo a pak jen suše konstatuje, že mu stačí, když si otře penis o záclonu a ani k ničemu předtím dojít nemuselo a už ani nemusí, protože ta řve, tos neslyšel……
      Jo, mě stačí ještě míň. Posekám, pohrabu, naložím, dovezu fůru futra, setřu pot z čela postavím se ke sporáku a slyším „To budeš krmit, joóóóo? Pěkně hnusný. To když jsem chodil s babkou na trávu …“ Přepínám se do módu němá hluchá – papiňák. Hihihi, jednou se drahý prokec a dokončil pravdivě, že co děda posekal 🙂
      Ale přijde den……….

  2. jolana88 napsal:

    …i sněhu bylo víc, cesty byly nějak kratší, sukně užší, dny ubíhaly pomalejc..:-) nechci prudit -bůže chraň – ale taktika „máš pravdu, tomu Já se nikdy nevyrovnám…“ taky není špatná 🙂 a když už nevařim /páč babče se stejně nevyrovnám, tak šetřim suroviny/ nezapomenu připomenout, že i na ty štafle KDYSI lezl rychlejc joo – stárnem spolu…

  3. vonrammstein napsal:

    😀 Vy-ni-ka-jí-cí!!! 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s