Když je venku abnormální hic.

Snažím se nevylézat z nory. Poloha starého domu, mocnost hliněných zdí, vzrostlá zeleň a husté trávníky v okolí vytvářejí pro letní horka příjemný chládeček i bez nutnosti používat klimatizaci.
Občas musím opustit svůj svět a jít za velkou zeď a potok a pole a ještě jeden potok… a doplnit rodinnou spižírnu alespoň o mouku.
Venku je už ráno přes třicet, vzduch je těžký, nebe plechové, roztápět pec kvůli chlebu je sebemrskačství. Pečivo objednané v konzumu nemám, musím vydojit bankomat a zaplatit poplatky obci, volky nevolky, hybaj do města.
Plechový chrám konzumu dýchl klimatizovaným chladem a vcucl mě do svých útrob. Courala jsem se mezi regály, hodila do nákupního vozíku škatuli divnejch vrchních pro Strýčka příhodu, balík minerálky, pečivo, odměnila jsem se za péči o zbytek rodiny hrábnutím mezi cuce na špejlích. Spořádaně jsem se postavila do fronty, rozbalila nezaplacenou zmrzlinu a mlsala jsem. O pravdivosti výroku: „čtyři zákazníci u pokladny a juž kvačí další brigádnice do druhé kasy“ je přesvědčen jen naiva.
Přeslazená jsem podala pokladní kartu. Požádala mne o zadání PINu. Hm, změna čteček od posledka. Datluji, potvrzuji. Odmítnuto. Tak ještě jednou. Zase marně. Otráveně vytahuji hotovost a ptám, se, jestli náhodou není karta na manželovo jméno. Brýle jsem nechala doma, omyl se stát může.
„Je manželova,“ jásá pokladní. Beru to jako fakt. Karty barevně stejné, prohodili jsme si je.
Vnucuji kartu bankomatu, zadávám manželův PIN, ejhle, chybný. Ještě jednou, zase špatně. Přerušuji operaci. Vytahuji kouzelnou kartičku, lícem pokládám do dlaně a lituji, že nemám schopnost Saxany – neomezeně natahovací ruku. Vidím dobře, čtu skvěle. Jen ruce se neuvěřitelně zkrátily. Vyražený text na kartě je dlouhý. Nespletla jsem se. Manžel se nepřehmátl. Karta je MOJE. Cpu ji znovu stroji, cvakám svůj PIN. Bankovky se mi sypou do dlaně.
Procházím koridorem kolem pokladen a slyším pokladní, jak oznamuje dalšímu zoufalcovi s plným košem, že se spletl v čísílku. Jestli třeba ještě jednou. Jejda zase chyba.
No jo, ale kde?
Chuděra špatně proškolená pokladní. Je dopoledne. Do konce šichty na cholerika jistě narazí.
Je abnormální hic. Lépe nevylézat z nory.