Síbíčko a Siesta.

Když přijde manžel z práce rozzářený, hrne se uvařit přivítací kafíčko, je samý žert, pojímám podezření, jak hluboko jeho radost zatnula sekeru do našponovaného rozpočtu. A čekám. Trpělivě čekám. Však on se pochlubí.

Onehdá přišel veleradostný. Oči mu zářily jak děcku o narozeninách, při kávě neodbíhal k počítači sledovat aktuální vývoj počasí a ani do dílny na cigárko. Z batohu jen  vyndal malou nicneříkající krabičku a občas ji láskyplně pohladil pohledem.  Dopíjeli jsme, pracovní starosti odplynuly, zvolna jsme se přeladili na aktuální domácí plány. Manžel to již nevydržel a otevřel balíček. Vypadlo pár připojovacích kabelů. šedá krabička – evidentně nějaké elektronické komunikační a z  mého pohledu zbytné hejble.

„Co to je?“ zeptala jsem se opatrně.

„Síbíčko.“ vynechl nábožně manžel.

„Na co to je?“

„To je do auta. To slyšíš, kde je zácpa, havárka, můžeš povědět ostatním,že jedeš kolem celníků, bouračky, zeptat se na cestu, když zakufruješ…“

„A prosím tě, můžeš mi říct, kolik takovýchto zásadních překážek plynulosti provozu jsi potkal za poslední rok na svém každodenním pobytu na okresce pět kiláků do práce, pět kiláků z práce a jednou za měsíc asi dvacet kiláků do města na velký nákup a zpět. Jo a taky, jak často se ztratíš na dálnici při těch dvou cestách za rodiči, co ročně podnikáš?“

„To si jako myslíš, že je to k hovnu?“ skoro vzlyknul zklamáním.

„Jo.“ zničila jsem poslední zbytek radosti.

Aby mi manžel dokázal prospěšnost přístroje a jeho naprostou nutnost v autě, tak jsme už druhý den ráno cestou do práce poslouchali chrčení, které se linulo z reproduktorku.  A odpoledne zase. Po měsíci ho to přestalo bavit a zázrak techniky se stal dalším pasivním zavažíčkem u přístrojové desky.

Tou dobou,co manžel snil o „síbíčku“, jsem snila i já o neplánovaném výdaji. Tuze jsem toužila po domácí pekárně. Protože když v sobotu odpoledne dojde chleba, znamená to pro mne  všeho nechat a do města do obchoďáku spěchat.  A když už tam jedu, tak vyfasuju seznam zbytných nezbytností a zapomenutých důležitostí. Z plánované půlhodinky se rázem stává zbytečné několika hodinové pojíždění vozíkem mezi regály, kdy mě stojí víkendová práce doma a rodina si užívá klídku.

Pekárnička mi nabízela možnost ukojit žravost blízkých stále čerstvým pečivem a ušetřit si čas strávený vynucenými jízdami pro radostnější aktivity. Ale zase, vzít si na ni z rezerv…  

Manželův zbytečný výdaj rozhodl. Objednala jsem si ji. Přišla PPL hned druhý den. Odčerpala jsem část rezervní hotovosti pro případ katastrofy při vyúčtování od ČEZu. Měli jsme ten den protisměnu, den pro partyzánské akce jak stvořený. Upekla jsem první chléb. Povedl se.

 Manžel vešel dokuchyně ve chvíli, kdy jsem odpojila pekárničku od sítě a přenášela ji na méně exponovanou část pracovní desky.

„Co to je?“ zeptal se zcela logicky.

„Síbíčko.“ odvětila jsem z úsměvem.

„Tys koupila ten křáp, o kterým si myslím, že je zbytečnej?“

„Jo.“

„A co je tohle?“ zaregistroval chlebovou cihlu na utěrce.

„Večeře.“ pípla jsem a dodala: „Musím pomalu letět, dáme ještě kafe?“

Pekárnička Siesta je často používaným kuchyňským hejbletem už přes dva roky. Sice cihly chleby z ní až tak často nepadají, dáváme přednost kulatým bochníkům se slanou kůrkou, ale těsto na chléb,rohlíky, buchty, makovky hněte minimálně třikrát do týdne. V sezoně sama vaří marmelády a povidla, celoročně zodpovědně škvaří sádlo. Manžel ji vzal na milost. Čerstvé škvarky s čerstvým chlebem jsou lahůdka. A mě odpadly neplánované nákupní dny.

Radiostanice se v autě vozí jen o týden déle. Vzala jsem ji na milost. Občas ji i použiji. Naposled, když jsem stála na D1 v zácpě, přes kamiony neviděla nikam a v nákladovém prostoru mi brečel živý kozlík. Neznámý profiřidič jedoucí opačným směrem mi řekl délku fronty, odhadl velice správně časovou prodlevu a uklidnil sdělením, že jen práce silničářů a stažení provozu do jednoho pruhu je příčina dopravní zácpy. Předtím jsem „provedla“ neznámého zoufalce rozkopaným Přerovem.

Ale stejně, bez obou zázraků bychom se asi obešli.

Ale stejně, oboje byly zbytné výdaje

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ...., jak to vidím se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Síbíčko a Siesta.

  1. malaceskafarma napsal:

    Takhle podobně to mám doma s pekárnou taky! Ze začátku se peklo denně a furt dokola a teď je to spíše příprava těsta nebo škvaření sádla,výroba marmelády či pečení sekané……. Navigace získaná od rodičů co by vánoční dárek se válí ve skříni nebo´t do práce,ZZN a do globusu trefím bez ní a delší cesty ? proboha kdy asi? během jednodeního volana po 16 hodinové noční před další 16-náckou? Proboha proč mi nekoupily radši tu patrovou odchovnu na kuřata nebo novou králíkárnu? ještě by ušetřily….Ach jo! Takže neboj je to na všech frontách stejné!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s