Florianův průvodce výstavou drobného hospodářského zvířectva

Dobrý den.
Jmenuji se Florian a jsem obyčejný zvědavý vrabec z hejna z křoví za plotem.
Dovolte mi, abych vás provedl po této výstavě a vyštěbetal vám původ představovaných zvířat. A taky, co znamenají ty lístečky na klecích a jak se vyznat ve zkratkách v katalogu pro dospělé chovatele.
A rád bych vás pozval k účasti na obrovském dobrodružstvím poznání, velké radosti z úspěšného chovu a neustálé starosti o „svá“ zvířata, kterým vším chovatelství je. Je celkem jedno, zda chov je péčí o jednu rybičku v akváriu, andulku nebo malého papouška v kleci v pokojíku, morče nebo zakrslého králíka – mazlíka místo tak moc chtěného štěněte.
Začněme tedy slepicemi. Jsou stejně jako já v zoologické třídě Ptáci, latinsky se to řekne Aves . Latinské pojmenování je fajn, když se chovatel baví s chovatelem z úplně cizí země a ani jeden nezná jazyk toho druhého. Tak používají už od středověku latinu a rozumí si alespoň trošičku.

Slepice – kur domácí
Třída ptáci /Aves/, řád hrabaví /Galliformes/, čeleď bažantovití /Phasianiade/, rod kur /Gallus/.
Bratranci slepic – jsou ve stejné čeledi – jsou krocani, perličky, bažanti, pávi, koroptve a křepelky.
Význačný anglický učenec a přírodovědec Darwin /jistě jste alespoň kouskem ucha slyšeli něco o jeho převratné teorii o přirozeném vývoji druhů/ na základě poznatků přírodovědců, kteří se snažili dopátrat původu tak obyčejného a nezajímavého ptáka, jakým slepice jistě pro neznalého jsou, určil, že všechny slepice, které tu vidíte, mají společného předka – kura obecného.
Asi vás napadá, že nic moc převratného to není. Ale je. Kur obecný / Gallus Gallus – zase ta latina/ dodnes žije divoce na Sundských ostrovech v Tichém oceáně, v Přední a Zadní Indii a v jižní Asii. A z těchto oblastí byl člověkem rozšířen po celém světě. A vyšlechtěn do mnoha barev a, pokud přijmete zápasnické označení, mnoha hmotnostních kategorií – od bantamové až po těžkou váhu. S mírným nadhledem můžete na historii soužití slepic s člověkem vypozorovat rozvoj impérií, mírové poznávání okolních zemí a související obchodní vztahy, válečná dramata i „morové rány“ epidemií. A to už bezmála tři a půl tisíce let.
Na první pohled si toho nevšimnete, ale před vámi si podává ruku Evropa s Asií a Severní Amerikou.
Jak přibližně vypadá kur obecný, si můžete představit při pohledu na vlašku koroptví. Je v porovnání s teplomilným obyvatelem kraje džungle sice mohutnější a otužilejší a počet vajec snesených na jeden cyklus je několikanásobný, ale fyzická podobnost tu je.
Jako první uvidíte představitele lehkých plemen – češky, vlašky, leghornky, hamburčanky, brakelky, minorky, výchofríské racky, lakenfeldky. Lehká plemena vynikají vysokou snáškou. Češka – česká kropenka je součástí našeho kulturního dědictví.
Druhá skupina jsou plemena středně těžká; patří sem plymoutky, rodajlendky, amroksky, sasesxky, faverolky, dorkinky, wyandotky, barneveldky, velsumky, šumavanky, oravky, hempšírky, rýnské slepice, australsky. Původní české plemeno a další součást živého kulturního dědictví je šumavka.
Třetí skupina se skládá z těžkých plemen slepic – kočinky, brahmánky, langšanky, orpingtonky.
Holanďanky, holokrčky, hudánky, jokohámky, panduánky jsou skupina čtvrtá – plemena se zvláštní tvářností. Tato skupina je oblíbena sportovními chovateli. Podstatný je vzhled zvířete, užitkovost jde stranou.
A protože prostory pro chov ubývají, slepice se z volných výběhů stěhují do voliér, jsou pátou skupinou plemena zakrslá. Původním představitelem je bantamka. Jako jediná v této skupině nemá svůj „velký vzor“
Nevím, kam zařadit nově vzniklé středně těžké plemeno – maransky. Vyznačují se sytě červenou barvou skořápky a vyšlechtili je ve Francii.
Protože jsem rodem pták, budu pokračovat v představování dalších kolegů z tohoto zoologického rodu. Po slepicích by bylo vhodné seznámit vás odkud přišly krůty a perličky.

Krůty
Jsou největším druhem domácí drůbeže. Zoologický název je krocan domácí /Meleagris gallopavo domestica/. Jejich divocí bráškové dodnes žijí v lesích Severní Ameriky. O zdomácnění krůt se přičinili Indiáni z kmenů, které žily v Mexiku. Do Evropy je přivezli Španělé koncem 15. století /znáte to z dějepisu: celkem neznámý Janovan Christobal Columbo ve službách španělské královny, tři staré lodě, strastiplná cesta do Indie jinudy, hlavně ne kolem Afriky, a máme rok 1492, slavný mořeplavec Kryštof Kolumbus objevuje nový kontinent, Americo Vespuci – pro změnu zase Portugalec jej pojmenovává po sobě Amerikou, obyvatelé jsou Indiáni…../.
V šestnáctém století byly exotikou na panských sídlech a říkalo se jim indiánský kot. Jako reklamní trik na zvýšení poptávky se říkalo, že Indiánům snáší zlatá vejce…
Dnes můžete vidět velká, střední a malá plemena krůt. Byly vyšlechtěny z původních dovezených jedinců, kterým se nejvíc podobá krůta bronzová.

Perličky
Pocházejí ze západní Afriky. Ačkoliv byly zdomácněny asi před 2000 lety, jsou stále plaché. Na Pyrenejský poloostrov je přivezli v 16. století Španělé a dále je vyvezli do Ameriky. Z Ameriky se pak dostaly zpět do Evropy.
Pramátí současně chovaných plemen je perlička kropenatá /Numida meleagris/.

Protože s ostatními zástupci hrabavé drůbeže se na výstavách drobného hospodářského nesetkáváme, budu pokračovat druhou skupinou domestikované /zdomácnělé/ drůbeže – vodní drůbeží.
Husy
I husa patří do třídy ptáci, řád vrubozobí /Anseriformes/.
Byly zdomácněny již ve starověku. Ve střední a severní Evropě byla husa domácí vyšlechtěna z divoké husy velké /Anser Anser/. V jižní Evropě a v Africe z divoké husy nilské /Alopochen aegyptiacus/ a v Číně a Japonsku z divoké husy labutí /Cygnopsis cygnoid/.
Domácí husy se zpočátku příliš nelišily chováním ani zevnějškem od svých divokých předků. Velice pomalu se vlivem prostředí a výběrem vhodných jedinců pro chov došlo ke změnám a k ustálení vlastností a exteriéru krajových plemen hus, která se od sebe vzájemně liší.
Národním plemenem je česká husa, která byla v sedmdesátých a osmdesátých letech regenerována z ojedinělých chovů na Orlicko-Ústecku. Česká husa chocholatá je novodobě vyšlechtěna z české husy.
Snad ještě malá regionální perlička. Počátkem devadesátých let minulého století české husy rodokmenně líhli ve státním statku v Oldřichově u Lipníku nad Bečvou. Bylo to v rámci programu regenerace plemene.

Kachny
Jsou zoologicky třída ptáci, řád vrubozobí, čeleď kachnovití.
V Evropě vznikla většina kulturních plemen kachen z divoké kachny březňačky.
Nejstarší plemena domácích kachen pocházejí z východní a jihovýchodní Asie, kde se chovají již přes dva tisíce let. Nejrozšířenější skupinou plemen jsou plemena masná /sasské, rouenské, pekingské…./. Pak následují plemena nosná / indický běžec, kambelka…/ a plemena okrasná /mandarinské kachničky…./.

Holubi
Jsou, kromě slepic ke kterým občas zaletím na oběd, mými ptačími kamarády. Všichni holoubci a holubičky mají jednoho společného předka a tím je divoký holub skalní /Columba livia/ a patří do řádu měkkozobí /Columbiformes/ – svá mláďata v prvních dnech života krmí tzv. „holubím mlékem“.
Holub skalní dodnes volně žije v jižní a západní Evropě, v severní Africe a v rozsáhlých oblastech Asie. Právě v Přední Asii v oblasti Mezopotámie /zase jsme odskočili do dějepisu, co?/ byl asi v 6. století před naším letopočtem poprvé vyšlechtěn holub domácí /Columba livia forma domestica/. Odtud se holubi rozšířili do Egypta a později i do jiných zemí.
V Evropě již od 17. století došlo k jejich cílevědomému rozvoji. Dochovaly se popisy konkrétních plemen, která jsou podobná dnes chovaným rázům.
Část holubů se chová pro maso, ale je to jen zlomeček z pestré palety mnoha ostatních plemen, která jsou chována pro krásu barevných rázů, pernatých ozdob.
Vynikajícího orientačního smyslu holubů se využívalo k posílání zpráv – byli prvními doručovateli telegramů. Plemena poštovních holubů s vynálezem morseovky a radiotelegrafie nezanikla, neohrozil je ani Internet, ani mobilní telefony. Naopak – stali se z nich sportovci a mají vlastní závody.
Holubi byli poslední z ptačí říše, které jsem vám chtěl představit a se kterými se setkáte na běžných výstavách drobného hospodářského zvířectva. Ve voliérách se ještě chovají bažanti /v různých barevných mutacích/ a odchovávají koroptve, ale tyto hrabavé ptáky najdete u myslivců. A křepelky si vzali pod svá výstavní křídla chovatelé exotického ptactva.

Další početnou skupinou drobného hospodářského zvířectva jsou králíci. Již na první pohled vidíte, že se od nás, ptáků, velice liší. Nejen tím, že místo křídel mají nožičky, ale oni vůbec nemají zobáček. Taky nesedí na vejcích, když chtějí mladé. A svoje děti mláďata jinak krmí. Ono jsou rozdíly v krmení mláďat i u ptáků, ale ne tak obrovské. Králíci jsou totiž savci

Králíci
Jak jsem již naznačil králík je zařazen v zoologické třídě savci /Mammalia /, řádu zajícovci /Lagomorpha /, čeledi zajícovití /Leporidae /. Zdomácněním králíka divokého /Oryctolagus cuniculus /vznikl podruh králík domácí /Oryctolagus cuniculus forma domestica /.
Králík patří mezi nejpozději zdomácnělé druhy. K domestikaci /zdomácnění/ došlo asi druhém až pátém století našeho letopočtu. Římané jejich chov zaváděli u vojenských posádek umístěných po celém území jejich říše. Ve středověku se o rozšíření chovu se zasloužily kláštery, především francouzské.
Dlouhou dobu se králíci chovali v obezděných ohradách – leporáiích, pak volně ve stájích pod kravami a koňmi. Až na sklonku devatenáctého století se králíci začali chovat v samostatných ustájovacích prostorách.
První ušlechtilá plemena králíků začala vznikat ve Francii, Belgii a Anglii. Po roce 1870 se začalo rozvíjet naše králíkářství a jako první se dováželi angličtí a francouzští obři, belgičtí obři a králíci se stříbřitou barvou srsti.
Nejvýraznější rozvoj chovu nastal kolem roku 1960. Výrazně se tehdy zvýšily počty chovaných zvířat i chovaných plemen. Chov králíků se začal dělit na dva směry. Jedna skupina chovatelů chová králíky pro své potěšení, cílem jejich chovu je odchovat co nejkvalitnější jedince a předvést je na výstavách. Druhá skupina se zaměřila na užitkové vlastnosti – produkce masa a vlny.
V současnosti je v Česku uznáno 67 plemen.
Velká plemena se vám představí na každé výstavě jako první. Jsou to mohutní králíci a mají nejdelší uši. Patří k plemenům chovaným hlavně pro potěšení. Můžete zde vidět belgické obry, německé obrovité strakáče, francouzské berany.
Jediným zástupcem šlechtitelské práce našich chovatelů je moravský modrý.
Střední plemena jsou nejpočetnější skupinou králíků. Některá plemena se chovají výhradně jako užitkoví králíci pro produkci masa, jiná jsou chována pro kvalitní kožešinu. Najdete zde činčilu velkou, velkého světlého stříbřitého, meklenburského strakáče, novozélandského bílého, kalifornské, burgundské, vídeňské a nitranské králíky, anglické berany, aljašky, bílopesíkaté, havanské a durynské.
Zaječí králík nezapře, že zajíc polní je s králíky ve stejném zoologickém řádu. Ale mezi králíkem a zajícem je mnoho rozdílů, nemohou se mezi sebou křížit. Zaječího králíka vyšlechtili na začátku devatenáctého století v Anglii.
Česká a moravská plemena jsou zastoupena siamským velkým, českým albínem, kuním velkým, českým luštičem, moravským bílým hnědookým; vzpomínky na pradědečkovu králíkárnu vyvolá pohled na naše kdysi nejpočetnější plemeno – českého strakáče.
Malá plemena jsou také početnou skupinou. Patří sem malý beran, činčila malá, anglický strakáč, stříbřitý, holandský, tříslový, ruský, kuní.
Naše národní plemena jsou český černopesíkatý a český červený.
Zakrslá plemena se rozdělují na zakrslé berany a ostatní zakrslá plemena. Podoba těchto králíčků má být co nejvěrnější „velkému“ plemenu a beránci by měli mít hmotnost do 2 kg a ostatní zakrslíci do 1,5 kg.
Hermelín červenooký je prvním klasickým zakrslým plemenem.
Zakrslíci se ponejvíce chovají pro radost jako domácí mazlíci.
Do skupiny dlouhosrstých plemen patří angory a liščí.
Kastorex /je po překladu z francouzštiny bobří král/ a rexi jsou zástupci krátkosrstých plemen, chovají se pro kvalitní kožešinu.
Poslední skupinou, která ale obsahuje jen jedno plemeno – saténové, jsou plemena se zvláštní strukturou srsti.

Ostatní hospodářská zvířata – ovce, kozy, krávy, koně… mají také své výstavy. Pro svoji velikost se ale neřadí k drobným hospodářským zvířatům.

Ještě jsem vám slíbil, jak se vyznat v lístečcích na klecích a v katalogu.
Lístek s číslem je jasný. Označuje číslo klece a v katalogu je v prvním sloupečku. Druhý lístek je větší, podlouhlý a jmenuje se oceňovací lístek. O něm budu chvíli povídat.
A popíšu podrobněji ten drůbeží. Králíci mají podobný a i podobně vyplněný.
Na nejhornějším řádku je tučně vytištěná hlavička ČSCH /to je zkratka Českého svazu chovatelů/ a název Oceňovací list drůbeže /králíků/. Úvodem do vlastního ocenění je vyplnění prvních řádků formuláře. Tedy:
Výstava – kdo ji pořádá. Např. ZO ČSCH /základní organizace/ v Bochoři a kdy.
Plemeno – zde je zpravidla uvedena jen zkratka, ale celý název plemene najdete v katalogu v řádku bez čísel. Zkratku si pan posuzovatel nevycucal z prstu, je pevně dána platným Vzorníkem plemen drůbeže / králíků, holubů… /.
Číslo klece snad nemusím vysvětlovat…..
Třída – to už je trošku složitější. Velké „V“ znamená výluku pro nějakou hrubou vadu, no tak trochu jako pětka ve škole. Zkratka „Us“ neznamená úspěch, ale že vystavované zvíře je ještě uspokojivé /asi jako čtyřka…./. „D“ znamená dobré, „VD“ velmi dobré. „El“ je velká pochvala, zvíře je označeno jako elita. Velice zřídka a jen na velkých výstavách můžete vidět na tomto místě „SEl“ a to je obrovská pochvala pro zvíře a ještě větší pro chovatele; čte se to superelita. Když je zapsáno „MVD“, tak to znamená mládě velmi dobré a pak chybí číselné bodování. Mláďata jsou bodována jen v kolekcích. Co to je kolekce, vysvětlím později. Ale již teď vám prozradím, že čokoláda na vánoční stromeček to není. Když chovatel pošle na výstavu velmi mladé zvíře, je v oceňovacím lístku písmeno „N“ – neklasifikováno.
Pohlaví – zde se zapisuje, zda představované zvíře je samec /označení 1,0/ nebo samice /tu označujeme 0,1/. Když je na kleci napsáno 1,3 znamená to, že se díváte na jednoho samce /třeba kohouta / a tři samice /když kohout, tak slepice/.
Číslo kroužku – číslovaný kroužek je něco jako občanka pro drůbež, nebo rodné číslo. Je na něm napsáno ve kterém roce se jedinec vykloval z vajíčka, ve které zemi a šestimístné číslo. Toto číslo jednoznačně identifikuje zvíře. A nechá se podle něj dohledat chovatel, kterému zvíře patří. Barvy kroužků se mění každý rok. To proto, aby bylo na první pohled vidět, jestli je zvíře letošní nebo starší.
Kroužkují se i divocí ptáci. Aby přírodovědci zjistili, kam se až mohou zatoulat, kde hnízdí a kde tráví zimu…. Ale pro divoké ptáky jsou kroužky trochu jiné. Jen kdyby jste našli na procházce uhynulého kroužkovaného ptáka, tak napište číslo kroužku na kousek papírku, nebo si uložte do mobilu a pošlete zprávu Národnímu muzeu v Praze.
Králíci nejsou kroužkováni, nějak se jim nelíbili náramky na tlapkách. Proto mají tetovaná ouška. V levém uchu si přečtete rok a měsíc, kdy se narodil; písmeno „C“ znamená Českou republiku. V pravém uchu je v kódu napsáno jakého okresu a kolikátý v rámci svého plemena barevného rázu byl registrován. Každý rok se začíná číslovat od jedničky, číslo okresu se ale nemění. Když je chovatel členem speciálního klubu plemene ze kterého králík pochází /i králíci mají své fan cluby, nejen sportovci a hudební skupiny/ je číslo okresu nahrazeno velkým „S“. Písmeno „P“ označuje plemenný chov, „K“ kmenový chov. Když je napřed číslo a za ním „P“, tak to není překlep, ale králík pochází z výzkumného chovu, kde se šlechtí nové barevné rázy nebo plemena.
Své speciální kluby mají i chovatelé jednotlivých plemen drůbeže, ale i třeba koz, ovcí, psů, koček, a již i morčat, hlodavců, a samozřejmě i holubů. Kluby se věnují cíleněji šlechtitelské práci daného plemene. Návštěvou specializované výstavy pořádané klubem získáte obraz o stavu chovaného plemene.
Pak následuje slovní hodnocení vystavovaného zvířete a jeho bodové ocenění. Ve slovním hodnocení posuzovatel vytýká v levé polovině nedostatky a v pravé polovině vyzdvihuje přednosti zvířete. Když jsou oba sloupečky prázdné, tak je zvíře průměrné.
Úplně vpravo se zapisují body. Nebuďte zaskočeni, že u nás ptáků jsou pod sebou nuly a jedničky a dvojky, ale jejich součet je víc jak devadesát. Možná vás napadne, že pan posuzovatel neumí sčítat, ale je to maličko jinak. Ideální zvíře má sto bodů. Ty půlky a jedničky a ostatní čísla jsou srážky bodů. Číslo dole pak není součet, ale odečet od té ideální stovky….
V levém dolním rohu se podepíše zapisovatel, do pravého dolního rohu posuzovatel.
Jejda, a co kamarádi holoubci? Jak ti jsou oceňovaní? Podobně jako drůbež, jen jednotlivé řádky slovního hodnocení mají trošku jiné názvy.
U vchodu na výstavu prodávají kromě vstupenek také katalogy. Výstavní katalog se vydává pro každou jednotlivou výstavu zvlášť a obsahuje seznam všech vystavovaných zvířat a jména jejich chovatelů. Při prvním otevření navozuje pocit, že koukáte na nějakou šifru. Nechal jsem si klíč k jeho přečtení až na konec, protože vše potřebné k pochopení jsem už vysvětlil.

Výstavní katalog
Výstavní katalog obsahuje v sobě několik samostatných „podkatalogů“. Pro drůbež, holuby, králíky, ale třeba také morčata, Teddy králíčky, exotické ptáky.
Pojďme si popsat význam jednotlivých sloupců.
První sloupeček označuje číslo klece
Druhý sloupeček je určen k zapsání pohlaví číselným kódem
Třetí sloupeček je někde prázdný nebo s písmenem „J“ – zvíře je představováno jako jednotlivec. „K“ znamená kolekce a číslo 3 nebo 4 počet zvířat v kolekci a jsou zpravidla sourozenci. Mohou se vystavovat i rodiny, ale s tím se setkáte jen velice vzácně a spíš na klubových, celostátních nebo Evropských výstavách.
Čtvrtý sloupeček obsahuje číslo kroužku u drůbeže nebo tetování levého a pravého ucha králíků.
V pátém sloupečku je bodové ohodnocení, případně zařazení zvířete do třídy.
Šestý sloupeček je u některých zvířat nevyplněný, u jiných je napsaná prodejní cena. Informuje nás tedy o tom, zda vystavované zvíře je na prodej.
Jméno chovatele je vypsáno v sedmém sloupečku. Zkratka MCh znamená mladý chovatel…….
Ostatní stránky v katalogu nepotřebují bližší vysvětlení.

Závěr
Zaujalo vás na naší výstavě něco? Zalíbilo se vám nějaké zvíře a chcete se pokusit o jeho chov? To už vám nepomůžu. Letím zpět do svého křoví. A vy se zeptejte, kdy a kde se místní chovatelé scházejí. Právě teď máte šanci. Přátel ochotných pomoci ve vašich chovatelských začátcích je zde dost.
Tak zase někdy příště na viděnou…..
Florian

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice jak to vidím. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Florianův průvodce výstavou drobného hospodářského zvířectva

  1. oldwomen napsal:

    Ztratily se mi transportem z dokumentu Word obrázky modrého vrabčáka. Oddělovaly jednotlivé kapitoly a oživovaly text. A taky formátování textu vzalo za své 😦 Snad neusnete, než se prolouskáte až k podpisu rozpustilého vrabečka.

  2. Honza napsal:

    Jéé to je poučné a přijde mi to i humorné. A taky mi přijde , že tu něco podobného chybělo jelikož nezasvěcený návštěvník dost často tápe o co vlastně go! 😀

  3. Věra napsal:

    Jé, Ow, to jsem si s chutí přečetla. Moc pěkné, poutavě a vtipně napsáno. Klobouk dolů před tvými znalostmi.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s