Červencový podvečer.

Slunce se sklání k horizontu a jeho paprsky dávají odkvétajícím travám v příkopech podél silnice barvu zašlé platiny. Pšenice je bílá, dozrávající ječmeny jsou starobronzové, kukuřičná pole řvou zelení pod šedým obzorem.
Na schůdcích k parkovišti supermarketu si podává ušmudlaný pihovatý kluk nanuka se stejně umazaným a asi i stejně starým asiatem. Mají čerstvě odřená kolena, treková kola položená na chodníku. Dětská přátelství jsou nejpevnější.
Jiřičky loví mušky vysoko nad poli a tančí s rorýsy.
Plechové obludy se zakusují do prvních arů zralé řepky.
Drancovaná step nemá sílu se bránit.
Zatím.
„Z vidlí na vidličku“, je heslo šéfa impéria.
Tricatel je resturant pro každého.
Zelené zebry zmateně potřásají hřívami a neví, kam utéci.

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice povzdechy se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s