2.11.2010

Ranní opar se zvedl a den byl jako malovaný. Loudala jsem se polňačkou a užívala si barev podzimní stepi. Řepkové pole zčernalo pod hejnem havranů. Při obírání šípkového keře jsem vyplašila zajíce. Rozespale vystřelil do oraniště a kličkoval mezi brázdami. Během chvilky byl opět neviditelný, přikrčený a podřimující v závětří.
Rovnala jsem natrhané šípky na síta sušičky. Košík se otřásl a byl opět vrchovatě plný. Skřítci domácníčci žertují. Zvažovala jsem, co se zbylými plody. Marmeládu a na vánoce připravit kančí se šípkovou? Nebo vzít jehlu a nit a ušít šípkové závěsy? Nebo…..? No jo, krůvek kachlových kuchyňských kamen stále chybí. I ta kamna. Prý budou. Jednou. Vbrzku. Určitě.
Soumračná step opět vydechovala syrovinu. Paty stromů lužního lesa se koupaly v mlze. Jela jsem přes dvě dědiny a jedno městečko na farmu pro mléko. Šero houstlo. Opatrně jsem předjela koňský povoz naložený snad posledním letošním zeleným futrem. Sena i slámy je letos málo, všichni se snažíme krmit trávou do poslední chvíle.
Cesta z „Horní“ do „Dolní“ je plná neopravovaných výtluků. A taky kamioňáků balancujících na nezpevněných krajnicích ve snaze ušetřit na mýtném za každou cenu. Dušičkový soumrak s přízraky cyklistů a šedočerných chodců splývajících do poslední chvíle s okolím mne donutil přemýšlet o ceně života. Žádné hlubokomyslné úvahy to nebyly. Nový filozofický směr rozhodně nezaložím a ani neprovětrám žádný ze stávajících. S klením a nadávkami a rohovkami vošoupanými o čelní sklo jsem si uvědomovala, že pro značné množství sousedů má jejich vlastní život hodnotu v podstatě nulovou. Že sami sebe oceňují na méně než vydají za krabičku cigaret. Že lístek do kina, či útrata při jejich, zhusta pravidelném až každodenním, posezení v oblíbené nálevně násobně převyšuje cenu jejich vlastního zdraví, žití. Kolik tak může stát reflexní vesta navlečená přes tmavý zimák či montérky? Jak drahý může být půl metr reflexní pásky nastehovaný na záda bundy či rukáv. Je opravdu částka za odrazku na zadní blatník či blikátko pod sedadlo tak závratná?
Možná, kdybych potkávala opěšalé a okolované bludné holanďany stepních okresek jen ten jeden jediný svatodušní večer v roce, tak bych i věřila, že se zesnulí hospodáři prochází a projíždí starodávnou volskou cestou a obhlížejí, co jim to synci s grunty nadělali. A věděla bych, že když už nestačím dobrzdit, nic se neděje. Jen kolem mne zavane něco chladu a syroviny, éterická bytost prostoupí oplechovaným samohybem a za brzdovými světly dál bude pokračovat ve své pouti nocí, ve které se setkávají Světy.
Cena života Pluhařovic stařečka byla patnáct korun. Před pěti lety autobusová jízdenka ze zastávky před jejich domem k vlakovému nádraží sedm korun tam a osm zpět. Byl začátek druhé prosincové dekády, úterý, půl šesté ráno. Vyfešákovaný stařeček v kostelním oblečení si dopnul zimák u krku, nasedl na věkovitou černou ukrajinu, šlápl do pedálů, aby chytil půl sedmičku vlak. Na řidítkách měl starou školní tašku s dárkem pro sestru. Absencí osvětlení se neznervózňoval. Cestu po státní zná jak svý starý boty. Mohl by i poslepu. Ještě to tak, dřít se šlapáním kvůli drhnoucímu dynamu. Kolo si hodí do zaměstnanecký klece, úschovna je drahá. O osmé je u sestry, popovídají si, ve čtyři mu to jede zpět, kdoví jestli se uvidí i příští rok, sestra byla posledně nějaká sešlá věkem…
Za deset minut šest odjížděl autobus ze zastávky přímo před Pluhařovic domem. Ve čtvrt na sedm a tři minuty jej opouštěl poslední vystupující na stanovišti před vlakovým nádražím. To ráno měl autobus při příjezdu na konečnou drobné zpoždění. Taková zbytečná nehoda se stala v serpentýnách, ještě ani cajti tam nedojeli. Pekařskej „sundal“ neosvětleného cyklistu. Dědek, celej černej, motal se na vehiklu po středový čáře. Na tom namrzlým to nešlo ubrzdit.
Banální příběh ze zimní stepi.
Z řidiče pekáren je vrátný v chemičce a stále se ambulantně léčí na psychiatrii.
Hřbitůvek u cesty se mihotal teplými světýlky věčných olejových plamínků a kalíškových svíček. I stařečkův hrob září.
Stromy v lužním lese si v noční mlze koupají kolena a houkání vlaku je slyšet z velké dálky.
Přijde déšť.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice jak to vidím, povzdechy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 reakcí na 2.11.2010

  1. Makataman napsal:

    Náš žid má v krámu vestu za páďo. … za míň než za startky. 😦

    • oldwomen napsal:

      Osobně bych uvítala, kdyby byla povinnost mít ji na sobě vždy, když se pohybuji mimo komunikace pouze pro pěší. Bez rozdílu věku i pohlaví a i za pravého poledne. Stejně jako je povinnost řidiče celodenně svítit, ať mají cyklisti k vestě povinnou i viditelnou blikačku pod zadkem a pokuty za ověšený řidítka. Jako když je přetížený vozidlo. A za otevřený deštník při jízdě na kole bych rovnou popravovala. Formulka ve vyhlášce, že řidič má předvídat, je kouzelné svinstvo. Hm a silniční bruslaři jsou taky dobří 😦 Dost dobré jsou setkání se s online-bruslařkou valících před sebou ještě kočár.
      No jo no. Za pár minutek vezu živitele za výdělkem. Je to do polí přes pár dědin, jeden les a průmyslovou zónu. Tak jdu leštit křišťálovou kouli a trénovat předvídavost a netopejří vidění.
      Hezký den

      • Makataman napsal:

        To bych byl mezi prvníma, kdo by nafasoval flastr. Už teď mi přijde jako stupidita navlíkat na sebe vestičku, když lezu z auta na silnici. Pokud mám závadu, nechám auto u krajnice, a nazdar… mažu ze silnice a nestrávím tam víc času než chodec na přechodu. Idiot se v tom začne vrtat, ale za kapotou, …pod autem, …za autem je mu mundůrek naprd. A když vezmu v potaz bouračky, tak tam je vesta to poslední. U té mojí by si museli chodci nosit nějakou v kapse, a když se mi předloni za Buchlovem rozstřelila mařka před očima, taky jsem šel pro ní, místo abych se navlíkal do odrazek.
        Obecně vestu vidím jako všeobecnou buzeraci kvůli trotlům, kteří se poflakujou neviditelní. Ale většina lidí, které ve tmě potkávám, má na bundě nějakou tu odrazku už v základu. S cyklistama je problém, ale ti jsou kapitola sama pro sebe.
        Jo a svícení ve dne taky nechápu. 😀 1. neexistuje žádná studie, která by potvrzovala u aut lepší viditelnost, a 2. motorkáři, u kterých bych tomu rozumněl, teď svítí dálkovejma, aby byli vidět mezi svítícíma autama a v létě se mi v zrcátkách jen blejská.

  2. Witch napsal:

    Všechno, co píšete, můžu podepsat a souhlasím. Připomněla jste mi ale jednu příhodu.
    V časech dávných, počátkem 90.let, musely děti k busu po okresce pár desítek metrů. Měly běžně připomínáno, by skákaly do příkopu, i kdyby tam stála voda, neb tady jezdila auta jak hovada.
    Nebyly žádné reflexky, na bundách se to teprve začínalo objevovat. Dostaly se mi do ruky takové pokusy o bezpečnost, srdíčka z plastu, která odrážela světla aut. Dalo se to přivázat na zip a podobně. Děcka spokojená, že se jim něco klinklá na bundách, ale učitelky ve škole vzkazovaly, ať jim takovou věc nedávám, že to dělá ve škole zle (protože to nikdo jiný nemá) – a dokonce prý jedna tvrdila synovi, že srdíčko má nosit jen holka… No, děcka to odložila tak jsem sháněla kdejakou vopičárnu, co by byla reflexní nebo zdůraznila děcka i zepředu, protože na rozdíl od městských chodila na blbé okresce ve tmě.
    Ale jinak se později spolupracovalo se školou dobře. Jo, s jejich dojížděním byly zážitky…

  3. vonrammstein napsal:

    Moc pěkný zamyšlení. Moc.

  4. Witch napsal:

    Ještě se mi vybavilo, jak jsme s mužem lezli po stropě, když nám známá (tělnatější poloslepá dáma přes 50) vyprávěla o bezohlednosti řidičů, protože spadla do příkopu a natloukla se. Podle detailů jsme vyrozumněli, že za tmy až šera s ranním oparem jela na neosvětleném kole ze II. světové války, bez jakékoliv odrazky a protože to bylo do kopce, poněkud šněrovala, a protože ji děsně bolela hlava, dala jí rovnováha docela zabrat. Na hlavním tahu mezi vesnicemi, mimo čas, kdy lidi jezdí nakupovat nebo do práce… Vyli jsme jak šakali a ona byla dlouho ublížená, když jsem jí vysvětlili, jakou debilitu provádí… Za těch pár korun jsem jí hned dovezla odrazku na čelence i další věci.

  5. jolana88 napsal:

    úzká, „učsetočitvolantem snadaninedvouproudová“ rádoby silnice se zatáčkami typu „ježišikamtojedu“ se vine kolem našeho domu. Samo, že bez chodníku – postavena v době, kdy pan továrník rozšířil výrobu v tehdy ještě samostatném předměstí – přesně kopírující řečiště (neporoučeli větru ani dešti) -dělníci stejně chodili po souběžné cestě na druhé straně řeky lesem (chodíme dodnes 🙂 … Kdo zná – pečlivě „vykukuje“, neboť s autobusem i dodávkou se těžko vyhýbá, kdo ne – má smůlu. Zvláště odvážlivci, kteří netuší, že cesta za zatáčkou zahýbá v neuvěřitelném úhlu ..Couvání je lepší variantou k šůrování brzdových destiček. Nějak se investičně pozapomnělo, že se píše jiné tisíciletí. Výdobytkem se stal mostík, moudře ukotvený přímo proti zatáčce.Tím byla prakticky veškerá bezpečnostní opatření vyčerpána.Instrukce jsou stále stejné – vzít nejbližší příkop, plot neplot, kam to jde.Slova vyjadřující vztah k cyklistům – kupodivu i těm zdatným, kteří ve vysokém fyzickém vypětí stejně nejsou schopni udržet linii, jsou nepublikovatelná.(O nabízeném zakoupení loveckých lístků ani nemluvě)Kupodivu – jako obyvatele takto postiženého úseku nás to sblížilo – každé dítě je najednou Vaše, automaticky kontrolujete sousedovi „záda“, když se rozhodne přebíhat, aby zmizel na klidné lesní pěšině…Ale – odrazky na oblečení jsou fajn, pro nás ovšem naprosto NEDOSTATEČNÁ věc – ani Kitt Knight ridera nestihne zareagovat na 2metry, na něž je po vyjetí zatáčky vidět.A tak jsem místo nové vesty nyní zakoupila za celých 35,-Kč „blikátko“ – obyčejná tyčka,podobající se zmenšenému meči z Hvězdných válek, fungující na baterky,možnost zapnout – vypnout na 3 různé způsoby.A !povídal i autobusák, že blik-blik nejmladšího cestou na ranní školní je znát!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s