Kravské pochyby.

Byla jsem holka z města. Holka nezemědělka.

Něco, co je TAM venku, promíchalo karty žití.

Jsem vesničanka. Učím se být hospodyní, paňmámou, selkou.  Jde to pomalu a ztuha. Rekvaliface za pochodu bolí a metodu pokus – omyl praktikovat vědomě odmítám. I když se sem tam nezadaří.

Převelice dlouhou dobu jsem propočítávala, zda je opravdu tak výraznou úsporou výdajů na domácnost mít vlastní zdroj mléka. Ještě delší čas jsem strávila propočty velikostí možných skladovacích prostor pro seno a slámu. Tuze dlouze jsem zvažovala, jak velká hromada hnoje přibude. Protože čas se počítá od sklizně do sklizně a od podzimní orby do podzimní orby. 

Nakonec jsem se rozhodla.

Vyplatí se mít vlastní zdroj mléka.

No jo, ale jakou krávu? Červenou, černou, strakatou, víc bílou… divná věc. Není kráva jako kráva. Jsou velké a malé. A jsou krávy, co nadojí míń než koza. Divné. Vždyť přeci „houpy hou, krávy dou, nesou mlíka půl žejdlíka, houpy hou, krávy jdou…“

Malé mléčné plemeno – jasná volba pro mne.

Jersey.

Už jen jméno plemene zní příjemným teplem maninčina ručně pleteného svetru, voní severoamerickými pláněmi a šlehá větry a příbojem Atlantiku…

Princezna

Přivedla jsem domů březí kravičku prvotelku. Tři a půl metrákového mazlíka na špejlovitých nohách. První dny jsem trávila ve stáji většinu dne a mluvila, kartáčovala,drbala za ušima, dotýkala se, budovala důvěrný vztah. Protože, jestli tahle almara je mini plemeno, jak pak vypadá normální kráva…. Staly jsme se přítelkyně. Já a kravička. Povídáme si spolu. Kráva se umí chechtat. Umí si říci o podrbání na mulci, o pamlsek, pozdravit dřív, než ze dvora do stáje dojdu.

Kamarádka farmářka mi byla pomoci s prvním dojením. Stará se sama o plus mínus dvacet dojnic. Plus jalovice, telata, zasušené maminy před otelením. I s mechanizací úctyhodná každodenní dřina. Podívala se na mojí dojicí konev a podotkla, že bude malá. Že jeden nádoj, zejména ranní, bude víc než dvacetilitrová konev pojme. Zalapala jsem po dechu, zatla sekeru do rodinné kasy a konev přikoupila.

Kravule dojí denně okolo dvaceti litrů mléka hustého jak smetana nesmírně lahodné chuti. Vrtal mi hlavou rozdíl mezi odhadem zkušené praktičky a realitou. Ponořila jsem se do virtuálního prostoru a lovila informace. Není mléčné plemeno jako mléčné plemeno. Farmářčiny šesti metrákové holštýnky opravdu dávají dvacet, pětadvacet litrů na jedno dojení. Jerzeječky jsou ve všem poloviční.

Nevadí, druhou konev budou plnit mlékem kozy.

na Rozince

Advertisements

oldwomen se představuje:

Źiju mezi lidmi a zvířaty a tak píšu o lidech a zvířatech kolem sebe.
Příspěvek byl publikován v rubrice Až já budu velká ..... Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 reakcí na Kravské pochyby.

  1. Sendyman napsal:

    Teda, do sebestřednosti mám daleko, ale teďkonc jste mě chtěla nasrat, že jo? 🙂 🙂 🙂
    Já lemtám krabicový a Vy tohle….
    Ale konečně jsem zahlíd Princeznu, furt jste o ní jen mluvila. Pašanda holka.
    A nemusíte ji, kvůli focení, tahat do obejváku. Šak by stačilo i ve chlívě…. 😀 😀 😀
    Kozénku nechávám stranou. TODLE stádo nejni Vaše! 🙂
    Šak jste to taky fotila z auta, nebo né? 🙂 🙂 🙂

    • oldwomen napsal:

      Sendy, již jste schválen, jsem trošku pracovala, trošku se nakrkla, trošku si zaskočila na pivko a zase vychladnutá trošku pracovala rukama. Kozí stádo není moje, mám jiné, ale ještě bez fotodokumetace, Princezńa je ve chlévě. obývák vypadá hůř. Nakonec jako na každém statku…
      Nasrat jsem Vás teda docela určitě nechtěla.
      Nic méně vydávat chladící emulzi pro frézy za mléko… to je zločin proti lidskosti.
      Jo, z auta to focený není, jen mobilem na kozí farmě Rozinka v Čelochovicích na Hané. Farmářka není můj šálek kávy, ale kozeny má exelentní…..

  2. Sendyman napsal:

    Jejda! Teď to čtu:“Váš komentář čeká na schválení.“
    Tak kvůli tomudle se Palach upálil a já v listopádu cinkal klíčema? 😦

    • oldwomen napsal:

      To je obrana proti JS a podobným.
      😉 že Vám ta pracka se svazkem cingrlat na Václaváku i na Letné neupadla. A Palach, to je zase téma jinde.

  3. Sendyman napsal:

    O.K. Já jen před spaním: Palach se upálil prvotně kvůlivá svobotě tisku. Tak proto jsem ho zmínil.
    A že mi pracka neupadla? Taky si to říkám… 🙂 Kus jsem si uřízl až o mnoho později, ale to mi bylo fakt plad prtný… 🙂
    Ať se dílo daří. Nepokrytě Vás obdivuji…

  4. Sendyman napsal:

    Já Vám to řeknu a Vy se budete smát… :
    Umím si představit, že mám statek. Ve statku kravičku, tele. Taky kozy, husy, kačeny, králíky…
    Neumím to, ale představit si to dokážu.
    No jo, ale co pak?
    Je třeba to zabít, aby se žilo! Normální chod života…
    Ale tohle přesně bych já nedokázal…
    To je beze srandy, milá OW! Netřeba nic vysvětlovat, názor hájit, či hanět.
    Tak TO prostě je. A přesto si dám s chutí beefsteak.
    Ale kdybysem věděl, že TO byl předtím Hugo, tak ani náhodou…
    Magor, co? 🙂

  5. Sendyman napsal:

    A maličkej dodatek:
    Jedl jsem psa a věděl to předem. Ne, že bych musel, ale jsem zvídavej čipera, tak jsem okusil. No, špatný to nebylo a byl jsem v pohodě.
    Ale kdyby mi někdo řekl, že to byl sousedovic Azor, kterej mi ještě včéra dával pac, tak bych zeblil okolí širokodaleko a hodně dlouho bysem nechtěl vidět žádný lidi…
    Magor, co? 🙂

    • oldwomen napsal:

      Sendy, taky jsem to neuměla. Prostě bylo nutno nějak řešit vzniklou životní situaci a vrácení statečku jeho původní funkci byla možná volba, jak dlouhodobě přežít s věčnou nulou na účtu.
      Zabíjení zvířat je neradostná záležitost, dodnes jím anonymní maso z mrazáku. A kačeny a husy raději prodávám živé, at si kupec sám… sice je to ekonomicka nevýhodné (pro mne), ale psychicky to lépe nesu, než když jdu se sekérečkou dělat genocidu.
      Kozy, kráva, drůbež, králíci plus rodina, psi… je to sranda, dokonalé antidepresivum. Ale taky příšerná dřina a starost. Každodenní a nikdy nekončící dřina s dovolenou vybíranou po minutách. Protože od zvířat nemůžete odfrnknout na týden a nezajistit k nim nikoho spolehlivého, který by se postaral, podojil. Děsím se virózy, úrazu. Zbytek rodiny by nakrmil, poklidil, ale dojení a mléčnice – tam jsem nezastupitelná.
      Palach jste zmínil zbytečně. Blog si můžete zřídit svobodně a kolik chcete. Přispivatale a diskutéry si schválíte sám. Představa, jak se Janynka hádá sama se sebou pod mým názorem mne děsí.
      Psa jsem jedla taky, i kočku a i …. to je fuk, co všechno od masa to bylo, jen doufám, že kanibal ze mne není. Ale bylo to anonymní maso. Jinak bych se asi taky neubránila nevolnosti fyzické i nechuti hledět na okolí hezkých pár dní.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s