Nic mimořádného.

Potřebuji  pár prken řízlých na míru a nějaký trámek, stačí i šišoidní. Sehnat požadované není problém. Stačí zajít kolem sedmé do hospody, zapojit se do hovoru o ničem a přesto zásadním u stolu štamgastů, ustálenou předehrou vtípků se pomalu propracovat k požadovanému, nabídnout oboustranně výhodnou směnu komodit a ráno to mám před vraty. Ovšem znamená to ještě večer zajít znova do hospody, poděkovat a předat protihodnotu. Protože dělat obchody je hlavně zábava a až pak kšeft.

Sice jsem do hospody zašla, ale prkna ani trámek nemám. Nepropracovala jsem se ke zdvořilostním slovním tanečkům a vlastně i k vypití toho jediného piva jsem se musela znásilnit. Hospoda byla nějaká jiná, než obvykle bývá. Kulečník zakrytý, tága ve stojanu, terč s počítadlem na šipky vypnutý, v televizi místo sportovního kanálu nějaká valentýnka. A chlapi místo obvyklého hovoru jen civěli na bednu a vzdychali.

Zhroutila se Blaženka. Toník jí našel po příchodu z práce ležet v síni a musel volat rychlou. To hlava jednomu nebere. Proč? Bláža je ženská fortelná, své si zastane. Vloni šla do předčasného důchodu, vyšlo jí to dobře. Zahradu má jako z magazínu, koláčky peče na domácí slávy celé dědině, protože žádná lepší neumí. O tchána, chudák, už chodit nemůže, je rád když se v posteli posadí, se stará taky vzorně. Staříček je spokojený, jen kvete. Nakonec,přepsal na Toníka barák i pole co v restituci po tatíkovi zpátky dostal, tak se nesluší šoupnout ho do pečovateláku. Co by tomu řekli sousedi. Nezdálo se, že by byla nemocná. Ještě předevčírem vyzvedávala vnoučata z družiny a jela s nima na bazén. Byla trošku zadýchaná, ale to jak dobíhala, aby stihli autobus. Koláč k svačině se pekl o trochu déle. Povídala v autobuse Mařce.

Hospoda zašuměla. Vešel posmutnělý a zmatený Toník. Ještě z něj byl cítit špitál.

„Tak,co?“, přerušil napjaté ticho Števo.

„Jo, bude to dobrý. Prý zkolabovala z přepracování. To mi pověz. Z přepracování. Dyk se už přes rok válí doma.“

Zmizela jsem. Pivo zaplatím příště, hospodský počká. K snídani bude kaše. Nechce se mi naslouchat ženským v konzumu.

Nakonec, nic mimořádného se přece nestalo. Bláža je fortelná ženská. Dáchne si a potáhne zas dál.

Co by tomu řekli sousedi…..

Reklamy

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice povzdechy se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Nic mimořádného.

  1. vannilka napsal:

    🙂
    Tradice. Blážu vychovali k tomu neříkat „ne“ a Toníka zase „ano“. Spojená s nekomunikací ženského a mužského světa. Prostě plýtvání.

  2. 747 napsal:

    Jojo, ženská, co neumí říct dost, ne, nemůžu, je sama sobě nepřítelem. Právě jsme jednu takovou navštívili. Všichni kolem ní jen kvetou a libují si jak je všechno skvělé a báječné, ona neříká nic, chce mít od všech a všeho pokoj a nemá odvahu ani sílu přiznat, že tohle tempo nejde dlouho vydžet. To neskončí dobře….
    A máte nápad, jak jí naučit říkat NE a rozpohybovat lenošné kvetoucí?

  3. 747 napsal:

    Bohužel, nemám. Každý pokus alespoň upozornit, že takto je to špatně, ztroskotal. Za dva dny se prostě nic změnit nedá a lenoši si nedají na zavedené pořádky sáhnout…
    Pak nezbývá, než počkat, až se dotyčná sesype z přepracování a doufat. že narazí na chápajícího lékaře, který ji bude hospitalizovat na dobu delší než nutnou a ještě jí šoupne psychiatra na masáže a dvojitou porci lázeňského povinného pobytu k tomu. Lenochům nezbyde, než se rozhýbat a paňmámě zase cizí lidi dokáží, že není nezastupitelná u sporáku a že zavšivenej záhon pampeliškama je taky krásný.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s