Bylo léto – neléto. Dlouhé a vcelku krásné babí léto se překulilo do dušičkových mlh a nastala zima – nezima.
Co bydlíme na vesnici, tak mne nenavštívila vtíravá kámoška Nenálada. V paneláku přicházívala koncem ledna a mizela s prvními pampeliškami. Znáte to. Šedo, sychravo, protivno, nic se mi nechce, moci tak zanorovat do peřin a probudit se do sluníčka, jó medvědi, ty to maj vykoumaný. Cifix, alespoň vlastním psem být…
Letos se ta mrcha Nenálada vrátila z toulek a nadšeně mne objala hned o Silvestrovké noci. Snažím se jí asertivně vysvětlit, ať táhne, že není vítaná a kafe nebude. Argumentuje, že když jsme se tak dlouho neviděly, tak jí alespoň kafe mám uvařit.
Au au au.
Na sídlišti jsem ji vyháněla parapety přetékajícími primulemi. Bylo to jednodušší. Květinářství za rohem, stálý příjem….
No jo. K čemu se ohlížet a vzdychat.
Stalo se, potřebuji se probouzet s pohledem na rozkvetlé okno. Drahouška ani nenapadne, že by třeba mohl k nákupu přihodit kytku růží, láska prochází žaludkem, tak se mne snaží rozveselit čokoládou. Je fajn, že se nemusím vláčet do města na nákupy, kolem zvířat mám práce habaděj, o ostatním ani nemluvě, a to, že se nemusím starat o přísun čerstvého pečiva je pomoc výrazná. Jenže to šedo, ocelová deka únavy tížící ramena, chybějící barvy, kolik chybí do sklouznutí do deprese… To už tu také bylo.
Měla bych ve volných chvílích dodělávat vzorníky, adjustovat hotové. Vím, že budu jezdit na Smíchov i příští pololetí, tak adjustace odkládám. Je buřt, jestli budu plnit index podpisy po jednotlivých kolonkách a nebo jestli se ke zkouškám budu hlásit po jedné hromadné podpisové akci. Měla bych školní věci…..
…. šedo.
Když nemůže Stařeny ke kytkám a barevnému parapetu, může rozkvetlý parapet ke Stařenám. A proč by okno nemohlo být krajkové?
Začínáme popínavkou s korálkovými poupaty
Liána vyrostla, inkoustově modré květy z lístkoviny vykvetly, je třeba okenního rámu
Co by bylo okno bez okenice...
.... a parapetu....
... a záclony!
Okno v okně
Liána – řetízek, lístkovina; perlovka č.8, vložený pár s korálky; šicí hedvábí č.44. Modré květy – lístkovina; perlovka s přidáním viskozy,č. neuvedeno, doporučená síla jehlic 2. Rám okna – plátýnko za očka; šicí hedvábí č.44. Okenice – základní půdice; šicí hedvábí č.44. Parapet – plátýnko za očka; svislé páry šicí hedvábí č.44, vodivý pár egyptská bavlna č.10. Záclona – růžicová půdice; egyptská bavlna č.10.
Lístkovina je k půdicím přichycena přiháčkováním, krajka je fixována napařením.
Hezký – potěšilo to oko a pozvedlo náladu. Moc dobře tyhle stavy znám. Mě ta tíha letos chytla už před Vánoci a to krutě. Takové nepřipravené Vánoce jsem ještě pro svou rodinu neměla. Na chvíli se to odplížilo s čerstvou sněhovou nadílkou onehdy – všechno bylo hned jiskrné, čerstvější. Než přišel déšť
Doma tma, ani naplno rozsvícená světla tu nicotu nedokážou zaplašit. Ani jíst nás nebaví, ani spát nás nebaví, … ba ani vynést na stůl herdulku mě nebaví. Všechno jen rozdělám a potom otráveně odložím.
Jééé… hezké okýnko!
Jako nechtěné děcko, tím víc na jednom visí…
Chandra je stav naprd. Nemám ji rád a ona, mrcha, moc často neodstupuje
Vono to ze mne snad vodkapává….
Šla jsem do konzumu na návsi, že čtvrtek, žlutej zákuseček, nebe v hubě na chviličku. Maruška povídala, že až v únoru, že jsou vesničani ještě přelazený z vánoc. A co je, že já nejsem já. Glosovala jsem to, jestli si vybavuje Slunce seno jahody, kterak paní Jirásková votrhává muškátům odkvetlé lístky, že přesně to je. Maruška si vybavila. Včetně toho, jak s kvítkem vyrvala i kořenový bal………
Tady je stále bláto a sluníčko řádí na kopcích. Inverzního počasí je letos už až až……
Dneska jsem sfoukla dvě školní věci, v pondělí si to vezmu do práce vytisknout. Musím ještě třetí. Šéfovi jsem slíbila dodělat prezentaci, tak dva obrázky ještě přidat. k tomu vytvářím prezentaci “aktivizace” se stručnou osvětou. Mám načatou metodiku práce s paměťovými kartičkami a zápis učeností z alzheimerovského školení. A co dělám? Hřeju se u Vás a poslala jsem na net už třetí článek
Ne na Koště, to zatím ne… Běs!!! Ruštinu jsem tři dny neotevřela. Grr.
NJ, moravská inverze je největší hnus, co počasí může nabídnout. Taky bojujeme všemi prostředky. I kvetoucí vánoční kaktus a rozkvetlé orchidejky se na parapetech snaží, ale stačí kouknout na mutanty -celodenně zanorované na pelechu a je jasné, že se to fakt ošidit nedá. A ke všemu mně už třetí den bolí žuby!
Jo, bramboříky se mohou strhat, hoya smrdí na verandě, ale mutanti mají jasno. Pomalu je musím vynášet na dvůr, aby se vyvenčili. Předevčírem dokonce nechali bez povšimnutí i dokořán do polí otevřená vrata na zahradě. Jen ze zdvořilosti nakoukli do stáje, jak jim rostou svačinové kostičky (sviňky, býček, kozlík…..) a šup šup, neflákej se s otvíráním síně, chladnou nám polštáře.
Na zahradu se nám před den slétá havraní hejno. To je děsný. Jak půlnoční království a ještě prokletý. Jak mně se stejská po loňským hladovým sokolovi, co jsem ho krmila vyvrženými lidsky nejedlými vnitřnostmi z drůbeže a králíků. Letos nejsou ani sýkorky u krmítka. Slunečnice mám dost……. Nemizí.
Z toho vlhka mi už snad rostou žábry. Plícema se v tom dejchat nedá.
Nic, jdu se znásilnit k dotkaní rozdělaného……….
Posílám virtuální léčivé pohlazení choré čelisti.
Celý mládí jsem prožila v Teplicích, inverze 80. let mám nezapomenutelně vryté do mozku, ta žlutá mlha všude kolem a smrad a rozhled asi na 5 metrů a zákaz vycházení… A denně, když kouknu jedním oknem na hnůj a druhým na pastvinu děkuju Bohu, že už tam nejsem. Letošní nezimavá zima mě spíš těší, když vidím balíky sena ve stodole a jsou tam pořád a je jich dost, i když v srpnu to vypadalo, že máme tak do února. Ovce se pásly do Vánoc a pásly by se dosud, kdyby nebylo po dvou týdnech dešťů kolem krmelce tak příšerně rozbahněno, že se bořily po břicha. Musely do stáje. A minulý týden konečně něco napadlo, no bylo toho tak akorát, aby se přikryla špína všude kolem. Vzala jsem naší lední medvědici na odpolední procházku, nakonec z toho bylo 12km kolem Otavy a bylo sluníčkovo a bílo až oči bolely. A včera jsem se těšila, jak si to dneska zopakujeme, jenže sluníčko se schovalo za mrakama a přišla chřipka nečekána nezvána, usadila se v nohách a v hlavě a v očích taky, přišla s kamarádkou blbou náladou, vyháním jí slivovicí a vitamínama, žádný asertivně, pěkně rázně na ní. Ale bude líp a tak je na co se těšit.