Houdini?

Je zachmuřené a uplakané časné všední ráno. Budík na mobilu jsem neslyšela a vnitřní budík, který mne nutí vstát o hodně dřív si asi vzal  dovolenou. Zaspala jsem.

„Tak čau čau. Jo, a máš venku kozy,“ pošimral mě na rozloučenou manžel na chodidle. Cukla jsem sebou a přitáhla si deku vysoko nad ramena. A znovu usnula. Drnčení domovního zvonku mne katapultovalo z postele a časově ještě víc rozhodilo. To může být jen pošta. To už bylo deset hodin. Průšvih. ZASPALA JSEM! Uf, je půl sedmé a soused přišel avizovat, že za hodinku se staví pro mléko. Zalévám si kávu a pohlédnu oknem na umáčený dvůr. Kozí stádo svorně spásá kosatce a puškvorec u jezírka. Nechápu, jak se dostaly  z uzavřeného chléva ven a z hlubin polosna se mi vynořuje manželovo loučení při odchodu do práce.

Cestou do chléva zběžně sčítám první viditelné škody na vegeaci.  Kozy zjistily, že když vydrží dostatečně dlouho drkat do dveří, tak uvolní zástrčku. Hážu balík sena bučícím kravám do žlabu, kozy zaregistrovaly ticho a bleskově se vracejí vyžrat nejchutnější sousta.

Dodojila jsem, propláchla hadice a strukové nástavce, přihodila ještě půl balíku sena a šla zpracovávat nádoj. Krávy spokojeně přežvykují, přežrané kozy se natáhly v čerstvé podestýlce, psi  zanorovaní v posteli, jen slepice rozmrzele postávají na zápraží kurníku a pozorují dešťové provázky. Hodné holky, taky už mají lijavce plné zobáky.

Vmíchala jsem syřidlo do zaočkovaného mléka a v technologické pauze utírám prach na okně do dvora. Koza – zakladatelka rodu stojí k sudu s namočeným chlebem pro kačeny a cpe se. Běžím zkontrolovat dveře. Jsou zavřené a zástrčka zajištěná. Okno také. Otvírám spojovací dveře mezi kotelnou a chlévem a potichu nakukuji. Všechny kozičky i kůzlata tvrdě spí zachumlaní ve slámě, krávy jen líně pootočily hlavou. Nechápu, jak se dostala ven. Když jsem skončila ranní práci v chlévě, tak jí viselo kůzle na struku a stála u krmelce. Z úvah mne probralo drcnutí do stehna. Mistrině úniků  usoudila, že dost bylo tajného mlsání a důstojně se vrací kotelnou ke stádu. Tiše za ní zavírám. Při krájení sýřeninyse nemohu zbavit myšlenek na možnost nesmrtelnosti duší.

Byl Houdiny v minulém životě kozou? Sídlí Houdiniho duše v Líziném těle? Kam se poděje duše kozy Lízy, až nadejde její čas?

Prší. Drobně a vytrvale.

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká .... se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Houdini?

  1. malaceskafarma napsal:

    no zavřit ty kozy pantátu nenapadlo? to mi silně připomíná situaci když jsem před léty přišel k jedejm dneska už známejm. Jejich starší 30-ti letý syn mi ukazoval své králíky na které byl jakse patří pyšný když v tom najednou kde se vzala tu se vzala koza na střeše a šup zkočila dolů a zůstala vyset za řetěz o okap- věšela se. Zařvu :Pavle honem objesí se ti koza! On na to: To je dobrý to není moje ta patří bábě…Mááámoooo věší se ti Luckáá, běž si jí sundat…. tak jí sundej přišla Nováková piju teď kafe! Jen si jí pojď bábu sundat je to tvoje tak co!… No kozu jsem sundal já a přežila a žije dodneška a stále ráda skáče ze střechy když se jí uvolní řetěz na zahradě.
    když to by je musel umět nahnat do chléva 😛

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s