Shrnutí pro Juru

Nejsem schopna změnit české právní prostředí, veterinární a hygienické předpisy.

Selský rozum v případě povolování mikroprovozniček chybí.

Farmář, sedlák, drobnozemědělec, chovatel, je jedno jak zoufalce snažícího se přežít se stádečkem koz či ovcí, krávou či dvěma a hejnem slepic pojmenujete, nesmí v současné době prodat legálně nic jiného, než je poražená, očištěná a zchlazená drůbež, králík, kůzle, jehně, dále pak vajíčka, med. Prodej syrového mléka rovnou z nádoje je již vázán na licenci, ale ještě je možné ji získat. Zavařeniny, uzeniny, sýry, tvaroh, jogurty, nešizené dobrůtky vůně a chuti dětství u babiček již ne. Není prostě v silách a ani finančních možnostech hospodáře dostát všem předpisům a i když se rozhodne, že by vyráběl a dodával své, třeba klobásy, do prodejen v nejbližším okolí tuze rád a spolupracuje od samého začátku projektu minivýrobničky se stavebním úřadem, vetrinářem, hygienikem, zainvestuje opravdu nemalé částky do vybavení, stejně nemá jistotu, že po kolaoudaci bude provoz schválen pro potravinářskou výrobu. Co je možné v jednom kraji, je epidemiologickou hrozbou v druhém. Nic Unijního. To je jen různý výklad stejné normy v jednotlivých krajích.

Do toho by šel utopit síly a úvěr jen sebevrah nebo cvok.

Pro velkovýrobce jsme v objemu, který vyprodukujeme, nezajímaví. Zpracováváme si proto to „své“ sami.

Umíme to.

Naše výrobky si v obchodě nekoupíte, jsme nezajímaví i jako dodavatelé toho, co legálně smíme do maloobchodní sítě dodávat.

Je mi jedno, zda budete kupovat maso u Jardy ze Lhoty u kterého uvidíte i stádo nebo hejno sourozenců plánovaného oběda ještě pobíhat za ohradníkem, pro vajíčka budete chodit k Marušce z horního konce, protože piškot z vajec od jejích slepic je nadýchaný a praženica se rozplývá na jazyku a mléko a mléčné výrobky si koupíte na farmě cestou z víkendové chalupy, nebo jestli zvolíte baštu nejistého původu v akci v meganákupáku.

Nejsem schopna změnit ani spotřebitelské zvyklosti většiny.

A ekopotraviny, podpora místních řemeslníků, idea mikroregionálního rozvoje tradičních výrobků stejně už dostala na zadek vyčerpáním (až vytunelováním zavánějícím) fondů.

Je na rozhodnutí každého čím si naplní talíř. Cesta do nákupního centra je většinou stejně daleko jako na opačnou stranu – na vesnický dvorek, farmu.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice ekošílení se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s