Když vaří muž

Můj milovaný objevil nového koníčka. Projíždí virtuální prostor a vyhledává recepty, kuchařky, kulinářské návody. Čím víc fotografií soubor obsahuje, tím lépe. Možná by stálo za úvahu sepsat kuchařku komiksofku. Neznáte někdo zručného kreslíře? Dodala bych mu ověřené recepisy dobrutkowe a o zisk bychom se šábli. Kuchařka komiksofka by byla u mého milého hitem.
Již pár dní jsem domácí stůl odbývala „chňapkami“ – chleba je na stole a co si chňapneš k němu v lednici či sklepě je tvé. V naší tajné domácí řeči to znamená: „Zvedni ten svůj línej zadek, hejbni kostrou a konečně do(..kachlíkuj, ..zdi, ..dělej,…..). Jsem na pokraji exploze, ještě máš posledních pár vteřin……..“
Drahý s kručícím bříškem pochopil celkem rychle, že manželka je nakrknutá. Důvod jejího naštvání počká na pana SE, nadechující se plíce jí vyfoukne a pusu zavře vstřícným gestem. Sám odnesl hrnek od kafe z myšácké podložky u PC do myčky. Opravdu. Chlapské ruce a nohy k této ponižující (= úklidové) činnosti použil a obrovskou vzdálenost asi osmi metrů po linu překonal. A cestou od myčky k počítači vyslovil jasný požadavek:
„Vyndej mi kuře z mrazáku, zítra vařím já.“
V létě jsem nějak nebyla ve své kůži a veškerou drůbež jsem vypustila do zahrady a sadu. Když mi bylo dobře, hodila jsem jim kýbl zrní, když mi bylo zle, pohledali si potravu v trávě. Kuřátka přerostla. Maso krásně vyzrálo, je šťavnaté, sádla v podkoží se uložilo tak akorát, ale vyrostla do krůtí velikosti. Nechala jsem v celku jen dva nebo tři kousky, ostatní jsem před zamražením vykostila a naporcovala. Opatrně jsem se zeptala, kterou část kuřete chce připravovat.
„Celý vyndej!“
Druhý den manžel vstal a vydal se před polednem do hypersuper nakoupit. Protože doma jsou jen samý pitomosti a takovou základní věc jakou je karton plechovkovýho piva prostě nejsem schopna do košíku strčit, když se mezi regály blomcám. Jen kuře aby bylo rozmrzlý, než se vrátí.
Bylo mi jasné, že oběd bude kolem osmé večerní. Na kilo masa musí počítat s hodinou v troubě, kuře je skoro pětikilové… V klidu jsem se nacpala ovesnou kaší a šla po své venkovní práci. Když vaří muž, je lépe být kuchyni vzdálena. Nejlépe tak dva, tři světelné roky.
Do domu jsem se vrátila někdy kolem čtvrté odpolední. Těšila jsem se na horkou sprchu, vůni linoucí se z trouby, šálek vřelého čaje, byla jsem připravena vyslechnout všechny delikatesní jemnůstky připravované speciality a ať už výsledek bude jakýkoli, chválit, chválit, chválit.
Manžel zíral na monitor a likvidoval jedno plechovkové za druhým a čekal na můj návrat. Na obrazovce se tetelila fotka podměrečného, s bídou kilového, kuřátečka z velkochovu napíchlá na třetinkové pivní konzervě a na stojato se pečící v běžné sporákové troubě, manžel si zoufal nad domácím mastodontem, který do své břišní dutiny skryl půllitrovku černýho trkavýho ležáku a nenechal vyčuhovat ani trhací kroužek. Kuthan na martinskou husu byl kuřeti malý a umístit je do naší, také běžné sporákové, trouby byl úkol obtížný i v obvyklé drůbeží opalovací poloze – teď mi opékej prsa a teď záda a otoč mne zpět.
Opět jsme měli k jídlu chňapky. Se zbytkem plechovkového piva. Nakonec, co půl litru, to dva krajíce chleba.
Další týden chňapek k večeři byl zažehnán rozmraženým megakuřetem. Celkem jsem se těšila na pár bezmasých dní. Ale myšlenka na spojení oblíbeného masa s ještě oblíbenějším nápojem nedala mému milému spát. V pátek přijel domů z práce nezvykle pozdě. Vláčel těžkou nákupní tašku. Ananasík, mňam. Hm, čokoláda. Oh, to ne. To je zlý sen. Kuře v akci a karton plechovkového světlého a pár volně ložených černých kozlů – to byla ta tíha.
V sobotu vařil muž. Na monitoru se tetelila fotka kuřete na PE vaničce. Pak kuřete koupajícího se v proudu vody nad dřezem. Kuřete lechtaného solí a naráženého na kůl, totiž pixlu birrelu, kuřete exhibicionisty.
Shrnuji kulinářský počin mého drahého a uvádím svůj gurmánský zážitek:
– maso šťavnaté, spíše dušné, ale je možné, že jeho „blátivost“ byla dána nevyzrálostí svaloviny;
– stejnou „službu“ by prokázala i plechovka od piva naplněná do dvou třetin vodou či vinným střikem;
– jak někdo může pít pivo z plechovky nechápu. Je to podobné, jako srkat jej brčkem.
– jsou i chutnější úpravy kuřecího masa „ala gril“;
– točený je točený.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., bašta ze dvora, jak to vidím, povzdechy se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Když vaří muž

  1. Witch napsal:

    Ale nedal se! 🙂

  2. 747 napsal:

    Kuchařka komiksofka je skvělý nápad! Sem s ní! 😛

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s