Když je venku abnormální hic.

Snažím se nevylézat z nory. Poloha starého domu, mocnost hliněných zdí, vzrostlá zeleň a husté trávníky v okolí vytvářejí pro letní horka příjemný chládeček i bez nutnosti používat klimatizaci.
Občas musím opustit svůj svět a jít za velkou zeď a potok a pole a ještě jeden potok… a doplnit rodinnou spižírnu alespoň o mouku.
Venku je už ráno přes třicet, vzduch je těžký, nebe plechové, roztápět pec kvůli chlebu je sebemrskačství. Pečivo objednané v konzumu nemám, musím vydojit bankomat a zaplatit poplatky obci, volky nevolky, hybaj do města.
Plechový chrám konzumu dýchl klimatizovaným chladem a vcucl mě do svých útrob. Courala jsem se mezi regály, hodila do nákupního vozíku škatuli divnejch vrchních pro Strýčka příhodu, balík minerálky, pečivo, odměnila jsem se za péči o zbytek rodiny hrábnutím mezi cuce na špejlích. Spořádaně jsem se postavila do fronty, rozbalila nezaplacenou zmrzlinu a mlsala jsem. O pravdivosti výroku: „čtyři zákazníci u pokladny a juž kvačí další brigádnice do druhé kasy“ je přesvědčen jen naiva.
Přeslazená jsem podala pokladní kartu. Požádala mne o zadání PINu. Hm, změna čteček od posledka. Datluji, potvrzuji. Odmítnuto. Tak ještě jednou. Zase marně. Otráveně vytahuji hotovost a ptám, se, jestli náhodou není karta na manželovo jméno. Brýle jsem nechala doma, omyl se stát může.
„Je manželova,“ jásá pokladní. Beru to jako fakt. Karty barevně stejné, prohodili jsme si je.
Vnucuji kartu bankomatu, zadávám manželův PIN, ejhle, chybný. Ještě jednou, zase špatně. Přerušuji operaci. Vytahuji kouzelnou kartičku, lícem pokládám do dlaně a lituji, že nemám schopnost Saxany – neomezeně natahovací ruku. Vidím dobře, čtu skvěle. Jen ruce se neuvěřitelně zkrátily. Vyražený text na kartě je dlouhý. Nespletla jsem se. Manžel se nepřehmátl. Karta je MOJE. Cpu ji znovu stroji, cvakám svůj PIN. Bankovky se mi sypou do dlaně.
Procházím koridorem kolem pokladen a slyším pokladní, jak oznamuje dalšímu zoufalcovi s plným košem, že se spletl v čísílku. Jestli třeba ještě jednou. Jejda zase chyba.
No jo, ale kde?
Chuděra špatně proškolená pokladní. Je dopoledne. Do konce šichty na cholerika jistě narazí.
Je abnormální hic. Lépe nevylézat z nory.

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice povzdechy se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Když je venku abnormální hic.

  1. dyger napsal:

    Chyba se stala v počasí. Ani neživým strojům se v takovém teplu nehce pracovat a trucují ;-))
    V klimatizovaném nákupáku?!? tss tss tsss

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s